Meč osudu
Povídka od:
Andrzej Sapkowski
Z knihy:
Zaklínač: Meč osudu, Meč osudu
Hodně smutný příběh o posledních driádách v Brokilonu a o malé holčičce Ciri, jejíž osud je spojen s tím Geraltovým. Meč osudu má dvojí ostří...
Miecz przeznaczenia
Rok vydání originálu: 1992
Komentáře (7)
Přidat komentář
První setkání a první společné dobrodružství Geralta a Ciri, jež se stane osudovým. Také zjistíme, jaké důsledky měl čin, který Geralt učinil v povídce "Otázka ceny".
Driády v tomto příběhu jsou velmi zajímavě pojaté. To, že jsou vychovány z unesených lidských holčiček, je velmi zajímavý motiv (který tyto tvory zároveň markantně odlišuje od tolkienovských lesních lefů - nesouhlasím proto s komentáři, že "les smrdí Tolkienem" - ani v nejmenším, to spíše antickou a slovanskou mytologií).
Tahle povídka ve mně vyvolává neodbytné nutkání vykřikovat, "já to věděla! Já jsem to věděla!" (Kdo je Ciri myslím...) Tahle povídka byla neuvěřitelně krásná a smutná. V něčem trochu připomínala Tolkienovy elfí lesy, ale v pozadí byl nový příběh. Příběh zbytečného kácení stromů, příběh zbytečné nenávisti a lidské chamtivosti, příběh strachu z odlišného. Za mě naprostá krása - melancholický příběh s legračními vstupy Ciri ("Udělala jsem to jako ten kocour'"). Konec zasáhne...
Zatím nejlepší příběh. Miluji les, možná jsem taky ze Staré krve nebo je ve mě kus Dryády.
Geralt v lese Brokilon najde malé děvčátko Ciri. Dryády si ji spletly s půlčíkem, tak na ni neútočily, jinak by vystřelily varovný šíp a pokud by varování nepochopila, tak by ji střelily. Ale i tak se Geralt při její záchraně musí předvést se všemi svými zaklínačskými dovednostmi. A Meč osudu má dvě ostří...
Geralt při záchraně Ciri dokazuje, že má jedinečné schopnosti nejen zaklínačské, ale i diplomatické. Pokud existuje nějaká síla, která by mohla spojit světy lidí a nelidí, pak je to snad jen on: 80 % (40 hodnotících, 94 %).
Ach, ano, náš Geralt. Náš ohleduplný, šlechetný Geralt… No… Nejedná se rozhodně o mou nejoblíbenější povídku, to rozhodně ne, ale je cosi rozkošného na debatách mezi Geraltem a „nalezencem“. A je cosi velkolepého na snaze Eithné a dryád. Velký boj, válka, která skončí jedině tak, že staré bude vypáleno, či lépe vyžďářeno. A hrdinný odpor. Obávám se, že Eithné a její svět nakonec nemohly odolat svému osudu, jedná se o boj do roztrhání těla, ale je přesto cosi kouzelného na tom boji.
Povídka nám poskytuje pohled na zase trošičku odlišnou stranu světa, ve kterém Geralt žije. A je to sic smutná, stále však velkolepá podívaná.