Koleje osudu

recenze

Když se ke konci 30. let nad Německem stahovala mračna, vedl Eric Lomax úplně normální život ve skotském Edinburghu. Pracoval na poště, chodil do kostela a o volných chvílích se věnoval lásce svého života: železnici. Těžko mohl tušit, že o pár let a jednu vyhlášenou světovou válku později, mu právě železnice navždy změní život, a jistě ho ani nenapadlo, že o půl století později svůj příběh zaznamená v knize, která se navíc stane předlohou pro celovečerní film s oscarovým Colinem Firthem v hlavní roli.

Ale nepředbíhejme.

Koleje osudu jsou autobiografickým příběhem Erica Lomaxe, svého času důstojníka britské armády, který byl coby spojař vyslán do Malajska bránit Singapur. Akce, z níž se rychle vyklubal největší průšvih britské armády v historii, skončila pro Lomaxe několikaletým pobytem v žalářích a zajateckých táborech. Tam se stal svědkem stavby nechvalně proslulé „Železnice smrti“ mezi Thajskem a Barmou, jež se stala osudnou tisícům spojeneckých zajatců. Ačkoli Lomax vyvázl živý, peklo, které v zajetí zakusil, ho nenávratně poznamenalo.Když po návratu domů objevil jiný svět, než který se vydal do války bránit, přidal se Eric k zástupu válečných veteránů skrývajících své trauma, hněv a nenávist před nechápavým okolím.

Na rozdíl od řady podobných biografií,Koleje osudu nekončí oslavami vítězství. Ericovo líčení života po válce je však v mnoha ohledech tragičtější než jeho brutální předehra. Lomaxův věcný až strohý styl vyprávění (bývalého vojáka v sobě nezapře) podtrhuje závažnost jeho svědectví, a přestože hodnota příběhů jako je ten Lomaxův nutně nezávisí na literárních schopnostech svých tvůrců, nabízí Koleje osudu i kvalitní počtení.

Otázka v tomto případě nestojí číst nebo nečíst, ale kdy. Koleje osudu jsou totiž nejen důležitým historickým svědectvím, ale dávají nám poznat, že válka vyhlášením míru nikdy nekončí...

Komentáře (0)