Bláznovy zápisky / Bláznove zápisky / Bláznův deník / Zápisky šílencovy
Povídka od:
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Z knihy:
Bláznovy zápisky / Zapiski sumasšedšego, Arabesky, Svéhlavička babičkou, Petrohradské povídky, Bláznove zápisky, Výbor z díla I: Večery na dědince nedaleko Dikaňky / Mirhorod / Povídky, Povídky, Červený smích, Chorobopisy krutého věku, Večery / Myrhorod / Petrohradské príbehy, Bláznovy zápisky, Mirgorod: Novelly a Arabesky
Popis není zatím k dispozici.
Записки сумасшедшего (Zapiski sumasšedšego)
Rok vydání originálu: 1835
Komentáře (3)
Přidat komentář
Já nevím, buď povídka velice špatně zestárla, nebo zkrátka špatná je, ale každopádně ve mně nevyvolala vůbec žádnou emoci nebo obraz. Působí šroubovaně, neautenticky, bezduše.
O…..k… Připouštím bez mučení, že toto jsem asi úplně nepochopil. Povídka je to upřímně dosti depresivní. Skoro bych řekl, že je to mnohem více tragédie jednoho lidského života, než komedie jednoho blázna.
Říct, že je to povídka o nenaplněné lásce je dosti pochybné zjednodušení. Láska je jedním milníkem na cestě k šílenství. Vedle toho je třeba postavit představu o mluvících psech, snaha pochopit dosti omezeným mozkem světovou politiku a… a kdo ví co ještě.
Povídka je to dost krátká a rychlá, události zcela beze smyslu skáčou jedna za druhou a „děj“ se tak odvíjí dost rychle. Na pozadí děje se však formují bláznovy filosofické úvahy, které mají, chtěj nechtěj jistou smutnou hloubku. Popriščin tak skoro připomíná erasmovského moudrého blázna… Encomium moriae!
Gogol, další ze slavných velikánů, kteří mě neoslovili... Povídka o úředníkovi, který uvěří, že psi mluví a posílají si dopisy, pak se zamiluje do dcery ředitele úřadu a nakonec uvěří, že je španělský král, načež ho zavřou do blázince. Pointa absolutně žádná.