Divoká píseň

recenze

Představte si budoucnost, v níž míra násilí ve světě překročila hranici únosnosti a následkem toho je, že se při jakémkoliv násilném činu rodí ve světě monstra. Příšery, které jsou tak nebezpečné, že se po setmění bojíte vyjít ven a doufáte, že ochrana, kterou jste si zvolili, vám za bílého dne pomůže. Město Verity, kde se příběh Divoké písně odehrává, je rozděleno na Severní a Jižní část. Severní část je ovládána Callumem Harkerem, který si nechává od lidí platit za ochranu před monstry, volně se pohybujícími v ulicích. V Jižní části, ovládané Henrym Flynnem, se monstra nevyskytují – s výjimkou tří sunajů, kteří jsou jedinými svého druhu a slouží Flynnovi snažícímu se monstra likvidovat. Příměří, které se ve Verity podařilo před lety nastolit, je ale velmi křehké a je jen otázkou času, kdy dojde k válce. V této napjaté době se v Coltonově akademii setkávají Flynnův syn August a Harkerova dcera Kate. A je jen na nich, zda příměří zůstane zachováno.

Hned od počátku je čtenář vhozen do komplikovaného světa, který je krutý, nebezpečný a plný nástrah. Je možné, že se v prvních pasážích budete lehce ztrácet, ale to vůbec nevadí – vše se totiž během knihy vysvětluje, takže jednotlivé detaily, které jste nejdříve nechápali, vám najednou do sebe zapadnou a začnou vám dávat dokonalý smysl. A to je jedna z věcí, která se mi na Divoké písni tak líbila. Autorka vytvořila nový, zajímavý svět, který je skvěle propracovaný, a veškeré informace, které potřebujete vědět, se dozvídáte postupně. Takže pokud byste zpočátku tápali, nebojte se toho, nenechte se odradit možnou nesrozumitelností, vše se vám vyjasní během přibývajících stránek. Schwabová navíc jednotlivé informace podává po přiměřených dávkách, aby je člověk zvládl vstřebat a nakonec se dokázal zorientovat, o co vlastně jde. Počáteční zmatek se tak nakonec vytrácí.

Kniha je úžasně čtivá, napínavá a autorka v ní zajímavě zpracovává myšlenku, že násilí rodí jen násilí. Sice se nezabývá detailně minulostí a nevysvětluje podrobně zlom, kdy došlo k onomu Fenoménu, po němž se začaly jednotlivé příšery rodit, ale to nijak nebrání tomu, aby si člověk děj užil. Já s absencí nějakého bližšího vysvětlení problém neměla, příběh Divoké písně se bez větších detailů o Fenoménu obejde a opravdu stačí jen to, co nám zde Schwabová naznačila.

Za co jsem u této knihy vděčná, je fakt, že si autorka odpustila milostnou linku mezi hlavními hrdiny, přestože anotace přirovnává knihu k Romeovi a Julii. Svojí tematikou dvou rodů stojících na opačných stranách města a proti sobě může Divoká píseň tuto Shakespearovu klasiku lehce připomínat a obezřetnější čtenář by tu možná nějaké náznaky milostné linky našel - nicméně k mému potěšení August s Kate do žádného románku nakonec nezabředávají a já se z toho raduju, protože by to podle mne z knihy udělalo jen klišoidní romanťárnu zasazenou do kulis ne příliš přívětivé budoucnosti a pokazilo by to celkový dojem, který Divoká píseň nabízí.

Knihu jsem si rozhodně užila, bavila mne, přesto nakonec nedávám nejvyšší hodnocení. Asi je to dáno tím, že už nejsem vysloveně cílová skupina pro YA literaturu, osobně mi v tom „něco málo“ chybělo, aby to pro mne byl TOP. Být o nějakých deset let mladší, autorce to budu baštit se vším všudy, každopádně teď a tady dávám 90 % a těším se na další díl, který doufám u nás vyjde co nejdříve.

Komentáře (0)