Cesta z Labyrintu

recenze

Labyrint: Útěk (2014) 5 z 5

/ Babouš

Haleluja! Konečně tady je sci-fi nebo fantasy, které není jenom pro romantické teenagerky dychtící po perfektním příteli!

Labyrint: Útěk od Jamese Dashnera je příběh, který se zaručeně bude líbit i klukům. Mě to chytlo prakticky od začátku. Je to totiž neuvěřitelně napínavé, akční a každá kapitola přináší alespoň jeden nový objev, překvapení nebo zvrat.

Takže i když jsem si kolikrát svatosvatě slíbil, že „po téhle kapitole už půjdu spát“, tak to prostě dopadlo trochu jinak a já o Labyrintu snil (respektive měl jsem spíš noční můry) a myslel jsem na něj i po probuzení. A takové knihy mám nejraději.

Labyrint: Útěk je příběh o skupině chlapců a mladých mužů, kteří se ocitnou uprostřed gigantického labyrintu a musí najít cestu ven. Nevědí přitom, odkud sem přišli, proč se sem dostali a neznají ani vlastní příjmení. Znají pouze svá křestní jména, jinak jako by jim mozek kdosi vzal a propláchl savem.

Už od prvních stránek se začnou kupit otázky, které mě nutily číst dál a dál. Potřeboval jsem znát odpovědi! A autor je postupně v malých dávkách začal dávkovat. Některé jsem si dal dohromady sám, jiné mi docvakly až když je pochopil hlavní hrdina Thomas.

James Dashner si pochvalu zaslouží i za to, jak propracovaný svět na stránkách této knihy stvořil. Obyčejnému autorovi by stačilo vymyslet námět, rozvrhnout si děj a psát, ale Dashner si vymyslel úplně novou kulturu, společnost, která se od té naší odlišuje. Dokonce má i vlastní slang (zde je na místě pochválit i český překlad, protože se vsadím, že vymýšlet slova jako rmut nebo čón, aby zněla povědomě a přitom exoticky musel být oříšek).

Díky všem těm těmto detailům dostává fiktivní příběh nádech skutečnosti, místy z toho až mrazí.

Velice živě jsou vykresleny i charaktery. Některé jsem si oblíbil, další jsem hned od začátku nenáviděl a přál jsem jim bídnou smrt.

V knize vystupuje naprosté minimum ženských postav (feministky určitě budou řvát a dožadovat se kvót v literatuře), ale ničemu to nevadí. Naopak. Vztahy mezi chlapci jsou jako ve škole – jsou tu přirození kápové, chytrolíni, šašci i tyrani, kteří dělají peklo těm slabším. Díky testosteronu může děj akčně ubíhat bez povinných zastávek na romantická dostaveníčka nebo zlomená srdce.

Je to kniha, která staví na promyšleném i dobře zpracovaném příběhu a na zajímavých postavách. Přečetl jsem ji jedním dechem a nezbývá než doporučit a těšit se na film (už za měsíc!).