Brol je králem pověřen, aby vycvičil otroky pro obětní rituál. Jejich cíl je prostý: vzepřít se osudu a přežít krvavá jatka. Pokud chtějí uspět, nesmějí bojovat každý sám za sebe, ale jako smečka. To ovšem není tak jednoduchý úkol, jak se může zdát. (Textařka)

Povídka z knihy: Mlok 2016
Rok vydání originálu: 2016

Komentáře (9)

Přidat komentář
Omen
08. června

Do čtení sem šel s vidinou sapkowského stylu ale byl jsem příjemně překvapen pro mě neskutečně vyvážným poměrem detailů prostředí, zbrojí a zbraní a vztahů/emocí. Nedalo se odtrhnout na konci jsem byl velmi překvapen ale dobrým směrem. Jediné co mě na celé povídce trochu zlobilo (avšak jen z mé vlastní retardace) bylo jméno "Kotrýnela" souhlásky T a R mi prostě vedle sebe nesedí ale to je jen můj osobní názor a zároveň jediný výtka tohto mistrovského díla! Rozhodně se to musí dostat mezi více lidí! :)

Almacollo
04. června

Precetl jsem ji jednim dechem a nemohl jsem se od ni odtrhnout.

Raiden
18. května

Rozhodně pěkná, povedená povídka. Velmi dobře se čte a zaujme, a rozhodně doporučuji komukoliv kdo zrovna nemá nic ke čtení.
Autorce patří všechen můj respekt, a těším se na další díla. :)

Cornicen
16. května

Povídka čtivá, jež čtenáře chytne a nepustí, samozřejmě se zajímavým koncem. Kdybych chtěl hledat negativa, vypadal bych jako člověk který se chce hrabat v malinkých a nepodstatných detailech.

Teron
22. dubna

Hrozně mě potěšilo kvalitní zpracování tzv. "klovacícho řádu", tedy mechanismu, kterým se rozdělují pozice v jakékoli skupině, což je vlastně jiný, vědečtější název pro "zákon smečky". Úhly jednotlivých postav připomínají šachové tahy a jsou parádně využité. Potěšil i naturalismus, ve kterém se autorka nevyhýbala ničemu z toho, co může skupinu chlapů prakticky v izolaci potkat právě tehdy, když se "rozklovávají". Osobně mi chybělo jen trochu ráznější finále v lidštější, nikoli političtější rovině a výraznější náběh na ně, protože v poměru s přípravou na ně je hrozně krátké, chyběl zkrátka ten moment čistého zadostiučinění. Linie s jednou totožností mi přišla lehce nadbytečná, text by imo fungoval krásně i bez ní. Možná je ale obětí na oltář tématu a struktury, která se nakonec zcela neuzavírá.

Skeeve
03. dubna

Zákon smečky si mě okamžitě získal. Nejen svým světem, který je podobný v lecčem antickému, ale hlavně autorčiným neuvěřitelně poutavým stylem podání příběhu. Nemohu říci, že je povídka "čtivá". Je mnohem více. Vtáhne do děje a nepustí...
Jediné negativum, které jsem shledal, byla má osobní závist. Nějak takto bych chtěl někdy zaujmout své čtenáře i já, stejně, jako zaujala Jitka Ládrová mě, a hlavně jim dát k přečtení dílo, které za to stojí. :)

Takže slib na obálce knihy nakonec nelhal. Nejlepší fantasy povídku roku v sobě sborník "Mlok 2016" přece jen nese...

davidurban1973
31. března

Velice pěkný a čtivý příběh, zajímavě podaný z pohledu několika hlavních i vedlejších postav. Překvapivé zvraty v závěru.
Komu se líbí příběhy gladiátorů ze starého Říma, tak tomu se bude líbit i tato povídka ze obdobného prostředí s příměsí trošky fantasy věštecké magie :)

tempus
13.11.2016

První kapitola slouží dobře jako úvod k celku: během skoro roku sledujeme v uzavřeném prostoru hradu výcvik otroků k osudovém souboji z vícero pohledu. Předně je tu učitel boje (a zároveň hlavní králův rádce), nejlepší bojovník (ale ne vůdce), snaživec (slabý a šikanovaný) a nakonec to vidíme příběh z očí magické léčitelky. Většinu prostoru jsem se zaměřoval na toho, kdo by mohl z cvičených otroků přežít účel jejich koupě (poražení gladiátorů). Ládrovou znám, takže jsem čekal její obvyklý zvrat. Toho jsem se dočkal vlastně 2X. První se jednal ohledně osudu právuprostých (ten mě vlastně nepřekvapil, jen jsem trošičku doufal v jiný konec) a druhý byl opravdicky překvapivý. A ten byl obsažen v podzápletce (ale to, co je podzápletka může být více pohledů). Když nejlepší válečník - otrok si pomysli ke konci "Nemohl jsem věřit tomu, že tohle tady doopravdy skončí" cítil jsem to samé. V pohodě bych takhle četl dalších 480 stránek (ale tím nechci říct, že je to psané jako Pomoc osudu). Jedno malé mínus povídka má, a tím je rozhodný den v aréně, že je na můj vkus krátký, a ocitáme se tam rovnou ze vzdáleného cvičiště.