Holka k pronájmu, ale žádná kurva

recenze

Přesně si pamatuji den, kdy jsem tuto knihu vybalovala v knihkupectví z krabice - zaujal mě na ní totiž levhartí vzor, který miluji. Když jsem si přečetla anotaci, tak jsem si řekla, že jsem už dlouho žádnou erotickou a zamilovanou knihu nečetla a že by tahle mohla být ta pravá. A taky že ano. Zajímavý námět dělá s knihou divy, i když třeba může být trochu jednodušeji a povrchněji napsaná. Celou knihu jsem přemýšlela nad tím, jakou má hlavní hrdinka Mia zajímavou práci. Kdo by přeci nechtěl každý měsíc poznat nového a zajímavého chlapa? Asi tak každá žena... Já tedy určitě! Rozhodně bych chtěla potkat Wese. Autorka ho totiž v knize vynášela až do nebes. Asi proto, aby všem čtenářkám vnukla do hlavy, že je prostě nejlepší a vzbudila tak ve všech sympatie. Musím říct, že úspěšně. Ale to nic nemění na tom, že i malíř Alec si získal mou pozornost. Calendar Girl mě ani nezklamala, ale také ani ničím nepřekvapila. Dostala jsem od ní přesně to, co jsem očekávala. Prostě takové lehké a příjemné čtení. Velmi mne potěšilo, že Mia neřešila žádné blbiny, jako je to v poslední době u hlavních hrdinek podobných knížek zvykem. Mia je zkrátka uvědomělá, sebevědomá, dospělá žena a takových hrdinek je po čertech málo. Ke koupi této knihy mě nakonec dohnala nouze - jednoho dne v čekárně u zubařky jsem dočetla, co jsem měla rozečteného, ale neměla jsem s sebou nic dalšího na čtení, tak jsem se vydala rovnou do knihkupectví a koupila jsem si něco na cestu domů. Knihomolům stačí sebemenší záminka, však to jistě znáte. Už se těším na další díl a hlavně na to, jaké další muže naše Mia zase potká.

Komentáře (0)