Do krvavého nebe přijmeme i tebe

recenze

Krvavé nebe (2017) 5 z 5 / katy238
Krvavé nebe

Eva Clayová neměla příliš šťastný start do života, štěstí se na ni usmálo až později a stala se z ní policejní inspektorka. V Liverpoolu bohužel příliš klidu taky nezažije a po hlavě padá do série příšerných vražd celých rodin.

Není ušetřen žádný člen rodiny, není zanechána srozumitelná stopa, masakr bohužel jednou nocí nekončí.

Eva je postavena před děsivý případ a mrtví každou nocí přibývají po hromadách.

Obloha září stále rudě a paprsky neklidného slunce ukazují stále jasněji k psychiatrické léčebně pro duševně choré vrahy, kde přebývá na dobu neurčitou její starý známý z minulosti.

Adrian White alias Křtitel je už dlouhá léta bezpečně pod zámkem, nyní se však zdá, že vystrkuje drápky zpoza pevných mříží a vede cestu rudé zkáze.

Ta postihuje bez milosti všechny své vyvolené a Eva moc dobře ví, že každá promarněná minuta posouvá další nevinné vstříc příšerné smrti.

A nebe stále září rudě.

Bylo to skvělé. Ne. Báječné. Tato kniha je skutečná pecka a nebojím se říct, že i mezi oči.

Napětí a akce od prvních stran. Příběh vás chytí krvavým pařátem a protáhne louží krve a slizu až do neskutečného konce. Cestou vám do sra..ek ještě několikrát ponoří hlavu, aby jste si všechno nakrásně užili.

A ta cesta stojí za to.

V knize najdete všechno. Záhadu. Mysteriózní pachatele. Děsivé náznaky. Hrůzu.

A nutkání ke zvracení. Nebyla jsem sama, komu se u knihy udělalo regulérně blbě. A to tento žánr vyhledávám.

Krvavé nebe mě trochu zmátlo stavbou děje, působilo na mě v návratech do minulosti jako druhý díl, jedná se ale o první případ Evy Clayové a pokud budou další, nenechám si je ujít.

Protože kniha má vyvolávat emoce a pocity a chuť se z plného žaludku vyblít mámě v obýváku na koberec mezi ně zkrátka patří taky.

Za inspiraci k nadpisu děkuji firmě kousek od mého zaměstnání v průmyslovém areálu, která se společensky přijatelnější obdobou snaží nalákat nové zaměstnance. Přeji mnoho štěstí.

Komentáře (0)