Michaela Klevisová, Štěstí je zadarmo

recenze

Po minulé recenzi psychologické knihy, která byla trošku náročnější na přemýšlení, tu mám dnes něco oddechovějšího. A to soubor povídek s titulem Štěstí je zadarmo od M. Klevisové. Autorka píše spíše detektivky, ale má i tři krásně kočičí knížky, které jsou spíš takovým odpočinkovým čtením. Já třeba zrovna tuhle přečetla v létě na dovolené. I teď se ale občas ke knize vrátím a přečtu si sem tam nějakou povídku znovu. Jen tak. Pro zlepšení nálady. Protože to ona umí!

Hlavním tématem knížky je to, jak málo nám vlastně může stačit ke štěstí. Už kvůli tomu mě kniha zaujala, protože sama jsem zastáncem toho, že se člověk má radovat hlavně z maličkostí a věcí, které si za peníze prostě nekoupí. Takové věci jsou totiž k nezaplacení!

Kniha je psána -er formou, občas se nám naskytne i vyprávění přímo z pohledu některé z koček nebo kocourů. Sem tam se ale v knížce kromě kočičích zástupců objeví i nějaký ten pes, protože nejen kočky nám přece dokážou dělat radost či dokonce změnit život.

Knížka se mi moc líbila a měla jsem ji přečtenou snad za dva dny, protože je poměrně krátká. Povídky jsou psány čtivě, a když se do čtení ponoříte, nechcete přestat. Když jsem dočetla jednu povídku, hned jsem chtěla začít s další, protože z celé knížky na mě dýchalo něco, co mi vždycky navodilo právě ten pocit štěstí a úsměv na tváři. Jsou to opravdu moc milé příběhy. Člověk si uvědomí, jak takové malé zvířátko může být v životě důležité, jak může pomoci.

Moje nejoblíbenější povídka je asi Kocour školníkem, ale těžko se mi vybírala jen jedna, protože jsou všechny kouzelné. Však posuďte sami. :)

- Kniha byla vydána také v elektronické verzi.

- Kniha obsahuje 11 povídek.

- M. Klevisová v minulosti vydala ještě další dvě knihy s kočičími povídkami - Čekání na kocoura a Kocour z Montmartru.

- Autorka ke knize dodává: „Opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. Nemusí nikdo další vědět...“