Hledání nejen modré

recenze

Před dvěma lety jsem od partnera dostala knihu Dárce od americké spisovatelky Lois Lowryové. Lowryová za ní v roce 1994 získala cenu John Newbery Medal. O deset let později, roku 2014 se Dárce dočkal i své filmové podoby. Film jsem prozatím neviděla, takže nemohu porovnat do jaké míry koresponduje s knihou, ale kniha se mi velmi líbila.

Získala si mě hlavně svým krásně psaným jazykem, který do českého překladu pečlivě volila Dominika Křesťanová. Když jsem tenkrát dočetla, pátrala jsem po další knize Lowryové a zjistila, že Dárce je první knihou z plánované tetralogie, která nese stejný název jako samotná kniha. Po dlouhém čekání jsem se dočkala. Další kniha série, Hledání modré (v zahraničí vyšla už roku 2000) se na konci minulého roku dostala na pulty českých knihkupectví. A mé srdce pořádně zaplesalo.

Na první pohled mě, stejně jako u předchozí knihy, zaujala obálka. Nakladatelství Argo opět nic nepodcenilo a nechalo na ní vyobrazit to nejdůležitější, co uvnitř čeká na objevení. Myslím si, že obálka vyvolá stejný dojem i u dětských a dospívajících čtenářů, kterým je kniha primárně určena. Přínosnou informací pro mě byl fakt, že překladu se ujala stejná osoba jako v případě Dárce. Za to jsem velmi vděčná, protože nevím, jestli by někdo jiný uměl pokračovat v tom, co započala paní Křesťanová (ta se mimo jiné postarala i o překlad mé srdcové záležitosti, Mischlingu od Affinity Konar).

Hledání modré má oproti Dárci hlavního hrdinu něžného pohlaví. Jmenuje se Kira, nedostalo se jí příležitosti poznat svého otce, protože zemřel dávno předtím než se narodila. Nevíme, kolik let Kiře je, protože v jejím světě se věk obyvatel nepočítá na roky, ale na slabiky ve jméně - čím víc má jméno slabik, tím starší člověk je. Nebylo by hezčí spadat do nějakého delšího časového údaje než jen do jednoho konkrétního roku?

Kira neměla vstup do života jednoduchý. Narodila se s pokroucenou nohou, a proto jí chtěli matce sebrat a odnést na Pole. Není však na světě nic silnějšího než mateřská láska, díky které mohla Kira zůstat v pohodlí chýše se svou matkou. Nemáme však možnost matku blíže poznat, protože na začátku jara (na začátku příběhu) umírá a Kira zůstává sama, bez jakéhokoliv blízkého člověka.

Aby toho nebylo po takové tragédii málo, nepřející žena jménem Vandara Kiru nahlásí na Radu Strážců. Ženy ve vesnici totiž potřebují Kiřin pozemek pro své děti a ona jim ho nechce dát. Proběhne soud, při kterém Rada moudrých rozhodne, že využije tkalcovských a vyšívacích schopností, které se Kira naučila od své matky. Dostane přístřeší a stravu a jejím úkolem je vyšít kabát, který při slavnosti nosí pěvec a který v obrazech vypráví dějiny a předpovídá budoucnost. Ve svých schopnostech se však musí nadále vzdělávat a naučit se i barvit nitě, což není vůbec snadné.

Dívka však není jedinou, kdo byl pověřený nějakým úkolem. Jeden chlapec má pěvci vyřezat hůl, která ho při zpívání písně vede a jedno děvčátko má dokonce jednou pěvce nahradit. Co jiného mají ale tyto tři děti společné? A co s nimi má Rada Strážců ve skutečnosti v plánu?

Opět jsem se dostala do světa blízké budoucnosti, kde na mě všude doslova dýchal strach, beznaděj a chudoba. Jsou zde popsány velké rozdíly mezi společenskými vrstvami, avšak ti, kteří se mají nejlépe jsou členy Rady Strážců. Při čtení jsem byla po celou dobu v očekávání nejhoršího, i když mě nic nevedlo k tomu, abych se tak cítila.

V Hledání modré se mi líbilo opravdové přátelství, které vzniklo mezi Kirou a mezi malým Mattem. Musím se přiznat, že zpočátku jsem si myslela, že Matt jí nějak zradí, ale potom všem, co pro ní udělá, jsem se mu v duchu omluvila. Tento chlapec, který pochází z chudé čtvrti a má několik sourozenců, mi svým způsobem přirostl k srdci. Je zde popsán jako statečný a nebojácný, kolikrát se chtěl vyrovnat dospělým mužům. Matt je postavou, bez které by tento příběh nebyl tím čím je - hledáním modré.

Přece jen jsem ale byla na jednu stranu zklamaná. Nevím proč, ale pořád jsem měla za to, že tato kniha bude nějakým způsobem navazovat na tu předchozí ze série. Byla to ale pouze má domněnka, která mi byla krátce po otevření knihy, vyvrácena. Když jsem pak pátrala po více informacích, zjistila jsem, že
žádná kniha z celé tzv. “Dárcovské série” na sebe nenavazuje a v každé se jedná o samostatný příběh. Jediné, co mají knihy společné, je název série a čas, ve kterém se odehrávají, v ne příliš světlé budoucnosti.

Hledání modré sice není stránkově obsáhlou knihou, ale její příběh by se mohl rozvíjet dál. Čtenáři, pro které je kniha v první řadě určena (děti a dospívající) jistě ocení opět krásnou a jednoduchou volbu slov, která z této knihy dělá zcela jedinečnou.

Kdybych měla porovnat Dárce a Hledání modré, tak u mě zcela jednoznačně vítězí Dárce. Proč? Jednoduše proto, že byl první knihou, díky které jsem se seznámila nejen s ponurou budoucností, ale i se samotnou Lowryovou, která se nezalekne žádného tématu. U Dárce u mě nastal takový ten wau moment, kdy jsem si říkala, že tohle je prostě ono. To "ono" bohužel ale při čtení Hledání modré nedorazilo.

Do hodnocení knihy musím zohlednit i to, že se jedná o samostatný příběh, ne navazující, což si myslím, že je celkem škoda. Ale i přesto dám této sérii šanci a přečtu si i následující díly.

Komentáře (0)