Moudré z nebe

recenze

Měla jsem neskutečnou radost, když mě oslovil sám pan autor Richard Skolek s nabídkou, abych pro něj sepsala recenzi na knihu Moudré z nebe. Tato nabídka se nedala odmítnout. Ještě větším překvapením pro mě bylo, když mi autor poslal knihu i s věnováním.

Ústřední postavou a zároveň vypravěčem je malý kluk jménem Ríša, který má nějaká ta kila navíc. Svým nezaměnitelným stylem vypravuje různé historky z dětství tak, jak ho zrovna napadne.

Kniha Moudré z nebe je milé oddechové čtení plné vtipných situací viděné a vyprávěné dětskýma očima. U této knihy se nejen zasmějete, ale i zavzpomínáte na své dětství. Během čtení této knihy se mi často stávalo, že se mi vybavovaly moje vlastní vzpomínky na dětství, na které jsem už skoro zapomněla.

Malý Ríša navštěvuje s babičkou poštu, kde jsou divné výtahy s ještě divnějším názvem - páternoster - a i já si vybavila, jak mě a sestru vzal dědeček na radnici, kde ještě byly tyto výtahy. Divila jsem se, jak je možné, že jezdí pořád dokola a hlavně co se stane, když zapomenu vystoupit. Nějak mi to tehdy nešlo do hlavy. Další vyprávění, u kterého jsem nostalgicky zavzpomínala, byla návštěva výstavy s hýbajícími se dinosaury. Ještě dnes bych u rodičů našla plyšové dinosaury, které jsme si tam se sestrou koupily. A takhle bych mohla pokračovat u více příběhů.

"Já mám strach hlavně z toho divnýho výtahu, co se jmenuje páternoster, jednak kvůli tomu jménu, protože normální výtahy se jmenujou nějak normálně, třeba výtah (...), a hlavně je hrozně nebezpečnej, protože nemá žádný dveře a nezastavuje, takže člověku klidně může ujet nohu nebo tak něco, a hlavně ho určitě zabije, když nestihne vystoupit úplně dole nebo úplně nahoře, protože tam to ten výtah nějak udělá, že potom jede vobráceně než předtím (...)."

Jak je zřejmé z anotace, jednotlivá vyprávění nemají žádnou hlavu ani patu, každý příběh je oddělen křížkem a vypráví o něčem jiném. Logickou návaznost tedy v textu vůbec nehledejte. Díky krátkým úryvkům tak není problém knihu kdykoliv zavřít.

Ze začátku jsem si zvykala na styl psaní, kdy autor používá velmi dlouhá souvětí. Někomu též mohou vadit hovorová slova typu vona místo ona, vopice místo opice apod. Dá se na to zvyknout, ale věřím, že některým čtenářům to může dělat problém. Na druhou stranu se jedná o vyprávění malého kluka a ten se určitě nebude zdržovat spisovnou češtinou.

"Ptal jsem se mamky, co znamená "pták na desátou", že tomu nerozumím, a vona říkala, že to jsem já, ale dál mi to nevysvětlila, tak jsem se zeptal na "přetrhnu tě jako hada" a "už je ruka v rukávě", ale mamka tomu buď nerozumí, nebo je to zase nějaká ta dospělácká věc, tak jsem si řek, že to nechám chvilku plavat, mamka nemá ráda, když se jí pořád na něco ptám (...)."

Obálka, na které jsou tři kluci a za nimi "krásné" panelákové panorama (také jsem prožila dětství mezi paneláky - ale bylo to krásné dětství), mi nepřijde moc atraktivní a vidět knihu v knihkupectví, vůbec mě nezaujme. Uvnitř knihy se skrývá určitě mnohem víc, než co vyobrazuje obálka. Nové vydání od nakladatelství XYZ je mnohem povedenější.

Knížka je taková malá jednohubka, kterou přečtete na posezení. Je však možné, že v polovině knihy zjistíte, že příběhy se opakují stále dokola a můžete se začít nudit. Plusem knihy je, že má pouhých 98 stran, takže je pravděpodobné, že se ani nudit nestihnete.

Na závěr se nám autor představuje a prozrazuje něco málo o sobě.

Pokud chcete zavzpomínat na dětství a a zasmát se vtipnému vyprávění malého kluka, který si servítky opravdu nebere, je kniha určená právě pro vás.

Komentáře (0)