Co skrývají bezpečnostní schránky, které nebyly už dvacet let otevřeny?

recenze

Datuje se rok 1978 a mladičká Beatrice se uchází o místo sekretářky v První clevelandské bance. Je tolik nervózní, i když si s tetou celý rozhovor pečlivě nacvičila. Jenže, co když poznají, že lže? Co když poznají, že není plnoletá, že má zfalšované doklady, že... K jejímu velkému překvapení je přijata a v pondělí se má hlásit úderem deváté hodiny na novém pracovním místě.

Beatrice je nesmírně šťastná, že dostala toto místo, teta bude mít také radost, a tak se snaží, aby vše bylo perfektní, učí se těsnopis, trénuje na psacím stroji a celkově je velmi svědomitá pracovnice. Její kolegyně si jí nevšímají, tedy do chvíle, kdy Beatrice zazvoní na stole telefon. Co má dělat? Co má říct?
Poté, co zvedne sluchátko z vidlice, se jí do ucha ozve hlas jedné její kolegyně a v tu chvíli už není Bea neviditelnou součástí kanceláře, v tu chvíli už má kamarádku - Maxine.
S Max zažívá Beatrice to, co zatím nezažila - zkouší pít alkohol, nakupuje, i když by měla šetřit, a založí si svůj vlastní účet. I když ji teta Doris nabádala, aby peníze přinesla domů a šetřila si na lepší život, tak musela Bea chtě nechtě přiznat, že nemůže do práce chodit neustále v jednom a tom samém oblečení.
Bea a Max se skamarádí natolik, že ji Max pozve k nim domů na Díkůvzdání, kde se sejde celá Maxina rodina. Tam si poprvé Bea uvědomuje, že Max dělá něco víc, než jen evidenci bezpečnostních schránek, které propadly státu. A tak se obě dvě dívky zamotávají do spletitých labyrintů budovy První clevelandské banky a odhalují velké spiknutí.


V roce 1998 je budova První clevelandské banky i po dvaceti letech uzavřená a mladá stavební inženýrka Iris se do této budovy dostane jen náhodou. Vlastně sama nemůže uvěřit tomu, že ji Brad panu Wheelerovi doporučil! Zrovna Iris! A samozřejmě hned první den přijde pozdě. Neměla předešlý večer tolik pít, potřebuje si dát cigáro a kafe.
Irisiným úkolem je zakreslit do plánů každou místnost na všech patnácti podlažích, v budově bude pracovat sama a jediným jejím společníkem bude Ramone, který je v této budově hlídačem už třicet let. Tedy, ne že by ji následoval na každém kroku, je někde v budově a nikdy není jasné, kde se přesně nachází.
A tak se Iris dává do páce, zakresluje, měří a její zvědavost jí donutí nahlédnout i do kartoték a stolů, které jsou stále plné dokumentů. V První clevelandské bance to vypadá, jako by tam vybuchla bomba, ale zmizeli jen lidé, vše ostatní je na svém místě.


Iris se díky své práci ocitla v jakési časové kapsli a zaplétá se do příběhu, který se odehrál více než dvacet let zpátky. V jedné z kanceláří nachází klíč od bezpečnostní schránky a přemýšlí, jestli by mohla kontaktovat majitelku klíče, a tak se rozhodne vyhledat sekretářku, která, podle jmenovky, pracovala na tomto místě. Jenže to nesedí, a proto se Iris dává do pátrání na vlastní pěst.
V bance se Iris necítí dobře, nachází tam místa, kde se podle všeho usadil nějaký bezdomovec, a slyší to, co by slyšet neměla, má pocit, že se tam zblázní, nebo už začíná bláznit?! Ale krůček po krůčku se přibližuje k odhalení, které jí nastíní události roku 1978. Snaží se přijít na to, kdo je Beatrice a Max, jak jsou do toho zapletené, co znamenají ty příšerné klikyháky v Beatricině složce a kdo všechno má tohle na svědomí.




Můj dojem:
Kniha je psána ve dvou časových rovinách, první z nich se datuje do roku 1978, kdy se společně s Beatrice a Max čtenář seznamuje s První clevelandskou bankou, jejím chodem a vedením. Tyto části jsem četla obzvláště ráda a užívala jsem si jejich atmosféru. Další rovinou je rok 1998, kdy mladá stavební inženýrka Iris prozkoumává budovu banky a zakresluje ji do plánů, tady jsem se maličko pozastavovala nad Irisným chováním a nekonečným pitím, ale tak nějak to k příběhu patřilo.
V knize nemůžete najít žádné hluché místo, protože tam zkrátka žádné není. Vím, že se vám to teď bude zdát, jako bych chtěla knihu vychválit až do nebes, ale to já opravdu chci! Tenhle příběh je napsaný brilantní spisovatelskou myslí, nebude vás nudit ani chviličku a vězte, že se sami budete chtít namísto Iris potloukat budovou banky a odhalovat její tajemství a tajemství lidí, kteří tam pracovali před dvaceti lety.
Po dočtení sice budete cítit uspokojení z uzavřeného příběhu, ale nemyslím si, že by vám to stačilo, protože ani mě to pořádně neuspokojilo. Jisté rozpolcení prožívám ještě teď a ráda bych se tam vrátila a zjistila víc...
Pokud jste nad touhle knihou ještě váhali a nebyli jste si jistí, tak já vám ji doporučuji! Nemůžete si ji nechat ujít, a to z toho důvodu, že Mystery Press opět našel poklad a dodal ho na nás český trh!

Komentáře (0)