Navrácení se ke svým smyslům

recenze

Dva životy, dvě ženy, současnost i minulost v Paříži, ztracené tajemství vepsané v parfémech…

Mám ráda knihy, ve kterých se prolíná minulost s přítomností a kde mohu sledovat osudy více hrdinů. Z toho důvodu mě nalákala věta na obálce Sběratelky parfémů. Knihu napsala americká spisovatelka Kathleen Tessarová. Ačkoliv jsem doposud o její existenci neměla sebemenší tušení, nejedná se o autorčinu knižní prvotinu. V Americe je Tessarová vyhledávanou a její knihy jsou překládány do mnoha jazyků a prodávány po celém světě.

Eva d´Orseyová a Grace Munreová. Dvě ženy, které měly mnoho společného, ačkoliv se neznaly. Rok 1955 se stal oběma osudným – zatímco Eva v Paříži umírá na cirhózu jater, Grace se pomalu začíná její osobní život bortit jako domeček z karet. Její manžel Roger totiž stále častěji cestuje kvůli práci… Gracein život však začne postupně dostávat zpět veselejší barvy, a to díky jistému dědictví, kvůli kterému musí odcestovat až do Paříže. Má to ale jeden háček - Grace o ženě, po které má dědit, nikdy předtím neslyšela. Určitě se musí jednat o nějaký omyl… A to by přece nezjistila, pokud by zůstala sedět doma.

Grace a její charakter mi přirostl k srdci. V jedné věci jsem si přišla stejná jako Grace – ani jedna nesledujeme módní trendy a je nám jedno, že na sobě nemáme nějaký žhavý trendy kousek. Co se týče Graceina soukromého života, bylo mi jí líto. Ačkoliv Rogera důvěrně nepoznáme, informace o něm se dozvídáme především z Graceina vyprávění. Je škoda, že v šedesátých letech bylo tabu mluvit nahlas o svých obavách a pocitech. Od žen se předpokládalo, že budou manželovou ozdobou a chloubou a že budou svorně mlčet, i když jejich srdce by bolestí křičelo. Já bych rozhodně nemlčela.

Díky Evě a jejímu dědictví pozná Grace nejen Evu a její život, ale konečně se jí vyplní i některé mezery, které si s sebou nese z minulosti a díky kterým pozná samu sebe. Přišlo mi jako kdybych na začátku poznala ošklivé káčátko, které se s postupujícím příběhem mění v krásnou bílou labuť. Je dobře, že má kolem sebe jen hrstku přátel, protože není přítelem každý, kdo se tak tváří...

Když jsem tuto knihu vzala do rukou, hned se mi před očima vybavil Parfém – Příběh vraha od německého Patricka Sűskinda, který patří mezi mé oblíbené. Myslela jsem si, že obě zmíněné knihy si budou podobné a budou mít něco, co je pojí. Pojí je vášeň a láska k parfémům, ale rozděluje je intenzita, s jakou jsou výrobci schopni dané vůně parfému dosáhnout. V Parfému totiž nebyl pro hlavního hrdinu problém zabít, aby získal to, po čem toužil. Ve Sběratelce parfémů naštěstí nepřijde ničí život vniveč i přesto, že výrobce vůní André používá do svých výtvorů i lidské vlasy. Zde navíc život věhlasného výrobce parfémů nehraje tak důležitou roli.

André je nám představen v době svého mládí, kdy je učněm věhlasné parfumérky madam Zed. S oběma se setkáváme díky Evě d´Orseyové, která ve třicátých letech působila v jednom z hotelů v New Yorku jako pokojská. Když se Eva seznámila s madam Zed a jejím učněm, myslela jsem si, že je jejich osud zpečetěný, ale nebylo tomu tak. Příběh je daleko zapeklitější.

André bral Evu jako svou modlu, které vytvořil osobitý a jedinečný parfém. Líbil se mi Andrého názor na parfémy. Dle něj by na světě neměly existovat parfémy stejného názvu a složení ve více kusech, každý člověk by měl mít svou jedinečnou vůni, kterou by měl pokud možno každý den, dle nálady, střídat. Pousmála jsem se tomu, jak vystihl pravdu o tom, že spousta lidí voní stejně (dovolím si použít trochu nadsázky) a není pak možné přiřadit k určitému člověku určitou vůni.

Je vůbec možné, aby všechny zmíněné něco spojovalo? Mnohem více než by se mohlo na první pohled zdát. Líbilo se mi, s jakou grácií je příběh vyprávěn, vše potřebné jsem se dozvěděla včas. Ocenila jsem střídání časových rovin, místa konání a vypravěče. Jednou se ocitáme v současnosti příběhu v Paříži, vzápětí se vracíme o několik zpět do New Yorku. Ne každému spisovateli se střídání těchto rovin povede bez toho, aniž bych byla najednou v příběhu ztracená a nebo si pro zapamatování důležitých informací nemusela psát důležité informace. U Sběratelky parfémů jsem byla celou dobu v obraze i bez zapisování poznámek, a to velmi oceňuji. Před čtením jsem neměla velká očekávání, ale tato kniha mě okouzlila. Rozhodně se ještě v budoucnu nechám do tohoto živelného parfému se srdcem z pravé lásky zahalit.

Komentáře (0)