Kočičí zaklínání Michaela Scotta

recenze

Kočičí zaklínání - Irské mýty a pověsti (2006) / Standa Šebek

Kočičí zaklínání je zajímavá sbírka mýtů a pověstí, která se snaží především ukázat, že na irském venkově jsou příběhy i každodenní víra ve Starý národ, elfy, skřítky a další tajuplné bytosti dosud živé, že zde existuje tajemný svět,
který mohou smrtelníci navštívit a jehož kouzelní obyvatelé navštěvují svět
náš.

Většina příběhů popisuje právě taková setkání a ukazuje, jak jsou tyto světy odlišné, neslučitelné a že zákony kouzelného lidu jsou nezvratné, i když proti nim stojí síla, jakou je láska. Dalším tématem příběhů je pak například proměna lidí do zvířecí podoby.

Kočičí zaklínání je výběrem ze tří Scottových svazků irských pověstí a jde o výběr velmi povedený. Témata pověstí jsou pestrá, ale zároveň působí celistvým dojmem.

Přestože jde o pověsti a mýty, odehrávají se z části v blíže neurčené, ale poměrně nedávné minulosti, a nejde jen o stručné suchopárné vyprávění, najde se místo pro detaily a pocity a myšlenky postav. Pověsti tak připomínají spíše povídky a jedna vedlejší postava se objevuje v několika z nich.

Netradičně může působit zařazení posledního příběhu, odehrávajícího se v současném Irsku, ten ale podle mě svou myšlenkou knihu příjemně uzavírá a rámuje.

Úplný smysl některých příběhů snad pochopí a docení jen rodilí Irové, elfové, tulení ženy, vlkodlaci nebo zlomyslné černé mraky, ale každého, kdo má jen trochu rád mýty a pověsti, jistě zaujme atmosféra a poetika zeleného ostrova a jeho magie, která se ukrývá hluboko pod starými mohylami nebo se jako vánek objevuje a hned zase ztrácí v deštěm vonící trávě.

Všechny milovníky knih pak jistě potěší publikace jako taková - je vytištěna na silném, hrubém, zažloutlém papíře, je příjemná na dotek, vložené listy obsahují řadu atmosferických, téměř abstraktních ilustrací podněcujících fantazii a celkově jde o velmi povedený až ozdobný kousek.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---