Popluh komentáře u knih

Bohužel velké zklamání. Papírově to přitom vypadalo dobře, kombinace splatterpunku a Lovecrafta zasazená do českých reálií. A můžu to rovnou vzít od konce, české reálie jsou zde totiž vykresleny jak kdyby nějaký cizinec poznával naši republiku a mentalitu pouze a výhradně sledováním TV PrimaNova a seriálových skvostů typu Hospoda, Vinaři, atd. Ohledně všeho ostatního, ano, je to bizarní, ano je to krvavé a brutální a nesmyslně přeexponované - což pořád může znít u daného žánru jako poklona, jenže prostě není. Celé to působí jako masturbační fantazie opravdu hodně divného puberťáka - což pořád může znít u daného žánru jako poklona, jenže prostě není. A moc to ani nevylepšuje ústřední duo, které je prostě nesympatické, plytké a naprosto bez vzájemné chemie. Dalo by se říct, že kvůli takovým maličkostem jako postavy, věrohodné reálie a příběh se podobné knihy nečtou, ale... Štěpán Kopřiva - Asfalt.

3 15.02.2019

Celou dobu se mi na knize tak trochu něco nezdálo. Téma mám rád, ruské pojetí a reálie i díky Lukjaněnkovi též, ale zkrátka to nebylo ono. Co mi tam podvědomě vadilo jsem se dozvěděl paradoxně až z doslovu. Byl tím fakt, že Glukhovsky napsal jako knihu v podstatě jen první nástřel, který byl značně jiný (a možná by mi byl i bližší, ale kdo ví, z těch pár vět). Zbytek psal online a za pochodu a za stálé konzultace se čtenáři. Což mi přijde fajn, pokud jste v centru dění. Bohužel kniha na mě nejspíš díky tomu vůbec nepůsobila sevřeným dojmem. Snaha o cliffhanger na konci každé kapitoly byla nakonec víc než jasná a těch vyvrcholení bylo tolik, že už jsem v podstatě neměl sílu prožít to závěrečné.

1 26.02.2016

Začátek knihy super, postavy super. Zkrátka všechno perfektní, dokud to Neffa baví. Pak se začne skákat v čase a kniha začne zadrhávat. Všechny postavy se odcizí a stanou se z nich jen figurky na autorově plánu, se kterými posouvá dle svého rozmaru bez nějaké větší hloubky nebo cíle. Psychologicky prokreslená apokalypsa se v té "post" fázi zvrhne v mišmaš všeho možného, který Neff dovede zdárně ke konci jen svojí řemeslnou zručností. Po vynikajícím úvodu i díky vysoké míře čtenosti sice knížku zvládnete raz dva a intenzivnost čtení tomu určitě jen a jen přidá. Po čase, když prvotní dojem opadne, ale spíš přetrvá zklamání nad promarněným potenciálem v druhé polovině knížky.

26.02.2016

Asi jako u všech povídkových sbírek je asi největším problémem jistá nevyrovnanost. Možná ještě větším kamenem úrazu je celková propagace autora (asi nejen) u nás skrz jeho dávno legendárního tatíka. Protože čistě hororových povídek tahle sbírka moc nenabízí. Na rozdíl od ostatních nevnímám určitou nedoslovnost jako mínus. Spíš jen jako jiný přístup k povídkovému formátu, který navíc u mysteriózně laděných povídek funguje. A některé slabší kusy ty ostatní podařené povídky víc než vyváží.

2 12.01.2016

Hezký příběh podvratně si pohrávající s pohádkovými archetypy pro děti všeho věku. Všudypřítomné ilustrace jsou hezké a precizně provedené, ale ne náhodou se tu u kreseb rozplývají především ženy/dívky. Příběh měl určitě potenciál na temnější a rozsáhlejší zpracování, tahle zkratkovitá verze doplněná a místy i dovyprávěná ilustrací ale jako oddechová jednohubka nezklame.

1 11.01.2016

Promarněný potenciál. A překvapivě hlavně kvůli těsnému sepjetí s druhým filmem Vetřelčí ságy. Golden na rozdíl od prostředního dílu knižní trilogie sází znovu na postavy. Když už nemůže zaplnit bílá místa ve Vetřelčím mythosu, tak alespoň zaplní bílá místa před Cameronovým filmovým militantním akčním opusem. Na prvních desítkách stran uvádí do děje řadu postav a překvapivě se jim i věnuje a v rámci této trilogie se mu je daří až nebývale skvěle prokreslit. Dokud nepřijde ten hlavní a nevyhnutelný problém. Golden musí vyprávění utnout a uzavřít víceméně nevygradované a zkratkovité a nechat tuhle práci na filmu. A svým způsobem je to škoda. Určitě ale společně s prvním dílem nejsilnější díl trilogie, která nejen pro fanoušky filmové ságy určitě stojí za přečtení.

1 05.01.2016

Nemůžu mluvit o zklamání, knížka se v mém vlastnictví ocitla spíše omylem než záměrem, takže jsem k ní přistupoval bez očekávání i předsudků. A po přečtení musím podotknout, že je to asi jeden z mála novodobých bestsellerů, který mi zkřížil čtenářskou cestu a u kterého tu popularitu nedokážu pochopit (to už spíš pochopím těch 50 odstínů). Naprosto tuctový příběh, neuvěřitelně hloupý styl vyprávění, který spíš než aby budoval napěti ho automaticky podkopává, nudné a nezajímavé postavy, rádoby šokující zakončení, které mi ale bylo upřímně fuk. Jediné plus je alespoň čtivost a lehká stravitelnost. Někde u vody s drinkem v ruce kdy je hlava vypnutá to nejspíš fungovat bude, ale o žádné velké literatuře nemůže být řeč. Dívka ve vlaku totiž nefunguje ani v rámci žánru, ani v rámci svého vlastního světa.

3 28.12.2015

Je až úsměvné jak první dva díly knižní trilogie kopírují první dva filmy série. V Probuzení podobně jako v prvním filmu dochází na střet lidí bez bojového výcviku s vetřelcem, dvojka knižní i filmové série už je militantnější. Na nějaké prohlubování mytologie se zde víceméně kašle, minimálně té zubaté, tam asi všechny esa v rukávu drží Ridley Scott se svým Prometheem (a chystaným Alien: Covenant). Nicméně první díl se snažil jít v rámci mantinelů vlastní cestou a pokusit se alespoň minimálně budovat něco víc než jen akci, dvojka jiného autora už to ale jen používá jako kulisy pro v podstatě nonstop nářez. Díky tomu je knížka hodně čtivá a není problém si s ní poradit za jedno dvě odpoledne. Postavy, příběh i universum Vetřelce ale nijak nerozvíjí a z hlavy se nejspíš vymaže víc než rychle. Jako akční jednohubka pro milovníky série ale při čekání na další film zafunguje stoprocentně..

4 22.12.2015

Řemeslně víc než slušně odvyprávěný příběh originální maximálně tak mixem již viděného, respektive čteného. Žádný velký realismus nebo psychologie se nekoná, vzhledem ke stylu knihy to zamrzí hlavně u té psychologie postav, která sice zdánlivě má dostatek prostoru, ale nijak zvlášť se nerozvijí - všechny postavy jsou v podstatě jen šachovými figurkami na šachovnici, kterou z obou stran ovládá autor. A ani ta solidní, ale klasická forma, nemusí být zrovna ozdobou, když se člověk zamyslí nad tím, že desítky let po sepsání dystopií My, Konec civilizace či 1984 se o popis již dávno popsaného někdo snaží stylem stokrát čteným.

28.09.2013

Druhý a třetí díl trilogie Milénium musím hodnotit jako celek. V kontextu celé série totiž patří k sobě a první díl slouží spíše jako takový obsáhlý prolog, který na scénu vrhá nejdůležitější postavy, jejich zázemí a vzájemné vztahy. A pokud Muži kteří nenávidí ženy slouží jako předvoj následujícím dvěma knihám, tak Dívka, která si hrála s ohněm zase slouží jako prolog Dívce, která kopla do vosího hnízda. Po napínavé mysteriozní detektivce z prvního dílu se Larsson pořádně rozjel a Lisbeth s Mikaelem vyslal vstříc konspiračnímu spiknutí, za které by se nemusel stydět ani leckterý nevyléčitelný paranoik. Larsson postupuje s chirurgickou přesností a neúnavně spřádá síť různorodých motivů skrz hodně různorodé postavy. Právě postavy jsou možná největší slabinou celé trilogie, zvlášť proto, že pořádné prohloubení se dostane jen postavám hrajícím důležitou roli v první knize. Ve dvou dalších už na to prostě není čas, postavy slouží hlavně jen ke zprostředkování informací a co se týče psychologie jsou dost černobílé. Jejich psychologický profil pak kromě jednání dotvářejí spíše názory jiných postav, což ale vzhledem ke stylu knihy nijak zásadně nevadí. I přes neskutečnou rozsáhlost se obě závěrečné knihy čtou doslova jedním dechem a na posledních (stovkách) stran závěrečného dílu čtenář cítí až fyzickou touhu po vědění, jak to celé dopadne. Larssonovi se zkrátka podařilo stvořit neuvěřitelně rozsáhlou komplikovanou detektivní nestvůru, která je ale napsaná takovým stylem, že jí musí pochopit snad každý. Kdybych měl hodnotit oba díly (potažmo všechny tři) dohromady, bylo by to jednoznačně za plný počet. Samostatně je ale druhá kniha, která hlavně pokládá základy epickému vyvrcholení, o něco slabší a zdánlivě až moc "přemotivovaná" a založená na náhodě. Jako celek je to ale neprůstřelné.

2 13.05.2013

Druhý a třetí díl trilogie Milénium musím hodnotit jako celek. V kontextu celé série totiž patří k sobě a první díl slouží spíše jako takový obsáhlý prolog, který na scénu vrhá nejdůležitější postavy, jejich zázemí a vzájemné vztahy. A pokud Muži kteří nenávidí ženy slouží jako předvoj následujícím dvěma knihám, tak Dívka, která si hrála s ohněm zase slouží jako prolog Dívce, která kopla do vosího hnízda. Po napínavé mysteriozní detektivce z prvního dílu se Larsson pořádně rozjel a Lisbeth s Mikaelem vyslal vstříc konspiračnímu spiknutí, za které by se nemusel stydět ani leckterý nevyléčitelný paranoik. Larsson postupuje s chirurgickou přesností a neúnavně spřádá síť různorodých motivů skrz hodně různorodé postavy. Právě postavy jsou možná největší slabinou celé trilogie, zvlášť proto, že pořádné prohloubení se dostane jen postavám hrajícím důležitou roli v první knize. Ve dvou dalších už na to prostě není čas, postavy slouží hlavně jen ke zprostředkování informací a co se týče psychologie jsou dost černobílé. Jejich psychologický profil pak kromě jednání dotvářejí spíše názory jiných postav, což ale vzhledem ke stylu knihy nijak zásadně nevadí. I přes neskutečnou rozsáhlost se obě závěrečné knihy čtou doslova jedním dechem a na posledních (stovkách) stran závěrečného dílu čtenář cítí až fyzickou touhu po vědění, jak to celé dopadne. Larssonovi se zkrátka podařilo stvořit neuvěřitelně rozsáhlou komplikovanou detektivní nestvůru, která je ale napsaná takovým stylem, že jí musí pochopit snad každý. Kdybych měl hodnotit oba díly (potažmo všechny tři) dohromady, bylo by to jednoznačně za plný počet. Samostatně je ale druhá kniha, která hlavně pokládá základy epickému vyvrcholení, o něco slabší a zdánlivě až moc "přemotivovaná" a založená na náhodě. Jako celek je to ale neprůstřelné.

2 13.05.2013

Povedené krimi ze staré drsné školy bez moderních vychytávek, s maximálním důrazem na děj. Archetypální, přímé a na svou dobu bych řekl, že i poměrně nekompromisní a chladnokrevné, co se týče prokreslení násilí a erotiky.

02.05.2013

Strhující inteligentní a mrazivý detektivní vichr ze severu, který po obsáhlejším úvodu chytne a nepustí.

3 01.05.2013

Dobrý rozjezd, který je v kontrastu s rozsáhlostí série spíše zkratkovitý a povídkový. Kvůli dlouhému časovému rozpětí na těch 200 stránkách si navíc k žádné postavě nevytvoříte v podstatě žádný vztah a ani o to (alespoň zatím) nejde. Je to spíše politická sci-fi s důrazem na vytvoření věrohodného (konce) světa, což Asimov s přehledem zvládá.

1 28.04.2013

Nádherná sbírka povídek, která potvrzuje Bradburyho univerzálnost a všestrannost. Přestože je právě Kaleidoskop důkazem, že je škoda autora škatulkovat pouze do žánru sci-fi, zároveň je i výborným důkazem jeho osobitého a lidského přístupu k žánru.

3 26.04.2013

Hodnocení možná trošku nadsazuji, ale knížka si určitě zaslouží větší zájem. Pro milovníky beatniků a například i Couplandovy Generace X (potažmo ranných filmů Camerona Crowea jako Singles) to může být skrytý poklad. Příběh prostý ale jako ze života skrz naskrz upřímný.

05.04.2013

Chauvelovi dlouho trvalo, než tento příběh zapsal a publikoval, ale rozhodně to stálo za to. Některé příběhy potřebují svůj čas a tenhle rozhodně stojí za to. Podobně silné a skvělé jako Válečný reportér, hlavně díky autorově upřímnosti a otevřenosti a samozřejmě - prožitým událostem.

4 05.04.2013

Pro zájemce o válečnou fotografii takřka povinnost, díky romantickému uchopení autorky pak i skvělá knížka pro všechny ostatní.

05.04.2013

Dlouho předlouho jsem se bál prvního českého kolorovaného Sandmana z obavou, že můj milovaný komiks ztratí část ze svého kouzla a atmosféry. Má obava se ukázala jako bezpředmětná, rozhodně další perfektní díl.

1 05.04.2013

Krásná knížka se silnou atmosférou. Rozhodně doporučuji nejprve přečíst než se zaobírat filmem který nefunguje uplně dokonale. Se znalostí reálií a příběhu pak kniha tolik nevynikne, což ale rozhodně není autorova chyba.

1 05.04.2013