Sammy
komentáře u knih
S láskou z Londýna
Jules Wake (p)
Tahle kniha má úplně všechno, romantiku, Londýn, vánoce, divadlo, comic con a dokonce Jane Austen. To je jak kdyby někdo vzal moje zájmy a smíchal je to jednoho příběhu mně na míru :D Romantika je tedy občas trochu limonádová, kvůli čemuž nedávám plný počet hvězdiček, ale jinak jsem si to hodně užila.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Nejdřív jsem se musela srovnat s tím, že jsem měla jiná očekávání, čekala jsem spíše fantasy, ne tolik filozofie a psychologie. Ale pak mě kniha vtáhla a já začala uvažovat z podobného hlediska i nad svým životem (jaká rozhodnutí bych změnila atd), což bylo zajímavé. Jak kniha skončí, jsem vytušila, ale jsem za to ráda.
Mladší sestra III
Jane Austen
Na začátku příběhu je ještě vidět typická Austenová, ale konec dost očividně dopsala už neteř, protože je na tom vidět generace sester Brontëových, je to mnohem víc dramatické, konverzace postav mnohem otevřenější a celkově je to takové divočejší.
Posmrtný život Holly Chaseové
Cynthia Hand
Původně jsem si knihu půjčila, když jsem na ni narazila náhodně v knihovně při hledání vánoční četby. Příběh byl čtivý a originální, byť se vlastně jedná o předělávku. A už dlouho mě zas nějaká kniha nerozbrečela.
Longbourn
Jo Baker
Já jsem byla z knihy hrozně zklamaná. Miluju vše, co se týká Austenové, ale tahle kniha už na mě byla trochu moc. Moc odlišná od stylu Austenové, moc detailů, které v původních románech nejsou z nějakého důvodu. Opravdu nepotřebuju vědět úplně všechno ohledně osobní hygieny a podobně. Vůbec jsem se tou knihou nemohla prokousat do konce a když jsem ji konečně dočetla, ulevilo se mi.
Specialistka
Stephenie Meyer
Pokud si od Meyerové člověk odmyslí tu hrůzu na T., vlastně to není špatná spisovatelka. Hostitel byl skvělý a tahle kniha je také dobře napsaná. Ano, Alex je Superwoman, sice je xkrát na hraně, ale vlastně nikdy přes ni nespadne a skoro nic se jí nestane. Nicméně je to hodně dobře a čtivě napsané, velmi do detailu, což u akčních a podobných scén nevadí, u těch romantických už trochu ano. V první půlce jsem měla trochu problém se začíst, ale pak už se tam začalo skoro pořád něco dít a už mě to nepustilo.
To je celá Aisling
Emer McLysaght
Tak ja vam nevim. Bylo to fakt dobre a vtipne napsane a bavila jsem se. Ale ten konec me proste zklamal. Jakoby vlastne za celou knihu se postava Aisling vubec nevyvinula.
Tři na cestě
David Nicholls
Bylo to pro mě zas něco nového, běžně současnou prózu moc nečtu, ale rozhodně jsem ráda, že jsem do toho šla. Bylo to zajímavě napsané, většinu času jsem se těšila hned na další pasáž, až na pár hluchých míst, kdy mi to přišlo až moc popisné nebo rozvláčné. Spoustu z těch míst jsem sama viděla i znala, ale i místa,. kde jsem nikdy nebyla, jsem si dokázala představit. Bylo mi Douglase líto, byla jsem na jeho straně a přišlo mi, že ho žena a syn dost šikanují a celkově se k němu nechovají hezky. Úplně jsem nepochopila, proč si ho Connie kdy vzala a co na ní vlastně viděl. Za konec jsem ráda, čekala jsem ho, ale vlastně jsem i tak trochu doufala v jeho opak. Rozhodně mě ale jako anglofila potěšil typický britský humor. Čteno v AJ.
Dvojí život Heleny Grahamové
Anne Brontë
Kdysi jsem od Anne četla Agnes Grey, ale to na mě nezanechalo moc dojem, proto jsem ráda, že tento román mi přišel o poznání zajímavější. Celou dobu jsem si říkala, panečku, to je ale drámo. Chování postav je tam popsáno opravdu věrně, až se mi někdy zvedal z jejího manžela žaludek, a jsem opravdu ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo, i když tedy zvratů, které jsem nečekala, na posledních stránkách bylo hodně. Rozhodně je to velmi poutavé čtení.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Seriál jsem neviděla, nechtěla jsem a stále nechci, ale něco od Margaret Atwood jsem si chtěla přečíst už od školy, tak mi to přišlo jako dobrá volba, když se o tom všude mluví. Četlo se to snadno a rychle a chvílemi jsem se nemohla odrhnout. Nicméně mě velmi zklamal konec, který byl otevřený a to já nerada.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Kdysi dávno jsem viděla film a rozhodla jsem si přečíst knihu původně do loňské výzvy, když Ishiguro vyhrál Nobelovku. Nejsem si jistá, jestli se mi tento román vlastně líbil, asi ne, ale rozhodně to bylo zajímavé. Svým způsobem to vlastně bylo docela nudné vyprávění, ale zároveň také syrové a napínavé. Štvalo mě, jak Kathy vypráví, tak naivně, jako by jí bylo 12 a ne 30. Ale hádám, že to patří k tomu, co je zač. Ruth je příšerně protivná postava. Celou dobu jsem byla během čtení totálně bez emocí, ale konec mě přece jen rozplakal.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Jsem anglista, tak jsem se zařekla, že aspoň jednoho Pratchetta přečtu, protože se mi líbí styl jeho kámoše Neila Gaimana, a také jsem viděla několik filmů podle jeho děl, které se mi líbily, včetně tohoto. Kraťoučkou knížečku jsem četla půl roku a prostě mě to nebavilo. Ano, pár dobrých vtípků tam bylo, vybavují se mi hlavně hříčky typu: "!" řekl xy. Ale jako celek mě to nudilo.
Dítě Bridget Jonesové
Helen Fielding
Film se mi moc líbil a předchozí knihy také, až na tu nepovedenou trojku. Od téhle knihy jsem díky filmu měla docela velká očekávání. Věděla jsem, že je tam jedna zásadní změna, ale i tak jsem se těšila. Hned na začátku ale jsem byla zklamaná, protože jsem zapomněla, jak je Bridget v knihách tupá. Zhruba od třetí kapitoly ale už se to zlepšovalo a nakonec se mi kniha jako celek líbila a pobavila jsem se. A Marka Darcyho prostě nejde nemilovat.
Cizinci ve městě
Ian McEwan
Moje třetí kniha od McEwana, a asi nejdivnější. Sice je krátká, ale trvalo mi se tím prokousat. Člověk z knihy úplně cítí to napětí a čeká, že se NĚCO stane, ale když se to konečně stane, tak je to tak nečekané, ačkoliv k tomu kniha směřuje, že se tomu až nechce věřit. Znovu asi už číst nebudu.
Hvězdy nad hlavou
Marissa Meyer
Možná jsem byla ještě v opojení z Winter, ale povídky se mi opravdu moc líbily a dojaly mě. Některé z nich byly depresivní, obzvlášť ta o Vlkovi (jelikož víme, že se mu nakonec stalo něco, co nejvíc nechtěl) a o Winter, ta holka měla opravdu hrozné dětství i dospívání. Povídka o malém Thorneovi byla výborná, děsně roztomilá (ten špendlík na kravatu v podobě zvonečníku, aw). Líbila se mi i Malá androidka, i když jsem věděla, že to skončí špatně, a ocenila jsem propojení s Cinder. U poslední povídky/epilogu jsem se celou dobu culila, bylo to moc hezké a ani trochu mi nevadilo, že to byl pohádkový a přeslazený konec, naopak to byla příjemná změna :)
Winter
Marissa Meyer
Jako jste již psali mnozí, tak nemůžu jinak, než panebože, to bylo něco! Ta kniha se prostě nedala odložit. Čtení jsem nejdřív odkládala, protože už to bylo dost dávno, co jsem četla Nejkrásnější a ještě dýl, co jsem četla Cress, ale nakonec se mi nechtělo čekat, než přečtu celou sérii znova, a pustila jsem se do toho. Ze začátku jsem musela dost vzpomínat na některé věci z minula, co jsem už zapomněla, ale rychle jsem se to ho dostala a už to jelo. Přečetla jsem to jedním dechem a dávala si pauzu jen na to, abych šla do práce. Druhou půlku knihy jsem četla v podstatě najednou celý den a noc a odkládala jsem ji jen, když jsem ji málem musela zahodit, abych chvíli rozdýchala některé pasáže (hlavně otrava Winter, Vlk, finále s Levanou). Nepamatuju si už, jak jsem měla ráda které postavy předtím, ale tady jednoznačně vedli Cress a Thorne, při scéně v atriu jsem se culila jak měsíček na hnůj (pardon za hříčku) a málem jsem se rozpustila. Hned za nimi jsou Cinder a Kai, a Iko. Winter jsem si moc neoblíbila, spíš mi jí bylo líto. Jsem ráda, že nastal šťastný konec, během průběhu jsem nevěřila, že to všichni přežijou, ačkoliv teda Vlk mě mrzí. Rozhodně to považuju za nejlepší knihu ze série, ačkoliv je fakt, že jak už tu mnozí zmínili, Artemida dost připomínala Kapitol a celkový průběh invaze Hunger Games, ale to mně nevadí. Musím si hned sehnat povídky a další doplňkové příběhy :)
Princezna školou povinná
Meg Cabot
Je to sice knížka pro děti, ale já mám hrozně ráda Deníky princezny, vyrostla jsem s nimi, takže jsem si musela přečíst i další knihu z tohohle prostředí. A Olivia je skvělá, oblíbila jsem si ji už v Denících. Dá se to přečíst za pár hodin, má to pár stránek a velká písmena, ale i tak se těším na další díl, je to prostě oddychovka :)
Brooklyn
Colm Tóibín
No. Co říct. Kniha je velmi čtivá, což dokazuje to, že jsem ji přečetla za jediný den. Vyhovoval mi i styl vyprávění, svým způsobem odtažitý a takový jakoby reportérský. Jako první jsem viděla film a ten mě naprosto dostal. Kniha se mi líbila moc až na konec, kdy mi přijde, že jsem to buď nepochopila nebo to filmaři úplně obrátili, protože SPOILER mi přišlo, že v knize se Eilis rozhodla, že se vrátí do Ameriky jen kvůli tomu, aby se rozvedla a napsala Jimovi, což mě se strašně nelíbilo, jelikož Tony mi byl mnohem sympatičtější. KONEC SPOILERU Hrozně mě rozčilovalo, že Eilis neví, co vlastně chce, a veškeré rozhodování potlačovala a odsouvala (což mě možná štve proto, že jsem stejná). Verdikt, román napsaný dobře, z příběhu jsem ve finále měla depresi.