A co když to bylo jinak?

recenze

Zajímavá a napínavá kniha od začátku do konce. Někdo ji přirovná ke Zmizelé nebo Dívce ve vlaku. To nemohu soudit. Já nečetla zatím ani jednu.
Když knihu držíte v ruce, tak už od začátku tušíte, že to bude jízda. Už přízračná obálka, kdy dívka leží v závěji kvítí, které jí dalo název - Černooká Zuzana. Pak už to udělá jen vcuc a vy hltáte krátké kapitoly, kde se střídají vzpomínky Tessie z roku 1995 a pak dospělé ženy ze současnosti.
Myslela jsem si, že mi to bude vadit, jako se mi to občas stává u jiných knih. Že to bude chaotické a budu se v tom ztrácet. Jenže tady ne. Zde to vše do sebe perfektně zapadá. Díky vzpomínkám pomalu poodhalujete, co se tehdy stalo a co se díky tomu roztáčí za kolotoč, aby spravedlnost nalezla své pravé místo. Aby nakonec nezemřel nesprávný člověk.
Kromě Tessie se v příběhu setkáváme s její tehdejší nejlepší kamarádkou Lydii, která je součástí její minulosti a jak se ukáže později, i její přítomností. Seznamujeme se s doktorem, který tehdy vedl její sezení,aby se zjistilo, kdo za vše může. Máme tu i její dceru Charlie, kterou se Tessa snaží chránit, když mladý právník Bill znovu otevře případ Černookých Zuzan. Na případu mu pomáhá i Jo, antropoložka, která je ve svém oboru kapacitou na získávání DNA. I díky ní našli pozůstalý z 11.září některé své příbuzné.
Jak příběh plyne, dostáváme se pomalu na kloub řešení, co se tehdy stalo. Kdo byl tou lidskou zrůdou, která si vozila mrtvá těla všude sebou, aby je pak pohodila v poli, kde kolem rostlo drobné kvítí, které dalo dívkám, nebo spíš tomu co z nich zbylo, jejich název. Jak je možné, že nepoznal, že jedna, ta poslední stále žije, když od nich odešel.
Najednou jste skoro na konci a stále tápete, protože je spíš víc otázek než odpovědí. Kdo za tím sakra tedy je? Až poslední stránky vám dají odpovědi a vy si říkáte, že to není možné. Možná jste něco chvilkami tušili, ale ta myšlenka vyklouzne tak rychle, jako tam přistála. Tedy to se stalo aspoň mě.
Pokud se tedy chcete dohadovat a hledat vraha, být napjatí až do konce a pak nevěřícně zírat na stránky, tak tahle kniha je přesně to pravé. Já si to vážně užila.

Komentáře (0)