Romanka89 komentáře u knih
Kniha se četla skvěle, proto dávám plný počet, ovšem pocity z ní mám lehce rozporuplné. Podle mě moc není pro děti, to násilí, ač má působit humorně, mě humorné nepřijde, Matyldiny rodiče, ředitelka ve škole, to je prostě tragédie a ve skutečném světě by Matylda byla holčička plná doživotních traumat, nemilovaná, nepochopená, odmítaná, u filmu mi i slza kanula. Ale asi jsem už deformovaná literaturou o respektující výchově, aktuálně čtu Děti jsou taky lidi, která je plná takových rodičů "Kazisvětových". Nedokázala jsem se povznést a vidět to jako humornou literaturu. A malým dětem bych ji uplně nedoporučila.
Čekala jsem větší horor, ale zas tak špatné to nebylo, taková jednoduchá oddechovka. Pomalý rozjezd, ale pak už se to četlo celkem slušně.
Kniha mého dětství, aktuálně jsem ji četla před spaním dceři. Moc hezky se čte a příběhy jsem si upřímně vůbec nepamatovala, tak jsem byla ráda za připomenutí.
Pro mě jedna z nejlepších knih o rodičovství. Samozřejmě v těch knihách se témata opakují, ale některé jsou čtenářsky přívětivější, některé méně. Tato kniha mi přišla čtivější než třeba Respektovat a být respektován, kde se řeší v podstatě to samé. A jak vidím v komentářích, nejsem jediná, kdo má takový pocit. Každopádně za mě nejdůležitější a zásadní myšlenka, mluvit nejen s dětmi, ale i s dospělými v podobě Já-sdělení. To se snažím vtloukat si do hlavy.
Perníčky jsou mojí dlouholetou amatérskou vášní. Tohle je moje druhá kniha na toto téma, tak se bohužel neubráním malému srovnávání. Je koncipována úplně jinak, cca půlka knihy jsou příběhy několika perníkářek (a jedné včelařky), což je určitě zajímavý vhled do toho, jak se ostatní ženy k řemeslu dostaly, zda je to živí, nebo je to jejich koníček. Návody zde nejsou tak podrobné, kniha obsahuje hodně velkých fotek na celou stranu a méně textu (naprosto úžasných a skvěle nafocených a nazdobených perníčku, o tom žádná). Určitě jsem zde našla několik tipů a rad, které jsem si založila, podtrhla, vyzkoušela jsem podle knihy vlastní koření. Přesto mi o něco více sedí konkurenční kniha, která je pro mě podrobnější a návody jsou více detailnější. Každopádně knihu budu používat jako inspiraci, a děkuji moc autorce, že se mi sama ozvala do sz na facebooku, když jsem potřebovala radu ohledně jednoho typu zdobení, na které jsem se ptala v její skupině.
Kuchařku mám díky Báře alias Mámě v kuchyni, jejíž recepty jsem si velmi oblíbila. Takhle kuchařka je plná inspirace a rad jak v kuchyni ušetřit a při tom si dopřát chutná a vyvážená jídla. Za mě skvělé a pestré recepty od pěti žen, které se mohou skvěle doplňovat.
Mě tohle dílo sedlo moc! Ač jsem od toho moc neočekávala a hlavně mě nalákal malý rozsah díla, tak jsem byla velmi mile překvapena. Já být jí, druhý den by bylo po mně. Tu atmosféru, jakou King prostě umí, to sakra mělo. Musím dát plný počet.
Přepsaná klasická říkadla. Tohle se podle mě moc nepovedlo, ty básničky se nedají číst, jak je to absolutně bez rytmu. Obrázky jsou hezké, kdyby básničky autorka nechala v původním znění, udělala by lépe. Vážně se mi to špatně četlo.
Tohle je "must have" pro každou mámu. Kniha plná fotografií a krátkých textů týkajících se mateřství, se všemi jeho stránkami, i těmi veselými i těmi smutnými. Kniha plná pocitů, které zná každá z nás. Někdy je to těžké ale není třeba se za své pocity stydět a je třeba o tom mluvit, nebát se sdílet s ostatními ženami. Nejsme v tom samy.
Za mě čtivé krátké povídky, ideální když člověk na čtení nemá moc času. Některé mě samozřejmě bavily více, některé méně, ale celkově hodnotím velmi kladně.
To jsem měla šťastnou ruku v knihobudce. Skvělé tři povídky. Druhý vynález na mě působí jako předchůdce hojdavaku :D No a třetí povídka, tak to je luxus, zábava od začátku až do konce, člověk se hlavnímu hrdinovi nediví, že udělal, co udělal. Doporučuji.
Děti mám sice ještě na tuto knihu malé, ale musela jsem si ji pořídit. Skvělá kniha která jednoduchou formou ukazuje různé mýty a klišé, které se stále ve společnosti vyskytují ohledně rozdílů mezi muži a ženami, jak taková klišé vznikla, vysvětluje některé související termíny jako feminismus, machismus, mysoginie atd.
Tohle byla pro mě výzva. Temná věž jde zatím úspěšně mimo mě (jednou se na ní chystám, ale stále to odsouvám), protože fantasy já vůbec nemusím, mám ráda Kinga jako čistě hororového spíš. Takže jsem se dost obávala Talismanu, který je s Temnou věží porovnáván. Četby nelituji, ale dalo mi to zabrat, četla jsem mezitím i jiné knihy. Trvalo mi to asi půl roku. Každopádně na pokračování Černý dům jsem zvědavá, to ne že ne, King píše skvěle.
Malá milá kniha plná krátkých veršů doplněná o krásné ilustrace (ztrhaná básníkova múza s dvěma ukřičenými dětmi, no jako matka jsem se v tom obrázku dost našla :D). Některé verše se mi líbily více, některé méně, ale milá knížka, na kterou jsem narazila v knihobudce.
Autorku jsem si oblíbila, tak jsem byla zvědavá na její prvotinu, ač křesťanství je mi na hony vzdálené. Velmi zajímavá sonda do duší několika lidí, ať už o tom, jak se k víře dostali a našli se v ní, nebo naopak o tom, jak a proč se od víry odklonili.
Má třetí kniha od autorky, opět skvělé. S tématem jsem se nikdy osobně nesetkala, měla jsem takovou utkvělou představu, že anorexie je prostě o tom, že žena (spíš mladá dívka) chce prostě být hubená, aby se stala ideálem krásy, ale ono to není tak jednoduché, těch důvodů pro to nejíst může být mnohem více a jsou mnohem hlouběji zakořeněné. V knize je nejprve sonda do dětství a mládí hlavní hrdinky, toxický vztah s matkou, díky kterému je předurčen její další život a partnerské i ostatní mezilidské vztahy. Zpočátku, když popisovala dětství a porovnávání se starší sestrou, podobalo se to Vránám. Hodně silná kniha. Ač hodnotím o něco méně než za mě stále top Sítě a Vrány, které jsem zatím přečetla, určitě doporučuji.
Rozloučení s detektivem Koskem. Hlásím, že pro mě Kotleta splněn, touto sérií. Nebylo to špatné, ale na další knihy se nechystám. V posledním díle mi opět vyhovovalo, že jednotlivé kapitoly jsou jednotlivé případy, takže se příjemně četlo. Povídka "V Poušti" pro mě nejslabší, ale je to prostě tím že mě ten Egypt vůbec nebere. "Jezinky" a "Věčné město" fajn, "Sitarane" a "Blues" výborný. Ale jo, možná trochu se mi po Koskovi bude stýskat.
Pohádky, které jsem objevila u našich, které jsme s bráchou měli jako malí. Přečetla jsem dceři a oběma se nám líbily.
Další texty Nicka Cavea. U alba Murder Ballads, z něhož miluju "Where the wild roses grow" a "Henry Lee", jsem si ke čtení pouštěla dané písně, doporučuju.
Po dvou románech jsem sáhla po těchto textech. Výborná záležitost. Fascinující zpěvák a autor. Směle do King Ink II.