Kdo je vlastně oběť?

recenze

Začíst se do téhle knihy mi trvalo strašně dlouho, po tom co jsem ji začala číst, jsem onemocněla a knihu jsem odložila. Poté to šlo těžko. Nejvíc se mi líbila první část, kde byla tou hlavní Christine. Kapitoly, kde vyprávěla knězi svůj život, se mi líbily nejvíc. Prostřední část mě vůbec nebavila, i když se tam postupně proplétaly naše tři osudy a ta závěrečná neboli třetí mě docela i bavila. Co mě, ale nutilo číst dál, byl fakt, že jsem chtěla zjistit, jak autor spojí všechny tři příběhy. Z této knihy mám dost rozporuplné pocity, jelikož jsem se více než méně musela do čtení knihy nutit, ale na druhou stranu je to zajímavý příběh, ve kterém můžeme sledovat určitý psychologický vývin.

Od začátku jsem se s postavami vůbec nesžila, zdá se to zvláštní, ale nejvíc sympatická mi byla Christine. Asi proto, že s alkoholiky teda vůbec nesoucítím, takže Benny to měl u mě jasné. A Thobela, ten zešílel díky smrti svého syna, a ten by spíše měl jít do léčebny, než být zabijákem. Navíc je Christine jediná ženská hlavní postava. Přesto všechny postavy měly zajímavý charakter, a mohli jsme vidět jak někdy skončí lidé, kteří se dostanou do podobných situací. Benny se rozhodne čelit alkoholu, Christine si začne uvědomovat, jaké udělala chyby ohledně dcery apod., a Thobela ten šel rozumově trochu níž.

Někomu by mohlo vadit několik scén, kde Christine „pracovala“ ze zkušenosti vím, že některým lidem to vadí, přijde jim to neslušné nebo nechutné. Knize bych dala takové 2,5/5.. Možná jsem měla příliš velká očekávání, a tak to pro mě bylo spíš zklamání. Kniha je poměrně starší jelikož v originále vyšla už v roce 2004, a u nás až o 11 let později. Přestože mám thrillery ráda, v tomto jsem měla trochu zmatek. Pokud Vás baví krimi a thrillery určitě knihu doporučuji právě Vám.

Komentáře (0)