Kostra lidských společenství
recenze
Moc, peníze a právo (2015)
/ Lector
Prof. Jan Sokol je mužem „mnoha řemesel“. Byl zlatníkem, mechanikem, programátorem, politikem (ministr kultury) a skončil jako filozof, což je důstojné a symbolické pro muže v úctyhodném věku. Jeho dráha filozofa nabrala otáček po „listopadu“, kdy strmě stoupala jeho akademická kariéra.
Jeho myšlenky jsou pozoruhodné a je z nich patrné, že filozofem se nestal jako mladý spolu s diplomem z filozofické fakulty, ale postupně do něho dozrál.
V době, kdy zastával post ministra kultury, dle svých slov, konfrontoval svoje představy a ideály o fungování společnosti s problémy všedního dne a pragmatickými postupy, kterými je byl nucen řešit.
Slova „moc“, „peníze“ a „právo“ jsou možná pro všechny, kteří devadesátá léta prožili jako dospělí, symboly doby. Tehdy se v krátké době moci chopily jiné společenské skupiny, peníze se staly zaklínadlem doby a zároveň prodlouženou rukou moci (nebo naopak) a právo se mnohdy stalo „děvečkou“, které sloužilo jako moci, tak penězům.
Autor stejnojmenné knihy jí sepsal jako výsledek úvah o výše uvedeném a jako přímý svědek velmi pragmatických (vládních) debat o praktické politice první poloviny devadesátých let. Kdo by však v jeho díle hledal „Kmentu“, neuspěje. Je to dílo filozofické, má podobu filozofického eseje. V předmluvě autor představuje smysl své knihy slovy: „Tato knížka je pokusem o souvislý filozofický či antropologický výklad několika hlavních společenských institucí v jejich funkčních souvislostech. Po jejím přečtení se čtenář jistě nestane odborníkem v žádné z nich, měl by však získat nový a hlubší náhled do toho, jak právě současné společnosti vlastně fungují, popřípadě odkud se berou některé jejich problémy.“
Knihu tvoří tři samostatné kapitoly, jejichž názvy odpovídají názvu knihy. Tvoří její kostru, stejně tak, jako její předobrazy tvoří kostru fungování lidských společenství posledních 5000 let. Prosté, čtenář není zmaten.
V první sekci věnované moci Jan Sokol popisuje „příběh“ zrození člověka jako společenské bytosti, to je bytosti organizované do skupin se společnými, ale i protichůdnými zájmy. Moc je definována jako schopnost prosadit svoji vůli proti vůli ostatních a z textu vyplývá, že jde o přirozený projev člověka (a nejen jeho). Z toho vyplývá, že moc je z podstaty zdrojem konfliktů a je otázkou, jak se s tím jednotlivá společenství dokážou vypořádat. Tím nejjednodušším mechanismem je „klovací řád“, v němž se prosadí ti nejsilnější a zároveň tím nastaví společenskou hierarchii zabraňující střetům a konfliktům.
V dalším textu je pozornost věnována základním institucím společnosti, jako je rodina, majetek, panství, peníze, které jsou v podstatě výsledkem snahy prosazování a distribuce moci v praxi.
Úvahy se „zastaví“ u instituce „státu“ jako vrcholného uspořádání, v němž je moc distribuována podle jasných pravidel a jenž má za úkol takové uspořádání ochraňovat.
Kapitola věnovaná penězům začíná vlastně v době, kdy peníze ještě neexistovaly. Popisuje prvotní směnu zboží, respektive různých zemědělských a řemeslných produktů a rozkrývá, proč se prostá směna stala dlouhodobě neudržitelnou a proč se do této směny vloudilo univerzální platidlo směnitelné za vše – peníze. Slovo „univerzální“ je přitom klíčové. Prof. Sokol peníze vnímá jako „mírový prostředek pro vykonávání moci“. Tvrdí, že jedinou alternativou, jako prosazovat svoje zájmy jinak než penězi, je jejich prosazování násilím. Dále Jan Sokol rozebírá jednotlivé funkce peněz, jak je na sebe postupně nabalovaly. Důležitou myšlenkou, která je stále v pozadí, je názor, že peníze jsou odrazem důvěry. Samy o sobě, neznamenají nic a jejich magická moc stojí na tom, že lidé, kteří ty „kouzelné“, ale ve své podstatě bezcenné, papírky nosí v peněženkách
Kapitola věnovaná právu je asi kapitolou nenáročnější. Je věnována filozofii práva a hemží se mnohými citacemi autorit, které se v dějinách právu věnovaly. I zde je postupováno chronologicky a výklad začíná první právními systémy světa, jako je Starý zákon, Chammurapiho zákoník, římské právo atd. I tady je vymezena funkce práva, jako systému pravidel a nástrojů pro jejich uplatňování, který slouží především k prevenci a řešení sporů, k institucionalizaci veřejné moci a k institucionalizaci „občanských práv“, zjednodušeně řečeno. Právo je kategorizováno, přičemž je sledována logická linie vycházející již z římského práva.
Prof. Sokol prokázal při psaní tohoto eseje obrovský přehled a tím nejcennějším na knize je to, že se mu podařilo uspořádat a popsat vazby mezi třemi významnými atributy lidských společností a tyto souvislosti čtenáři předat v poměrně stručné, byť velmi hutné podobě.
Moc pěkné.