Každý máme právo se zamilovat a je jen na nás, komu dáme své srdce.

recenze

Roku 2005 u nás vyšel v prvním vydání román Domov na konci světa od spisovatele Michaela Cunninghama. Druhé vydání vyšlo během letošního roku v nakladatelství Odeon. Mnozí z nás znají tohoto spisovatele díky jeho fenomenálnímu románu Hodiny, ve kterém vzdává čest Virginii Woolfové. Nebudu se zabývat srovnáváním těchto dvou románů, protože každý z nich je jedinečný. Ale ve stručnosti bych řekla, že tyto dva romány mají jedno společné - dokážeme pocítit smutek a tíseň tam, kde to autor takto zamýšlel a stejně tak i lásku, ať již k opačnému nebo stejnému pohlaví.

Michael Cunningham je americký spisovatel, jehož parketou jsou romány. Narodil se 6. listopadu 1952 ve státě Ohio, konkrétně v Cincinnati. Na Stanfordově univerzitě vystudoval anglickou literaturu. Na univerzitě v Iowě navštěvoval kurzy tvůrčího psaní a získal zde titul magistra krásných umění. Při kurzech tvůrčího psaní publikoval své krátké povídky v časopisech. Svou první románovou prvotinu vydal až roku 1984. Ta nesla název Zlaté státy. Velký úspěch zaznamenal se svým druhým románem, Domov na konci světa, který vyšel v zahraničí roku 1990. Ale již o dva roky dříve se jeho úryvek objevil jako povídka v jednom časopise. Dva jeho z románů byly i zfilmovány - již zmíněný Domov na konci světa, k němuž si pan Cunningham napsal sám scénář. Druhým jeho zfilmovaným románem jsou proslulé Hodiny.

Domov na konci světa je rozdělen do tří částí. Seznámíme se s kusem životní cesty dvou hlavních hrdinů - Bobbym a Jonathanem. V první části se s nimi setkáváme jako s chlapci. Máme možnost se seznámit s jejich rodinami a jejich rodinnými problémy. Dostaneme se do amerického Clevelandu šedesátých let. Co z nás dělá takové, jací doopravdy jsme? Má naše rodina nějaký vliv na naší sexuální orientaci a nebo to prostě přijde samo? Jak nás naše rodiny poté přijmou?

Nejprve máme tu čest seznámit se s Bobbym Morrowovem. Potkáváme ho jako devítiletého chlapce, který miluje svého o šest let staršího bratra, díky kterému se stává pozorovatelem svého prvního milostného aktu. Jeho bratr je pro něj idolem, se kterým zkouší poprvé drogy a alkohol. Jednoho večera však osud jeho bratra končí tragicky. Od té doby už není v Bobbyho rodině nic jako dříve.

Na druhé straně tady máme Jonathana Glovera. Je to jedináček, jehož otec chce druhého potomka, avšak matka to razantně odmítá a vymýšlí si všelijaké výmluvy. Osobně jsem se jí nedivila a soucítila s ní, protože co je to za rodinný život, když je otec od rána do večera v práci, nemá na rodinu pořádně ani čas a jeho životem jsou filmy? To bych si pak druhé dítě také rychle rozmyslela. Snad ale Jonathanovu matku někdy ještě potká něco krásného.

První část je vyprávěna z úst Bobbyho, Jonathana a Alicí, Jonathanovou matkou. Dozvíme se, jak se ti dva vlastně seznámili a jak se z nich stali nerozluční kamarádi a časem i milenci.

Myslím, že si přesně uvědomuju ten okamžik, kdy se můj zájem o něj proměnil v lásku. Jednou v předjaří jsme s Bobbym seděli u mě v pokoji a poslouchali Grateful Dead. Docela obyčejný večer v mém proměněném životě. Bobby mi podával pointa, a když jsem si ho od něj vzal, odtáhl ruku a upřel oči na hnědočervené mateřské znamínko, které mu zdobilo spodní stranu levého zápěstí.

Ve druhé části se dostáváme do osmdesátých let. Jonathanovi je pětadvacet let a po studiích na univerzitě se rozhodl zůstat v New Yorku. Žije se spolubydlící Clare, která je rozvedená, bisexuální o jedenáct let starší než Jonathan. I přes Jonathanovu orientaci neustále přemýšlí o děťátku, o které by se společně starali. Vždyť kolem čtyřicítky už bijí biologické hodiny pořádně na poplach. Do toho všeho se k nim nastěhuje Bobby, který do té doby působil v Clevelandu jako pekař. Jak moc jeho příjezd zamíchá s kartami osudu a co vše se stane? I v této části máme možnost číst kapitoly, které vypráví Bobby, Jonathan a místo Alice nám vypráví Clare. Co všechno je schopna udělat žena toužící po děťátku?

“Víra v budoucnost - to je pochybná ctnost, nemyslíš? Něco stejně pošetilého jako stavět modely lodí do lahví. Víš, jak to myslím - obdivuhodné, ale trochu z toho naskakuje husí kůže.”

Ve třetí části se se všemi třemi hrdiny setkáváme v jedné vesnici, v nímž si koupili z Clařiných zděděných peněz baráček. No baráček, spíše barabiznu, kterou si však zútulní do krásného domova, domova na konci světa. Kluci si otevřou vlastní restauraci, Clare je doma a do toho ještě pomáhají bývalému Jonovu milenci Erichovi, který má AIDS. Jakou životní zkušenost jim toto všechno dá? Jde vůbec to žít ve třech lidech pohromadě, na hromádce? A co to děťátko, dočkali se ho?

“Tři je riskantní počet. Když se někde vyskytnou pohromadě tři lidi, jeden z nich jde obvykle z kola ven.”

V románu je všudypřítomná hudba. Ať už jsou kluci malí nebo dospělí, hudba je provází jejich životy. Když už jí kluci neposlouchají, tak o ní neustále mluví. Dále jsou zde vyobrazeny i experimenty s drogami, které byly tou dobou celkem běžnou záležitostí.

Román je napsaný nejen velmi čtivě, ale i zajímavě. Po přečtení této knihy jsem začala na homosexuální partnerství nahlížet zcela jinak a začala jsem to pořádně chápat. Pochopila jsem dokonce i společně žijící trojici. Pan Cunningham mě naučil něco, co už každý ví, ale ne každý o tom mluví nahlas - každý máme právo se zamilovat a je jen na nás, komu dáme své srdce.

Nakladatelství: Odeon
Rok prvního vydání: 2005
Rok druhého vydání: 2013
Počet stran: 400
Překlad: Miroslav Jindra

Komentáře (0)