lapetitedeny přečtené 264

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

// Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. // Naprosto chápu, proč a jak se stal ze Čtvrtého křídla celosvětový fenomén. Není to bezchybný příběh, ale to vůbec nevadí. Autorka totiž ví, co dělá a umí dát čtenářům přesně to, co chtějí. Ačkoliv je Čtvrté křídlo tzv. romantasy a romantická linka je silná (včetně několika explicitiních sexuálních scén), není to to jediné, na čem příběh stojí. I kdybyste všechnu romantiku kompletně vymazali, pořád vám zbyde dostatek zajímavého děje, aby dokázal vydat na celou knihu a za to jsem moc ráda. Sama totiž patřím k tomu táboru, který by se nezlobil za víc draků a míň romantiky. Romantická linka mě vlastně zajímala ze všeho nejvíc. Páni love interesti mi většinu knihy přišli dost o ničem, jako kdyby jejich jediné charaktery byly „starostlivej nejlepší kámoš, co miluje pravidla“ a „tajemnej, nevrlej a svalnatej“ – trvalo prostě strašně dlouho, než jsme hlavně druhého zmiňovaného poznali trochu víc do hloubky. I přes to jsem si knihu ale neskutečně užila a s nadšením jsem otáčela jednu stranu za druhou. Bavil mě Violetin průchod akademií, bavily mě zvraty, draci i politika. Ta kniha je fakt akční, děj je poměrně rovnoměrně rozložený napříč celou knihou, takže tam není moc hluchých míst, napětí postupně graduje a situace se vyostřuje... V některých směrech je kniha docela předvídatelná, ale na druhou stranu se toho děje tolik, že vás pravděpodobně alespoň občas něco dokáže i překvapit. Jsou tam klišé, nicméně i ty se opakujou z jednoho prostého důvodu – majorita čtenářů je prostě pořád zbožňuje. Violet je navíc skvělá hlavní hrdinka. Není perfektní, není dobrá ve všem, do čeho se pustí a nopak je v mnoha ohledech o dost slabší než všichni ostatní. V jedné věci ale vyniká: je chytrá a mazaná. Ještě aby ne, když se celý život připravovala do kvadrantu písařů. Líbilo se mi, že na to autorka v průběhu nezapomněla a až do konce se objevovaly momenty, ve kterých Violet uvažovala přesně jako písař. Jen jsem v příběhu postrádala nějaké podrobnější seznamování mezi Violet a jejím drakem. Tahle část mi přišla trochu odbytá, respektive z velké části chyběla a to je škoda. Čtvrté křídlo pro mě sice nebude nejlepší kniha roku, ale i tak jsem si ho nadmíru užila. Krásně pracuje s aktuálními trendy a je to vidět. Plus mě autorka neskutečně nalákala na celý ten svět a jeho politiku a děsně se těším, až se v dalších dílech dozvím víc! Pokud patříte mezi fanoušky romantických fantasy, tohle si fakt nechcete nechat ujít.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Říct, že mě Smrtka bavila, by bylo silný podhodnocení. Už po prvním díle totiž naprosto chápu, proč tahle série vyvolává v lidech takový nadšení. Když jsem začínala číst, tak jsem vlastně vůbec nevěděla, o čem to je. Jako jasně, věděla jsem, že je to o smrtkách, co mají různě barevný róby... A to bylo tak nějak všechno. Netušila jsem, jestli se to odehrává v našem světě nebo v nějakém fiktivním, v přítomnosti, v budoucnosti, nic. Neptejte se mě, jak je to u takhle populární série možný, sama nevím. Každopádně jsem za to nakonec ráda, protože o to víc mě ta budoucnost, jakou ji Neal Shusterman vykreslil, zasáhla. Postavy, zápletka, způsob vyprávění – všechno dobrý. Ale ten svět, stav společnosti? Tomu se nic nevyrovná. Autor si hraje s myšlenkou, co se s lidstvem stane po tom, co už pro něj na světě nezůstává nic, co by ještě neobjevilo, nic, co by nedokázalo vyřešit. Po tom, co dosáhné nesmrtelnosti a představa věčného života už dávno není jen zbožnou představou, ale každodenní realitou. Jde do detailů, všechno má dobře promyšlené a postupně ukazuje, že ani zdánlivá utopie nemusí být tak úplně růžová... A je to zatraceně boží! Knížka vás navíc rychle pohltí. Užijete si každou stranu a budete nedočkavě čekat na každou novou informaci, každé odhalení. Příběhy jako tenhle mi připomínají, proč jsem dřív tak žrala dystopie – a upřímně se vůbec nebudu zlobit, pokud se jednou dočkáme jejich comebacku.... celý text

Srdcerváči. Kniha 5 2024, Alice Oseman

// Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. // Přijde mi, že Alice Oseman dokáže i v komiksové podobě některá témata otevírat snad i lépe než spousta autorů v tradičních knihách. Má to samozřejmě své limity, komiks jí nedovoluje jít úplně do hloubky, některé motivy jsou spíš jen načrtnuté, ale i to pomáhá dokreslovat celkovou atmosféru příběhu a postav. Nick a Charlie jsou roztomilí a okouzlující jako vždycky. Charlie ušel velký kus cesty a daří se mu bojovat s jeho nemocí o poznání lépe. Život jde ale dál a postavy čelí novým výzvám: v tomhle případě hlavně prvnímu sexu a výběru vysoké školy. Stejně jako se vyvíjí vztah Nicka a Charlieho, vyvíjí se dál i oni sami jako jednotlivci a to je něco, co mě moc bavilo. Otázky, které řeší, jsou sakra relevantní a Alici se je podařilo vykreslit moc pěkně tak, aby si z nich čtenáři něco málo odnesli i do skutečného života. Co mě ale trochu mrzelo je méně prostoru pro vedlejší postavy, které byly v minulých dílech mnohem výrzanější. Tentokrát jsou jejich charaktery a příběhy opravdu hodně upozaděné. Na druhou stranu to asi lze pochopit, protože komiks má omezený rozsah a je v prvé řadě potřeba uzavřít příběh Nicka a Charlieho. Srdcerváči jsou podle mě taková knižní obdoba safe spacu – jsou to příběhy, kde je v naprostém pořádku neodpovídat mainstreamu, kde je v pořádku být sám sebou. A i když otevírají vážnější témata, pořád zůstávají roztomilí a pozitivní a to je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč je všichni tak milujeme: dodávají naději. U páté knihy tomu není jinak a já nepochybuji o tom, že pokud se vám líbily ty předchozí, zamilujete si i tuhle.... celý text

Hodná holka, zlá krev 2021, Holly Jackson

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Dvanáct dní Dashe & Lily 2023, Rachel Cohn

Knihu Dvanáct dní Dashe a Lily jsem obdržela na recenzi od Albatros Media. Příběh se od prvního dílu v mnohém liší – za ten rok od chvíle, co se Dash a Lily seznámili, se v jejich životech hodně změnilo a najednou se potýkají s úplně novými výzvami. Dědeček Lily totiž prodělal infarkt a rekonvalescence nebyla náročná jen pro něj, ale i pro celou rodinu a Lily obzvlášť. Dokonce zapomněla i na své oblíbené vánoční tradice! Dash je ale odhodlaný jí kouzlo Vánoc zase připomenout a spolu s tím i napravit všechno, co se v jejich vztahu pokazilo První kniha vlastně končí po prvním rande Dashe a Lily. Vidíme je dávat se dohromady, ale konec zůstává relativně otevřený, nevidíme je úplně fungovat jako čerstvě zamilovaný pár. Teď se k nim najednou vracíme necelý rok po tom, co začali randit a zjišťujeme, že jim to už tak úplně neklape. Nevíme ale úplně přesně co se stalo a teprve postupně odhalujeme, jak si hrdinové stojí. To mě na knize vlastně hrozně bavilo a to i přes to, že díky střídání úhlů pohledu rychle zjistíme, že na vině je obyčejný nedostatek komunikace. Autoři navíc v některých částech využívají i retrospektivu, takže nás nalákají na nějaký důležitý milník, ale nedají nám tu scénu celou naráz, místo toho ji dávkují po kouskách a v mezičase se vrací o pár hodin nebo dnů zpět. Takových momentů je tam sice jen pár, ale přidávaly do příběhu prvky napětí, které by jinak postrádal. Každopádně pokud čekáte čistě ňuňaté čtení plné Vánoc, dostanete ho tak z poloviny. Z té druhé pak dýchají o něco negativnější věci. Dash i Lily sice oba chtějí, aby to mezi nimi fungovalo, jenže o tom spolu neumí mluvit. Lily se hodně utápí ve svém smutku a frustraci a nechová se vždycky úplně racionálně. V případě, že vyloženě nezvládáte zápletky založené na nedostatku komunikace, Dvanáct dní Dashe a Lily vás pravděpodobně příliš nenadchne a nezachrání to ani ta atmosféra vánočního New Yorku (která už ale upřímně není tak silná jako v prvním díle). Knížka nicméně nedepkaří celou dobu a dočkáme se i několika velmi roztomilých momentů, které člověku vykouzlí úsměv na tváři – a že ty se opravdu povedly. Autoři se navíc věnují té fázi vztahu, kdy už pomalu odezněla prvotní fáze intenzivní zamilovanosti a nahradila ji o něco klidnější láska. A to je třeba něco, co hrozně oceňuju, protože si nevybavuji žádnou další YA knihu, kterou bych vyloženě na tohle téma četla a přitom mi přijde vlastně poměrně důležité. Celkově příběh rychle utíká a dobře se čte, což z knížky dělá perfektní vánoční jednohubku. Já vám ji ale klidně doporučím i pro zbylé části roku, pokud si chcete přečíst něco jednoduchého, co vás zabaví a zahřeje. Jestli vás bavil první díl a zápletka toho druhého vám není vyloženě proti srsti, věřím, že budete spokojení! Já byla.... celý text

Prázdnice: Hon na Morrigan Crowovou 2023, Jessica Townsend

Morrigan Crowová se vrací ve třetím díle strhující middle grade fantasy ze série Nikdyuš. Má před sebou druhý ročník na Divinské akademii a konečně to vypadá, že ji začnou učit ovládat divomorské schopnosti. Jenže pak celý život v Nikdyuši ochromí záhadná nemoc, která dělá z divočichů pouhé nečichy. A nebyla by to Morrigan, kdyby se nerozhodla, že musí pomoct najít lék Začátek knihy se může zdát trochu pomalý, na druhou stranu tak dává čtenáři čas si znovu připomenout všechny nikdyušské zvyky a zvláštnosti, na které mohl zapomenout, pokud od přečtení předešlých dílů utekl delší čas. Upřímně série o Morrigan Crowovou je jedna z těch, kde by se velmi hodilo mít k dispozici slovníček pojmů a také seznam postav a jejich schopností, protože už je jich opravdu hodně a člověk se v nich snadno začne ztrácet. Později každopádně kniha nabere typické svižné tempo a začne nezapomenutelná jízda plná jedinečného humoru, nikdyušských absurdit a samozřejmě spousty napětí. Morrigan navíc nezaměstnává pouze epidemie Prázdnice, ale také její vlastní schopnosti, které může v Divinské akademii konečně začít rozvíjet. Děj postupuje chronologicky a poměrně rychle navzdory tomu, že v knize od začátku do konce uběhne víc než jeden rok. To příběhu dodává na realističnosti, protože události na sebe až do konce plynule navazují a zápletku dál budují, nic se nevyřeší jen tak přes noc. Z jazykového hlediska pak samozřejmě nemohu nezmínit překlad Vladimíra Medka, který je již tradičně velmi vydařený. Pomyslný škraloup na překladu ale bohužel představuje větší množství chyb, které se v knize vyskytují Jedna je už dokonce v oficiální anotaci na zadní straně knihy. Morrigan sama o sobě je velmi dobrá hrdinka a je skvělé sledovat, jak roste. Pořád je to třináctileté dítě, které má tendenci motat se do „dospěláckých“ záležitostí a řešit problémy, které by řešit nemělo. Věci jí nevychází na první dobrou, dělá chyby a potom je napravuje, učí se a rozvíjí dál. Pomalu taky začíná dospívat, utvářet si vlastní názory, a hlavně zpochybňovat autority kolem sebe. S tím souvisí i jedna z věcí, kterou jsem si na knize velmi užívala autorka zde totiž postupně začíná připravovat půdu pro trochu vyspělejší a komplexnější témata. Zasévají se tu semínka pochybností vůči Divinské společnosti a tomu, jak vedení Nikdyuše funguje, otevírají se více politická témata a řeší se i předsudky a nenávist vůči menšinám. To všechno na pozadí epidemie, která nejspíš mnohým čtenářům připomene covid-19, což celou atmosféru ještě zesiluje. Svět, do té doby tak bláznivý, zábavný a odlišný od toho našeho, se díky tomu najednou zdá člověku zase o něco bližší. To je vlastně další věc, za kterou si kniha zaslouží velkou pochvalu její svět se totiž neustále dál rozšiřuje a s každým dílem se o něm dozvídáme něco nového. Stejně jako je Morrigan dobře zpracovaná hrdinka, je i Ezra Squall skvěle napsaný záporák. Málo kdy se stane, že by mě nějaká záporná postava takhle bavila. V jeho případě jsem ale nadšená z každé nové informace, protože je to komplikovaný charakter a jeho motivy zjevně nebudou úplně tak jednoduché, jak se na začátku zdálo. Prázdnice drží podobnou kvalitu jako předchozí díly a ani v nejmenším nezklamala. Je to zkrátka báječné pokračování ještě báječnější série, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí momentálně dostává. Najdete v ní totiž akční a napínavý příběh se skvělými postavami umístěný do světa, jenž vám učaruje svou bláznivostí. A navíc je to ten typ knih, které dokážou propojovat mladší i starší čtenáře, protože baví bez ohledu na věkovou kategorii. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Šepot kouzel 2023, Elise Kova

Eira prožila celý život ve stínu svého bratra. Nikdo v Čarodějné věži v ní nevěří a bojí se, že nad svými schopnostmi ztratí kontrolu zase. Když se proto Eiře naskytne příležitost zúčastnit se prestižního Turnaje pěti království, rozhodne se, že tohle je její šance. Pokud se jí podaří zvítězit, dokáže všem, že je silná a zvládne se o sebe sama postarat. A navíc by dostala šanci vypravit se na vzdálený kontinent Meru, kterým je naprosto posedlá Příběh Čarodějky je poměrně jednoduchý a nepřináší do žánru nic nového. Naopak staví na populárních dějových i charakterových prvcích, které jsou pro young adult fantasy typické a hojně využívané. Jakmile se čtenář v knize trochu rozkouká a zmapuje si celou situaci, začne mu být pravděpodobně celkem jasné, co ho čeká. Autorka nicméně do děje začlenila hned několik zvratů, což alespoň trochu zvyšuje šanci, že vás třeba alespoň v něčem kniha překvapí. Samotný děj utíká svižně. Autorka se soustředí především na klíčové momenty a díky tomu se jí během ani ne tři sta padesáti stran podaří pokrýt několik měsíců Eiřina života. Kniha začíná trochu pozvolněji, ale postupně nabírá spád a od druhé poloviny jde už o značně akční čtení, které nebudete chtít odložit. Svět může být během prvních kapitol trochu matoucí (obzvlášť pokud si jako já předem nepřečtete anotaci), protože ho jako čtenáři poznáváme postupně kousek po kousku. Spousta věcí navíc zůstala až do konce nevyjasněná obzvlášť v geopolitické oblasti a dá se jen předpokládat, že se k nim autorka teprve dopracuje v dalších dílech. Co se mi nicméně líbilo byla práce s elementární magií. Nechci tvrdit, že jde o něco převratného, ale bavilo mě, jak k ní autorka přistoupila. Hlavní hrdinka Eira splňuje všechny požadavky na typickou vyvolenou. Oplývá schopnostmi, které nikdo jiný nemá a ačkoliv je abnormálně nadaná, úplně si to neuvědomuje a přejímá pochybnosti, které o ní má její okolí. Postupně o sobě navíc začne odhalovat pravdu, o níž neměla ani tušení a která v jejích očích všechno změní. Hodně se potýká s přístupem lidí kolem a touhou dokázat všem, že se v ní celou tu dobu pletli. Ačkoliv má své slabé chvíle, většinu času je to poměrně fajn hlavní hrdinka a navíc když člověk vidí, jak se k ní chová její vlastní rodina, chtě nechtě jí musí fandit. Obecně sledovat chování Eiřiných příbuzných, kteří přitom dokola opakují, že jednají v jejím nejlepším zájmu, bylo neskutečně frustrující. Místy mi jejich přístup přišel už trochu moc. Nicméně myslím, že konflikt s rodiči může být velmi relevantní pro tu část dospívajících čtenářů, kteří se zrovna sami nachází v období, kdy si vlastními s rodiči úplně nerozumí. Zbylé postavy poznáváme zatím spíš povrchně, protože je jich poměrně dost a autorka se při psaní zbytečně nezdržuje. Aktéry pro romantickou linku tu máme hned dva: tajemného elfího velvyslance Ferra a prince z věže, Eiřina spolužáka, kterého nemůže vystát. V obou případech už od začátku celkem jasně bije do očí, jakým směrem se jejich role v příběhu budou vyvíjet a romantická linka proto neskrývá žádné větší překvapení. Bohužel vývoj citů a vztahů mezi postavami hodně doplácí na rychlé tempo, protože zde nezbyl dostatek prostoru na to, abychom je postupně sledovali růst a tím trochu ztrácí na přirozenosti. Jedním z velkých témat v knize je také to, že lidé nejsou vždy takoví, jak se na první pohled může zdát. Ačkoliv jde o často opakovaný motiv, v tomto případě se mi moc líbilo, že se netýká jen jedné postavy, ale prolíná se prakticky celým příběhem a opakovaně se vrací. To se autorce opravdu povedlo. Na Čarodějce je jasně vidět, že Elise Kova moc dobře ví, co zrovna v rámci young adult fantasy letí a které prvky použít, aby vytvořila líbivý příběh, který si získá popularitu jak skalních fanoušků žánru, tak i příležitostných čtenářů. Na druhou stranu to ale vede k tomu, že kniha není nikterak originální, nevyčnívá a nepřináší nic moc nového. Nedostatek originálního přístupu ale autorka nahrazuje schopností čtenáře pohltit. Ve výsledku tak jde o nenáročnou, ale velmi zábavnou knihu, která rychle mizí pod rukama. Pokud víte, že máte YA fantasy rádi, Čarodějku si s velkou pravděpodobností velmi užijete. ---- Reading copy mi bylo poskytnuto společností Albatros Media.... celý text

Ateliér špičatých klobouků 1 2020, Kamome Širahama

Do Ateliéru jsem se rozhodla pustit, protože ho doporučovala Dana Terrace aka autorka mého milovaného Owl Housu. A jo, už po tomhle prvním díle vím, že to budu naprosto milovat (a to to ještě ani nezačalo být queer). Je to strašně miloučký, feel-good a lehce mi to připomíná právě ten Owl House a prostě aw. Navíc se mi moc líbí ten magický systém a jsem na celý svět strašně zvědavá, jak ho budeme v dalších dílech dál poznávat a sledovat jeho vývoj. V sérii vidím velký potenciál a moje očekávání jsou velká, tak snad se v dalších dílech nezklamu.... celý text

Mladokrevní 2023, Sasha Laurens

Youngblood jsem četla v angličtině na posudek pro Humbook v době, kdy kniha ještě nebyla venku ani v originále. Do knihy jsem tedy šla s naprosto čistým štítem a přesvědčením, že vzhledem k námětu, to buď bude naprostá pecka nebo naprostá blbost. A k mému nadšení to byl ten první případ. V Youngblood se hodně řeší rasismus, homofobie, elitářství a chudoba. A mně se to zpracování upřímně líbilo, vůbec jsem nečekala, že v knize o upírech budou hrát takovou roli současný společenský témata. Místy toho bylo hodně, což může být někomu do určité míry nepříjemné, něco mohlo být určitě podané lépe, ale obecně mi to nepřišlo jako něco špatného a především mi to dávalo smysl. Celkově se mi jinak hrozně líbil autorčin přístup k upírství. Máme tu umělou krev a taky nemoc, která dělá lidskou krev pro upíry smrtelnou... Místy by si některé aspekty upírství zasloužily dovysvětlit, ale obecně to je prostě jiný a dokazuje to, že ani upíři ještě pořád nejsou úplně vyčerpaný téma and I'm here for it. Děj a romantická linka jsou předvídatelný, není tu nic extra nového. Autorka využívá prvky, který v YA fungují a funguje to i tady. Kat a Taylor mají skvělou chemii, je to slow-burn a hate-to-love a já jim hrozně fandila. Konec byl teda dost rychlej, celou dobu jsem si myslela, že půjde o sérii a myslím, že by to příběhu bývalo nijak neuškodilo, ba naopak. Kniha se mi četla dobře a i přes chyby jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je to ten typ příběhu, který po technické stránce sice není perfektní, ale získal si mě tak, že mu to ráda odpustím. Pokud se vám líbil třeba First Kill nebo Carmilla (ta série na YouTube od KindaTV), tak si jsem celkem jistá, že vás tohle bude bavit taky.... celý text

Touha 2023, Tracy Wolff

Při čtení Touhy jsem měla místy pocit, jako bych v rukou držela kombinaci Twilight ságy, Upířích deníků a Odkazu. Najdeme tu totiž soukromou střední školu pro nadpřirozené bytosti (Odkaz), hlavní hrdinku, které zemřeli oba rodiče (Upíří deníky) a samozřejmě i záhadného a nesmírně přitažlivého upíra, který je odhodlaný se od naší hrdinky držet dál, ale moc mu to nejde (Twilight sága). Zdá se, že místo toho, aby se autorka snažila od těchto příběhů co možná nejvíce odlišit, rozhodla se z každého vzít to nejlepší, přidat něco navíc a výsledkem je právě Touha. Celý příběh sledujeme očima Grace. V jejím charakteru byla znát snaha vytvořit silnou hlavní hrdinku, která bude o svém osudu rozhodovat sama místo toho, aby neustále čekala na záchranu. Bohužel se to ale úplně nepovedlo, protože kdykoliv se na scéně objevil Jaxon, Grace se proměnila v plochou postavu, která nedokázala myslet skoro na nic kromě toho, jak moc ji přitahuje což je velká škoda, protože potenciál tu byl. Nezbývá proto než doufat, že v dalších dílech to s ní bude o něco lepší. Samotný Jaxon je úplně typický young adult hrdina. Na první pohled nepřístupný bad boy, uvnitř zmučený kluk, který se jen snaží udělat to, co považuje za nejlepší. Vyvolený přesvědčený o tom, že musí obětovat vlastní štěstí, aby ochránil ostatní. A samozřejmě je nesmírně sexy na to vás Grace nenechá ani chviličku zapomenout, protože to opakuje zhruba každých pár stran. Klišé? Rozhodně, ale nejde mu upřít funkčnost, neboť cílová skupina bude Jaxona s největší pravděpodobností zbožňovat. Vztah Grace a Jaxona ve výsledku představuje největší problém celé knihy, protože je založený na neustále omílané nepochopitelné, ale velmi silné přitažlivosti. Jsou případy, kdy mi insta-love nevadí, tady ale byla vyhnaná až do extrémů. Hlavní hrdinové se během pouhých pár dnů nesmyslně rychle přesouvají od vzájemné nenávisti k hluboké lásce bez toho, aby se skutečně poznali. V závěru se sice objevuje určitá snaha o zdůvodnění, ale ani to nedokázalo situaci zachránit. Stačilo by přitom, aby Grace a Jaxon alespoň trochu zvolnili tempo a hned by romantická linka působila mnohem lépe. Titulu nicméně nelze upřít čtivost a v pozdějších částech i rychlé tempo. V příběhu nechybí intriky a napětí a díky tomu, že se toho stihne stát poměrně hodně, je pravděpodobné, že se knize podaří vás alespoň v něčem překvapit. První část knihy se navíc nese i v duchu netrpělivého očekávání na chvíli, když autorka konečně začne odhalovat detaily o tom, jak v jejím světě nadpřirozené bytosti fungují. Její svět má potenciál a v mnoha ohledech byl velmi zajímavý, třeba i co se týče pojetí upírství a dalších nadpřirozených bytostí. Bohužel ho ale v prvním díle nakonec stačíme poznat spíš jen zběžně a mnoho otázek zůstane nezodpovězených dá se ale předpokládat, že na ně přijde čas v dalších dílech. Touha má sice spoustu chyb, ale přesto dokáže být až neuvěřitelně čtivá a zábavná. Bude perfektní především pro méně náročné čtenáře, kteří se těší hlavně na romantickou linku plnou překážek a napětí. Pokud milujete třeba zmiňovanou Twillight ságu nebo Upíří deníky, rozhodně si přijdete na své. Je to trochu kýčovité a ohrané, popularita série ale jasně vypovídá o tom, že čtenáři si tento typ příběhů stále užívají a to je nakonec to nejdůležitější. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Jsme nevyhnutelní 2023, Nofreeusernames (p)

Jsme nevyhnutelní je poslední kapitolou volně navazující série, která odstartovala s knihou Navždycky. Nofreeusernames na závěr zvolila hlavní hrdiny opravdu skvěle, protože společně představují propojení mezi protagonisty ze všech předchozích knih a tak se vrací Mei ze zmiňovaného Navždycky, Ava z Miluju tě. Já vím i Charlee z Letních nocí. Autorka v určitém smyslu obrací klasické genderové role, které z young adult příběhů známe zatímco Travis je kluk se srdcem ze zlata, který touží po lásce, Harper všichni kolem vidí jako tu bad girl, co chodí neustále v černém, s ničím se zbytečně nemaže a před vztahy preferuje povyražení na jednu noc. Ve skutečnosti je ale Harper hlavně holka, která se po zkušenostech se svou bývalou přítelkyní bojí zamilovat. Postavy v knize jsou rozličné, jenže je jich hodně, takže některé poznáváme spíš jen povrchně. Je znát, že se kniha tentokrát odehrává ve vysokoškolském prostředí, protože jsou o něco vyspělejší. Harper i Travis mají své světlé i tmavé stránky, díky tomu jsou přirození a některé problémy, které řeší, mohou být čtenářům velmi blízké. Jen škoda, že jejich vývoj nebyl o něco důkladněji propracovaný a zejména v případě Harper nešel ještě víc do hloubky. Z vedlejších postav pak každopádně stojí za zmínku především Izzy, protože ukazuje, že i na vozíčku se dá tančit doslova V knize se nepravidelně střídají kapitoly z pohledu Harper i Travise, což nám umožňuje sledovat vztah, který se mezi nimi formuje očima obou dvou. Autorka píše čtivě a svižně, díky čemuž dokáže udržet čtenáře ponořené do knihy, i když je děj spíš jednodušší a není zas tak těžké si domyslet, jak se bude vyvíjet dál. A jak už je pro Nofreeusernames typické, nechybí ani humor nebo odkazy na současnou popkulturu, tentokrát s Marvelem v hlavní roli. Popkulturní složka je dobře vyvážená a přirozeně zapadá do výsledného celku. Knihu si tak užijete i v případě, že vás Marvel vůbec nezajímá. Na své si přijdou zejména fanoušci slow burn romantiky. Romantická linka je totiž poměrně pomalá, protože od přátelství k lásce v tomhle případě znamená hlavně hodně přátelství. Vyvažuje to ale nezanedbatelná chemie, kterou mezi sebou hrdinové mají. Nicméně pokud jste se těšili na silné prvky zakázané lásky a tajné randění (protože vztahy v kapele jsou přísně zakázané), toho v příběhu nakonec moc nenajdete. Knihy od Nofreeusernames jsou jedinečné tím, že je jim věnována opravdu velká péče, co se týče vizuální stránky a bonusového obsahu. Každá další autorčina kniha je v tomhle ohledu o kousek lepší a to platí i tentokrát. Jsme nevyhnutelní hraje barvami, obsahuje chaty, fotografie a dokonce i Instagram stories. Vedle toho ke knize existuje také několik playlistů, Harper má svůj vlastní účet na TikToku jako @harper_j_great, kde pravidelně sdílí videa a když budete při čtení dávat pozor, zjistíte i to, že jí můžete poslat e-mail, na který vám pravděpodobně odpoví. To všechno z knihy dělá v českém prostředí unikát, který přesahuje i za stránky knih. Jsme nevyhnutelní je ve výsledku ukázkový příklad jednoduchého a čtivého příběhu, po kterém sáhnete, když si chcete zlepšit náladu nebo odpočinout. Nenechte se zmást vysokoškolským prostředím, je to totiž stále stará dobrá contemporary pro fanoušky young adult. Pokud o sobě víte, že máte pro podobné příběhy slabost, určitě neváhejte a dejte knize nebo i těm předchozím šanci jsem si jistá, že si je užijete. *3,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Melissa 2023, Alex Gino

Šťastně až navěky? 2023, F. T. Lukens

Šťastně až navěky? je mírně chaotická a ztřeštěná romantická komedie vystavěná na fantasy základech. Příběh si klade za cíl především pobavit, rozesmát a zahřát u srdce a to se mu daří. Asi nejlepší věc na celé knize je právě originálnost a jedinečnost námětu. Je to střelené, osvěžující, dělá si to legraci z klasických zápletek příběhů a pohádek A to všechno ještě navíc doplňuje fakt, že být queer je v tomhle světě bráno stejně automaticky, jako být heterosexuální v tom našem. Ve výsledku toho můžete mít v rámci young adult fantasy žánrů načteno spoustu, ale něco jako Šťastně až navěky? jste ještě nejspíš nečetli Hlavní hrdiny tvoří parta vyčerpaných a vystresovaných teenagerů, kteří si prošli náročnou cestou za spásou celého království a teď najednou úplně neví, co se sebou. Nikdo jim totiž neřekl, co bude následovat, až zvítězí. Hodně se s tím perou a snaží se najít cestu. Jako postavy jsou napsaní neuvěřitelně upřímně, autenticky a na nic si nehrají, což podtrhuje zejména způsob, jejich vyjadřování. Příběh sledujeme z pohledu Areka, trochu natvrdlého kluka se sklony dělat unáhlená rozhodnutí. Prakticky celá zápletka stojí na tom, že spolu Arek s Mattem nedokážou komunikovat a vzájemně si špatně vykládají veškeré signály. Bývala by stačila jediná konverzace, kdy se budou oba jasně vyjadřovat a vlastně by se všechno vyřešilo. Není to nutně špatně, na podobné bázi funguje spousta knih, ale je to dobré vědět pro případ, že by nešlo o váš šálek čaje. Romantická linka je každopádně opravdu hodně pomalá, takže fanoušci slow burn si přijdou na své. Hlavní hrdinové mají nezanedbatelnou chemii a jsou spolu neskutečně roztomilí, přesto mi přijde, že by mohli mít ještě trochu víc společných scén. Trochu mi chyběly vypjaté momenty, kdy bych jako čtenář měla pocit, že teď už se mezi nimi přeci musí něco stát ale nakonec nestane. Dějová linka obecně má tendenci být v některých ohledech trochu repetitivní tu to Arek zkusí na jednoho ze svých přátel, nevyjde to, tak to zkusí s dalším Naštěstí ale tento postup občas prokládají nečekané komplikace, které rutinu naruší. Kniha je navíc napsána poutavě a čte se prakticky sama. Asi největší mínus vidím v rozsahu knihy, který autorům neumožnil detailnější vykreslení světa nebo i vedlejších postav a jejich vzájemné dynamiky. O světě, minulosti království a předchozím vládci, kterého na začátku hrdinové porazili, víme jen nutné minimum. Postav je zase na text o necelých tři sta třiceti stránkách opravdu hodně po Arekově boku stojí šest věrných přátel, kteří ho doprovázeli na výpravě, a k tomu se objevuje i několik dalších vedlejších postav. I když je patrné, že autoři pro každou z postav vytvořili jedinečný charakter, už jim nezbyl prostor, abychom je mohli poznat víc do hloubky a to je škoda. Upřímně věřím, že nejen já, bych si v tomto případě knihu s nadšením přečetla, i kdyby byla o několik desítek stran delší. Šťastně až navěky? vyniká především jedinečným námětem, který je také hlavním důvodem, proč knihu vřele doporučuji k přečtení. Jde o naprosto nenáročné, pohodové čtení, u kterého od začátku víte, jak příběh skončí, ale stejně si ho dokážete naplno vychutnat. Kniha srší humorem, kouzly i romantikou, budete se culit a budete se smát. Věřím, že dokáže potěšit jak fanoušky fantasy žánru, tak ty, co běžně preferují spíše contemporary, protože kombinuje to nejlepší z obojího. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Bez lásky 2022, Alice Oseman

Bez lásky je příběh z univerzitního prostředí o hledání sama sebe. Georgia nikdy moc nebyla na randění, když ale nastoupí na vysokou nepolíbená, začne si připadat divně a chce to změnit. Obzvlášť, když vidí svou novou spolubydlící užívat si s jedním klukem za druhým. Jenže čím víc se Georgia snaží, tím víc je z toho všeho zmatená. Proč necítí ty stejné věci jako ostatní? A proč se jí při představě líbání dělá špatně od žaludku (a motýlci v břiše za to fakt nemůžou)? Kniha se zaměřuje na téma asexuality a aromaničnosti a přesně to je důvod, proč byste si ji měli přečíst. Témata totiž zpracovává velmi dobře a na pozadí jednoduchého příběhu pomáhá vysvětlit, co tyhle pojmy vlastně znamenají (a co naopak ne). Autorka čtenářům vše prezentuje očima hlavní hrdinky a nejvíce se proto soustředí na její vlastní prožívání. Nedozvíte se proto úplně všechno, ale to je v pořádku, nakonec je to totiž pořád příběh na pomezí Young Adult a New Adult a ne příručka. Kniha každopádně vyzdvihuje i fakt, že být asexuální nebo aromantický může pro každého znamenat něco trochu jiného, nejde o pevně dané věci, ale široká spektra. Velmi silnou stránku představují postavy, které jsou ve většině případů dobře vykreslené a propracované. Samotná Georgia je skvělá hlavní hrdinka. Nezná se, hledá se a snaží se pochopit. V hodně věcech tápe nebo se je bojí přiznat i sama sobě. A občas dělá velmi hloupá rozhodnutí, až člověka může trochu rozčilovat – jenže nakonec to vlastně dává smysl, protože je to pořád jen dospívající holka. Zároveň je ale díky tomu všemu velmi realistická a spousta lidí se v ní pravděpodobně bude schopno v nějaké míře najít. Velkou roli zde hrají i postavy, které Georgii obklopují. Právě oni totiž pomáhají vykreslit to, jak jednotliví lidé vnímají vztahy, lásku a sexualitu rozlišnými způsoby, což je skvělé. Pokud jde o samotný příběh, ten je spíš jednoduchý, místy až trochu nerealistický, ale to nutně nepředstavuje žádný velký problém. Hrdinové řeší vztahy mezi sebou, zamilovávají se a taky hádají, prostě nic, co by tu v rámci literatury pro dospívající ještě nebylo. Autorce se nicméně podařilo dobře vybalancovat pocity Georgie s dějem, což v kombinaci s krátkými kapitolami vytváří příběh, který se čte dobře a hlavně rychle. Ačkoliv se děj odehrává ve vysokoškolském prostředí a otevřeně mluví o sexu a vztazích (ale žádné explicitní popisy tu nenajdete), nebála bych se doporučit knihu i o něco mladším čtenářům zhruba od těch 14 let. Právě jim totiž podle mě nejvíc sedne jednoduchost příběhu a zároveň jim kniha může hodně předat, ať už z hlediska objevování vlastní identity, nastavování zdravých hranic nebo prostě a jednoduše v tom, že není třeba se do věcí nutit jen proto, že je dělají ostatní. Kdybych měla Bez lásky hodnotit jen po příběhové stránce, byl by to nanejvýš lehčí nadprůměr. Nicméně hlavní přínos knihy spočívá především v tématech, kterým se věnuje a té vnitřní cestě, kterou Georgia postupně projde. O asexualitě a aromantičnosti se u nás moc nepíše, jsou to složitá a ne příliš atraktivní témata, která obklopuje velká spousta mýtů. Alice Oseman se ale podařilo vytvořit čtivý příběh, který problematiku dokáže čtenáři přiblížit jednoduchou formou. Ať už si jen chcete udělat představu o tom, co být asexuální nebo aromantický znamená nebo se dokonce sami snažíte najít sami sebe, Bez lásky může být do začátku skvělá volba. Nevysvětlí vám sice všechno, ale může vás pomoct nasměrovat. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

MILUJU TO! Mary E. Pearson je královna. Začátek byl pomalejší, ale ta romantická linka, to budování vztahů, to, že se postavy celou knihu nesnažily zapírat svoje city... Přiznám se, že jsem úplně zapomněla, jak strašně miluju ten svět, jeho legendy, historii a příběhy a prostě fakt, že je to úplně jiná dystopie. A navíc Lia a Rafe!!! Tahle série už je možná trochu starší, ale věřte mi, že pokud jste ji ještě nečetli, je to jedna z těch, který fakt stojí za to dohnat. Nemůžu se rozhodnout mezi 4 a 5 hvězdičkami, celou dobu jsem se klonila ke 4, ale konec byl fakt neuvěřitelná pecka, takže ještě popřemýšlím.... celý text

Monarchové 2022, Kass Morgan

Já jsem se na Monarchy úplně neskutečně těšila. Vrány pro mě byly jednou z nejlepších loňských knih, v myšlenkách se k nim hodně vracím a vzpomínám, protože sakra, to bylo tak BOŽÍ! Takže laťka pro druhý díl byla extrémně vysoko... A Monarchové na ni nedosáhly. Nebylo to vůbec špatný, po technický stránce to bylo až na pomalej začátek moc fajn. Jenže jsem to vůbec nehltala tak, jak jsem doufala. A vlastně pořádně nevím, čím to bylo, možná právě tím pomalým rozjezdem. Mrzí mě to, ne, že ne. Ale taky vím, že to zklamání pramení především z mých přehnaných očekávání, takže to knize taky úplně nemůžu vyčítat. Rozhodně nelituju, že jsem si příběh přečetla, protože jsem si ho i takhle užila. A prostě se nakonec jen o trochu víc těším, až si dám jednou re-reading Vran. ... celý text

Zlomky nekonečna 2022, Adéla Rosípalová

*3,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru Zlomky nekonečna jsou z velké části o umírání, ale také o lásce, naději, životě a rodině. Erikova nemoc je stěžejním tématem celého příběhu a od toho se odvíjelo i tempo knihy, ačkoliv se zde okrajově řeší i pár dalších témat. Autorka se soustředí především na budování vztahu mezi hlavními hrdiny, barvitě líčí pocity a jejich vzájemnou lásku. Velmi osvěžující je fakt, že tohle není příběh o tom, jak se dva lidé dávají dohromady a hledají si k sobě cestu, ale o tom vztahu, který vzniká potom… Příběh není nijak zvlášť akční, naopak se toho moc neděje a všechno je to hodně o každodenních maličkostech. Kniha proto může čtenáři v některých částech poměrně pomalu utíkat, ale pokud se dokážete nacítit na hlavní hrdiny, pravděpodobně si budete užívat každý moment. Ačkoliv konec knihy působí poměrně jasně, autorka vás přeci jen dokáže znejistit a přiměje vás uvažovat, jestli to třeba nakonec nebude jinak… Vypravěčem je Matt, takže čtenář celou situaci sleduje právě jeho očima, vnímá jeho pocity a snahu vyrovnat se s nastalou situací. Erik je v Mattových očích prakticky dokonalý, a tak i pro čtenáře bude nejspíš snadné si ho zamilovat. Chemie mezi nimi fungovala, což bylo pro knihu velmi důležité. Postavy jsou dobře propracované, autorka jim věnovala spoustu péče, jen u Matta mi na konci trochu chyběl nějaký výraznější vývoj. Zlomky nekonečna jsou prvotinou české autorky Adély Rosípalové, příběh je nicméně zasazený do Spojených států, vliv českého prostředí se ale přeci jen na knize podepsal. Nejvýraznější mi v tomhle ohledu přišlo fungování střední školy, kterou Matt a Erik navštěvovali – studenti totiž byli rozdělení do tříd, sdíleli stejný rozvrh a moc nestřídali učebny, což je pro americké školství dost netypické. Nebo třeba zmínka o Druhém svátku vánočním. Tyhle drobné nesrovnatelnosti ale nebyly nic, co by nějakým způsobem narušovalo příběh, byly to spíš detaily, které si spousta čtenářů možná ani neuvědomí. Zlomky nekonečna se ve výsledku povedly, autorka píše velmi příjemně a kniha se dobře čte. Pokud máte rádi romantické contemporary, užíváte si pomalé tempo a rádi s postavami prožíváte i ty nejběžnější dny, věřím, že si je velmi užijete. Příběh je hodně o pocitech a pokud je dokáže vyvolat i ve vás, určitě na něj jen tak nezapomenete. Nemyslím si, že je to kniha, která sedne každému, ale nepochybuji, že si najde čtenáře, kteří ji budou naprosto zbožňovat. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

Ruta Sepetys to opět dokázala – a vlastně to není žádné překvapení ani pro mě, která má přečtenou jen část jejích knih. Musím tě zradit vypraví velmi citlivý příběh, který popisuje komunistickou minulost Rumunska během diktatury Nicolaea Ceauşesca. Českému čtenáři bude svým tématem Musím tě zradit ze všech autorčiných knih nejbližší, protože komunismus je bohužel součástí i naší historie. Ruta Sepetys v příběhu očima dospívajícího chlapce, popisuje životy Rumunů velmi barvitě. Ačkoliv člověk může mít pocit, že už zná hrůzy, kterých se diktátoři na svých obyvatelích v zájmu zachování své moci dopouštěli, vidět je v tomto podání je něco úplně jiného, než o nich slyšet například v hodině dějepisu. Mrazivá atmosféra je vykreslena s pečlivostí, s jakou to dokáže jen málo kdo. Jedním z velmi silných témat je vzájemná nedůvěra, kterou režim udržoval mezi obyvateli díky široké síti tajných informátorů (jedním z nich se nedobrovolně stane i náš hrdina). Tahle nedůvěra se přenese i na čtenáře a donutí ho zpochybňovat a podezírat doslova každou postavu, které se v knize objeví, a to včetně těch, jež se mu přitom líbí. Postavy jsou, jak už je tomu u autorky zvykem, velmi dobře propracovány. Vnitřní život hlavního hrdiny je bohatý a stojí v ostrém kontrastu s tím, co si Cristian může a nemůže dovolit projevovat navenek, ať už na veřejnosti nebo ve vlastní kuchyni. Příběh samotný není nikterak složitý, ale postavy, atmosféra a pocity, které popisuje, ho dělají unikátním. V napětí vás bude udržovat celá řada otázek, ale i krátké kapitoly, díky kterým kniha navíc neuvěřitelně rychle utíká. Vypravěčem je po celou dobu hlavní hrdina, ale pravidelně se objevují také zprávy a úřední záznamy, které čtenáři odhalují věci, které vypravěč ještě netuší. Jsou jasnou ukázkou toho, že systému nic neuteče a informátoři jsou všude. Romantická linka je tu mnohem slabší než například v Mlčících fontánách, autorčině předchozí knize. Láska je vedle rodiny, přátelství, důvěry, strachu, frustrace a zlosti jen jedním z témat a funguje zde především jako určitý záblesk světla a připomínka toho, že i v těch nejhorších dobách, jsou lidé pořád lidmi – a děti dětmi. Musím tě zradit přináší příběh, který realisticky přibližuje život, jaký by nikdo z nás nechtěl poznat. Z příběhu mě místy mrazilo a věci, které jsem si z něj odnesla, ve mně budou přežívat ještě dlouho. Ačkoliv jde o young adult fikci, věřím, že v mnohých z vás dokáže autorka svými příběhy (nebo minimálně tímto) vzbudit zájem dozvědět se o daném období víc i z odbornějších zdrojů a to je něco, za co jí patří poklona. Musím tě zradit je výtečná kniha, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Je to přesně ten příběh, který podle mě dává smysl zařazovat na seznamy povinné četby na školách. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Kdybych tě našla 2019, Ava Dellaira

Kdybych tě našla vypráví citlivý příběh o rodině, lásce, rasismu a dospívání. V současnosti sledujeme sedmnáctiletou Angie, která se vydává na cestu v naději, že najde otce, kterého nikdy nepoznala. V minulosti zase poznáváme její matku Marilyn v tom samém věku a pomalu odkrýváme příběh o tom, jak se poznala s otcem Angie. Ava Dellaira velmi obratně pracuje s chronologií a způsobem, jakým se příběhy obou hrdinek prolínají. Neskáče pouze mezi minulostí a přítomností, ale současně se i v rámci jednotlivých kapitol hlavní hrdinky vrací a vzpomínají. Příběh přitom není vůbec zmatený, každý takový přesun je pečlivě zvolený a postupně pomáhá odhalovat další kousek skládanky. V hlavní roli jsou především pocity hlavních hrdinek – láska, zármutek, strach, dospívání, snaha najít samu sebe… Postupně Marilyn a Angie sledujeme, jak je příběh mění a dozvídáme se o věcech, které definovaly to, kým jsou. Hlavní hrdinky jsou velmi okouzlující, postavy obecně jsou propracovány do detailů. Jsou realistické i se vším dobrým i zlým, nepatrné zvyky a úvahy jim dodávají na živosti a díky tomu všemu je velmi snadné se do nich vcítit. Kniha je napsána s velkým citem pro detail, autorce se povedlo skvěle zachytit melancholickou atmosféru, která čtenáře doprovází na každé straně. Příběh je velmi emotivní, dokáže vás pohladit po duši i rozesmutnit. Vychází z témat, která se týkají nás všech a to mu dodává na síle. V jádru je to příběh, který by klidně mohl být tak reálný jako vy nebo já. Kdybych tě našla je unikátní příběh plný citu, jaký jen tak nenajdete. Zejména prolínání různých časových rovin je naprosto geniální a pomáhá budovat napětí, takže i když kniha není sama o sobě plná akce, čtenář si nemůže pomoct a napjatě čeká, až se příběhy obou hrdinek konečně setkají a prolnou v jeden. Kdybych tě našla si rozhodně zaslouží velkou pozornost a pokud jste ji ještě nečetli, určitě byste to měli napravit. Pro mě to je rozhodně jeden z nejlepších příběhů, které jsem letos četla a velmi se těším, s čím autorka přijde dál, protože už její první kniha Dopisy na konec světa byla výborná.... celý text