Mrkni jednou pro ano, dvakrát pro ne

recenze

Kniha Jednou ano, dvakrát vypadala neskutečně slibně už když jsem si četla její anotaci. Jak jsem začala číst, tak se mi zdála ještě slibnější, protože mi strany ubíhaly jedna za druhou a já se pořád ve čtení hnala dál, jak mě příběh upoutal. Bohužel to netrvalo až do konce.

Už na začátku mě kniha skutečně uchvátila. Hlavní hrdina se mi skutečně líbil - sice na mě působil lehce jako typická postava, na kterou člověk může velice často narazit v nejrůznějších knihách, ale opravdu jsem si ho oblíbila - stejně tak jako Olivii, jeho sousedku v nemocnici. West na mě skutečně působil takovým tím klasickým dojmem, kdy jde vlastně o naprosto obyčejného člověka, takového jakého můžete potkat klidně na ulici. Žádný superhrdina, žádný uplakánek ani charakter, s jakým jsem se doposud nikdy nesetkala - což nemůžu říct o Olivii. Ta na mě od začátku, kdy se v knize poprvé objevila, působila takovým zvláštním dojmem, díky kterému jsem si ji neskutečně oblíbila. Nepřipomínala mi snad žádnou knižní hrdinku, se kterou jsem se kdy setkala - a spolu s Westem na mě oba působili celkem realisticky, což je jen dobře. Ti dva mi svým způsobem přišli strašně roztomilí - ale osud, jaký Westa potkal, byl skutečně hrozný. Neumím si představit, že bych se probudila v nemocnici, netušila co se děje, nemohla se hnout a nemohla ani mluvit. Takovou situaci si skutečně nedokážu ani hrubě představit. A kdo vlastně ano? Někdo si možná může myslet, že si to dokáže představit, ale pokud tu situaci nezažil, může jen tápat jak daleko je od skutečných pocitů, co v té situaci mohou nastat.
Autorka rozhodně umí psát, protože mi stránky a kapitoly rychle ubíhaly za sebou nehledě na to, jak moc unavená už jsem byla (četla jsem v noci). Takže že je Jednou ano, dvakrát ne čtivá, to nemá smysl popírat, protože je to skutečně velice čtivá, prostá kniha, zároveň plná emocí. Svým způsobem mi to připomíná jinou knihu, také od nakladatelství CooBoo. Jmenovala se Anna: Krok za krokem do nového života. Nemůžu říct, že se mi Anna líbila, protože se mi nelíbila - ale obě tyto knihy mají celkem dost společného. V obou případech v knize figuruje pár, který se potkal právě za takových podmínek jako West a Olivia, a mnoho dalšího. Jak jsem řekla - Anna se mi ale vůbec nelíbila, kdežto Jednou ano, dvakrát ne je jiný případ.

Bohužel mě autorka celkem nemile překvapila zakončením knihy. Tehdy jsem zírala na ty stránky a říkala si: ''Proč?!'' protože se mi to skutečně vůbec nelíbilo. Připadala jsem si stejně, jako když v knize umře některá z mých oblíbených postav - jednoduše nepříjemně šokovaná a literárně zdrcená. Takové překvapení jsem skutečně nečekala. I to se svým způsobem dá přeci jenom přičíst k dobru - děj není předvídatelný - ale skutečně mě to zklamalo. To, jak autorka knihu zakončila ve mě nechalo spoustu otázek, ze kterých byla většina vlastně úplně stejná - proč? A nemohla jsem si pomoct - a nemůžu si pomoct ještě teď - ale ten konec mě zklamal. Ne proto, že bych si to vyloženě představovala jinak, ale jednoduše se dalo dle mého názoru pojmout lépe. Samotný konec mi nevadí - to spíš ten způsob, jakým ho autorka pojala. Ten by se dal udělat mnohem lépe, což by knihu určitě pozvedlo o něco výš, tím jsem si jistá. Musím ale podotknout, že po několika hodinách uvažování jsem přeci jenom došla k závěru, že je tato knížka skutečně dobrá. Možná nejsem nadšená ze způsobu ukončení, ale i tak jednoznačně zastávám názor, že rozhodně stojí za přečtení - a určitě ji doporučuji.

Komentáře (0)