Kukačka bohužel nelétá

recenze

Volání Kukačky (2014) / Thanyss

Proslavila se ságou o čarodějnickém učni, poté přišla s románem Prázdné místo a nyní nám pod pseudonymem Robert Galbraith předkládá detektivní příběh Volání kukačky. A jak to paní Rowling jde na tomto literárním poli?

Bez dlouhých cavyků, jde jí to dobře. V poslední době je v detektivním žánru v popředí severská parta a pro mě bylo velmi příjemné přečíst si knihu, která jde jiným směrem a vrací se ke staré dobré klasice. Jako hlavního hrdinu nám Rowling představuje Cormorana Strikea, válečného hrdinu, který v Afghánistánu přišel o nohu. Přestože se po světě pohybuje s protézou, na elánu mu to rozhodně neubírá. Strike se živí jako soukromé očko, jenže se mu příliš nedaří. Na krku má hromadu dluhů, do toho se právě rozešel se svou psychicky labilní snoubenkou a přišel tak o střechu nad hlavou. Do této situace vstupuje mladá Robin, kterou vyslala personální agentura jako záskok na práci asistentky. Je jasné, že šéf, který vypadá jako by se právě prodíral trnitým křovím, následně hlavou narazil do něčeho tvrdého, což mu způsobilo monokl a k tomu všemu vás hned při prvním setkání málem shodí ze schodů, asi jen tak někoho nenadchne. I tak Robin zůstává a jejich první společný případ na sebe nenechá dlouho čekat.

Lula Landryová je krásná a úspěšná topmodelka. Má vše, nač si jen může vzpomenout – luxusní byt ve čtvrti Mayfair, osobního řidiče, který ji doveze kamkoli bude chtít a navíc naprosto exkluzivní smlouvu s módním návrhářem Guy Somém, jež ji přinese několik dalších milionů liber na její konto. Přesto jedné mrazivé noci ukončí Lula svůj život pádem ze svého balkonu ve třetím patře na betonový chodník. Vyšetřování je uzavřeno jako sebevražda. Bylo všeobecně známo, že topmodelka trpí maniodepresivní psychózou, v mládí měla problémy s drogami a navíc se těsně před svou smrtí pohádala se svým přítelem. V jejím bytě nejsou nalezeny žádné stopy po cizím zavinění, proto nikdo nevěnuje pozornost Lulině sousedce, která údajně slyšela, jak se mladá žena nahoře hádá s nějakým mužem těsně předtím, než vypadla ze svého bytu. Koneckonců, kdo by věřil ženě, u níž se doma najdou dvě lajny bílého prášku. Feťáci přeci občas mívají halucinace.

Existuje však někdo, kdo nepovažuje Lulinu smrt za sebevraždu. Její bratr John je skálopevně přesvědčen o tom, že krásce ke skoku někdo pomohl. Obrací se tak na Strikea, který v dětství býval kamarádem Johnova bratra Charlieho. Přestože detektiv je zpočátku k případu skeptický, nakonec jej přijme. A nebudeme si nic nalhávat, jeho bankovní konto to také ocení.

Volání kukačky je dobře vystavěná klasická detektivka, kdy čtenář sleduje celý proces vyšetřování spolu s hlavním hrdinou. To znamená, že máte veškerá možná vodítka jako Cormoran a můžete tak vést vyšetřování spolu s ním. Jste svědky všech výslechů a rozhovorů, které detektiv provádí, sledujete internetové pátrání jeho asistentky Robin, projdete se s nimi po Londýně, navštívíte luxusní butiky, módní ateliér, přepychové byty, ale zahlédnete i taková bezútěšná místa jako útulek pro bezdomovce. Seznámíte se s širokou sortou lidí od společenské smetánky po lidskou spodinu a brzy vám začne být jasné, že tu něco nesedí. Lidé lžou a překrucují fakta. Někdo z nich je vrah. A podle všeho vrah, který se neštítí svůj čin zopakovat. Byl to snad Lulin přítel Ewan, mající problémy s drogami? Nebo modelčin strýc, který ji neměl příliš v lásce? Případně v tom má prsty filmový režisér, žijící o dvě patra níže než zesnulá Lula? Soukromý detektiv a jeho asistentka tak začínají hrát o čas, protože v sázce začínají být další lidské životy. Nehody se prostě stávají.

Co se týče charakterů postav a jejich chování, nemám k nim výtky. Cormoran je svérázný kus chlapa s vizáží boxera, jdoucí si za svým. V kontrastu k němu autorka zapojila křehkou Robin, jejíž postava mi však přišla celkem upozaděná a nijak přehnaně zajímavá a to přesto, že v knize vystupuje jako Strikeova asistentka. Rozhovory měly hlavu a patu a veškerá vodítka k určení pachatele máte k dispozici. Můžete si tak vesele trápit mozkové závity stejně úporně jako soukromé očko, protože jak už jsem se zmiňovala, během celého děje Cormorana Strikea neopustíte ani na chvilku a máte tak stejné příležitosti k odhalení pachatele jako on. J. K. Rowling alias Robert Galbraith jasně dokázala, že zvládne napsat i dobrou detektivku. Možná bych se jen přimluvila za trochu barvitější popis prostředí. Londýn mi přišel tak zvláštně plochý, nedokázala jsem si přesně vybavit jednotlivé části města a prostředí na mě díky tomu působilo jako divadelní kulisy. Ale to je spíše jen má rýpavá poznámka.

---Tón jejího hlasu byl mdlý a bezvýrazný. Strike si všiml, že už v té úvodní větě pozměnila popis události oproti tomu, co vypověděla na policii.
„Šla jsem tudíž do koupelny, a když jsem se vracela přes obývák do ložnice, uslyšela jsem křik. Ona – Lula – říkala: ,Na to už je pozdě, už jsem to udělala,´ a potom mužský hlas zakřičel: ,Ty prolhaná děvko.´ A pak… pak ji vyhodil z okna. Přímo jsem viděla, jak padá.“
A Tansy drobně trhavě zamávala pažemi, což Strike pochopil jako znázornění toho, jak padající postava kolem sebe máchala rukama.---

Komentáře (2)

Přidat komentář

---