Na nový život není nikdy pozdě

recenze

Marta Davouze, dříve Železná se po rozvodu přestěhuje na své sídlo v Bretani. Poznává se zde svého budoucí muže a je to láska na první pohled. Společně pak dávají do kupy rozlehlou usedlost i se zahradou a rybníčkem. Chovají kachny i slepice a pořídí si kočku s psíkem. Tím padá veškerá romantická iluze, že zde bude oáza klidu a harmonie.
Poznáváme i její početnou rodinu a příbuzné a zážitky s cest. Hlavně ale život ve Francii a jak se s tím vším sžila.
Kniha vás na první pohled uchvátí obálkou. Ta je dílem Aleny Beldové. Uvnitř knihy pak najdete poetické ilustrace Pure Beauty, které dokreslují celé vyprávění v knize.
Hlavní vypravěčem je sama autorka, která nám dodává obraz jejího života z Francie. Ze země, do které se kdysi zamilovala, jako jiní se třeba zamilují do Anglie. Náhoda tomu chtěla, že jí její bývalý manžel koupil dům v Bretani.
Bylo to místo, do kterého vložila srdce a za deset let práce a života tam stvořila s druhým manželem, jejím námořníkem, jak ho láskyplně nazývá po prvních setkání, domov. Čelila zde mnohým nástrahám od neznalosti jazyka a jiné kultury až po starosti čistě praktické. Jak sehnat dobré řemeslníky, kteří opraví dům co nejšetrněji a dle jejích představ. Co tam se vystřídalo přátel, kteří uměli to a to. Co zakoušela, když se snažila o střet kultur ve vaření českých a francouzských pokrmů. I tak na svůj nový domov nedá dopustit.

Pro mě to byl milý zážitek. Samotný příběh nenudil a spíš vás nutil k úsměvu. Autorka vás pustila do svého života a ukázala, jak se jí žije v nové domovině, kde to nebylo lehké. Díky své české houževnatosti, nadhledu a s dávnou sarkasmu vše zvládá. Já se díky ní dozvěděla něco o zemi, kterou znám jen z televize nebo dokumentů či obrázků z netu. Takové cestování, objevování mám ráda a proto byla kniha příjemným společníkem v těchto ještě lehce pochmurných dnech. Vnesla sluníčko i déšť do mého života. Hlavně ale ukázala, že lidskost se dá najít všude. Jen se pořádně dívat.

Komentáře (0)