Lenka4 komentáře u knih
S přečtenými stránkami nenarůstá strach, ale zvědavost, kde že se to Julie ocitla. Paralelní světy jsou řešeny zajímavě, jen rozdělení předmětů na dotýkané a nedotýkané stojí trochu na vodě. Postupné odkrývání minulosti vede k proměně prvního pohledu na postavy, což obohacuje čtenářský zážitek.
Maloměsto, podivínský doktor s k podivínství spějícími dcerami a dospívající jinoch. Drobné i velké události ústí v dilema - nechat se svázat konvencemi provázenými jistotou, nebo sebrat odvahu ke svobodnému životu s rizikem neúspěchu? Tato otázka zůstává stále živá bez ohledu na prostředí a letopočet.
K tématu i národnosti hlavních postav by se hodil anglický humor. Škoda pohřbených dobrých nápadů.
Jaká to řemeslně krásně provedená práce veršotepcova. Pečlivě vyvedené rýmy v patřičném rytmu myšlenky nesoucí. Občas stojí za to, sfouknout prach ze starých sbírek a připomenout si díla českých klasiků.
Nový den
Nový den mi ze tmy vstává,
duše zvon se rozhoupává,
k práci volá pták i čmel
Bože! Co jsem včera chtěl?
Příběh má bohatý děj a svižné tempo. Snad jen líčení důsledků používání ostrých předmětů a palných zbraní by nemuselo být tak detailní. Zdařilou postavou je muž se šiškou na klobouku.
Tuto knihu by si pro poučení měly přečíst všechny sebestředné Heleny, které se hrabou v minulosti svých matek a fantazírují o budoucnosti s hypotetickou dcerou, po které umanutě touží. Přitom si nevšímají, jak jim uniká přítomnost.
Tak tuto paní bych za přítelkyni nebo sousedku rozhodně nechtěla. Moralizovat a kritizovat jednání lidí z okolí se jí nejspíš zdá správné, ale kde bere jistotu, že je posuzuje a odsuzuje spravedlivě? Pravé pohnutky a příčiny chování bývají skryté, to navenek viditelné může vzbuzovat falešné dojmy.
Připomínka temné kapitoly španělských dějin. Chování Španělů k domorodému obyvatelstvu líčí disputace i stylově odlišné vyprávěcí části textu. Ty s ještě silnějším dopadem.
Děj plyne minutu po minutě, přitom trochu zdlouhavá se zdá být pouze úvodní hodina dějepisu. Detailní pohled do prostředí soudu i na práci soudce je pro neznalé zajímavý, průběh exekuce napínavý a zároveň humorný. Jen scéna s dozimetrem tam nějak nepasuje. Že by měl soudce opravdu strachy tak zatemnělý mozek?
Rozhovorům chybí jiskra, některé otázky jsou zbytečně nátlakové.
Jestli autorovým záměrem bylo umístit v příběhu všechna možná strašidla a podivné bytosti, tak se mu to podařilo. Nejsem si však jista, že to příběhu prospělo.
Život a svérázné zvyklosti židovské komunity jsou líčeny s příjemnou nadsázkou.
Koho zajímá, jak vypadala četba pro děvčata v meziválečném období, může směle sáhnout po tomto prázdninovém, lehce dobrodružném příběhu jako typické ukázce.
Směsice všeho možného, co by se mohlo alespoň vzdáleně dotknout okultismu v církvi v první část knížky by si zasloužila ucelenější studii, vysvětlivky a zařazení do kontextu. Každý rituál nejprve vymyslel člověk a funguje jen tehdy, pokud se ostatní nechají jeho „tajemstvím“ očarovat, či se jim hodí pro vlastní účely. Doufejme, že v Grimoáru papeže Honoria III. nenaleznou inspiraci zdravotní pojišťovny, až jim dojdou peníze na léky: Proti bolení hlavy řekni: Millant, Vah, Vitalot, pak třikráte Pater. Proti každé horečce tři dny za sebou polykej kus papírku, na nějž vpíšeš: Agla, Garnaze, Eglatus, Egla.
Sen státi se pastevcem ovcí asi moc lidí nemá. Nevím, zda kniha přispěje k rozšíření jejich počtu po zjištění, co všechno tato práce obnáší. Určitě je však inspirací pro každého, kdo chce jít za svým cílem i přes nepohodlí a překážky. I tak může vypadat správná cesta ke spokojenému životu.
Smutné je, že pokud by chtěl někdo sepsat knihu Chudá Praha dnes, našel by také hodně materiálu.
Hodně černý humor. Nebo spíše přehlídka morbidního humoru, jejíž korunou je reklamní taška věnovaná bezdomovci. Slibný začátek se záhy rozplyne v hodně chabý děj, který několik vtipných vět nezachrání. Poslední hřebíček do rakve knize zasadil ne příliš zdařilý překlad.
Popis společných chvil strávených s Miloslavem Šimkem a zajímavé postřehy o lidech v jeho okolí. Škoda, že se panu Wágner nepodařilo předat kouzlo oněch okamžiků i čtenářům.
Příběh sice připomíná Karikovu Trhlinu, ale to vůbec nevadí. Navozené neznámé nebezpečí (z různých stran) posílené detailním popisem okolností, které mohou, či nemusí mít souvislost s děním, slušně zabrnká na nervy. Hrdinka možná až moc zmatkaří, ale pro děj je to nutné. Oceňuji celkem zdařilý pokus o zneviditelnění člověka.
Fejetony určitě zaujmou jednotlivě v tisku vedle kuchařské rubriky. Celá sbírka však vyjeví jejich nedostatky. Náměty se často opakují. Stavba útvaru místo gradace k pointě zůstává v monotónním soustavně rádoby vtipném stylu, což nakonec vede k pocitu, že to vlastně humorné není.