Pafka643 komentáře u knih

Zprvu jsem se té pekelně tlusté bichle zalekl. Po začtení jsem byl mile překvapen, a zhruba v půlce knihy už z toho byla láska jako hrom.

Kvalitní kus papyru. Chytlavý, napínavý příběh s postavami, které přirostou k srdci. Mistrovská práce s filozofickým přesahem (názor od amatéra, který o filozofii neví zhola nic). Autor nicméně (dle mého mínéní) myšlenky nevnuvuje, ale pouze předkládá čtenáři v dobře stravitelné formě. Skvělá práce

-Sinuhet, Ten-jenž-jest-osamělý

11 20.02.2024

James Clear dostál svému jménu. Píše jasně a stručně.

4 krokový model a jednotlivé zákony jsou vysvětleny tak jednoduše, že je pochopí každý. Obdobně je na tom i struktura knihy a jednotlivých kapitol.


Myšlenky knihy lze shrnout na několik A4, ale to bych neviděl jako problém.
U seberozvojové literatury jde přeci jen především o akci a experimentování s představenými technikami. Čtení je zde pouze prvním krokem. Proto přístupnost témat spíše vítám.
Jestli toužíte po čtenářské výzvě, doporučil bych Stručnou historii času nebo knihu Ulysses. Náročnost Atomových návyků tkví především v tom, co čtenář změní po jejich přečtení.

Já si jdu dál válet šunky
Ale co uděláte vy?

3 02.01.2024

Bomba
Nesrovnatelné v porovnání s Anthonyho novější trilogií o dracích. Píseň Krve je sice fantasy, ale oproti Draconis Memories se drží víc při zemi. Sedl mi styl vyprávění, kdy jsme celý příběh sledovali z úhlu jedné postavy (Vélina Al Sorny). Oblíbil jsem si i charaktery a vztahy, které mezi nimi vládly. Super bylo i nenásilné, pozvolné splétání fantasy prvků do světa blízkého našemu středověku. Styl psaní byl poutavý a bavila mě každá jedna kapitola. Ačkoli je to první díl větší ságy, autor do knihy dokázal vměstnat uspokojivý konec s náznakem pokračování. Druhý díl se tak nestává povinností, což je velké plus.

Píseň Krve je za mě fajn odpočinková četba. Myslím, že se někdy v budoucnu pustím i do pokračování.

6 25.11.2023

Garth Nix vytvořil velmi zajímavý a atmosférický svět. Koncept duší, které se pokoušejí vrátit do života a nekromantů, kteří je posílají zpět do smrti je super. Podivná šerá říše mezi životem a smrtí i lokace ve Starém království jsou zpracované luxusně. Připadal jsem si trochu jako ve světě Dark souls.

Bohužel kniha v závěrečné části ztrácí dech. Je moc rozlítaná a vlastně jsem si finální konfrontaci neužily tak jak by se slušelo. Jako kdyby měla mít kniha původně 500 stránek, ale autorovi někdo zhruba v polovině řekl, že to má skrouhnout na 300.
Ani záporák na mě vlastně moc nefungoval. Připomínal mi spíš otravnou mouchu, která má ale neúměrně velké sebevědomí.

Nicméně jako fantasy pro děti či teenagery dobrý. Mohlo by to být výrazněji lepší, ale dobrý!

11.10.2023

Oslava života v tváří tvář všem jeho hořkostem. V kontrastu se smrtelností a stářím vyniká vše krásné. Bohužel to nedokážu popsat lépe.
Otevřeně se přiznávám, že ne všechny básně jsem plně pochopil. Rozhodně se k nim vrátím později.

Morový sloup je má první zkušenost se Seifertem a rozhodně nebude poslední. Nádherné slovní obraty a životní moudrost. Velice inspirativní.
Zachytit byť jen střípek života na kus papíru je velké umění. Jaroslav Seifert v tomto litém boji rozhodně obstál a jeho řádky tepají životem i dnes.

Ze sbírky:
"Každý z nás kráčí ke své propasti.
Jsou dvě:
hluboké nebe nad hlavou a hrob.
Hrob je hlubší."


Co je na světě krásnějšího než žena?

3 30.04.2023

Temná pohádka s prvky hororu. Zajímavá jednohubka. Líbilo se mi, jak popis prostředí korespondoval s aktuálním děním v příběhu. Ilustrace jsou famózní, a i když jsem na začátku očekával trochu něco jiného (popravdě sám nevím, co jsem očekával), tak jsem byl mile překvapen. Nemusí sednout každému, ale mně to teda sedlo.

1 01.02.2023

Čteno v anglickém originále.

Quentin Tarantino je kultovním režisérem. O tom žádná. Je však také kultovním spisovatelem?
Přiznám, že bych si totožnou knihu od jiného autora k přečtení pravděpodobně nevybral. Už to vpovídá něco o tom, jaký má jeho jméno přesah. Musím ale vzápětí fodat, že své volby nelituji.

Nejde o to, že by měla kniha nějaký super převratný příběh. To nemá. Tématicky je mi taky dost vzdálená. Vždy, když se Quentin rozpovídal o filmech z té doby, tak jsem se vůbec nechytal. Každopádně i tak mne čtení bavilo. Zajímali mě myšlenkové pochody postav (které ve filmu ze zjevných důvodů nebylo možné vykreslit), a dokonce jsem se přistihl, že mě zajímal i westernový příběh, ve kterém hrály postavy z knihy.
Velkou Přidanou hodnotu mělo i čtení v anglickém originále. Nevím, zda bych knihu vnímal stejně v českém překladu.

Jako zábavná forma učení se angličtiny: DOPORUČUJI.
Doporučuji i všem, kterým se film líbil a chtěli by si trošku rozšířit povědomí o postavách v něm.
UPOZORNĚNÍ: Novela se v některých významných scénách dost liší od filmu, tak abyste nebyli zklamaní :)

2 14.01.2023

Na tuhle zajímavou knížečku jsem narazil před lety. Bukowski byl pro mě velkou neznámou a neznal jsem tehdy ani beatníky. Po přečtení jsem si Bukůw syrový a upřímný styl psaní zamiloval. Dokonce jsem se vrhnul i ony slavné beatníky (ty mě ale spíš nudili).
Teď po letech jsem si dal NEJKRÁSNĚJŠÍ ŽENSKOU VE MĚSTĚ znovu (vždyť kdo by dokázal odmítnout), a překvapivě zjišťuji, že moje nadšení není takové jako tehdy. Buď zestárla ona, nebo já, říkal jsem si. A nebo se možná pomalu poddávám tomu šedivému životu, na který Buk tak nadával. Nevím. Každopádně jsem byl nucen ubrat jednu hvězdičku. Jeho styl vyprávění je pro mne stále fenomenální. Bez vykecávání, rovnou k jádru k věci. Je to i vtipné i geniálně absurdní. Nejlepší povídky jsou za mě: NITROŽDÍMAČKA; PATNÁCT CENTIMETRŮ, ŠUKACÍ MAŠINA; VŠICHNI SLAVNÍ LITERÁTI, KID STARDUST; DVANÁCT LÍTAJÍCÍCH OPIC, CO NEUMĚJ POŘÁDNĚ SOULOŽIT...
Ale i ostatní jsou vlastně z hlediska stylu a atmosféry na hodně vysoké úrovni. Některý jsou dost šílený a je tu i pár, dost zvrácených.
Vlastně můj jediný problém je, že mi prostě některý nepřišly tak senzační jako tehdy.
Každopádně i tak je pro mě Bukowski PAN spisovatel. A jeho jméno je pro mě synonymem vytrvalého dříče, který prostě nemohl nic jiného než psát.

Je to první kniha i tvůrčím psaní, ke které jsem se dostal. Nedokážu jí tedy porovnat s konkurencí. Z mého skromného pohledu je však publikace poučná a zajímavá. Určitě mne pár věcí naučila. Zároveň mi k mé nelibosti ukázala, kolik jsem toho stačil zapomenout (to je taky plus). V každé kapitole jsou zajímavé postřehy, příklady, a pak taky úkoly (vždy na konci lekce). Suma sumárum hodnotím knihu jako přínosnou, a určitě do ní ještě někdy nahlédnu.

07.10.2022

Skvělá jednohubka a ideální četba na víkendové cestování.
Jednoduchý příběh, který člověka vtáhne na první dobrou. Uvěřitelné charaktery, které žijí uvěřitelné životy. Dobře vykreslená hlavní hrdinka i její životní trable. Strašidelné scény jsou také povedené. A rozuzlení dává smysl.
Možná se nejedná o nejlepší hororový příběh, který existuje. Ale je fér říct, že na nic takového si kniha ani nehraje. Naopak je opravdová!
Vše, co se autorka rozhodla použít funguje velice dobře. Takové malé švýcarské hodinky, které mě potěšily. Dobrá práce a hodně štěstí v další tvorbě!

4 02.10.2022

Povinná četba.
Ne, opravdu! Schopnost kriticky hodnotit informace a obraz na svět, který si z nich utváříme považuji v dnešním světě za nepostradatelnou. Autorův pohled na svět je velice inspirativní a čpí životními zkušenostmi. Všech 10 představených instinktů dává smysl. Jednotlivé myšlenky jsou předávány srozumitelně a čtivě.
Když jsem pak zjistil za jakých okolností kniha vznikla, zamrazilo mě.


ČTĚTE, ŠIŘTE, PŘEMÝŠLEJTE.

16.06.2022

Zajímavý pohled na věc. Neříkám, že se mnou rezonuje všechno, co autor napsal. Asi na to nemám dost otevřenou hlavu. Každopádně čtení ve mně budilo takovej zvláštní uklidňující pocit.

Stres. Fakt, že na nás mnohdy doktoři zírají jen přes odraz na obrazovce svýho laptopu. A je pravda, že je až děsivě jednoduchý promrhat svůj život pro cizí sny a vize.

2 13.03.2022

Jen bych tady opakoval, co bylo řečeno už 1000x a daleko líp.¨
Četl jsem anglický originál, každopádně hádám, že český překlad na tom bude dost podobně.

Autor řek, co říct chtěl. A řek to tak, že tomu porozumí každej. Vopravdu!
CHYTRÝ, STRUČNÝ, VÝSTIŽNÝ a NADČASOVÝ!

16 13.03.2022

Zvláštní čtení. Chvílemi mi to připomínalo situaci, kdy se střízlivý člověk pokouší přebrat a porozumět myšlenkám někoho na tripu. Často jsem si kladl otázku: "Co se to tady vlastně děje?"
Na druhou stranu se mnou posledních dejme tomu 40 stránek z nějakého nevysvětlitelného důvodu rezonovalo (Asi dobře volený slova). A samotnej závěr mě překvapil. Jen tak dál!
Já jdu dál filosofovat nad tím, co se mi to vlastně dostalo do rukou.

1 13.03.2022

Na prvnía pohled mě zaujala struktura knihy. Za tu rozhodně hvězdičku. První část obdahuje řekněme "historky z natáčení", které jsou chronologicky seřazeny od roku 1937 až do 2020. Zprvu optimistický podtón postupně přejde do těžkého pesimismu. V druhé části jsou zobrazeny naše pochmurné vyhlídky do budoucna. A v té třetí se v nás autor pokouší vzbudit naději tím, že prý" existuje cesta jak z toho ven".
Musím přiznat, že ačkoli jsem zastáncem větší ochrany přírody a souhlasím s důležjitostí biodiverzity, něco mi na tom celém nesedělo. Optimistické vize, že všechno bude dobrý když uděláme to a to mi přišli až příliš idilické. "Firmy nás budou za dobré peníze zbavovat odpadu. Elektřina bude díky 100% využití obnovitelných zdrojů levnější. Lidé, kteří se rozhodnou mít dětí jich budou mít míň. Budou si vybírat z dražších, ale o to kvalitnějších potravin s minimem masa. " Já nevím. Špatně se to popisuje, ale kniha mi v určitých chvílích přišla naivní. Zcela ignoruje ten jediný dílek, který dokáže neskutečně zamíchat kartami a změnit dobré myšlenky v hodně špatné ideologie. Tím dílkem je lidská schopnost:" ojebat a ohnout vše k obrazu svému". I když se vydáme na zelenou cestu jak jí popisuje David, tak mám strach, že je to do určité míry jen dobře mířený pokus na získání větší kontroly. Protože my jako většina populace se třeba nakonec vzdáme spousty věcí, které ničí planetu, ale udělají to i ti nahoře? Stejně jako měli ve středověku náboženství, tak se může zvrhnout i zelená ideologie. A bohužel musím přiznat, že při čtení možných řešení a přílišného optimismu jsem se té myšlenky nemohl zbavit.
Nevím. Ať si každý udělá názor sám. Třeba se pletu.

Jinak souhlasím s problémy, které David nastínil. Plasty v oceánech, drancování oceánů i souše. A dokonce i s energetikou, kde zcela správně vypíchl problém s uložením energie.

8 23.01.2022

Nevím, jak se lidé cítili před 100 nebo 200 lety, každopádně je pravda, že náš život je do značné míry hektičtější. Sociální médie, multitasking, stres způsobený prací, nesoustředěnost, přehlcenost zbytečnými informacemi. To všechno jsou neduhy, se kterými se potýkáme víc, než kdy dříve.
Jestli se vás některý z výše uvedených pojmů týká, vězte, že Cal Newport v Hluboké práci řeší právě výše zmíněnou problematiku. Jak zvýšit svou schopnost soustředit se? Jak v dnešní době najít chvíli klidu pro práci či nějaký projekt? Jak dopomoci k tomu, aby člověk vyprodukoval něco opravdu hodnotného, a ne jen další generickou excelovskou tabulku?
Souhlasím s myšlenkou autora, že schopnost soustředit se na práci je v dnešní době dost možná vzácnější. Více méně souhlasím i s jeho postojem k sociálním médiím a emailu. Jak se říká, NIC není nikdy zadarmo. A za sociální sítě platíme tím nejcenějším, co máme. Naším časem. Ten by šel jistě využít líp.
Kniha se mi jako celek vlastně docela líbila. A na svůj žánr je i celkem čtivá. Je z ní sice trochu cítit, že její pisatel opravdu pochází z univerzitního prostředí nicméně s tím jsem se dokázal smířit.
Myšlenkově jsem se s autorem nejvíce rozdělil snad jen v jediné kapitole, která se týkala plánování dne. Nicméně je potřeba přiznat, že z teoretického pohledu mají Calovi myšlenky něco do sebe. Není to nic z čeho by vám měla vybouchnout hlava, ale určitě se vyplatí se nad některými nápady v knížce alespoň zamyslet.
To jo!

3 13.01.2022

Četl jsem v anglickém originále a vřele doporučuji.
Rozhodně nečekejte, že objevíte nějaký zázračný a zaručený recept na život. Peterson zde (alespoň pro mě) neobjevuje Ameriku. V knížce popsané principy najdeme v určité formě i v ústní lidové slovesnosti. A o to právě jde. Peterson oprášil staré pravdy a upravil je pro potřeby naší hektické doby. Pokusil se nám čtenářům vysvětlit, že nás těchto 12 "pravidel" provází odjakživa. Lze je nalézt v bibli, i ve starověké mytologii.
Kniha se za mě (oproti Petersonovým přednáškám) pohybuje spíš v teoretické rovině. Jednotlivá "pravidla" definuje a vysvětluje, proč fungují.
Dále pro mě byla kniha zajímavá, protože ji lze (dle mého) považovat za takovou sondu do Petersonova stylu myšlení. A myslím, že i když se s ním třeba člověk nemusí ve všem shodnout, tak je zajímavé "nakouknout do hlavy" někomu tak chytrému jako je on.

9 18.11.2021

Nerad bych tady zabředl do nějakého lezení do zadku. A ani nechci opakovat, co už bylo řečeno tisíckrát a lépe. Takže jen ve zkratce.
Buk je špica.
Inspirativní myšlenkový pochody
Upřímnost a vytrvalost.
Víc takových spisovatelů.
Klobouček
Hoj

1 10.05.2021

První půlka knihy celkem zdařile buduje atmosféru tajemna. Druhá část už je trochu slabší. Překvapivě mi nevadilo rozuzlení, se kterým autor přišel. Co mi však do příběhu nepasovalo, byl epilog. Nedokážu přesně vysvětlit proč, ale prostě mi to tam nesedělo.

1 24.08.2020

Můj názor na motivační literaturu je nepublikovatelný. Mark Manson nicméně vybočuje a jeho pohled na svět do určité míry rezonuje s tím mým. A co že dělá jinak?

Především se nesnaží věšet čtenáři bulíky na nos. Myslím, že některé myšlenky mají přesah i do aktuálních problémů naší doby.

PS: Doporučuji přečíst v angličtině.

07.07.2020