mcleod komentáře u knih

Velká část knihy (především v jejím začátku) není bohužel tak úplně o Michelangelovi. Vytváří spíše jakýsi kontext jeho života, když popisuje, co všechno se na přelomu 15. a 16. století v Itálii událo. Tyto pasáře nejsou moc zajímavé, ani moc nevtahují do děje (srovnám-li to třeba s Hugovými Bídníky), v případě popisu následků válek je text i dost nechutný. Jediné, co se mi z těchto částí líbilo, byl příběh Savonaroly, o kterém jsem se taky rád něco dozvěděl (poté, co jsme ve Ferraře na hlavním náměstí s překvapením narazili na jeho pomník). Oproti tomu pak ale stojí pasáže věnované Michelangelovi, které jsou tak geniální, že musím knihu (i přes zmíněné kritické připomínky) hodnotit nejvyšším počtem hvězd, a říkám si, že je velká škoda nedokončení původně plánované pentalogie.

8 10.12.2023

Omlouvám se za spojler, ale připadá mi docela vtipné, že pasáž o bílé velrybě je shrnuta jen na posledních 30 stranách 520 stránkové knihy, když by kniha měla být právě o tom. Začátek o verbování na loď je výborně napsaný, pak ale kniha přechází do dost podivného stylu, kdy se občas něco děje, většinou ale autor s prominutím jen tlachá o velrybaření. Jsem přitom člověk, který se vyžívá v dlouhých knihách a který ocení spíše sáhodlouhé originální popisy a myšlenkově zajímavé úvahy než dynamické dialogy nebo dobrodružný děj. Toto je ale pro mě spíše příkladem toho, jak takový typ textu dopadne, když autor nepřichází s prakticky žádnou nosnou myšlenkou, propracovaností postav a úvah, ani zajímavým stylem... spíš mi to evokuje povídání velrybářů na lodích plavících se dlouhé dny na širém oceánu, kteří se potřebují něčím rozptýlit, i když už jsou všechna zajímavá témata dávno vyčerpaná. Myšlenky zaznívající ve spojení s touto knihou ve mně po jejím přečtení naopak vytvářejí dojem, že jsou na knihu spíše uměle naroubovány. Ale pořád si říkám, že jde o první americký román, tak by člověk měl být tolerantní. Alespoň pár zajímavých pasáží v knize přecejen bylo, možná mi jen zkrátka stylově nesedla. Co se mi naopak hodně příčilo, byl dost odpudivý postoj k velrybám a poměrně dost rasistické postoje k lidem... to ale taky přičítám době vzniku a tehdejší americké společnosti.

10 25.09.2022

Také jsem hypersenzitivní člověk, ale o této knize nemůžu napsat žádnou chválu. Buď je to tím, že mám jiný vlastní racionální postup, jak se vypořádat s těmi největšími problémy, nebo je to extrémním a hrozivě neodborným stylem, jakým je tato kniha napsaná. Chápu, že člověku, který potřebuje "pohlavek" k probuzení, to může pomoct (a připadá mi vlastně skvělé, kolik lidí knihu takto hodnotí), ale mně připadala spíše depresivní, chaotická, nezáživná a vždy jsem ji ztěžka četl se silným pocitem, že kdybych si ji pustil více do hlavy, tak mi v ní nadělá pěknou paseku :-) Z celé knihy jsem si nakonec odnesl jen velmi malé množství podnětů, o znalostech snad ani nemluvě. A to je škoda, protože přesně to jsem od ní očekával.

3 20.03.2022

Literárně není kniha nijak zvlášť dobře napsaná. Spousta jednoduchých dialogů a stručných vět bez hlubšího rozměru ničím výrazným neupoutá. Je to taková až příliš formálně a odborně psaná beletrie. Z tohoto pohledu bych knihu hodnotil jako takový pěkný průměr. Ale samotný příběh je tak silný a autor si dal takovou práci se studiem materiálů, která je na textu rozhodně vidět, že to vytahuje dojem z knihy o dost výše. Díky ní jsem si tak připomněl všechny detaily toho, co se tenkrát stalo a na co můžeme být právem hrdí. A upřímně číst si pasáž o atentátu zcela náhodou zrovna ve chvíli, kdy jsem projížděl tramvají onou křižovatkou u Vychovatelny, byl opravdu neskutečně silný zážitek...

7 11.03.2022

Nepříliš povedené a nepříliš čtivé povídání o velmi zajímavých věcech a místech spjatých s krásným městem. Umím si představit, že by jiný "vypsanější" autor mohl daná témata přiblížit mnohem lépe se zaměřením na důležité věci bez zbytečných vycpávek, text by mohl více plynout, být stylisticky srovnanější a s méně gramatickými chybami (autor, který má velkou oblibu ve vložených větách, by si měl dávat opravdu dobrý pozor na čárky)... ale na druhou stranu člověk musí ocenit šíři znalostí autora této knihy. A nutno uznat, že probírat se všemi těmi zajímavými informacemi o městě, které mám velmi rád, rozhodně stálo za to.

5 28.12.2021

Tak propracovanou knihu s mnoha dějovými linkami, která by zároveň byla vtipná a ironická ve svých trefných komentářích o zákulisí Hollywoodu, jsem už dlouho nečetl. V tomto pohledu do skrytých koutů známého prostředí je kniha podobná autorovým předchozím dílům, hlavní postava je dokonce bývalý úředník britského ministerstva financí, takže na ně autor vědomě navazuje. Přitom ale dokázal složitostí děje jít mnohem dál, čímž se mu podařilo skvěle vyhnout případnému srovnávání se svým výborným seriálem a strhnout od první do poslední stránky, která mimochodem spolu s nečekaným závěrem také stojí za to :-) Zvláštní, že kniha mezi čtenáři tak zapadla, pro mě jde ale o výjimečný a doslova dokonalý román.

5 23.12.2021

Publikace k mé nejoblíbenější a podle mého názoru i nejpovedenější expozici Národní galerie, která mě hned napoprvé nadchla svým pěkným geografickým charakterem. Nezabývá se však jen vývojem, prostorovými podobnostmi i odlišnostmi a vysvětlením jejich příčin v duchu základních principů geografie umění. Přináší také vhled do kontextu zahraničních inspirací, národostních a tradicionalisticko-avangardních sporů v umění první republiky, který vytváří hezky ucelený prostorově diferencovaný obraz umělecké scény tohoto zajímavého období, které bylo i podle obsahu výstavy bohaté na krásné a originální malby.

2 01.12.2021

Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.

8 21.06.2021

Neskutečně energický a talentovaný Albert Čuba, jeden z členů mých oblíbených Tří tygrů, se vedle mnoha dalších aktivit pustil také do psaní povedené knihy. Odlehčený příběh o herci z oblastního divadla, který je hrozný svým chováním i výkony, ale sám o sobě má jiné mínění, na mnoha místech pobaví, ale také hezky vtáhne do zákulisí divadla, kde se odehrávají snad ještě větší dramata než na prknech jevišť. Promyšlenou taktikou se hlavní postavě povede prorazit a přesvědčit o svém mínění o sobě samém i diváky, přestože jím kolegové herci po vyplouvání starých křivd a nových nespravedlností stále více opovrhují (někteří oprávněně, jiní jen s čisté závisti). Jediné, v čem vidím lehkou slabinu knihy (přestože ji jako prvotinu hodnotím velmi kladně), je až příliš velká přímočarost, když příběh postupuje víceméně lineárně bez jediného většího zvratu... zkrátka jsem čekal, kdy přijde pád Milana Nikla a on přitom místo toho vzhlíží (jako správný úspěšný psychopat) na metu nejvyšší :-)

5 05.06.2021

Jan Keller dokázal skvěle pojmenovat a popsat věci, se kterými se sám dlouhodobě utkávám. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, až mě z toho mrazí. Kniha zajímavě a komplexně představuje problémy současné společnosti, která je postavená na věčné nedospělosti a zábavě, neustávajících možnostech volby, zkrátka na právu na neustávající ničím nerušené štěstí (bez ohledu na reálné ekonomické postavení, vytěžování v práci, stárnutí, ohleduplnost nebo zodpovědnost). Začátek tohoto příběhu vidí autor v levicovém liberalismu 60. a následujících let, který svými aktivitami bořícími pouze společenské normy podpořil zesílení přetrvávající ekonomické podřízenosti, čeho se rádi chytli pravicoví liberálové v rozbíjení zbytku sociálních jistot. Jak autor píše, tento duch neomezenosti a silného individualismu se koncentruje do metropolí, které jsou zapojené do globální ekonomiky a pro které je zbytek státu, který nereflektuje tak silně tyto trendy a na který tvrdě dopadá globalizace, čím dál větší přítěží a prostorem nehodným jakéhokoli zájmu (opět to sedí mé vlastní zkušenosti a je to krásná paralela s Huxleyho rezervacemi, ve kterých žijí jen divoši nechápající "přínos" systému, který nám poskytuje věčné mládí, štěstí a pohodlí). Někteří vyčítají knize, že je do velké míry postavena na přebírání a komentování myšlenek několika zahraničních autorů, nebral bych to ale vůbec negativně. Naopak je Jan Keller dává do zajímavých souvislostí a navíc nás seznamuje s velmi podnětnými francouzskými publikacemi, které nejsou pro většinu české odborné veřejnosti z jazykových důvodů příliš dostupné. Za mě je to tedy jedna z nejzajímavějších odborných knih, které jsem v poslední době četl.

9 17.04.2021

"Život napodobuje legendy! Nemáte také ten dojem?" Výborný příběh na motivy dvou tématem podobných a přitom ve vyznění odlišných starodávných legend... západní řecké legendy Krále Oidipa (ve které syn zabíjí svého neznámého otce a nahrazuje ho na jeho místě) a východní íránské legendy Šáhnáme (ve které otec zabíjí svého neznámého syna a vše zůstává při starém). A mezi tím stojí rozkročen turecký život, který se tu podobá řeckému, jindy zase íránskému literárnímu vzoru. Barvitý příběh knihy tak zase z trochu jiného úhlu pohledu, velmi originálně a hezky propracovaně ve vztahu k hledání literárních a jiných uměleckých paralel poukazuje na rozpolcenost turecké společnosti, která se zmítá mezi západními moderními a východními tradičními vlivy. Krásný styl psaní je pak u Orhana Pamuka standardem, který vše pěkně rámuje a díky kterému je radost také tuto knihu číst.

7 11.04.2021

Jedno z mála děl, u kterého se mi více líbí filmové zpracování než (se vší úctou vůči autorovi) z mého pohledu spíše průměrná knižní předloha. Od Vladislava Vančury jsem doposud četl jen Rozmarné léto, které se mi líbilo krásným poetickým jazykem i atmosférou (i když jsem i vůči němu v určitém morálním ohledu kritický), ale Markéta Lazarová mě docela zarazila. V ději a postavách se těžko orientuje, autor z věty na větu skáče od jednoho k druhému, navíc vstupuje do děje zvláštními a chvílemi i vcelku neadekvátními komentáři (kterými se například omlouvá čtenáři za popis děje a pozastavuje se nad vcelku normálním jednáním postav). Styl této knihy mi nepřipadal vysoký, ani propracovaný, spíše nuceně archaický až šroubovaný, místy dokonce i podivně lidový... toto mi utkvělo v paměti: "Netrvalo to déle, než je potřebí, aby se sedláček poohlédl, není-li nablízku nějaký chlapácký jezdec. A hrome! Shledav, co se to děje, a vida, že je vesnice jako když vymete, popadl lískovici a hajdy na náves." Je toto ten vybroušený jazyk a vysoký styl, který máme s autorem spojený? Přiznám se, že právě pro takové pasáže pro mě bylo velmi obtížné knihu dočíst. Na druhou stranu pár světlých okamžiků tam bylo, příkladem mohou být vcelku barvité popisy srážky loupežníků s hejtmanským vojskem nebo i samotný zajímavý příběh a postavy, které se ale v knize bohužel tak trochu skrývají jako loupežníci v hustém lese.

8 01.03.2021

Líbí se mi, jak Michal Ajvaz dokáže k filozofii, které se profesně věnuje, přidat prostřednictvím krásné literatury další dimenzi. Na jedné straně zde máme úvahy o vnímání světa, prostoru a věcí... to, co je nám blízké a všední, nevnímáme tak jako věci, které vcházejí do našeho života jako nové či jen na okamžik. U důvěrně známých věcí tak můžeme mít problém si rozpomenout, jak vypadají, oproti věcem nevšedním, které dokážeme popsat do detailu. Dokonce přímo před našima očima se tak na známých věcech mohou skrývat detaily, které nás dokáží při jejich zaregistrování překvapit a mohou vést k zajímavým úvahám a příběhům. A zde nastupuje Ajvazova beletrie, která nám představí, co se v těch nevšímaných koutech může skrývat a k jakému rozvětvení příběhů může takový objev vést.
Velmi zajímavé jsou také autorovy úvahy o prostoru města, které mi připadají čím dál více fascinující a kterým se také sám začínám profesně zabývat. Při čtení této knihy jsem si teprve uvědomil, jak jsem k tomuto tématu asi přišel a kdo mě v tom zřejmě nejvíce ovlivnil: "Město, v němž žijeme, je vytvořeno ze slov mnohem více než z cihel a kamenů. Povrchy, které vidíme, tvoří jen nepatrnou část města, obklopují nás potemnělé zahrady slov, rozrůstající se za přítomnými a viditelnými povrchy..." Ne David Harvey, ani Henri Lefebvre, ale bylo to spíše dílo Michala Ajvaze, které stálo, důvěrně známé, tam někde v koutu mé mysli a od kterého se začal odvíjet další zajímavý příběh...

11 17.01.2021

Výborná kniha stručně seznamující s pohnutou historií mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, především pak detailněji popisující postup jeho obnovy. Nabízí tak spoustu poutavých informací a vhledu do restaurátorské profese. Kniha je z roku 2008, vznikla dvanáct let před úspěšným završením těchto snah, je tedy také zajímavé sledovat postoje, postup a naději zainteresovaných autorů v budoucí vývoj. Jak uvádějí, obnovený mariánský sloup "bude duchovní i výtvarnou ozdobou náměstí a celé Prahy. Pak připravený a již hotový sloup se jako zázrakem, během několika týdnů objeví na místě, kam odevždy patří... Ano, Praha čeká na zázrak!!" A přesně takový zázrak opravdu přišel :) V tak těžkém letošním roce skončila více než stoletá snaha o obnovu sloupu a odčinění uměleckého i duchovního barbarství jako jedna z mála věcí tak pozitivně.

7 31.12.2020

Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.

2 30.12.2020

"Zdá se, že úlohou Židů je, aby se stali ohniskem (...) zkušeností lidstva, aby je zdůraznili a aby se jejich konkrétní osud stal všeobecným mravním ponaučením." Poutavě a čtivě sepsané dějiny nejstaršího národa od Abrahama po dnešní svět, které jsou naplněné spoustou informací a zajímavých souvislostí. Ze všech zmíním například zajímavé zasazení působení Ježíše do kontextu předcházející židovské diskuze o etickém a univerzálním náboženství (která byla před příchodem Ježíše potlačena, judaismus a křesťanství si tak teoreticky mohly konkurovat nebo se křesťanství vůbec nemuselo z judaismu vydělit), vztahu judaismu a počínajícího křesťanství, které bylo dlouho chápáno jako jeden ze směrů judaismu (de facto tak nakonec opravdu došlo k univerzalismu judaismu skrze křesťanství), nebo kořeny socialistických autorů (včetně Marxe), které často vyrůstaly z židovského vnímání dějin i z židovské emancipace, dokonce i z určitého autoantisemitismu. Koneckonců i holocaust vidí v kontextu nesmyslného celozápadního vzedmutí antisemitismu na přelomu století, který za přihlížení zbytku západního světa překvapivě vyvrcholil nepředstavitelnými hrůzami zrovna v té nejkulturnější zemi, se kterou měli Židé ještě před první světovou válkou na rozdíl od jiných zemí výborné vztahy (někteří sionisté tehdy dokonce podporovali myšlenku zavedení němčiny vedle jidiš jako oficiálního jazyka nového státu v Palestině). Rozhodně doporučuji každému, kdo se chce něco dozvědět nejen o židovských dějinách, ale i o dějinách lidstva, které (jak uvádí sám autor) s tímto velmi zajímavým a inspirativním národem prostě vždy nějak souvisejí. "[Židům] vděčíme za ideu rovnosti před zákonem, božím i lidským. Od nich pochází idea o posvátnosti života a vznešenosti člověka, o individuálním svědomí a tím i o společenské zodpovědnosti, o míru jako abstraktním ideálu a lásce jako základu spravedlnosti a o mnoha jiných věcech, které tvoří podstatu morální výbavy lidských duší. Bez Židů by byl svět možná mnohem pustějším místem. Především nás Židé naučili, jak racionálně přistupovat k neznámému. Výsledkem byl monoteismus a tři velká náboženství, která ho hlásají. Téměř přesahuje možnosti představit si, kam by svět kráčel, kdyby židovský národ nikdy nevznikl."

6 05.12.2020

V první řadě bylo zajímavé číst knihu, jejíž děj se odehrává v mém oblíbeném a důvěrně známém městě. Zároveň jsem celý ten neuvěřitelný příběh doslova hltal, protože vím, o kterém domě Formánek píše, a protože jsem o něm sám cosi slyšel. Ovšem jednoduchý styl psaní autora mi až tak moc nesedí (ale to bych mu neměl vůbec za zlé). Trochu mě ale zklamalo, jak byl děj především ve druhé polovině knihy do velké míry nerozpracovaný a nevytěžený. Naopak se ke konci lehce upadajícího příběhu koncentrují jakési filozoficko-teologické pasáže a osobní promluvy autora, které často jen velmi lehce souvisí s dějem knihy a které nabourávají jinak potenciálně hodně silnou atmosféru dost originálního příběhu. Je to škoda, ale pro mě je to i přesto stále docela dobrá kniha o Třebíči.

5 12.10.2020

"Rozhodni se pro nás. Zvol si život. Zvol si splácení hypotéky, zvol si pračku, zvol si auto, zvol si vysedávání na gauči a koukej se na voblbující a ducha ubíjející televizní soutěže a cpi si přitom do huby hambáče. (...) Já jsem si zvolil nevolit život. Jestli se s tim ty zmrdi neuměj srovnat, tak je to kurva jejich problém. Jak říká Harry Lauder, já se akorát snažim, abych měl tuhle štreku rychle za sebou..." Deziluze ze společnosti prosáklé pomalu odcházejícím thatcherismem... Don't just hope for a better life. Vote for one... a volba rezignace na okraji společnosti, na který společenské změny nejhůře dopadly a který zároveň všechny stahuje ke dnu. Oproti mému oblíbenému filmu je kniha lehce odlišná. Nejvíc v absenci jednotící příběhové linky, která spolu s tím, že každou kapitolu vypráví někdo jiný (a ne vždy je od začátku zřejmé kdo), přispívá k tomu, že se kniha stává trochu nepřehlednou. Ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžu říct, jinak je to skvěle napsaná kniha, která tvoří se zmíněným kultovním filmem vyrovnaný a v určitém smyslu zábavný pár. Svět lidí na periferii Spojeného království i společnosti se občas hroutí pod rukama, občas ubíhá až příliš rychle, ale zkrátka odmítá řešit jakékoli zvnějšku vnucované hodnoty společnosti, ke které se obrací zády, někdy pěstmi a noži. "Báječný, mami, báječný, řeknu a snažim se vypadat jako Jimmy Cagney a trapně ztroskotám; jako u většiny věcí. Ale stejnak, selhání, úspěch, co to je? Dyť je to kurva jedno. Všichni jsme naživu, pak umřem, a to za celkem krátkou dobu. To je celý, a basta."

7 26.06.2020

Podobně jako v mnoha předchozích případech mnou letos čtených knih patřil i závěr roku připomínce významného jubilea. Padesát let od vzniku Monty Pythonů jsem si tak nemohl připomenout jinak, než přečtením knihy od mého nejoblíbenějšího člena Michaela Palina. Moc jsem nevěděl, co od této knihy očekávat, přiznám se, že jako pravá suchozemská krysa jsem o lodi Erebus až do čtení této knihy vůbec nic nevěděl (což je zvláštní vzhledem k tomu, o jak slavnou loď v anglickém prostředí zřejmě jde). Kniha mě ale okamžitě vtáhla díky autorově schopnosti přiblížit nejen příběh této lodi, ale také každý detail její podoby, charakterů její posádky i všech nehostinných míst, kterými loď proplula. Dílo do značné míry navazuje na dosavadní autorovu tvorbu, ale zároveň je hodně odlišné (podobně jako román Pravda), když spojuje v určitém smyslu naučnou literaturu o cestách samotné lodi s cestopisnými pasážemi, ve kterých autor (jak jsme u něj zvyklí) nádherně popisuje aktuální podobu míst, které loď navštívila. I touto knihou tak Michael Palin dokázal šíři svého talentu i to, že si bez pochyb zaslouží čestný titul mého nejoblíbenějšího Monty Pythona :-)

11 11.01.2020

Další výborný a originální román Petra Stančíka. Pokud odhlédnu od stylu psaní autora, který je velmi specifický a mně velmi blízký, a od toho, že jde o detektivku z pražského prostředí, nevidím narozdíl od mnohých jiných čtenářů žádnou větší paralelu (nebo vykrádání) mezi komisařem Durmanem a jeho bizarně psychedelickým světem habsburské Prahy a inspektorem Lavabem a jeho příběhem plným vtipných situací vyšroubovaných až k surrealistickým horizontům. Příběh Mlýnu na mumie se do značné míry točí kolem vnímání světa zmíněné hlavní postavy, Nulorožec je oproti tomu postaven spíše na samotném rozplétání případu, který na scénu přináší spoustu dalších roztodivných postav, historických dokumentů a magických lokalit. Petru Stančíkovi se tak povedlo něco výjimečného (co ho podle mého staví mezi ty nejlepší spisovatele)... nevzdal se svého stylu krásné hry s jazykem a budování surreálního příběhu, ale zároveň představil opět něco nového. A ve srovnání s Mlýnem na mumie a Andělím vejcem dokonce i nejlépe napsaného.

9 22.05.2019