Nadaný žák
Povídka od:
Stephen King
Z knihy:
Nadaný žák, Čtyři roční doby
Todd Bowden zjistí, že v jeho sousedství žije jakýsi Arthur Denker, hledaný nacistický zločinec Kurt Dussander. Chlapec muže pozná a nabídne mu dohodu: za mlčení o jeho pravé totožnosti mu bude podrobně vyprávět, co se ve skutečnosti dělo v koncentračních táborech za II. světové války. Starý muž souhlasí a Todd jej začne pravidelně navštěvovat. Množství informací o hrůzách páchaných na lidech však pomalu začne měnit chlapcovu osobnost...
Apt Pupil
Rok vydání originálu: 1982
Komentáře (32)
Přidat komentář
Tohle je tak strhující, že se z toho místama až tají dech. I když navenek to není horror, uvnitř čtenáře musí mrazit. Už jen samotná premisa souboje dvou sociopatů, kdy by mělo jít o dvě černobílé postavy, u nichž ale s každou další stránkou ztrácíte jistotu, která z nich je ta míň záporná, je parádní nápad. A jak to King vybalancoval, to se taky jen tak nevidí. Nicméně konec jsem čekal poněkud drsnější, běžnej čtenář by to ale asi nezkousl. Nejhezčím momentem je asi ten, kdy Dussander Todda označí za zrůdu a vás v první chvíli napadne, že od něho to teda sedí, hned vzápětí vám ale dojde, že to až děsivě trefil. Prostě mrazivě temná jízda překonávající většinu toho, co se jako horror otevřeně deklaruje.
„Příležitost dělá zloděje“ – ale jen z toho, kdo má zlodějské sklony.
13-letý Todd Bowden je ztělesněním americké dokonalosti – pohledný, urostlý, chytrý, modrooký snědý blonďák, opečovávaný jedináček. Jednou u kamaráda v garáži narazí na staré černobílé časopisy s články o holokaustu a v tom okamžiku je ztracen. Když v jednom dědovi pozná hledaného nacistického zločince Kurta Dussandera, nyní Arthura Denkera, který bydlí kousek od nich, ucítí příležitost – slyšet všechny koncentráčnické zrůdnosti z první ruky, do nejmenších podrobností (a postupně zjišťuje, že ho násilí doslova vzrušuje). Dussander na to za žádnou cenu nechce přistoupit, ale Todd ho drží v šachu pod hrozbou udání. A tak spolu návštěvu za návštěvou otevírají Pandořinu skříňku a Todd dostává příležitost, která z něj dělá brutálního vraha. Jeho dosud spící deviace doslova vyhřezne a začne bobtnat jako hrnečku vař a není nikdo, kdo by řekl hrnečku dost.
Stephen King příběh hrůzně graduje až z toho mrazí a zároveň ústy svých hrdinů občas rýpne do USA, z čehož taky mrazí. Čtenáře-rodiče zamrazí třeba i z toho, jak Toddovi rodiče interpretují varovné signály.
Vynikající novela, která si nebere servítky. Doporučuji.
---
„Já vím, jak Američani všechno pokroutili. Ale proti vašim politikům vypadá náš doktor Goebbels jako dítě, které si hraje na písku s bábovičkami. Mají hubu plnou morálky a přitom koupou děti v hořícím napalmu. (…) Vojáci, co zabíjejí nevinné, dostávají od prezidenta metály, a když se od spálených nemocnic a probodených dětí vracejí domů, vítají je s jásotem a vlajkoslávou. Pořádají se pro slavnostní obědy, dostávají klíče od městských bran a volňásky na první ligu.“
---
„Chlapče, ty pořád nechápeš situaci. Nechápal jsi ji nikdy, od samého začátku. Zčásti proto, že jsi ještě chlapec, ale taky ne tak úplně… i na samém začátku jsi byl velmi STARÝ chlapec. Hlavním viníkem je tvoje nesmyslné americké sebevědomí, které ti nedovolilo uvážit možné důsledky toho, co děláš… a které ti to nedovoluje dodnes.
(…)
Hluboko uvnitř cítím, že tě nemám rád. Nic mě nemůže přimět k tomu, abych tě měl rád. Ty ses mi vnutil. V mém domě jsi nežádoucím hostem. Přinutils mě otevřít hrobky, které měly raději zůstat zavřené (…).“
---
„Jednou jsem tě strašil polepšovnou. (…) Ale použil jsem to jako otec klekánici, když chce postrašit dítě, aby se po setmění necouralo venku. Nevěřím, že by tě tam poslali, ne v téhle zemi, kde vrahům poklepou po rameni a pošlou je znovu do ulic vraždit, a to poté, co strávili dva roky u barevné televize v ʻnápravném zařízeníʼ.
---
„Jestli je [Todd] chladnokrevný? Řekl bych, že mu do pusy můžeš nalít horkou vodu a on vyplivne kostky ledu. (…) U soudu na něj budou koukat jako na nezletilce – je mu teprve sedmnáct. Řekl bych ale, že v některém ohledu nebyl nezletilý už možná v osmi letech.“
(SPOILER) Studie dvojice funkčních psychopatických sadistů, se kterými to pro dobrý pocit čtenáře nakonec nedopadne úplně dobře. Závěr je ale méně realistický než celá psychologická hra předtím. Todd nebyl normální nikdy a objev strýčka ze sousedství jeho vyšinutost jen nasměroval a urychlil. Sadismus byl pro něj závislost a podle toho, jak se mu ho dařilo zvládat, se mu více či méně rozpadal život. Zajímavější je Dussander, který by býval v klidu dožil, nebýt vydírání od kluka. Jenže když člověka nutí násilím k něčemu, co se mu začne líbit, je to pořád násilí? Jako Dussander rozvíjel Toddovu temnou stránku, rozvíjel Todd Dussanderovu. Rozdíl v jejich konci odpovídá rozdílu v jejich povaze - Dussander byl vždycky ten chytřejší a schopnější sebereflexe.
Silný chyták, kdy King zase tolik nedává přednoisat nějakým fantazům a jde jasně k věči. Trochu delší povídka, nicméně drží dobře a dlouho, i když s koncem můžeme neslouhlasit a trochu být zklamaní, tak i přesto Nadaný žák funguje dobře. S dobrým backgroundem minulosti, který nehraje až tak zásadní roli.
Obludná, desivá novela, v ktorej sa v tínedžerovi neprebúdza len sexualita, ale i túžba po zle a násilí. To všetko oblúkom smeruje k hrôzam koncentračných táborov, ktoré dnešní náckovia tak radi spochybňujú, hrajú sa na patriotov a pritom ani neovládajú slová slovenskej hymny. Perfektné postavy a nepredvídateľný dej vystupňovaný do takej miery, že si až z hĺbky svojej duše želáte, aby bol už preboha koniec, kým to nebude ešte horšie. Ale Stephen King nikdy nepatril k autorom, ktorí to svojim čitateľom uľahčujú. Paradoxne ale tým, že zašiel tak ďaleko, sám sebe trochu uškodil a hoci je to možno zvláštne, film s Ianom McKellenom bol ešte o stupeň lepší práve vďaka finále, ktoré je oveľa menej explicitné, ale práve o to mrazivejší. Sú medzi nami.
Výborná povídka, kdy Todd při svém pátrání narazí na souseda Kurta, který byl velitelem koncentračního tábora a donutí ho pod nátlakem prozrazení, aby mu vyprávěl vše co se v táboře za druhé světové války dělo. Chlapec se při vyprávění všech hrůz psychicky mění ve stejné vražedné monstrum jako byl Kurt Dussander a touží po pocitu někoho zabít. Skvěle popsaná změna v chování člověka pod vlivem vyprávění a touze po stejném prožitku
Tahle novela ma strasne tema (jeste horsi nez Shawshank) a zaroven je psana skvele. Clovek u ni zazije Kinguv paradox: tema, o kterem vlastne vubec nechcete cist, na nekolika stech strankach popisujicich obycejne a nudne dny temer bez deje, coz je pro ctenare ten nejhorsi mozny predpoklad, a zaroven proste nemuzete prestat cist.
Navic tato kniha stejne jako povidka neni zaskatulkovana oficialne jako horor. King je autor hororu, ale tato kniha je sbirka "temnych" - nikoliv hororovych - povidek. Shawshank byl temny svym umistenim deje do veznice. Tato povidka se odehrava na idylickem americkem malomeste mezi zahony hortenzii, pohodicka. Temne jsou tentokrat postavy a jejich vnitrni pochody, oba celkem mago*i (jeden stary a jeden nastavajici).
Se značným sebezapřením dávám 4 hvězdy. Musím totiž uznat, že novela je opravdu mistrně napsaná. Mě se to ale nelíbilo. Nemám žádný důvod to číst znovu. Horory běžně nečtu a tohle vlastně ani není horor.
Je to spíš vyvolávání démonů druhé světové války. Spousta hororů pro vytvoření děsivé atmosféry používá paranormální jevy. Jedná se tak vlastně o druh fantasy. Zde bohatě stačily hrůzy holokaustu.
Zombie či něco podobného v hororech jsou výmysly. Tady King nemusel vymýšlet nic. Stačilo použít reálná historická fakta. O to je to děsivější. Jak je pro žánr typické, také zde King kombinuje strach a pocity odpornosti.
Co však touto novelou King myslel netuším. Některé věci mě přišly vyloženě nechutné. Čtení totiž považuju za tvůrčí proces. Do příběhu se vžívám a aktivně používám fantazii. Zde mi po dočtení bylo vyloženě špatně.
Musím uznat, že King má skutečně dar čtenáře zasáhnout. Po stránce toho co může poškozená psychika způsobit je to brutální. Zde všechna čest. Ale jinak vlastně nevím, proč někomu novelu doporučit. Asi pocit zhnusení nedokážu ocenit. Nikdy víc, ale za tu děsivou zvrácenost dávám 80%
Pre mna to bola pecka! Mam rada zaporne hlavne postavy, najma inteligentne, do poslednej chvili dufam, ze im ich plany vyjdu a zaroven cakam, kedy uz bude po nich. Genialne zahravanie sa - postavy medzi sebou. Tema bola pre mna neobkukana a dacala celemu pribehu viac mraziveh atmosfery.
Ok, berme v potaz, kdy povídka vyšla, a v jakém roce se odehrává. Bylo zajímavé sledovat ty myšlenky. To úvodní porovnávání WW2 a Wietnamu pro někoho jako jsem já, a celkově Evropany, se mi zdá zvláštní (jako každé jiné války, přesněji řečeno). Jsem zastáncem myšlenky, že svět je v permanentní válce, jenom chvíli mají určité části světa bílou vlajku nahoře, abychom se mohli vzpamatovat, zažít blahobyt, aby potom víc bolelo, až nám ho zase vezmou, protože to nečekáme. Proto mi přijde zvláštní porovnávat války. Byla jedna horší? Byla tam větší zvířata? Haló, je to válka! Každá je špatná. Žádné nejde ale zabránit nebo předcházet. Dějí se, lidé umírají. Ale odsouvat něco stranou, že "tam jich přece umřelo míň" nebo "oni ale měli vznešenější důvody", to neberu. Ale pryč od mého názoru, k názoru na Nadaného žáka. Proto (prostě ten názor být musel) mě zajímalo, kam chce King své figurky na šachovnici příběhu dovést. A že umí dělat krásné blind spoty. Vede vás někam, aby se nakonci zasmál, že zase všechny převezl. A nebo jsem jednoduchá a jsem jediná, kdo mu na to skočí. Ale to není podstatné. Hlavní je, zda vás to dostane nebo ne.
Četla jsem, protože jsme potřebovala vědět, o co Toddovi jde. Proč si vybral zrovna jeho. A co od toho očekává? "Ty jsi ale šikovný chlapec? Chceš za to odměnu? Bonbón?" Mě osobně se strašně líbilo, jak rodiče stále uklidňovali v tom, jak je s jejich synem všechno správně. A když už to praskne, je jejich syn tyran nebo jenom nadaný žák? Což je pro čtenáře otázka, kterou si nejspíš klade celou dobu během čtení.
Jenom mi nesedí hlavní anotace u knihy, která je zaměřena jenom na Nadaného žáka. Já abych řekla pravdu, za mě se Todd neměnil, jak je v anotaci. Podle mě nebyl v pořádku už první den, kdy přišel za Kurtem. Vtipné je, že ta přímo u povídky je za mě až moc do děje. No není ten život zajímavý a vtipný?
Otázky, které tedy vzniknou během čtení:
-Je Todd tyran nebo jenom nadaný žák?
-Může se z popřeného tyrana nakonec znovu stát tyran nebo ho ta tíha zabije?
-Je možné se postavit na stranu Todda a nepřipadat si jako tyran/nadaný žák nebo se postavit na stranu Kurta, přestože on je přece ten popřený tyran, kterému hrozí, že se tyranem stane znovu (ale taky ho to může zabít, takže by to z nás samotných potom udělalo tyrany)?
-Nehledám v tom zbytečně něco víc, než co autor zamýšlel, nebo v tom autor řeší úplně něco jiného, co jsem za tím pralesem zavádějících informací přehlédla (a já tady píšu jako blbka)?
Odložila jsem jenom jednou. Když umřela kočka. A když zařvala sojka. Od toho momentu se pro mě v příběhu změnilo hodně věcí...
Nejdříve jsem viděla film, ale kniha je o dost levelů výše, jak King dokáže popsat vnitřní pochody šílence/nadaného žáka, to opravdu běhá mráz po zádech, to se prostě do filmu zobrazit nedá.
Ano, klasický King. Vždycky přijde na něco nového. Jeden vrah učí druhého. Rodinka, kterou by nejeden človíček pohledal. HailKing!!
Takový zvídavý chlapec to je, zajímá ho ledacos, ale nejvíc ho zajímají náckovské praktiky. A Osud mu do cesty přivede jednoho starého nácka, kterému se ZATÍM dařilo žít ve skrytu. S utajením je sice konec, ale ještě není všechno ztraceno, protože zvídavý chlapec má pro starého nácka nabídku, která se nedá odmítnout. Má to švih a náboj a hrůza z toho taky leze, co se jí tam vešlo!
Stephenovi Kingovi se jako vždy skvěle podařilo vykreslit psychiku obou hlavních postav. Téma bylo pro mě velice zajímavé a zároveň hrozně děsivé. Když se tak zamyslím, tak všechny lidi určitým způsobem téma 2. světové války a koncentračních táborů fascinuje, ale ne v tom špatném slova smyslu. Vidět postupný Toddův rozklad osobnosti bylo strašné, ale nejděsivější se mi na této povídce zdá fakt, že se nejedná o žádné scify, ale je to příběh, který by se s pomocí několika souher náhod mohl stát klidně i ve skutečnosti. Je to nejzajímavější příběh, který jsem zatím měl možnost číst a rozhodně tuto povídku všem doporučuji.
Výborná novela o jednom inteligentním, vzorném premiantovi, který má zálibu v nacistické historii a jako na zavolanou objeví v sousedství bývalého důstojníka SS, který měl co do činění se židovským holocaustem - 80 %
Výborně gradovaná povídka, která pomalu ale jistě stupňuje své tempo a spolu s tím stahuje kruh okolo hlavních "hrdinů". Ti mi svým zhýralým antihrdinstvím připomínali postavy z Palahniukových románů. Narozdíl od Palahniuka však King své šílené postavy vkládá do obyčejného a civilního prostředí a vytváří tak velice zajimavý a ohromně čtivý mainstream.
Vynikající mistrův zcela nemysteriosní horor. Viděl jsem i film, ale ten má přepracovaný konec a není to ono.