StihOMam komentáře u knih

Na začátku roku si k vypsaným tématům Čtenářské výzvy ráda přiřazuji knihy, které se, někdy i dlouhodobě, chystám číst a plním tak okénka mnoha přitažlivými tituly. Letos jsem zajásala nad jasnou volbou pyšnící se v mé knihovně a s chutí se vypravila za bohyněmi. Nic kromě literárního zážitku jsem neočekávala, protože očekávání jsou z mé mnohaleté zkušenosti největší osudovou chybou na všech úrovních, tudíž jsem mohla pouze získat. A taky že ano. Příběh mě dokázal přesvědčit a vtáhnout. Vývoj životních událostí hlavních postav v době komunistického režimu názorně vystihuje nelidskost politických příslušníků a jejich počínání. Vnímám tuto publikaci jako přínos české literární scéně a vyzdvihuji i její historickou hodnotu.

Trochu mě proto nutí zamýšlet se nad komentáři posledních dnů, kdy jak vidno, čtenáři nečtou, ale poslouchají. Audioknihy jsou úžasným nástrojem, ale asi se nikomu z vás nepodaří přesvědčit mě, že celkový dojem z knihy je stejný. Podle mě posluchač snáze nechá utéct myšlenky, dělá vícero věcí zaráz, nesoustředí se plně na jednotlivá slova, necítí je stejnou silou. Upřímně řečeno, přijde mi dost odlišné prožívat život s Dorou po jednotlivých řádcích nebo si ho nechat nadiktovat do uší.
Možná jsem už stará konzerva a nechápu, proč začleňovat poslouchanou knihu do výzvy, která už v samotném názvu má ČTENÁ.

Možná mě jenom zaráží ta audiohodnocení, která se mi ve své podstatě jeví jako zkreslená, nerovnocenná, odfláknutá.

Možná to tak vnímám jenom já.

18 19.02.2024

Z mnoha důvodů se mi knížka doma posouvala na stále vzdálenější a méně přístupná místa v knihovně, než ji letos vytáhla na světlo čtenářská výzva. K mému velikému překvapení jsem pak zjistila, že schovávat ji byla nesmírná škoda!
Asi budu jenom opakovat recenze napsané dříve, když vám povím, že se jedná o vskutku krásný souhrn poznatků nebo různorodých přístupů k životu napsaných lehce, originálně a svěže, navíc s naprosto neuvěřitelně příjemnou, uvolňující energií. Příběhem vás sice provází kočka, ale nenuceně, až by se chtělo říci mile. Takže i nekočkaře toto buddhisticky laděné vyprávění potěší, a možná jim do duše vnese prchavý kousek štěstí.
4,5*

3 15.02.2024

Knihu hodnotím jako nikterak výraznou červenou knihovnu s celkem fajn prostředím i nápadem. Neskutečně mě však při četbě rušilo neustálé opakování některých frází, ustavičné zdůrazňování toho a totéž, poukazování na tři až čtyři charakteristiky stejným popisem. Co se mi ale zdálo pochybné a nevěrohodné, jak autorka najednou přistoupila na lacinou vulgaritu, když došlo na sex. Nejenom ten jazyk, ale i ten způsob. Nějak mi to nesedlo k dosavadnímu vyprávění. Mám romanťárny ráda, ale tuhle úplně doporučovat nebudu.

4 01.02.2024

I tady dostává pan Tomeš své pověsti a s ironií sobě vlastní nás provází (nejen) „svým životem“. Povídky považuji za literární výzvu a vnímám je jako těžký žánr, který se vyznačuje náročností na psaní a někdy díky své různorodosti i na četbu samotnou. Nicméně obvykle mi stačí, když alespoň jeden z příběhů mě zasáhne natolik, že se mi vrací druhý den nebo třeba za týden, klidně i za měsíc. Zkrátka má přidanou hodnotu. Ideálně jsou-li v knize takto silné příběhy přinejmenším tři. A líbivé další tři...
Zkrátím to: tady jsou.
13! považuji za výslednou kombinaci talentu, zkušeností i snahy. Pátou hvězdu ale uděluji zejména díky výzvě, výmluvě a přílohám.

6 01.02.2024

Tak jako jine i me dovedla ke Kralickovi Sametackovi ctenarska vyzva. A opet se mi potvrdilo, proc se do vyzvy opakovane zapojuji: dostavam se diky tomu k publikacim, ktere bych jinak - bohuzel - opomijela. Pritom pribeh o Sametackovi me tak neuveritelne pohladil po dusi, ze uz hledam tu nejkrasnejsi obrazkovou publikaci, abych se o tento laskyplny pribeh mohla podelit s detmi.

2 30.01.2024

Takhle to ma vypadat, kdyz si chce zenska oddechnout, vypnout a stravit cas se skvelou, inteligentni, byt kapku caklou kamoskou. Trapit se jejimi bolistky, kulit oci u devadesate devate lzi, fandit ji, kdyz ma tremu a uzivat si nakazlive zarive stesti.

Ocenila jsem nejenom originalni prostredi, ale i krystalizaci postav a bohaty, uveritelny dej. Slupla jsem to - k memu vlastnimu neuvereni - cele za den. Proste me to chytlo :-)

9 29.01.2024

Recenze čtu povrchně; snažím se jim nevěnovat příliš mnoho pozornosti, abych se následně nekategorizovala mezi zaujaté čtenáře. Ale tady jsem pochybila. V tomto případě bylo rozhodně na místě se informovat lépe, namísto automatické volby oblíbené autorky. Možná trochu z nepřipravenosti (a možná tento názor sdílí i někdo další) pak znamenalo prvních sto čtyřicet stran těžkou, smutnou, neutuchající depresi. Hodnotím to jako skutečný výkon prokousat se tím utrpením, protože jsem se musela neskutečně přemlouvat k pokračování v bláhové naději, že se to zlomí, zlepší, že už to zlo nebude tak děsně bolet. To jsem se samozřejmě nemohla víc mýlit, protože zhruba v polovině se to zlo propadlo do pekla a tam zůstalo.
Taková neskutečně hrůza se nemá dít. Už vůbec ne dětem, ne v rodině, ne a ne a ne – nikdy a vůbec! Nicméně děje. Rve mi srdce slyšet o takových hrůzách v reálném světe, takže je logicky nevyhledávám ani na papíře. Autorka pravděpodobně literárně velmi "uspěla", protože se jí podařilo vykreslit tragický dětský osud i s jeho důsledky skutečně věrohodně. Opravdu umí. Ale já knihu obratem prodávám. Tohle doma nechci.

11 15.01.2024

Odvážné. Příběh u mě celkem záhy evokoval Londonova Tuláka po hvězdách, ale tady zašel autor mnohem dál. Nebýt konce, asi bych to vnímala jako alternativní pojetí paralelních životů: jako celkem poutavě odvyprávěnou zdánlivě nepochopitelnou příhodu, která je však stále jen subjektivním zážitkem. Ponechává dost prostoru k představivosti, otázkám a samozřejmě i následné diskuzi. Nicméně konec mi přišel jako docela nepatrný tlak na čtenáře, co si má myslet. Asi bych potřebovala další vstupní data, abych mohla hodnotit sílu nebo věrohodnost obsahu knihy. Čte se však velmi dobře a s trochou nadsázky se dá i tvrdit, že místy skutečně "baví“.
Každopádně skvěle zvolený titul, který se příběhem úžasně vine!

2 12.01.2024

Nejsem lyrik, basnicke strevo mi vypadlo s prvnim zubem. Mozna proto me poezie obchazi, jen obcas se mi nejaka prichyti na chleba spadeny na zem tou nespravnou stranou. Nicmene: Zla mila musi byt v me knihovne. Dovolim si odmenu pysnit se vlastnim vytiskem, protoze ve mne nektere basne stale uzravaji. Ale verse zde nesmradnou jako teplem hlazene syrecky. Zla mila je neuveritelne jazykove podmaniva, nechybi ji vytribenost, kouzelna komplikovanost a zabavne asociacni komparismy. Jedna se o vyjimecne vytribene radky, ktere stale opakovane a rada procitam, az mi z toho kolecka v hlave drnci.
Slysite?
Zla
mila...
Zla
mila...

1 06.01.2024

Co si budeme nalhávat Když dosahují osobní dramata míry únosnosti, je na čase sáhnout po nenáročné slaďárně, která alespoň na malé chvíle umožní únik do světa „Všechno je možné“. Sice se tak dostáváme do pásma nevymezené zeměpisné šířky i výšky, kde víme, co dostaneme, ale nemáme zatím sebemenší tušení jak moc ne/příjemným způsobem. Všeobecně zde však platí, že se vaše problémy scvrknou a mozek naprogramuje úlet v hlavě. Vy následně „s objektivním nadhledem“ sledujete houstnoucí atmosféru, která tak jiskří, že váháte, jestli ještě přiložit nebo už raději hasit. Autorce se takové napětí podařilo vykreslit od prvních stran a celkem působivě se ho držela. Trochu nevěrohodné se mi ale zdály některé charakteristické vlastnosti hlavních postav. Nebýt jejich explicitního zdůrazňování, ani bych je nezaregistrovala; popis zkrátka místy neladí s probíhajícími událostmi. Natož dialogy... Ale co už, svezla jsem se na vlně lásky, restartovala se a vrátila pevně nohama na zem. Celkem dobré.

2 30.10.2023

(SPOILER) Prostý příběh o ne/setkání tří generací ženského pohlaví. Lingvisticky nenáročná četba. Děj plyne, hlavní postavy se pomalu krystalizují. „Skryté“ rádobyposelství bude pro každého pravděpodobně jiné, ale Tady pro mě nastává kámen úrazu. Celá kniha na mě působí, jako kdyby autorka vykradla sebe sama. V podstatě kopíruje Moje milá smrti. Smutně si musím přiznat, že ve mně Božidara zanechala pachuť duplikátu, jen v moderním bestsellerovém kabátu.
Nicméně mnohonásobně rušivější se pro mě ukázaly být především mentální rozpory:
s. 146 reakce Božidary na magneťák: „čím jsem starší, tím víc mi lahodí ticho“ XXX s. 152 „já strašně ráda poslouchám hudbu“
nebo
š. 147 „nešla jsem v jeho botách“ „Naučila jsem se, že soucit je vždycky lepší než odsouzení“ XXX s. 166 „chodit v sargonu jako všechny tlustošky, co si myslí, že když se zamotají do kusu barevného hadru, tak si nikdo nevšimne špeku, co pod ním mají“
???
s. 275 278 v podstatě obhajoba hulení trávy +++
s. 279-280 kritika kurzů ala „Probuď v sobě ženu“ se zdůrazněním „že přes tyhle semináře se (žena) ke spokojenosti nedostane“
+++ s. 488 „nějaký nadržený běžec, který si po ránu potřeboval vymastrubovat ego svými pěti kilometry“
??? to vážně ???
Za mě ne. Za mě se to tak úplně nepovedlo. Ta vyzrálost tam není. Takže tento obdržený dárek jménem Božidara hodnotím jako nepovedený a s lehkým srdcem ho věnuji dál, aby někomu učinil radost, jak (doufám) původně měl.

12 09.10.2023

Za me dobry, a to az do konce! Presne takhle ma podle me vypadat roman s nalepkou "humorny". Zde jsou oceneni, predni mista v knihkupectvich i hlasita doporuceni na miste. Tuhle si kupte, tu doma chcete mit ;-)

7 28.09.2023

Kava se v knize parkrat nalije, knihy se okrajove zmini, o stesti nemuze byt rec. Depresivni cteni, ktere jsem po 50 stranach chtela vzdat - a mela jsem to udelat. Ten promarneny cas uz mi nikdo nevrati..

8 26.09.2023

Zajímavý příběh s několika zdánlivě nesouvislými dějovými liniemi, které nejednoduchou cestou doplňují obrázek složitého úkazu. Přesto zůstávají mnohé otázky nezodpovězené; život zkrátka uzavřít ani ohraničit nelze. Autorka si však navzdory spletitému ději dokáže na pozadí japonských reálií přesvědčivě pohrát s osudy mnoha lidí, které s obdivuhodným talentem uvádí do rozličných situací podtržených osobitým trápením každého z nich. Jednoznačně se tak nabízí závěr, že vůbec nikdo a nic nemůže být vnímám černobíle, protože i černá má mnoho odstínů (zde to platí dvojnásob). A vedle bílé silně září. Cítíte ty pochyby? Nevidíte souvislosti? Pak čtěte Vzpomínky na úhoře, protože Anna Cima zde černé na bílém od všeho nabízí skutečně velkoryse. Navíc poutavě, sofistikovaně a originálním způsobem.

6 22.09.2023

Dlouho jsem necetla tak vlacny, plochy neemotivni pribeh. Tedy nechapejte me spatne, ony ty emoce tam nekde hluboko zakopane jsou, jen zakryty nanosem monotonniho vykladu, prehrsle zbytecnych detailu, neduleziteho seznamu jmenovite vykreslenych postav, nadmiru sklonovaneho Ha-šema, atd. Prilis zduraznovana viditelna fakta, zavery ci myslenky pusobi bohuzel az fadne. Navic me v takovychto pripadech vzdy neskutecne ohromuje (az zarazi) neomylna pamet autoru ohledne tolika drobnosti...
Dve hvezdy. Za ten neskutecne tezky zivotni pribeh a uzasnou odhodlanost, silu i houzevnatost male Maly.

3 17.08.2023

Pro deti skvele. Jednoduche, prehledne, mile, poutave, s lehce napinavym pribehem :-) A vzhledem k veku cilove skupiny samozrejme take s dobrym koncem. Doporucuji.

1 17.04.2023

Myslim, ze autorka to ve sve knizni zpovedi dobre vystihla. At uz alkoholicku ve svem okoli poznate sami, varuji vas jini nebo se zkratka jinym zpusobem dozvite o alkoholove zavislosti (zejmena pak zeny) - co dal? Co s tim? Jak to budete resit?
Nijak.
Chceme verit vsem lzim, ktere nam vyklada. Vzdyt zase tak zle nevypada, doma to ma blby, rodina ji asi pomuze ne... Kecy na druhou. Ale nikdo z nas nechce napr. matku tri deti videt na vlastni oci lezet oblicejem v blate s uvolnenym mechyrem. To vazne ne. A ten problem se neresi. Jen obchazi, omlouva, efektivne zameta pod koberec. Takze alkoholicka zustava alkoholickou. Dokud se ona sama nerozhodne ji prestat byt.
Je dobre o tom mluvit.
Tleskam pani Duffkove, ze o tom mluvit dokaze a stale mluvi.

1 16.04.2023

Prijemne straveny cas s panem Duskem, ktery najednou sedi naproti tobe v obyvacim pokoji a sdeluje ti svoje zazitky, zkusenosti nebo nazory. Nicmene porad se jedna vyhradne o JEHO vnimani a uchopeni zivota jako celku. S lehkosti dokaze bezne i mene caste osobni vyzvy uvest do kontextu, ze kterych se realne tezce vymotavas, ale on ti vzdy nabizi uzasne jednoducha reseni. Ukazuje cestu. Tento krasny ideal knihou nadherne prostupuje a dokaze priblizit hranici hezcich zitrku.
Bohuzel si vsak nemyslim, ze se jedna o nazor/pristup aplikovatelny vzdy, kazdym, vsude, o vsem, se vsim... Spise to vnimam jako dalsi ideal ctnostneho muze.

3 07.03.2023

Jednoduse, prehledne, nazorne a vystizne shrnuto podstatne. Bud s tim pracovat umite nebo ne. Oslovi vas nebo se vyznam poselstvi ukrytych mezi radky neodhali. Kniha je zpracovana velice dobre, tema pokryva sirokou skalu potencialnich odpovedi a dokaze byt skutecnym pruvodcem tem, kdo jsou v oboru nováčky. Pro ostatni je spise milym pripomenutim.

3 22.01.2023

Obsahově má kniha potenciál. Čtenáři nabízí skutečně originální pohled na Brno i celkem výstižně vykreslené českoněmecké vtahy. Sám Beer se často odvolává na své deníky a s naprostou preciznosti vypráví události let dávno minulých, včetně rozličných dialogů. Tím pro mě ztrácí celá kniha trochu kredit, protože místy naleznete, jak si autor protiřečí, ale také působí některé uvedené detaily až nevěrohodně, provokativně. Bohužel než si to celé stihnu promyslet, autor (už znovu) odbočuje kamsi do mělkých vod, kde se hlavní příběh topí. Záporů je zkrátka moc. Kupí se. Navíc ani literárně není dílo natolik vznosné, aby celek zachránilo. Vše je totiž umocněno pocitem, že se jedná o obhajobu. Autor celý život tápe, přechází od jednoho k druhému, neví, přiznává, že pořád (něco) hledá, dokola řeší otázku komunismu i svůj vztah k němu. Zase obhajoba.
S lítostí ... nemohu hodnotit lépe, než 2,5*

31.07.2022