Běhání - všechny smutky zahání

recenze

S přibývajícími roky mého života se snažím vyhledávat aktivity, při kterých si co nejvíce pročistím svou hlavu a odpočinu si. Svůj život si nedokáži představit bez knih a všeho co k nim patří; bez své rodiny a bez sportu, díky kterému jsem plná energie. V poslední době se pro mě největším dobíječem stal běh. Nikdy jsem nevěřila všem těm řečem, jak si člověk při běhání odpočine; naučí se vnímat sám sebe a jak se po doběhnutí cítí jako znovuzrozený. A světe, div se - kdo by byl řekl, že od února letošního roku budu patřit mezi ty, kteří tuto aktivitu budou také opěvovat? A co víc - běhání se pro mě stalo doslova závislostí.

V čem si však stále nejsem stoprocentně jistá, je strava. Kromě pořádného rozehřátí před tréninkem a pořádného strečinku po doběhnutí bychom právě měli sledovat to, co si dopřáváme k jídlu. Důležitá je pro mě informace, že strava předchozího dne ovlivní můj běžecký výkon dne následujícího. Ale kdo by tomu dortíku odolal? Vždyť to přece zítra vyběhám... Řekla jsem si, že se jednou provždy rozloučím s výmluvami a obhajováním se. Jak se totiž říká - dnes je totiž ten zítřek, o kterém jsem mluvila.

Když už jsem si to v hlavně trochu srovnala, rozhodla jsem se porozhlédnout po nějaké „chytré knížce“, která by mě (co se jídla týče) motivovala. Narazila jsem na jednu, která upoutala mé oči a následně i chuťové buňky. Jmenuje se Běhejte rychle. Jezte pomalu. Autorkami jsou Elyse Kopecky a Shalane Flanaganová. Pokud se vám zdá, že příjmení Flanaganová jste již někde slyšeli, máte pravdu. Shalane je maratonkyně, která byla již třikrát členkou maratónského olympijského týmu. Elyse je její kamarádka z dob mládí, která působí jako nadšená kuchařka vařící co nejzdravějším a nejvyváženějším způsobem. Ve svém volném čase mimo jiné také ráda běhá.

Když se kamarádky po několika letech opětovně shledaly, Elyse napadlo, že by mohla sestavit speciální jídelníček (nejen) pro Shalane, který by jí mohl být nápomocný nejen při rekonvalescenci, ale i při zlepšení jejího sportovního výkonu. Shalane s nadšením souhlasila, a tak si nějaký čas dobrovolně vedla deník o jídle. Nebylo totiž nic jednoduššího, než sestavené recepty rovnou vyzkoušet na nabízející se dobrovolkyni. Cílem Elyse bylo, aby jídlo mělo co nejlepší chuť a výživovou hodnotu a aby snižovalo výskyt zánětů, potíží s trávením i obsah toxinů.

Když se rozhodujeme, co jíst, abychom jedli dobře, je nejlepší posoudit celý široký kontext, včetně toho, odkud jídlo pochází, jak bylo vypěstováno, do jaké míry bylo zpracováno, jak chutná a - což je ze všeho nejdůležitější - jak se po něm cítíme.

A tak se na pulty knihkupectví dostala kniha, která obsahuje přes sto receptů, u kterých není úmyslně uveden počet kalorií a makroživin. Ačkoliv mám raději, když alespoň orientačně vím, kolik kalorií do sebe daným jídlem dostanu, u této sportovní kuchařky mi tato absence nijak nevadila. Zřejmě to zapříčinil fakt, že recepty jsou ozkoušené na jedné z elitních běžkyň.

Běhejte rychle. Jezte pomalu. - je rozdělena do dvanácti kapitol, které mimo základní obecné informace obsahují například kapitoly věnované svačinkám a předkrmům, salátům, polévkám, výživným hlavním jídlům a mnohým dalším. Mně osobně nejvíce zaujaly kapitolay jedenáct a dvanáct. První zmíněná obsahuje recepty na zdravé pamlsky, z nichž už jsem něco málo vyzkoušela a ochutnala a já prostě ujíždím na „mlsání„. Další kapitola, která se mi líbila a „hodila do krámu“, byla dvanáctá. Ta se věnuje potravinám, které uzdravují. Jsou v ní popsány nejčastější zdravotní problémy a k nim následně vypsané recepty, které v dané situaci mohou pomoci.

Co se týče potřebných používaných ingrediencí, jedná se převážně o dostupné suroviny a pokud by se vám stalo, že přece jen nějakou surovinu nemůžete sehnat, určitě můžete obměnit dle vlastních možností (samozřejmě v co nejzdravější a nejpřijatelnější variantě). Převážná většina receptů je doplněna pestrými fotografiemi, o které se postaral Alan Weiner. Mám ráda, když si mohu daný pokrm prohlédnout a nechat si navodit chuť k tomu, abych si ho uvařila. Kromě fotografií je u receptů napsané i krátké a výstižné povídání, což na mě zapůsobilo dojmem, že autorka svou kuchařku opravdu „vymazlila“ a věnovala její přípravě dost času.

Pokud bych měla ohodnotit náročnost receptů, tak je to tak půl na půl. Některé jsou snadné a rychlé na přípravu (takové ocením i jako matka zajímající se o zdravé stravování), některé vyžadují více kuchařské zdatnosti. Kdybych si měla vybrat jeden recept, který mě zaujal nejvíce, tak by to rozhodně byl vývar s minerály na dlouhé tratě (na každý neduh na světě). Za prvé proto, že zbožňuji polévky a za druhé proto, že tento recept je upravený s ohledem na potřeby běžců. Jak napsala Elyse sama - pokud by člověk z této knihy měl připravit jen jeden recept, ať je to tenhle.

Tato kniha má však jednu nevýhodu, kvůli které musím ubrat na hodnocení, a to svůj formát. Kniha je velká a těžká, a tak je člověk rád, když se jen zběžně podívá na to, co potřebuje a zase ji uloží na své místo. Což je škoda, protože kdyby byla menšího a skladnějšího formátu, pro svou skladnost by upoutala větší množství lidí.

Tuto knihu doporučuji ke čtení nejen těm, kteří svůj volný čas věnují běhu, ale i lidem zajímajícím se o zdravý způsob stravování. Je fajn, že si díky této kuchařce mohu rozšířit své znalosti a obzory a zkoušet tak nové věci.

Komentáře (0)