trudoš
komentáře u knih
Garfield dostává do tlamy
Jim Davis
„Víš, Garfielde, co se říká: Tvrdá práce je sama o sobě odměnou.“
„Není divu, že je tak neoblíbená.“
Zřídla
Kristýna Sněgoňová
Krev pro rusalku nasadila laťku vysoko a člověk se tak neubránil očekávání, s čím autorka přijde příště. Já byl připraven na všelicos, ale young adult coververzi Pratchettovi Noční hlídky zasazenou do Brna ne. Ale pozor, nemám problém ani s young adult, ani s Noční hlídkou a už vůbec ne s Brnem. Narazil jsem u dějové osnovy, která je neskutečně zdlouhavá v porovnání s tím, o čem pojednává. Kdyby to celé byla novela, ještě by zápletka jakž tak fungovala, ale při rozsahu čtyři sta stran, jsem se musel zuby nehty držet, abych už v polovině nepřeskočil rovnou na konec. Ona s tím souvisí i jistá fádnost děje, protože jak se věci mají začne čtenář tušit už někde ve třetině, přičemž Kristýna Sněgoňová je ale ještě v kolečku představování postav, světa a jeho zákonitostí. Nemluvě o skutečnosti, že některé motivy se opakují z předchozí knihy a tak najednou působí vysloveně otravě.
Nečetlo se to úplně špatně, avšak oproti Rusalce jsou Zřídla výraznějším posunem někam, kde mě to vůbec nezajímá.
Afterpunk
Jonáš Ledecký
Velmi dobré. První dvě povídky mě o kvalitách alba ještě úplně nepřesvědčily, čistě z důvodů tradičních nešvarů mainstreamového komiksu. Jakmile však došlo na příběhy Vetřelci (za mne nejlepší a nejsilnější z celého alba) a Máslové sušenky, začal jsem zpětně scénář i kresbu pozorněji sledovat, a došly mi předtím neviděné odkazy. Závěrečná čtveřice kraťasů pak odhaluje Jonáše Ledeckého jako minimalistického cynika, který v průběhu několika obrázků beze slov zvládne vysmeknout povedený skeč. Pravda jeden, dva jsou natolik očividné, že na ně člověk musí nahlížet jinak, než při tradičním čtení, aby ocenil jejich nápaditost. Ostatně, celé album představuje Ledeckého jako tvárného kreslíře, jenž neustrnul na jednom bodě a s každou další prací se snaží posunout dál nebo alespoň zkusit něco nového. Michal Suchánek mu po výtvarné stránce zdárně sekunduje, přičemž ale pravdou je, že v přímém srovnání působí oproti Ledeckému krapet stereotypně. Je to krásné, ale vlastně pořád dokola to samé.
Pohřbený život
Allen Eskens
Průhledně prvoplánový thriller, třebaže ústřední premisa je vynikající. Mladý student zpovídá usvědčeného vraha třicet let starého zločinu, který se ocitá na smrtelné posteli. Paráda. Jenže Allen Eskens se příliš nechal unést a odpustím-li mu průhledné justiční pochybení, pořád mi vadí nucené vyhrocení osudů hlavních protagonistů. Žádná z postav tu nemá normální minulost, každá má za sebou nějakou nepravost, jež proměnila jejich charakter. Každý jeden z těchto motivů by přitom vystačil na román, tady je však autor utrácí, jako kdyby šlo o drobné na pouti. Nejhorší přitom je, že všechny ty osudy s ústřední zápletkou vlastně ani moc nesouvisí.
Odhalení skutečného vraha pak překvapí jen prvňáčky, přičemž snaha o „šokující“ zvrat, je spíš výmluva učitelce za nedodaný domácí úkol. Nemluvě o přeslazené post-titulkové scéně, které chybí snad jen ta svatba. Přes všechny výhrady musím ale přiznat, že se to četlo náramně dobře a po dobré tři čtvrtiny mě děj udržoval ve stavu pozorné zvědavosti.
Batman s.r.o. Kniha první
Grant Morrison
Podobně jako u alba Vzkříšení Ra's Al Ghula, také tady jde spíš jen o doplnění známých událostí. Grant Morrison však zdárně zdolává jakékoliv náznaky nudy přesto, že jeho předchozí dílo neznáte. Pouze musíte přijmout myšlenku, že svět je plný hrdinů, o kterých jste v životě neslyšeli, a vyskytuje se v něm stejně takové množství makabrózních padouchů. Celé vyprávění nemá daleko k Černé rukavici, přičemž namísto Batmanovy smrti autor na pozadí osnuje vzestup organizace Leviatan. Jinak jde opět o hravé čtení kombinované s akcí a občas až nečekaně brutálními zvraty. A třebaže je mi myšlenka celosvětově působící agentury Batman s.r.o. od počátku nesympatická, zcela popírající všechno, co mám na Temném rytíři rád, scénář si umí s námětem poradit natolik dovedně, že výraznou změnu oproti předchozím dobrodružstvím téměř nepostřehnete. Jen v závěru už to celé začíná být tajemnější než hrad v Karpatech, tak jsem zvědav, jestli se v druhé části podaří autorovi finále uhrát, či vyšumí do ztracena.
Kosti, pasti, slepice
Jeffery Russell
„Tad se na něj rozzářil, jako by mu právě dokázal předat důležité moudro. Po pár sekundách se zamračil, když mu z Durhamova výrazu došlo, že k přenosu moudrosti nedošlo.“
Co dělá humoristickou fantasy zábavnou? Zápletka, kulisy a zkušenosti. V případě Kobkanýrů si na jedničku vedou všechny tři premisy, a jste-li navíc fanoušek RPG her Dungeons & Dragons, užijete si Kosti, pasti, slepice dvojnásob. Ostatně, neoblíbit si partičku trpaslíků všelikého naturelu, přízvuku i pohlaví zavání příklonem k trudomyslnosti a v ten moment vám náladu zvedne snad už jen Utrpení mladého Werthera.
Každopádně, tenhle tým profesionálních rabovačů kobek všeho druhu dokonale válcuje zaběhnutá klišé fantasy literatury, o hrdinských výpravách nemluvě. Rozsah přitom odpovídá právě tak jednomu dobře odehranému dobrodružství, které sice nepřekvapí vývojem, ale ani (ne)vtipně překombinovanými zvraty. To celé pak korunuje skvělý překlad, o který se postaral Jiří Matyskiewicz, jenž snad psal příběh společně s autorem.
Domeček krve a bolesti
Mike Carey
Zjistil jsem, co mi na hororech vadí nejvíc – když se dobrým lidem dějí špatné věci a oni mají jen pramálo možností s tím něco dělat. Právě na tuhle strunu hraje osvědčený tvůrce Mike Carey, přičemž využívá všech svých zkušeností k tomu, aby čtenáře co nejsnáze dostal na lopatu a šoupnul do pece. Jde mu to přitom skvěle. Už v průběhu první kapitoly tušíte, kde je co špatně a u koho byste byli rádi, aby se ve zdraví dočkal konce vyprávění. Což si samozřejmě uvědomuje i sám autor, takže si můžete být jisti dlouhou strastiplnou cestou, než se cílové rovinky hrdinové dočkají. O tom, že v celku, nepadlo ani slovo.
Komiks Domeček krve a bolesti využívá zavedené strašidelné motivy (dětská hračka, domácí násilí), aby čtenáři předložil originální hororový příběh, který si současně z tradičních klišé utahuje, nebo je rovnou překrucuje. Ne všechna pravidla jsou úplně jasná, ale postupným vývojem událostí do sebe jednotlivé scény zaklapávají natolik jednoznačně, že i mrtvému musí dojít souvislosti.
Bez dechu
Olivia Kiernan
Umírněnější verze Angely Marsonsové, nebo Roberta Bryndzy s jednoduchou, ale nepříliš propracovanou zápletkou, ve které je nejslabším místem hlavně závěr, protože ve čtenáři evokuje dojem, že hrdinka kápla na vraha vlastně spíše jen pouhou náhodou, než poctivým vyšetřováním. Napsané je to svižně, hodně dialogů s milými záchvěvy sarkasmu, ale jinak nic, co by výrazně vybočovalo ze standardu. Na druhou stranu autorka se zbytečně nevykecává, takže všechny události jdou ráz na ráz, není tu moc hluchých míst, kdy by se jen přešlapovalo. Naneštěstí samotné vyšetřování působí jak z televizního seriálu, o realitu se ani neotře.
Můj soukromý problém s románem spočívá v tom, že jsem zmlsaný autorkami jako Tana Frenchová či Jess Kiddová a od Olivie Kiernanové jsem v rámci irského prostředí prostě čekal něco podobného. Tohle je ale vysloveně vanilková kriminálka s vynucenou dávkou osobního traumatu, který alespoň že se zápletkou částečně souvisí, takže to není úplné natahování nenatahovatelného.
Znetvoření (grafický román)
Scott Cawthon
Změnila se kresba a vyprávění hned získalo na síle. Tedy v rámci hororu, ohledně smysluplnosti je to možná jen o krapet lepší než velká bída. Příběh se přitom vůbec nevyvíjí špatně a vcelku i hezky navazuje na předchozí události. Čím víc však tvůrci gradují děj, tím je děravější a nesmyslnější, až to celé završí cliffhanger, který měl pravděpodobně situaci zachránit po vzoru Cimrmanova Vichru z hor.
Ale abyste rozuměli správně, proti samotnému konceptu Five Nights at Freddy's nemám vůbec nic. Komiks však sklouzává k opakované hysterii, nesmyslným zvratům, a když dojde na vysvětlování, kdo za čím stojí, i první kniha se stydí za všechno to, co se druhá snaží vydávat za zápletku. Namísto využití motivu krádeže dětských duší, se zabýváme jakýmisi předchůdci vražedných robotů a sérií záhadných vražd, jež mají zmiňované stroje na svědomí. A do toho sem a tam pobíhá hlavní hrdinka, soustavně naříkajíc, jak si chce na něco vzpomenout, ale nemůže. Až jí máte chuť animatronikům předhodit sami.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Evžen Boček se svou Poslední aristokratkou mě doposud nezklamal a nepovedlo se mu to ani tentokrát, třebaže rozsahově patří čtvrtá kniha k těm nejužším. Avšak ohledně obsahu nabízí autor poprvé celistvý příběh, který ve svém důsledku tvoří dva krapet delší záznamy v tradičním Mariině deníku, přičemž slovní parafráze na povídku P. G. Wodehouse dává jasně na srozuměnou, o čem že to celé vyprávění bude.
Takže jaké že šílenosti se rodina Kostkových se svým „služebnictvem“ dopustila tentokrát? Překvapivě žádné, naopak se oni sami stávají oběťmi zločinu. Zámek Kostka se mění v dějiště dvou na sobě nezávislých loupeží a to všechno za noci, kdy se po velké slávě chodbami pochybuje kastelán v uniformě Heinricha Himmlera, kuchařka ve svatebních šatech Helenky Vondráčkové a maminka v kostýmku princezny Diany, kteréžto naneštěstí čerstvě zesnulé. Komická estráda může začít a já si ji prostě nemůžu vynachválit. Je to jednoduché i prvoplánové, ale taky neuvěřitelně zábavné a především dobře napsané.
Země Nikoho kniha třetí
Devin Grayson
Právě tak dobré finále, jak jsme doufali. I když vydavatelství De Agostini zazlívám příběhové okleštění celé události, návaznost dobrodružství je i přes vynechané sešity precizní. Namísto osobních soubojů se tentokrát vyprávění soustředí na klíčové aktéry a uzavírá černou kapitolu města Gotham. Ne, že by všechny problémy byly vyřešeny mávnutím proutku, či snad rovnou nastoupily světlé zítřky. Ale kroky učiněny jsou, pročež bude nutno vyvinout ještě hodně úsilí, než se rozbouřené emoce uklidní. Někdo to přečká s čistým štítem, jiný v dubové rakvi vyložené saténem. Protože, i když už je konec blízko, potřeba šílenců ublížit na tom nejcitlivějším místě zůstává neměnná.
Velké smeknutí před prací Grega Rucky, jehož scénáře vybraných epizod mi připadají jednoznačně nejlepší, přičemž osobně považuji Katastrofu a Zemi nikoho za to nejzajímavější a nejkomplexnější, co ze stáje DC Comics kdy vzešlo. O to víc mi uniká, co je vedlo k tomu, že vše o pár let později zmuchlali, zahodili a zapomenuli.
Volání odnikud
Jaroslav Velinský
Léto je v plném proudu a Ota Fink vyráží se svou partou kamarádů do rozlehlých lesů u Holetína, do míst, kde dříve býval vojenský prostor. Ideální příležitost pro klidné rozjímání nad nesmrtelností chrousta, kdyby se ovšem uprostřed temných hvozdů najednou nerozezněl zvuk vyzvánějícího telefonu...
Snad poprvé v sérii se Jaroslav Velinský projevuje jako plnokrevný tramp, což vyniká především v dokonalém popisu čundráckého bivakování, mluvy a naturelu. Zápletka je přitom zcela prosta nějakého složitého vraždění či prvoplánových morbidit. Ostatně, ani pořádné mrtvoly se zde nedočkáte, protože celé vyprávění se primárně točí kolem zjevných záhad a možných tajemství. Autor však dokonalým způsobem umí gradovat napětí, které je navíc podkresleno jedinečnou atmosférou počínajících 60. let, což fantasticky vyniká při líčení příprav vesnického candrbálu. Nevinné letní dobrodružství se tak pomalu mění v kriminální drama, jehož vyústění zase jednou dá za pravdu Otově bezděčné detektivní intuici.
Cosmoknights 2
Hannah Templer
Baví mě to čím dál, tím víc. Univerzum se rozrůstá, postavy už neřeší osobní problémy a parta hrdinů značně kyne. Jistě, je to podle všech rysů dívčí, ale už po pár stranách tenhle detail neřešíte, stejně jako skutečnost, že Star Wars působí v mnoha ohledech až podezřele pohádkově. Navíc se zdá, že Hannah Templerová má se svým dobrodružstvím krapet širší úmysly, než je pouhé osvobozování princezen od nalinkovaných osudů. Dochází tu k názorovým rozkolům a je patrná snaha dívat se na problematiku z vícero úhlů, přičemž celek rámuje neskonale sympatická kresba, díky níž všechny postavy působí bezděčně sexy – vzhledem k tomu, že jde o lesbické sufražetky, tak bych se nad sebou měl asi zamyslet.
Na závěr jednu radu pro autorku – chcete-li, aby příběh působil drsně, nemůžete aktéry krvavé hospodské bitky zpodobnit usměvavé. Scéna pak působí nadvakrát divně – buď jsou všichni úplně šílení, nebo zrovna přemýšlejí nad tím, kolik času v životě by mohli ušetřit, kdyby všichni chlapi byli ženský.
Dvojitý orel
Dan Abnett
Třebaže Dvojitý orel spadá do cyklu Warhammer 40 000, dává si Dan Abnett záležet, aby šel číst zcela samostatně. Zároveň přináší do série opět něco nového, drobnost, se kterou jsme ještě neměli možnost se na stránkách Válečného kladiva setkat – a to se stíhacími esy. Pro někoho hloupost, pro jiného slabé téma; avšak finanční úspěch filmu Top Gun: Maverick dokázal, jak moc jsou báječní muži na létajících strojích vděčným motivem. Když navíc vyprávění okořeníte lidskými hrdiny a jejich osobními démony, to vše za hřmění těch nejmocnějších ocelových „ptáků“, máte čtenáře prakticky na lopatě. Autor šel ale ještě dál a svůj příběh pojal jako určitou paralelu s leteckou bitvou o Británii. A i když své vyprávění obalil pozlátkem vzdálené budoucnosti a nekonečného boje se silami Chaosu, pořád dokáže věrně zachytit každé přetížení, jemuž piloti musí při svých manévrech čelit, zběsilé akrobatické kousky, díky nimž odvrací možné zásahy, a především tíhu vysílení z nekonečného nasazování do akce.
Země Nikoho kniha druhá
Greg Rucka
„Kdyby jen o tomhle Manos věděli. To by si dost pomohli.“
„Promrhali by to na nesmyslné krveprolití.“
„A co s tím provedeš ty?“
„Použiju to na smysluplné krveprolití.“
Sisyfovská snaha postavit Gotham City znovu na nohy, ačkoli jej celý svět odepsal, pokračuje. Je třeba zajistit spojence, potraviny a především respekt nepřátel, přičemž stará pravidla už nepravidlují. Morálka i těch nejčestnějších ochránců zákona se tak vydává na cestu, z níž už nemusí být návratu
Podmanivé čtení, u něhož řešíte jedinou maličkost – proč tahle událost český komiksový trh tak dlouho míjela? To, co totiž vyjde v kompletu Legenda o Batmanovi, není ani třetina všeho, co se v rámci samotné Země nikoho událo. A přitom jde o velmi dobré příběhy zasazené do takřka postapokalyptického prostředí, kde je dovoleno prakticky cokoliv a kde se zcela nově ohýbají charaktery tolik let určitým způsobem profilovaných hrdinů i padouchů. Greg Rucka cupuje Batmanovo univerzum jako žralok olympijské přeborníky v plaveckém bazénu.
Slzy ostrý jak břitva
S. A. Cosby
„Lidi rádi o pomstě mluví jako o spravedlivým činu, jenže ona je to jen nenávist v hezčím kabátě.“
Zatímco Asfaltová pustina pracovala s jednoduchou zápletkou, příznačnou pro gangsterské prostředí, v Slzách ostrých jak břitva šel S. A. Cosby trochu dál. Přirozeně zůstal nekomplikovaný děj, založený na staré dobré pomstě dvou rozdílných mužů, jejichž synové se stali obětí chladnokrevné vraždy. A zatímco se hrdinové potýkají s pouličními zločinci všeho druhu, musí se zároveň vypořádat s vlastní zaslepeností, ať už jde o barvu kůže, nebo o sexuální orientaci. Totiž, nejen že synové byli jako den a noc, ale navíc šlo o dlouholeté milence. Životem otřískaní alfa samci tak ve vlastních hlavách selhávají hned na dvou úrovních – coby muži i jako otcové. O to krvavější je brázda, kterou za sebou zanechávají, bez skrupulí postupujíce proti proudu až na samotný vrchol potravního řetězce.
Silná, strhující a syrová jízda na ostří břitvy, kombinující v sobě to nejlepší z moderního noiru a drsné školy.
Matka (sběratelská varianta)
Jeff Lemire
Sci-fi podle mého gusta. Jednoduchá premisa, silné momenty, nevšední pojetí, tradiční motivy. Jeff Lemire se tentokrát vyhýbá hloubavému polemizování o otcovství či rodinných traumatech a namísto toho vyšvihl parádní thriller v kulisách mezihvězdné kosmické lodi. Nejdramatičtějšími momenty pro mě přitom byly činy separatistů, zabíjejících ve jménu svobody, aneb Jak funguje fanatismus v praxi. Jinak ale autor nijak příliš nerozebírá, kdo je v právu a kdo ne, soustředí se primárně na myšlenku umělé inteligence, jež se musí vyrovnat s nenadálou situací – stát se matkou desítky dětí a vychovat je k tomu, aby sebe i ji udržely v nekonečných kosmických hlubinách naživu. Zápletka jako taková pak už příliš nepřekvapí originalitou, zároveň si ale ani na nic nehraje a rychlým tempem spěje ke svému neodvratnému konci.
Za mě osobně paráda, zase jednou jsem se vrátil do časů, kdy jsem načítal povídky zlatého věku science fiction a nechával se uhranout dějovou nápaditostí i myšlenkovým přesahem.
Program Nosferatu
Miroslav Pech
Miroslav Pech patří mezi nejzajímavější české tvůrce strašidelných příběhů. Spíše než na explicitních hrůzách si dává záležet na psychologické prokreslenosti a životních zkušenostech. Právě ty se odrážejí v jeho nejnovějším dílku nejvíce. Dokonale pracuje s koncepcí příběhu, kdy nejdříve nechá čtenáře podlehnout charismatu životem zkoušené dcery spisovatele, aby ho pak společně s ní zatáhl do víru zlovolných událostí, o kterých víte, že nemůžou dopadnout dobře, přesto ve skrytu duše doufáte, že pro tentokrát by Satan Klaus mohl přinést dobrý konec. Tady ale nejsme v pohádce, dámy a pánové, tenhle příběh napsal člověk, jenž ví, jak se prolétnout na noční můře…
Program Nosferatu je báječná hororová hříčka, z níž klidně mohla být literární perla žánru. Potenciál na to rozhodně má a prostor pro více textu také. Otázkou však je, jestli by jí důkladnější rozepsání spíš neublížilo. Vtípek by se totiž mohl proměnit v parodii a najednou by bylo po kouzlu děsivosti. Někdy je méně skutečně více.
Země Nikoho kniha první
Greg Rucka
Na Zemi nikoho jsem se těšil už od dob vydání šestého Hitmana, přičemž jsem ani moc nedoufal, že bychom se jí v českých luzích a hájích kdy dočkali. Konečně se však nemožné stalo skutkem a pánové Bob Gale, Greg Rucka a Kelley Puckett rozjíždějí jednu z nejtemnějších událostí historie Gotham City. A že je na co koukat – město bylo odstřiženo od světa a prohlášeno za místo stižené živelnou pohromou. Všichni příčetní je opustili a ti ostatní, co zůstali uvnitř, musí zůstat dokud... dokud se nestane zázrak. Anebo Gotham neshoří na popel. V ulicích tak propuká nemilosrdný boj o moc, kterého se účastní i zbytky policie pod vedením Jima Gordona. Jestli ovšem očekáváte nějaké hraní si na spanilé rytíře, můžete rovnou zapomenout. Už ani Batman se nechytá, protože vzbuzovat hrůzu v lidech, kteří si prošli peklem, není právě jednoduché. A že šílenci své domovy neopustili, na to můžete vzít jed.
Civilní příběhy v uhrančivých kulisách, které tíhnou spíš ke gangsterce než k superhrdinskému mainstreamu.
Rakvář
Sharon J. Bolton
Když se Sharon Boltonová drží scénáře „lovec pronásleduje kořist“, má to perfektní drajv, jakmile ale přejde k pokusu o detektivku, uvěřitelnost jde stranou a stává se z toho babské čtení. Právě tohle pro mě bylo největší slabinou jinak slušného thrilleru, okořeněného špetkou magie. Jen je škoda, že přes všechny čáry máry se nakonec žádná kouzla nekonají, až na jedno maličké spoutání v závěru. O nějakém vyšetřování se však mluvit nedá, autorka si v podstatě dělá, co chce, včetně náhodného házení klacků pod nohy. Podobně náhodné jsou předkládané motivace i samotná konstrukce zločinu. Nehledě na to, že uvědomělá hlavní hrdinka, bojující za právo žen sloužit u policie, je taková ťunťa, že skončí v náručí prvního ženatého fešáka, a když pak dostane od kolegů přes prsty, musí běžet k čarodějnicím, aby se psychicky nesložila. Bohužel, záměr zločinců si člověk musí domyslet, přičemž o konkrétní identitě pachatele se můžeme dohadovat do té doby, než bude v nějakém dalším románu konfrontován.