Bible pohanů – proč bych si ji měl(a) přečíst?

recenze

Aeneis, bible pohanů napsaná na počest římského lidu za časů Octaviana Augusta básníkem Vergiliem v hexametru, avšak vydaná až po jeho smrti, kterou si podle filmu „Marečku, podejte mi pero" i skladník může přečíst v latinském originále.

Vergiliův epos věrně kopíruje předlohu, kterou mu byla Homérova Odysseia. Proč tak učinil? Aby pomohl navázat římskou tradici na bájné dějiny minulosti tak, že dovede pozůstalé z Tróji pod vedením antického hrdiny Aenea do Itálie, tam je nechal splynout s místní kulturou, která posléze měla zrodit Romula a Rema a hlavně - Řím. Toť dobový kontext. Z tohoto kontextu také vyplývá hlavní důvod, proč Aeneis byla dříve čtena – pro připomenutí a reflexi tradice a hodnot starověkého Říma.

Co si však z Aeneis může vzít postmoderní čtenář a proč bych ji doporučil všem k přečtení?

Ze stejného důvodu, z jakého ho četli Římané a po nich další! Protože Aeneis se nevyhýbá tématu, kterého se v dnešní době bojí snad všichni autoři (nejen literárních) děl. Vergilius se nebojí moralizovat a ukazovat citovou a morální hloubku hrdinů. Protože původní Homérovu Odysseiu, která je plná jednodušeji (až dětsky) smýšlejících hrdinů, posouvá směrem, který ukazuje obrovský skok, který ve své představě o (ideální) morálce udělala antická civilizace od časů Athén a Sparty do časů římského impéria. Vergilius klade před čtenáře mnoho ctností a hodnot, které jako by zmizely nejen v době temného středověku, ale jako bychom o ně díky relativizaci současných hodnot úplně přišli - mj. odvaha, hrdinství, povinnost, loajalita, soucit a hlavně (velice děkuji za upozornění a vysvětlení Martinu C. Putnovi v doslovu) pieta neboli úcta k tomu, co člověka přesahuje (např. rodina, přátelé, společnost, vlast). Dnešní autor by byl nemilosrdně smeten s tím, že moralizuje v době, kdy se lidé zdánlivě ani neshodnou na společně sdílených hodnotách, nicméně právě v tom jsou (podle mne) tak hodnotné knihy autorů, jakými jsou Homér, Vergilius, Dante, Chaucer ad., protože přispívají do několik tisíciletí dlouhé diskuse, která se pomalu (zdánlivě) vytrácí. To je hlavní síla Aeneis a, podle mne, zásadní důvod pro její přečtení a vypořádání se s ní. Možná se nakonec shodneme na tom, že hodnoty nejsou lidem společné a že není možné najít ctnosti, na kterých se všichni shodneme a podle kterých bychom měli žít, ale domnívám se, že každý by si měl pro sebe dostatečně obhájit, proč určité ctnosti vyznává, nebo naopak odmítá. A právě čtení klasických děl je pro tento účel perfektně stvořené, navíc v krásném a po krátké chvíli i čtivém formátu, který čtenáře chytne a, až na občasné popisnější pasáže, ani nepustí. V tomto ohledu navíc musím vyzdvihnout úplný závěr celého eposu, který považuji za to jednu z nejpodivuhodnějších věcí, jaké jsem z antické literatury četl a vůbec se nedivím tomu, že se s tím tolik dalších komentátorů k Vergiliovi snažilo vyrovnat. Postmoderního čtenáře na tom zase překvapí, jak moc je závěr podobný moderním dílům.

Co dalšího může čtenáře na Aeneis potěšit?

1. Odkazy na Homéra a starověké dějiny, a naopak narážky mnoha dalších autorů na Vergilia, které člověka intelektuálně potěší (zejm. Božskou komedii číst bez znalosti Vergiliova díla mi přijde škoda, protože se čtenář ochudí o některé narážky).
2. Krásné verše, ty člověk ocení zejména v pasážích, které jsem vnímal jako méně záživné (některé delší popisy trochu brzdí děj).
3. Ve vydání od Academie doslov Martina C. Putny, který mne velmi zaujal. Zejména v situaci, kdy si člověk nemůže popovídat s tolika jinými čtenáři o tom, co právě přečetl.
4. Neotřelý a překvapivý závěr!

Je na tom i něco negativního?

Asi jediná věc, která mne při čtení rozčilovala, byla otázka, proč Vergilius z Trójanů dělá v posledních částech eposu tupé ovce jdoucí na porážku? Chápu, že je pro účely eposu vhodné vykreslit hrozivost nepřátel a nejistotu konce eposu počtem mrtvých Trójanů (vzhledem k tomu, že čtenářem měl být především Říman), ale po nějaké době jsem už měl pocit, že už žádný živý Trójan v táboře zůstat nemohl a že vlastně fandím spíše Latinům, protože mi prostě přišli jako lepší válečníci.

Komentáře (0)