Adam Blake - Evangelium prokletých

recenze

Evangelium prokletých (2013) 3 z 5

/ Hřibče

Na konci léta spatřil světlo knižního světa mysteriózní thriller Evagelium prokletých od neznámého britského autora Adama Blakea. Opravdu se ale jedná o tak neznámého autora, jak se na první pohled zdá? K Adamu Blakeovi je třeba říct, že se jedná o umělecký pseudonym britského autora Mika Careyho, který je znám především mezi čtenáři komiksů. Adam Blake (chcete-li) jako správně hrdý Brit zůstal i ve své thrillerové tvorbě věrný prostředí Velké Británie, do kterého zasadil velkou část svého příběhu.

Na začátku byla smrt univerzitního profesora Stuarta Barlowa, která se podle prvního vyšetřování stala díky nešťastnému pádu ze schodů. Jenže jeho sestře se smrt bratra nezdála. Přišlo jí, že se okolnosti jeho úmrtí pořádně neprošetřily a tak trvala na otevření případu. Na její naléhání k němu nakonec došlo a případ byl přidělen mladé kriminalistce Heather Kennedyové. Ta se se svým parťákem pustí do prověření důkazů a faktů, díky čemuž zjistí, že se v případu opravdu nacházejí nesrovnalosti a že nešlo o smrt z nešťastných příčin.

Oba detektivové tak začnou společnými silami rozplétat spletenec nejasností a odhalovat zajímavé stopy, které byly zprvu zcela nepovšimnuty. Na základě šetření odhalí, že profesor pracoval na novém překladu středověkého kodexu Rotgut, který obsahuje překlad Janova evangelia do angličtiny. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, jenže v závěru textu se nachází i pár veršů z jiného evangelia a právě toto evangelium se ještě nikde nepodařilo nalézt. Ve verších vystupuje hlavně Jidáš Iškariotský a tak se nabízí myšlenka, zda se nejedná o Jidášovo evangelium, kde by však Ježíš hovořil s Jidášem o samotě a skrytě. Celá věc kolem kodexu Rotgut je velmi zamotaná a je vcelku obdivuhodné, jak se s ní Kennedyová dokázala během chvíle vypořádat a vše pochopit.

Paralelně s rovinou příběhu, která se věnuje kriminalistce Kennedyové a jejímu pátrání po Barlowových vrazích, čtenář sleduje i příběh Lea Tillmanna. Leo byl obyčejný chlap, který měl krásnou ženu, tři děti a vedl spokojený život. Jenže jednoho dne, když se vrátil z práce, žena a děti nebyly doma a jejich osobní věci zmizely. Leo se je rozhodl najít a podle způsobu zmizení mu bylo jasné, že to nebude lehké. Aby toho byl schopen, musel se změnit v profesionálního žoldnéře.

Jak s tím vším ale souvisí letecká katastrofa v Coloradu, kde se letadlo z naprosto neznámých příčin zřítí nedaleko jedné místní dálnice? A proč se jen pár hodin po této události začali objevovat zprávy o oživlých nebožtících, kteří ani po smrti nedokázali opustit svůj všední život? A kdo jsou ti pohlední lidé s nezdravě bílou pletí a nadlidskou rychlostí a přesností v boji? Čtenář si hned v úvodu začne pokládat mnoho otázek, ale s odpověďmi autor nepospíchá, naopak čtenáře nechá dlouhou dobu užírat se zvědavostí, než vyloží všechny karty na stůl.

Autor již na prvních stranách zaujme čtenáře napínavým dějem, který nepostrádá ani několik akčních situací. Čtenář je hned polapen a okouzleně si říká: „páni, tato kniha má ale grády!“ Jenže po čase začne děj mírně drhnout a ztrácet na síle, což může chvílemi i lehce nudit. Přitom Blake pokračuje dál stejným tempem jako v první třetině knihy, tak kde je tedy chyba?

Chyba je nejspíše v délce příběhu. Napínat čtenáře přes 500 stran je celkem tvrdý oříšek i pro mnohem zkušenější autory a tak spisovatel sklouzl k lehce zbytečnému natahování příběhu, a to nejsou schopny zachránit ani sebelepší akční scény. Naštěstí tento stav netrvá věčně. Jakmile se příběh přehoupne do závěrečné třetiny, tak autor opět chytne dech a směle se čtenářem pokračuje dál až k závěrečnému rozuzlení.

Co se týče originality zpracování tématu, tak jej lze v konkurenci ostatních podobných thrillerů hodnotit jako slušný průměr obsahující sem tam nějaké to žánrové klišé, kterému se dnes lze asi jen těžko vyhnout.

Thriller Evangelium prokletých se dobře čte a i přes trošku roztahaný děj dokáže oslovit skupinu čtenářů, která má ráda směsici napětí, historie a tajemství. Velkým plusem knihy je silná a sympatická hrdinka Heather Kennedyová, která si svým zapáleným a odhodlaným přístupem k celému případu získá nejednoho čtenáře. Myslím si, že by si její postava zasloužila ožít ještě v nějaké další autorově knize. Uvidíme, co pro nás Blake připraví příště.

Ukázka:

Jediným varováním se pro Kennedyovou stal pocit déjà vu.
Když kolem onoho muže procházela poprvé, byl to jen neurčitý dojem čehosi známého. Pak už naskočila konkrétní vzpomínka. To je přece ten člověk, kterého zahlédla prve na parkovišti, v bílém dodávkovém bedfordu. Jenže teď tu byl jakoby dvakrát.
Zastavila se, přiměla k tomu i Harpera. Téměř okamžitě si uvědomila, že její první dojem byl mylný. V podobě obou mužů postřehla jisté rozdíly, jeden byl o něco vyšší a silnější. Ani věkem si nebyli blízcí - dělilo je dobrých deset let - a odlišný výraz měly i jejich obličeje. To, co u štíhlejšího působilo dojmem lehkého drogového rauše, nabývalo v tváři druhého jakési téměř robotické otupělosti. Shodně vyhlížela jejich pleť a vlasy - a stejné bylo i jejich chování, pohled doširoka otevřených očí, jimiž jako by současně dokázali obsáhnout celý svět, aniž přitom vnímali jeho existenci.
Harper se na ni v očekávání zadíval a Kennedyová užuž otevírala ústa, zaváhala však, snažila se v duchu zformulovat varování před jakousi hrozbou, jejíž realitou si sama dosud nebyla jistá.