Sedlák Jiljí z Oujezda
Povídka od:
J. R. R. Tolkien
Z knihy:
List od Nimrala a jiné příběhy, Příběhy z čarovné říše
Sedlák Jiljí z Oujezda je typická tolkienovská postavička – obyčejný chlapík, uvyklý pomalému a pohodlnému životu, nevyhledávající cokoliv mimořádného. Přesto se takřka proti své vůli stane hrdinou – když do kraje, kde žije, zabloudí obr, zažene ho kovář výstřelem z muškety, a sousedé ho oslavují jako svého zachránce. Ta zvěst se donese až ke králi. Dekoruje kováře mečem, s nímž se kovář nakonec musí postavit drakovi.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1949
Farmer Giles of Ham
Rok vydání originálu: 1949
Heh… pardon, ale… spíše taková pohádka… Ano, je to pohádka. Tolkien psal pohádky, ba dokonce nejvíce psal právě pohádky.
Přes to to není pohádka zcela klasická. To ostatně souvisí i se zmíněným psem Chňapem. Tam kde stojí jinde rytíř, zde stojí Jiljí, možná svým způsobem bystrý, ale zbabělý a pohodlný, nikoliv bez známek jisté hrubosti a nevlídnosti. Tam kde je jinde vznešený pes, přítel člověka, možná jednou v příběhu i přímo zachraňující svého pána, zde je Chňap, voříšek, přidrzlý a… jo, mluvící. Nikterak krásně. Kde je bílý oř nejlepšího plémě, zde je chromá šedá kobyla. Kde je dobrý král, pyšný, ale štědrý, zde je vzteklý a hamižný zloděj. Kde jsou chrabří rytíři Lancelotova typu, zde jsou nafešákovaní blbečci. A kde je souboj s mohutným drakem, zde je nejprve podlejzal bojící se meče, nikoliv jeho držitele a nakonec vlastně shrekovské přátelství s obávanou bestií.
Vlastně ano, tato satirická pohádka připomíná Shreka. Pro někoho pěkná pohádka, která je možná trochu přízemnější, nikoliv však proto méně pohádková (ostatně je tam mluvící pes, takže…), pro někoho je to kritika pohádkových archetypů. Tak, či onak, je to příjemné čtení. A já osobně jsem se u příběhu, kterak sedlák zakopl o obra, draka a dopadl na vladařský trůn, dobře zasmál.