TerraNova přečtené 89

Sluha dvou pánů 2009, Carlo Goldoni

Jedna z mála těch vtipných knížek k maturitě. Určitě doporučuji k přečtení. Pobaví a nenudíte se u ní. :)

Mléko a med 2017, Rupi Kaur

Jedna z knih, kterou já osobně asi otevřu víckrát v životě. Protože... S čím se neztotožníte teď, tak se možná časem změní a pokaždé, co knížku přečtete, uvidíte v tom nové a nové smysly. Za mě pecka. :)... celý text

Illuminae 2016, Amie Kaufman

I přes to, že jsem na knihu slyšela jenom samé dobré ohlasy, nečekala jsem, že mě tolik chytne a bude bavit. Že na konci budu koukat na poslední stránku a nechápat, co se sakra stalo. Knížka byla super, čtivá, vtipná a já nevím, co všechno ještě. Nechápu, jak někdo může v takovém tématu a v některých situacích vložit vtipy, který jsou vtipný, ačkoliv to je pomalu scénka jak z The Walking Dead. :D Jakože... jak!? Nechápu, ale tím mě kniha fakt okouzlila. Už na první stránce mě vzala věta: „Jistě, příběh začíná smrtí tisíců lidí, ale bože chraň, aby v něm byly nadávky, co?“. I když v tu chvíli mi absolutně nedošlo, jak moc je ta věta... drzá..? Kdo četl, pochopí. Kady s Ezrou mi hnedka sedli jako hlavní hrdinové a AI/SPIRO byl taky naprosto super. Grafické zpracování knihy jak uvnitř, tak i na povrchu je naprosto skvělý. Příběh byl aspoň pro mě dostatečně akční a vtipný a tajemný a bavil mě a ohromil a já už fakt nevím, co vím napsat. Prostě kniha, které bych dala klidně i šest hvězdiček, kdyby to šlo.... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

,,Když se jedno dvojče pořeže, druhé krvácí." Po téhle knížce musím opravdu uznat, že autorka má svůj osobitý styl, a kdyby mi někdo její jinou knihu dal k přečtení, poznala bych ji hned. Způsobem jakým popisovala skrze Noaha a Jude život, okolí a lidi mě dostával. Nejdřív jsem si řekla, co to sakra je, ale postupem času mi to přišlo normální a hezký. Tak to mělo být. Celá jejich rodina byla nenormálně normální. A na konec mě knížka donutila ze začátku litovat a později fandit Noahovi (někdy až moc - ale on byl správně divnej :D), doufat pro Jude (ke které mi ta divnota prostě nešla) a to všechno zároveň se čtením ke konci až s otevřenou pusou. Můžu říct, že některé věci jsem tušila dopředu (například tu věc s G. a jejich mamkou). Je tam i krásně vidět vztah mezi sourozenci a obecně mezi rodinnými členy, jak se mění ze dne na den, a co všechno se může stát a jak se můžete zamotat do lží a že je všechno se vším propojené a zamotané a to je prostě život. Kniha je stejně zvláštně napsaná jako Nebe je všude. Ale musím říct, že tenhle příběh mi sedl a líbil se mi daleko víc, než ten, který jsem četla jako první (Nebe). (A ta obálka je vlastně taky pecková a krásná. :)) Mě se prostě kniha fakt moc líbila - i když jsem pár věcí z příběhu předvídala - a nevím jestli je to proto, že jsem dlouho pořádně nečetla knížky a nebo pro to, že mi prostě nějakým zvláštním způsobem sedla.... celý text

Ztracené světlo 2017, Jill Santopolo

Knížka na mě kromě grafického zpracování a anotace udělala dojem už při první kapitole, kde autorka zakomponovala událost z roku 2001 a následně se mi hodně líbilo, že autorka tam nezpomněla přidat i mnoho dalších událostí. Díky tomu mi to přišlo propracovanější, než jakákoliv jiná kniha. Plus konec a fakt, že život se netočí kolem vás a vašich přání a někdy vám prostě nedovolí být s tím, kým chcete. Kniha byla napsána trošku do stylu knihy Odvrácená tvář lásky od Colleen Hoover - alespoň, co se milostných scén týče (a že těch tam je požehnaně - minimálně na začátku - teda, neříkám, že je to něco špatného). Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli jsem nesáhla po knize moc brzo na svůj věk, ale teď si to nemyslím. Ze začátku mě iritovala Lucy, která všechno srovnávala s Gabem a vztahem, který s ním měla. Ale to asi není nic nenormálního..? Když nad tím tak zauvažuji, každý má svoje myšlenky a svůj způsob myšlení. Ano, ten její mi sice ze začátku vadil, ale chápu to - z části... Protože i moje polovina chtěla, aby byla s Gabem. Na druhou stranu mi bylo Darrena někdy až líto. Záleží z jakého úhlu se na to dívám. Možná byl na Lucy až moc stálý a perfektní. Přece jenom, každý ve vztahu hledá něco jiného. Každému asi vyhovuje něco jiného. Na závěr bych příběh zhodnotila dobře (dala bych jí 4,5 hvězdičky, ale za ten konec - reálný a ne klasický pohádkový - a za obálku jsem nedala 4 hvězdičky, ale radši 5 hvězdiček.. Protože tohle je prostě realita. Na konci se mi ukápla i slza. I tak mi přišlo, že to, co chtěl Gabe po Lucy na konci, bylo až moc. Musel přece vědět, že to pro ni nebude jednoduché. Ale chápu jeho rozhodnutí a přání. Za mě kniha splnila veškerá očekávání. Jen by mě zajímalo, co se stalo po tom. Jestli pravda vyšla najevo. Jak to pobraly ostatní postavy...... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Za mě rozhodně peckové dílo. Opravdu mě čtení bavilo. Uznávám, že mě trochu odradila předehra, kde mi přišlo, že se nic moc nedělo, ale od prvního dějství mě to chytlo a já nemohla přestat číst. Hodně věcí mě při tom praštilo do očí. Hlavně ty, které se točí kolem lidí - války, nenávist, lenost, ... Smutné na tom je, že většina a možná i všechno z toho, co se tam o lidech psalo, je pravda. Je důležité si to uvědomit, což je někdy i těžké. Podobná pocit jsem měla i u Bílé nemoci, která se taky točila okolo války a lidí, nenávisti a ješitnosti.... celý text

Eden 2015, Helen Douglas

"Líbila se mi představa, že sedí na téhle zahradě vedle mě a dělí nás jen čas." Asi nejkrásnější věta celé knihy, spolu s tou úplně poslední větou. Musím říct, že protože jsem podle hodnocení a komentářů čekala, že kniha bude jedna ze slabších, tak jsem byla celkem překvapená, protože mi díky tomu - neočekávat od ní nic velkého - nepřišla tak špatná. Jo, začátek knihy do zhruba její poloviny mi přišel fakt... nudnej. A i na konci se některé věci dali předvídat a věděli jste, kam děj směruje. Ale i přesto musím ocenit druhou polovinu knihy, autorčin smysl pro humor (trefila se do toho mého), kterého tam je požehnaně a já se na něm dost zasmála a taky to, že se jí podařilo vždycky napsat skvěle akčnější pasáže knihy. Klobouk dolů, hlavně za tu scén u konce, díky které jsem knihu nemohla odložit a jen se divila, co se tam sakra děje (a to mi ta jenda postava přišla nejvíc hodná - po čase, i když na začátku jsem ji neměla ráda a ke konci vlastně taky ne). Další věc je, že mě z tématu hvězd, černých děr, nových planet (obecně astronomie), prvních a dalších plánů, čtvrté dimenze a cestování časem a prostorem fakt bolela hlava, když jsem se to snažila pochopit. A pak taky z hlavni hrdinky Eden, kterou jsem měla chuť ze začátku nakopnout do zadku. Přišla mi enormně blbá a špatná v astronomii. Jakože... i já toho věděla víc, jak ona - plus mě dodělalo to, že pak všechno věděla a hrála si na chytrou, i když podle mě byla ne zas tak moc chytrá (v ohledu na věci, které čtenáři dojdou hned, ale jí to trvá pomalu polovinu knihy). Na druhou stranu dávám hvězdu navíc za scénku s Connorem, Megan, učitelem, střechou školy a dalekohledem. ;D... celý text

Nespoutaná 2013, Cynthia Hand

Knížku jsem četla asi tři měsíce střídavě s jinými. Za mě parádní konec (trošku pomalejší rozjezd, řekla bych - nebavila mě ta část ve škole), který jsem myslela, že bude takový - a on byl úplně jiný - a jsem za něj ráda. Fandila jsem Tuckerovi, a málem jsem dostala infarkt a myslela si, že to je konec (těsně před koncem). Angelu a Christiana jsem moc nemusela, ale i tak jsem za jednoho z nich šťastná a za druhého smutná (protože skončil sám). Bylo mi líto, že se Clara tak trošku vykašlala na Wendy. Ale konec konců - konec vypovídá o tom, že jejich život po celé trilogii, byl jiný. Myslím, že Clara a Wendy měly dost času si pokecat a neměly to k sobě ani daleko. Taky bylo hezký vidět v nějaké knížce po dlouhé době to, že i hlavní hrdinové se můžou plést a jsou zmatení, bojí se a věří nejen v sebe, ale i v pomoc ostatních, když už jim nic jiného nezbývá.... celý text

Prach a popel 2018, Jenny Han

Za mě asi nejslabší díl celé série a nebýt Mary, dala bych o hvězdičku méně. Jako jo, konec jsem předpokládala trošku jiný, ale myslím, že ten, co tam je, není tak kýčovitý a předvídatelný, takže to bylo nakonec plus tohohle dílu. I když si říkám, že láska mezi dvěma postavami asi nebyla tak velká, jak byla popisována oběma postavami, když to skončilo tak, jak to skončilo. Lilia u mě klesla hodně hluboko. Fakt mě štve, že ani pod podmínkou ztráty života není schopná dodržet slovo. Něco si slíbí - a hele, druhý den to hned poruší. Kat jsem přála fakt všechno nejlepší, protože mi byla asi nejvíc sympatická a mrzí mě, co se ke konci stalo. Mary jsem neměla ráda, ale v tomhle díle jsem jí zbožňovala. Fakt mě baví, když poskakuje okolo lidí a mluví na ně slova, které si nechtějí připustit a snaží se na ně zapomenout. Ačkoliv to, co jí došlo na konci, mě došlo na začátku knihy. Může si za to z poloviny sama a nemá právo někomu vzít život. A nehorázně mě štvala, co dělala, ale na druhou stranu jsem s ní soucítila a držela jí pěsti. Obálka do třetice povedená a sladěná ke zbytku série. Knížce tudíž nemám po grafické stránce co vytknout.... celý text

Kočka na rozpálené plechové střeše 2012, Tennessee Williams (p)

Knížka je psychologické drama, což do mého vkusu moc nezapadá, ale knihu jsem přečetla během dvou dnů a nikdy bych neřekla, že by mě něco takového mohlo chytnout a bavit. Neustálé narážky Bricka a Maggie mě bavily – alespoň ze začátku. I když ke konci mi přišlo, že se tam všichni chovají jako malé děti, které spolu neumí komunikovat a hrají tam různé hry, místo aby si vše vyříkali na rovinu, i když je to někdy těžký.... celý text

Zasvěcená 2013, Cynthia Hand

Za mě naprosto super díl. Snad poprvé, co mi druhý díl trilogie nepřišel vycpávkový. Nevím, zda to bylo tím, že jsem první díl četla před půl rokem, ale 90% věcí a zvratů, co se staly jsem opravdu nečekala. Ale ani přes tenhle díl se mi nepodařilo si oblíbit Angelu (strašně mě štve :D) ani Christiana (ten mě naštval, jako ještě žádná jiná postava v knize). U jedné postavy, která byla zmíněna už v prvním díle furt očekávám, že se něco podělá, protože nevěřím, že je tak super. To mi na tu knihu prostě nesedí. Musí mít něco, co z něj neudělá dokonalou postavu. I kdyby to bylo něco v minulosti, sebemenší blbost. A pak jsem zvědavá na Jefferyho, protože i přes to, jak se choval (a že k tomu měl naprosté právo a měl pravdu a chápu ho), ho nemůžu přestat mít ráda. Jsem zvědavá i na třetí díl téhle trilogie. (Vůbec nelituji, že abych tuhle trilogii vlastnila, tak jsem musela absolvovat cestu z Hradce do Brna. Protože obálkově je nádherná a obsahově ještě nádhernější. :D) P.S. To hlavní, o co tam šlo... To mě dodělalo... To když si uvědomíte, že vidíte jen pravdu hlavní postavy, ale pak vám jiná postava dá doslovně facku v pár větách, je neuvěřitelné. To jak přemýšlí celou dobu nad něčím, co je vlastně zbytečné a pak jí dojde o co jde (a vám taky pochopitelně, protože vše vidíte jen z úhlu hlavní postavy a donutí vás to přemýšlet podobně, jako ji) - když vám pak dojde, že hlavní postava do které se vcítíte není svatá a udělala spoustu chyb, které jste doteď neviděli...... celý text

Bílá nemoc 1948, Karel Čapek

Za mě snad asi první kniha z povinné četby, o které bych dokázala něco říct, a kterou jsem pochopila a rozuměla jí. Dokonce mě i bavila a to asi ze všeho nejvíc. A konec mě rozhodně hodně překvapil.... celý text

Náhradní kluk 2017, Kasie West

Tady se přesně hodí věta: "Nesuď knihu podle obalu (nebo minimálně anotace)." Tyhle dvě věci mě nepříliš přesvědčily, abych si to přečetla, ale nakonec - na kamarádčino doporučení - jsem si ji přeci jen nejistě vypůjčila z knihovny. A nelituji! Rozhodně ne! Ze začátku mi přišlo, že si sama podkopávala nohy (což taky dělala). Nechápala jsem jak někomu, koho zná 10 let nemůže věřit. Jenže po polovině knihy jsem usoudila, že v její situaci ji chápu. Protože mi kolikrát přišlo, že by ji možná Claire opravu nevěřila. A Jules mě pěkně sejřila, ale bez ní by to nemělo cenu psát. Postavy jsou sympatické, ale na začátku bylo vidět, že je Gia trošku sebestředná. Hodně byl vidět vývoj její postavy. Dokonalá rodina, která není tak úplně dokonalá. Bratr, se kterým nemá super výjimečně dobrý vztah, které v realitě prostě nejsou, vždycky se najde malinka hádka jednou za čas. Ale i tak je to podle mě super brácha, protože to časem pochopil - víme co... Někdo, kdo ji podržel i v nejhorším čase (i když to před tím pěkně podělal :D) Někdo, kdo ji přijal za kamarádku, i když to nevypadalo dvakrát nadějně. A dost oceňuju, že to zvládla s nadhledem. Nesložila se tak, jako bych to udělala já v její situaci. Ačkoliv mě ze začátku nepřišla ta kniha nijak výjimečná - a ona vlastně možná ani nebyla. I tak mám takový pocit, že pro mě něčím výjimečná byla. Ať už od uvědoměním si problémů, které řeší každý a ne jenom já, až po útěk z mé reality - na chvíli řešit problémy někoho jiného, ale přitom ne reálného člověka (to je ztráta času, ale v knihách je to povoleno :) :D). Doufám, že od autorky vyjde více knih... takhle skvělých jako je tahle kniha nebo její druhá knížka (Po tvém boku).... celý text

Motýlí křídla 2012, Veronika Bicker

Nevím proč, ale tenhle díl mi přišel celkem... no... ani nevím, jak to vyjádřit slovy. Možná je chyba v tom, že to autorka psala z třetí osoby a celkově mi to přišlo zamotané a složité právě kvůli tomu. Jako kdyby v té knížce chyběla slovní zásoba, jelikož autorka musela postavy popisovat jako ony a dívka, Elena, holka, kamarádka, přítelkyně, atd... Prostě rozlišovat hlavní postavu od vedlejších. To mě trochu štvalo. Pak taky fakt, že první polovina knihy byla nudná. Pro mě ano. Zajímavější to bylo až od poloviny a dál (spíš teda konkrétně konec poslední kapitoly). Před cca rokem jsem četla Dotek chladu a ten mi už jen díky první osobě přišel čtivější a celkově ten děj a všechno bylo o mnoho lepší. Navíc jsem se do dočtení této knihy musela vážně nutit, protože mě nebavila, ale chtěla jsem jí dát šanci. Nebyla nejhorší, ale ani bych neřekla, že by byla skvělá.... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Knížka mě dokázala celkem slušně rozesmát, což jsem od ní opravdu neočekávala. Velké plus dávám obálce. Je fakt povedená, laděná do zimy, kterou já osobně fakt miluju. Příběhy jsou tak akorát dlouhé a rozhodně se při nich nenudíte, protože každý má něco. Jeden je méně náročný, miloučký, nenáročný, v druhém máte trochu toho adrenalinu a třetí je ze začátku možná trošku depresivnější, ale ke konci už nemáte chuť nakopat hlavní postavu někam. A přišlo mi pěkné, že se povídky tak nějak propojovaly mezi sebou, minimálně těmi postavami, protože tak to v životě je. První povídka od autorky Maureen Johnsonové byla naprosto parádní. Takový ten klasicky miloučký, možná lehce naivní příběh o tom, že nikdy nevíte o člověku 100% všechno. Nikdy nevíte, co si myslí a jestli říká pravdu. O poznávání nových lidí. O kouzlu Vánoc doplněného spoustou sněhu, mrazu, holce a klukovi, kteří se hledali, až se našli. Dobře, možná je to více méně nereálné, ale přece jenom, tyhle povídky mají být, jak jsem výše zmínila, o kouzlu Vánoc, ne? Takže proč prostě jednou nepřijmout to, že se to může stát? A pokud jo, tak u které jiné knihy? :) Druhou povídku napsal John Green. Byla jsem k tomu trochu skeptická, jelikož jsem se lekla, že je psaná z pohledu kluka (poprvé, co jsem četla knížku z pohledu kluka :D), ale nelitovala jsem toho, že jsem to začala číst. Opět, četlo se to samo. Konec se sice dal čekat (minimálně já teda od začátku věděla, že náš hlavní hrdina skončí na konci s jistou osobou), ale to ostatně i u všech zbylých povídek. Lauren Myracelová - autorka, která napsala třetí povídku s názvem Archanděl prasátek. Nejdřív jsem si myslela, že název absolutně nesedí k dané povídce, ale to jsem se hodně pletla. Povídka vlastně zakončuje celou knihu naprosto skvěle (opět trochu naivně a předvídatelně, ale kdo to řeší - já jsem tuhle knihu četla právě s tím vědomím a za tím účelem). Za mě osobně byly všechny povídky stejně úžasné a kouzelné. Jak jsem řekla, každá měla něco, takže nemůžu říct, která byla lepší.... celý text

Po tvém boku 2017, Kasie West

Za mě opravdu nádherná knížka. Chvíli jsem si říkala, že je to tak zamotané a pak mě napadla otázka, jak se z toho Autumn chce vymotat, aniž by dopadla jako ta špatná a právě tady mě trošku zklamala, jelikož mi přišlo, že Jeff byl... prostě mi jeho chování v tom momentu nepřišlo reálné. Pokud o někoho stojíte a myslíte to vážně, jen tak z minuty na minutu přece neodstoupíte bez boje. Ne, pokud jste kluk typu jako Jeff. Vtipný a s úsměvem na tváři skoro vždycky (někdy i ve chvílích, kdy se snad ani smát nejde?). Ale ta první část v knihovně mě rozhodně bavila a dostala mě. Knížka si mě získala hlavně Daxem. Jasně, Dax... Tichý, tajemný kluk, o kterém nikdy nic nevíte a když potká holku, najednou se rozkecá a víte o něm všechno. Stará ohraná klasika. Ale i tak bych řekla, že on za to stál, že to nebylo z ničeho nic najednou. Šlo to postupně a z knihy se dá vyčíst krásně Daxův vývoj, co se jeho osobního prostoru a sdělování věcí týče. Ale zbytek knihy byl super! Dokonce i Dallin. Sice mě štval, ale kdyby tam nebylo on, nebylo by na té knize nic "zlého". A každý má ve svém životě něco, co ho štve. Jako další plus dávám téhle knížce za její obal a taky za to, že nebyla natahována přes 400 stran. Řekla bych, že byla akorát dlouhá. Shrnuto a sečteno... Lehká, nenáročná, oddychová knížka s troškou naivity (jelikož víte, jak to skončí, už na začátku), která nezklame, pokud od ní neočekáváte příliš.... celý text

Oheň a plamen 2017, Jenny Han

Druhý díl téhle série je opravdu zajímavý, ale musím říct, že mi nepřišel o nic víc lepší něž předchozí díl. Pomsta holek nebyla horší, ale alespoň to nebylo něco nereálného. Od autorky mám o dost radši trilogii Všem klukům, které jsem milovala. Chápu, že porovnávat tyhle dvě knihy není úplně nejlepší, vzhledem k tomu, že tahle kniha vyšla dřív než první díl dopisové série a taky ji píšou dvě autorky. Ale to, co mi vrtá hlavou, je Mary. Ta holka je prostě zvláštní. Lilia mě chvílemi dokáže pořádně naštvat. Kat je moje favoritka a přeju jí to nejlepší! Myslím, že už si zažila v minulosti dost. Ono vlastně i Mary na tom nebyla nějak skvěle. Ale pořád si stejně říkám, že Mary je schizofrenička nebo něco takového. :D Doufám, že se to nějak reálně vysvětlí. Mám pocit, že okolo Mary není nic jasné a jisté i po konci tohohle dílu. A pak tam je Rennie - a stejně mi jí není líto (sice není nejhlavnější postavou, ale myslím, že zmínku si po tomhle díle zaslouží). Knížka se jinak celkem rychle četla. Jediné, co se mi vždy táhlo, byly kapitoly z pohledu Mary. Nevím proč, ale nesedla mi od začátku série a ani mě nebaví číst o tom, jak divnou má tetku nebo třeba to, že by nejradši Reeva zabila (ehm, ehm...).... celý text

Navždy s láskou, Lara Jean 2017, Jenny Han

Opravdu nejlepší zakončení celé téhle dopisové série. Ze začátku jsem měla problém se začíst a vrátit do světa Lary Jean, ale po prvním dni (cca padesáti stranách) jsem se do toho vžila a knihu přečetla celkem za sedm dní. Ze začátku mi bylo pár věcí jasné. Konkrétně od toho, co jí přišel první dopis z vysoké školy. A pak podle chování jednotlivých postav se dalo odvodit, co se stane a co ne. Že něco nebude úplně fungovat hladce, a že se postavy mění. Peter byl jeden z nich. Ale to bylo spíše chvilkové - čistě z toho, že něco končí, něco začíná, čas plyne a věci se mění. Chvílemi mi chyběla stará Kitty, ale všichni dospíváme. Lara Jean mi taky přišla chvilkami až moc sebevědomá ohledně toho, jak si myslela, že někoho může člověk znát stoprocentně, ale v realitě? Nikoho nikdy neznáte úplně. Vždycky je tam minimálně jedno procento, co o něm nevíte. Nakonec jsme ráda, jak to skončilo, i když to vypadalo chvílemi... ne moc dobře. Lara Jean, Peter, Margot, Kitty i všichni ostatní mi budou vážně chybět. Ale myslím, že to skončilo, jak mělo. Poslední věta to ukončila tak, jak měla a jak se to hodí k celé sérii. :)... celý text

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

Opět mě knížka od Williama Shakespeara nezklamala. Povedená, vtipná, čtivá. Postavy sympatické a výřečné (některé až moc, že Katko :D). Není nic, co bych vytkla. Alespoň teď čerstvě po dočtení ne. :)... celý text

Nadpozemská 2012, Cynthia Hand

Tohle byla první kniha s tématikou andělů, co jsem četla, takže nemůžu moc hodnotit tématu, co se andělů týče, ale mě se příběh - odvíjený od nich, andělů - líbil. Nemůžu taky říct, že jsem něco nepředpokládala, ale rozhodně jsem si myslela, že Christian bude mít jinou povahu a Clara beztak skončí s ním. No, evidentně jsem tu knížku hodně podcenila, protože ani jedno z toho se tak trochu nestalo. Chvílemi mě opravdu štvala Clařina mamka, jelikož jí absolutně nic nehodlala říkat, ale po Claře chtěla, aby ji říkala vše a poslouchala jí. Trošku nevyvážený vztah, myslím. Wendy byla skvělá, jen mi jí je líto vůči Claře. Taky by k ní mohla být upřímnější, zasloužila by si to. Tucker se mi líbil od začátku, byl prostě rýpavý a vtipný. Dokonalá kombinace, aby ho nešlo jen tak přehlídnout. Jsem ráda, že nebyl jen vedlejší postavou. Angela mi byla celkem nesympatická a přišla mi až moc přátelská, takže ji moc nevěřím, ale kdo ví, co se stane (dá se říct, že mi na ní něco nesedělo, navíc, když vezmeme v potaz, kdo jsou její rodiče... vlastně, jen jeden z nich). Třeba je vážně ta hodná. Clara podle mě jednala tak, jak měla. Podle srdce. Díky bohu, že tak udělala. Sice zatím nevím, jaký dopad to na vše bude mít, ale to je mi momentálně jedno, protože přežili ti, kteří jsem chtěla, aby přežili. :D Za mě určitě palec nahoru. Bezva knížka, bezva příběh, bezva postavy. Doufám že v příštích dílech se to zaměří i víc na jejího bratra nebo třeba otce, o kterým zde byla jen lehká zmínka. Obálky jsou taky úžasné, ale škoda, že ta dívka na obalu nemá nic společného s Clarou v příběhu. Ale i tak si myslím, že se to překousnout dá, protože jsou to fakt krásný obálky.... celý text