Márinka komentáře u knih

Za prvé: je to kniha oddechová, s jednoduchým příběhem a předvídatelným koncem. Prostě pohodovka.
Za druhé: je to kniha humorná, protože jsem se mnohokrát nejen usmála, ale také zasmála nahlas. Super!
Za třetí: je to kniha inspirující. Máte sto chutí vzít si k ruce mapu a poznámkový blok, abyste si trasu i vše na ní hodné pozornosti zapsali.
Za čtvrté: autorky nápaditě proložily dámskou jízdu pánskou. Čtenářka se nenudí, čtenář si také přijde na své a oba si možná uvědomí, že "oddělené" dovolené mají něco do sebe.
Za páté: postesknutí skoroabstinentky: Fakt musí všude alkohol téci proudem?
Za šesté: charaktery postav jsou uvěřitelné. Tu a tam jako byste četli nikoli v knize, ale ve vlastní hlavě.
Za sedmé: je to kniha vhodná k trénování paměti. Dá to zabrat, než si zapamatujete nejen jména - Karolína, Marta, Darja, Jindřiška, Anna, Alex, Jiří, Antonín, Mirek, Ruda, Maruška, Jousef, Alenka ... - ale také kdo ke komu patří a u žen kdo je kadeřnice, učitelka ve výslužbě, knihovnice, farmářka, vdova, vdaná, rozvedená ... (pokud jste nečetli předchozí díly). I když archivář Antonín se vám vryje do paměti natošup a hned tak nevyvane :o).

Nevím, zda v té záplavě knih kolem mne najdu čas na přečtení předchozích dílů. Ale pokud mne zaujme námět potenciálního čtvrtého dílu, ráda si ho přečtu.

3 22.04.2024

Svižné, vtipné, pro starší a pokročilé příjemně reminiscenční a ty mladší, zvláště rozedené ženy, určitě "cizí neštěstí potěší" ;o). Pohodovka na odpoledne, při které si dokonale odpočinete. Poslední dobou mám dojem, že "relaxační" funkce literatury nabírá čím dál tím více na důležitosti.

6 19.04.2024

Jak může autor v záhlaví své knihy napsat, že neodpovídá za chyby v ní obsažené?

1 18.04.2024

Autorčin Obchůdek s knihami se mi líbil, ale z "Čajovny" jsem velmi zklamaná. Mnohem lepší je Pojízdný krámek snů Jenny Colganové.

Kniha - předmět: nádherná, hned na začátku mapa s vyznačením tras, spousta úžasných fotografií, které vás přímo tahají z ušáku ven, příjemné drobounké ilustrace, QR kódy na podcasty.

Kniha - příběh: geniální střídání popisů jednotlivých etap s užitečnými radami, upřímnými a někdy i vtipnými výpověďmi stezkařů a s pohledy pro mne dosud neznámých bytostí Trail Angels. Poučení, zábava, úžas, inspirace.

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/kdyz-televize-primeje-cist-a-snad-i-chodit/

5 07.04.2024

Jeho příběhy se většinou odehrávají v "divokých devadesátkách". Čtenář má tak možnost lépe pochopit souvislosti, příčiny a následky tehdejších kriminálních činů. I když se jednalo např. "jen" o propíchnuté pneumatiky, vykradené kostely, chaty, ukradené identity a s tím spojené podvody... Dnes už se také jinak dívám na institut amnestie či všudypřítomné kamery. Více v recenzi.

3 07.04.2024

Dva příběhy.
Jeden ze současnosti, literární, velmi příjemný, zábavný, plný odkazů na další literání skvosty. Ženy všech generací, každá se svými starostmi i radostmi. Srdce knihomolky plesá.
Druhý, dějově o třicet let zpátky, se mi četl velmi obtížně. Záhy se nad mou hlavou začal vznášet stín tragédie. Nevím, zda to bylo sugestivním stylem autorčina psaní, či mým "zaručeně správným" odhadem příčin a následků, ale "Madeleininy" kapitoly byly velmi zatěžující na můj nervový systém.

4 07.04.2024

Máte-li rádi Vánoce a spojujete si je se "šťastným a veselým" obdobím roku, pak vás tato povídková kniha zklame. Najdete zde Vánoce protivné a vzteklé, osamocené, špitální, (ne)rovnovážné, tragické, sebevražedné, osudové, smutné či zcela mysteriozně nevánoční. I tak se mi většina povídek líbila. Napsali je totiž současné populární a uznávané autorky, autory nevyjímaje.

10 28.12.2023

Marek Vácha má dar moudré a hlavně i pro nevěřící srozumitelné řeči. Mluvené i psané. Bohužel jsem však nedokázala vyhovět autorovu přání z úvodu knihy: "Chci poprosit čtenáře, aby nečetli tuto knihu jako knihu o mně, chci spíše ustoupit do pozadí a nechat pracovat čtenářovu fantazii." Jeho krátké úvahy o spoutání sociálními sítěmi, tiživé samotě vyplývající z celibátu, touze po blízkosti (Slečna Simona - úžasně napsáno), o hříchu (Dunajská delta - několik důležitých řádek pro všechny bez rozdílu světonázoru), lásce k přírodě, poznávání dalekých míst a civilizací, vnitřní rozervanosti a utrpení (trýznivé strany 71-74), víře, Bohu, modlitbě... jsou velmi upřímné, ba až odvážně odhalující. Nelze za nimi nevidět autora. Čtěte pomalu, klidně několikrát.

5 28.12.2023

Prozaická prvotina brněnské dramaturgyně Anny Saavedry podle mého není román. Je to kaleidoskop lidí "na cestě", které tak trochu spojují pokojské z jednoho nejmenovaného hotelu. Kniha obsahuje dva druhy příběhů: nomádské - vyprávění těch, kteří se poprvé v životě ocitli či neustále jsou "on the road" a žen, které jsou svědky jejich krátkých zastavení. Jen tak mimochodem: nikdy jsem neopouštěla dočasná ubytování stylem "po mně potopa", ale od teď se po sobě rozhlédnu ještě jednou :o).

Některé z "povídek" jsou velmi zajímavé, např. osud "sexsymbolu" Erika, který se proplétá téměř celou knihou či Sally, která ač s nomádstvím v genech a stále na cestách končí své vyprávění přípitkem: "Na kořeny, protože kořeny jsou důležité." Mám také ráda příběhy typu "mávnutí motýlích křídel". Proto se mi moc líbil "Počátek Velké francouzské revoluce" (1789), kterou podle Dagura z Islandu zapříčinila erupce islandské sopky v roce 1783.

Za zmínku stojí i tři úsměvná intermezza "Nomádský slovník, konverzace pro začátečníky".

3 25.12.2023

Číst zpověď člověka, o kterém máte vytvořenou mediální představu, rozšířenou o pár chvil osobního setkání, může být šokující. Alespoň tak na mě působily první stránky této velmi zajímavé knihy. Cože!? To má být ona urozená princezna, seriozní policistka, statečná houslistka...?! Ano, je. Herci ve skutečnosti nejsou hrdiny z pláten kin, televizních obrazovek či divadelních prken, se kterými si je ztotožňujeme. Žijí stejné, obyčejné životy jako my ostatní. Anebo taky ne. Nebývale osobní zpověď.

4 01.12.2023

Efekt motýlích křídel. Peklo na Zemi. Kdo jinému jámu kopá... I tak by se daly parafrázovat názvy 25 kapitol této nevšední a velmi zajímavé knihy, např. Prérie vrací úder, Vyhubte všechny vrabce, ujídají nám zrní!, Bílá smrt... Kolegyně ji zařadily do beletrie, ačkoli zpoloviny je naučná. Ovšem v tom dobrém slova smyslu a způsobem, který mě bavil.

Autor skvěle vybalancoval touhu seznámit čtenáře s přírodními vědami s cílem ho udržet při četbě pozoruhodným, i když vesměs tragickým, příběhem. Všechny "storky" jsou napsány podle skutečnosti a oceňuji, že na konci povídky autor vždy napsal, kterou osobu si v zájmu napětí vymyslel. Nutno podotknout, že mnoho jich nebylo.

3 23.11.2023

Ačkoli jsou popisované události staré bezmála devadesát let, najdete zde mnoho současného. Včetně zamyšlení nad tím, kde jsou naše hranice osobní i hranice naší civilizace/existence.

Deníkové zápisy jsou věcné, ale navzdory zmrzlým údům zde nacházíme humor a zejména, i přes všechny prožité útrapy, okouzlující popisy přírody. Myslím si, že velký podíl na čtivosti má skvělý překlad Violy Somogyiové.

19 05.11.2023

Ne každá kniha "osobního rozvoje" vás "rozvine". Pokud Dandapaniho budete nejen číst, ale jeho radami se řídit, "rozkvetete". :o) Více v recenzi.

2 05.11.2023

Začátek je poněkud rozpačitý, ale jakmile se Sarah vydá z Nového světa na Starý kontinent, začíná nabírat na obrátkách. Tam zjišťujeme, že nejen naše ale také představy literárních postav často bývají daleko od reality. Vždyť začít "šéfovat" několika lidem ve velkém, prestižním knihkupectví je zcela odlišné, než si v malém městečku sama vychutnávat poklid obchůdku na maloměstě.

Milostná linka je více v pozadí a (bohudík) není prvoplánová. Zato svět literatury, pamětihodností i skrytá zákoutí Paříže v příběhu naprosto dominují. Autorka dokonce věnovala více než jednu stránku bukinistům. :o)

Líbila se mi také "retro linka" v dopisech, která měla velmi romantické vyústění.

4 01.11.2023

Je to příběh velmi čtivý, skutečně ho zvládnete za jeden večer. Navíc vychází z dlouhodobé paměti epizodické, která je, bohužel, velmi nespolehlivá. Je proto velmi důležité si historické události, z jakéhokoliv období, připomínat co nejvíce. Zamýšlet se nad jejich příčinami a důsledky, diskutovat o nich.

Milostná zápletka není originální. Ale myslím si, že o to "naší" autorce (je z Vyškova) nešlo. Navíc hlavní hrdinka vykazuje autobiografické rysy, protože Alena Chládková skutečně působí jako lektorka a poradkyně pro oblast pracovního práva, personalistiky, odměňování a mzdového účetnictví.

Ani tu a tam v textu se vyskytující verše nejsou náhoda. Již v roce 2010 vydala sbírku básní Čokoláda chlli.

1 22.10.2023

Nadšení z anotace a z obálky.
Zmatení z časových linií, které se "bez varování" střídaly po větách.
Pasáž, která dle mého zcela vystihuje hlavní téma tohoto zajímavého debutu:
str. 89
"Ty o tenhle život nestojíš. Proč s ním odmítáš skoncovat?"
Anna založí paže na hrudi, vítr jí víří pod sukní a ona se na okamžik otřese.
"Myslíš ty vůbec někdy na ostatní? Na to, jak jim ta tvoje zatracená potřeba být neustále sama sebou může ublížit?"
Daniela zašlápne nedopalek podpatkem.
"Ne, to teda nemyslím. Každý, koho potkáš, bude chtít, abys byla jiná, než jsi. Ty musíš být jen tím, čím být chceš."
Údiv (nikoliv první) nad tím, jak může třicátník tak věrohodně popsat život, myšlenky, (po)city osmdesátníka.
Doporučuji.

3 09.10.2023

Na počátku této ságy, která obsáhla sedmdesát let, byly rozhovory, které s řeckými emigranty vedla novinářka Scarlett Wilková pro projekt Paměť národa (Post Bellum). Jejich osudy na ni zapůsobily tak, že se rozhodla ztvárnit je do své beletristické prvotiny.

Kniha je rozdělena do kapitol po deseti letech, a tak se čtenář neztrácí ani v čase ani v ději, i když je vyprávěn několika osobami. Autorka nezapře novinářku - její jazyk je stručný, bez emotivních kudrlinek, velmi čtivý. Přesto útočí na city čtenářů silou nevídanou.

Hrdinové příběhu jsou malí, obyčejní lidé, což však neubírá na historickém významu. Neměli tušení, jak lehce šlo s nimi v 50. letech manipulovat. Vždyť je zachránili politicky stejně smýšlející lidé! Tak jako mnozí Češi však nevěděli, co komunismus vlastně znamená a "dokáže". Velmi zajímavé jsou pasáže o řecké komunitě, o snaze setkávat se, dodržovat dávné zvyky, zpívat, tančit, z dostupných surovin připravovat řecké jídlo, ale také bránit smíšeným sňatkům a společně doufat, věřit v návrat.

PS: Chystám se na Ty chladné oči :o)

20 02.09.2023

"Vražedná " zápletka nebyla nikterak originální. Ale v případě tohoto příběhu nebyla pro mě tak důležitá. Skvěle jsem se bavila nad politickými glosami typu: "Nemůžeme hned všechny podezřívat. Nejsme v politice. Ne každý má dvě tváře" nebo "Jestli se chce opravdu stát dobrou vyšetřovatelkou, musí nasadit kamenný obličej, jako když Kaddáfí kdxysi v její přítomnosti básnil o svých sexy osobních strážkyních." a mnoho dalších.

Velmi sympatický mi byl Angelin vztah s manželem i k bodyguardovi Mikemu a naprosto jsem chápala její touhu po přátelství a "zapadnutí" mezi obyvatele jejího nového domova. A samozřejmě jsem byla nadšená z její lásky k pečení buchet :o).

4 12.08.2023

Román Z kamene a z vápna má velmi daleko do napínavé detektivky. Děj ubíhá pomalu a má velmi "edukační nádech". Přiznávám, že jsem z počátku nervozně otáčela stránku za stránkou a čekala, kdy se to "konečně rozjede". Postupem čtení jsem se však uklidnila a nechala se vzdělávat o životě ve středověku na pomezí Moravy, Čech a Rakouska. A zase jsem se obohatila. Nejen "mé" Slezsko trpělo neustálými změnami "pánů", ale také naše jižní pohraničí. Znáte to, "cizí neštěstí potěší" :o)

Velmi oceňuji mapu na začátku a doslov autora. První umožní čtenáři lépe se orientovat v prostoru příběhu, druhý uvede na pravou míru poměr skutečné historie a fabulace.

Zajímavé byly nejen popisy krajiny, ale také přiblížení stavebních plánů a strategií. A v neposlední řadě ve mně autor svým uměním vzdbudil zájem o hlavní postavy. A to natolik, že jsem si vypůjčila první díl.

2 02.08.2023