KrystofJuzko
komentáře u knih
Pražské jaro
Simon Mawer
Na knihu jsem se těšil už od chvíle, kdy jsem na ní četl první recenze. Táhlo mě k ní líčení událostí roku 1968 z pohledu nečeského autora. Musím přiznat, že mě kniha doopravdy nadchla. Nabízí poutavě a charismaticky plynoucí děj, mistrovsky napsané vyprávění a strhující příběh. Pražské jaro je rozhodně výraznou beletristickou reflexí tehdejších událostí. Mohu jedině doporučit.
Nevolnost
Jean-Paul Sartre
Formou beletrie je zde výborně prezentovaná existenciální analýza. Hlavní postava, osobitý hrdina, jež se téměř nezajímá o okolní svět, strádá pod tíhou vznětlivého zoufalství avšak současně dychtí po bezmyslné volnosti, je společným jmenovatelem pro Sartreho knihy. Roquentin žije svůj život, jenž mu byl předurčen. Nic od něj neočekává. Ke konci knihy se s tímto způsobem žití smiřuje. Pochopil, že ze své existence nelze vyjít, jelikož tu vždy bude vědomí, které ho do existence zpět navrátí. Roquentin pochopil absurditu.
Moc bezmocných
Václav Havel
Zamyšlení nad možnostmi jedince v prostředí komunistické diktatury. Velká část společnosti onen systém přijímá a naučila se v něm žít, ti co do tohoto zvráceného systému patřit nechtějí jsou pro systém samotný nebezpeční.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Oceňuji dokonale promyšlený, komplikovaný svět, který má svoji vlastní politiku, své vládce, ohraničené území i nejrůznější druhy obyvatel podle toho, kde žijí. I přes množství postav se člověk v nich neztratí. Četbu jsem dlouho odkládal, tudíž se stalo, že jako první jsem viděl seriálovou podobu. Teď toho celkem lituji, možná bych si Martinův svět představil jinak. Také poměrně často jsem si sám pro sebe srovnával knihu se seriálem a v mnohých případech jsem dospěl k tomu, že ty pasáže, které mají stejný děj jsou v seriálu častokrát promyšlené ještě více než v samotné knižní předloze. Celkem se ale těším na četbu dalších dílů.
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Provokace a záměrný primitivismus se s přibývajícími Magorovými vězeňskými zkušenostmi stále více střetává s religiózní rovinou jeho básní. Banalita a neukázněnost je transformována do podoby citově pohnuté, až melancholické. Ve verších rozmlouvá s Bohem, vnímá ho jako jediného soudce, který je oprávněn ho soudit. Magor reflektuje každodenní mizérii mezi čtyřmi zdmi. To vše přímočarými pojmenováním, vulgaritami poukazující na nedokonalost člověka.
Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Tomáš Prokůpek
Soubor několika příběhů, které originál všemožně přetvářejí, upravují či dokonce přesahují. Žánrově i graficky pestré práce na neobvyklá témata. Publikace také podle mě ukazuje kolik kvalitních kreslířů v Čechách je, jen zatím neměli tolik příležitostí ukázat, co v nich je. Příběhy opravdu pobaví snad každého, kdo kdy Rychlé šípy četl, svým jistým nadhledem.
Tak mě někdy napadá
Ken Kesey
Román o osudu dřevorubecké rodiny Stamperů s výbornou kulisou státu Oregon, rodištěm K.Keseyho. Je to kniha o citech, o boji jednotlivce proti společnosti, boji uvnitř rodiny, o bratrství, o starých křivdách, o práci v lese, o rodině. To vše je tato kniha. Rozhodně se vyplatí si ji přečíst. Je promyšlená a má spád. Skvělé jsou zde také popisy krajiny.
Proces
Franz Kafka
Proces je varováním před byrokracií, člověk s ní vede válku i v době míru. V případě Kafky vedenou se sebou samým. Ukazuje bezmocnost člověka, jednotlivce zastavit činnost soudců.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Ukazuje člověka v krajních situacích, kdy už není možné nice předstírat, vyjímečné jedince uzavírající se do sebe. Hlavní postava žije v očekávání smrti a snaží se s tím vyrovnat. Zeď může být fyzická nebo i psychycká, zkrátka odděluje jedince od společnosti.
„Všechny tyto útěky jsou zastaveny Zdí; utíkat před existencí znamená pořád existovat. Existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit.“ JPS
Těžký časy
Charles Bukowski
Sbírka povídek s Bukowskiho obvyklým tématem sexu, alkoholu, drog, psychických poruch i divných vztahů. Je to vtipné, obscénní, občas hnusné. Bukowski dokáže nevídaným způsobem popsat nejnižší lidské pudy.
Peklo Beneš - O šťastnějším Československu
Josef Nesvadba
Bylo to moje první setkání s Nesvadbou, tak jsem vůbec nevěděl, co očekávat. Kniha i celkový koncept se mi však velice líbil. Celkem mě zaujalo, že důležité momenty světových dějin se v tomto paralelním světě objevují jako ve světě skutečném: Pearl Harbor, bitva u Kurska, Hirošima, korejská válka. V této knize jde především o jakousi sebereflexi českého národa a zajímavé chování postav a především o chování samotného Beneše.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Poté co vyhrála Literu jsem si ji musel také pořídit a nelituji. Kniha vznikla na základu zasazení dnes často používané fráze o rozdělené společnosti do historie. Jakožto občasný čtenář Respektu jsem si nemohl nepovšimnout, že některé texty se už objevily v úvodnících. Kniha se vlastně vůbec nevěnuje problémům demokracie, jen připomíná, což je neméně důležité.
Pérák
Petr Stančík
Jedná se o oživení legendy, která donedávna byla v zapomnění. Text má neobyčejný švih, děj je rychlý téměř jako hrdina sám. Zpočátku hrozí trochu dilema, zda-li začít číst nejdříve textové části nacházející se v marginální části obsahující zajímavé informace a nebo začít s dějem. Skvělá kombinace legendárního napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru předurčila této knize úspěch.
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Úspěšný fotograf Frank se účastní pohřbu významného státníka, jeho bývalého kamaráda. Frank si při pohřbu klade otázku co způsobilo, že se z mladého odbojáře stal, ten sobecký funkcionář posedlí jen sám sebou a především svou mocí.
Jak udělat revoluci: Zápisky z trestanecké kolonie
Naděžda Tolokonnikova
Čekal jsem ucelený deník událostí po protestní akci v chrámu, avšak tato kniha skýtá doopravdy jen zápisky. Dozvídáme se však mnoho informací, ale spíše jen v kratičkých záblescích, které však nebrání vytvoření si obrazu o hrůzách systému dané země.
Národní třída
Jaroslav Rudiš
Příběh „bouchače“ Vandama má v sobě tragiku ztráty iluzí a jistot, která hlavního hrdinu doprovodila takříkajíc k okraji společnosti do sídlištní putyky kdesi na periferii Prahy, v níž snová své vize o řádu a ukotvení. Vandam svou agresivitu zaštiťuje potřebou pořádku a jasných mantinelů, do nichž je svými pěstmi připraven vměstnat kohokoliv, kdo vybočuje ze světa. Monologické vyprávění hlavního hrdiny je narušeno pouze pasážemi, v nichž Vandam promlouvá ke svému dospívajícímu synovi, respektive milostnou epizodou s podobně ztracenou a zadluženou provozovatelkou jeho domovské hospody. Tempo příběhu je strhující, a přestože je Vandamův mikrosvět svým způsobem plochý a monotónní. Rudišův příběh je dokument poskládaný z vět, hesel a symbolů, v němž nic neschází ani nepřebývá.
Doupě / Der Bau
Franz Kafka
Povídka se dá vykládat jako další variace na Kafkovu proměnu člověka a ztrátu lidství. Jedná se o metaforu uzavřeného vnitřního světa a může se i jednat o alegorii literární tvorby. Výklady Kafkových děl mohou být různé. Jedná se o poměrně náročný meditativní text, jež je nepřerušovaným monologem jakéhosi podivného tvora, něco mezi člověkem a zvířetem, který si buduje jakousi složitou podzemní síť nor a neustále přemýšlí jak si ji více zabezpečit.
Odbarvená píča / The White Pussy
Charles Bukowski
Charles Bukowski opět nešetří spermatem ani černým humorem, a zejména povídky Odbarvená píča a Bílý plnovous jsou tradiční „bukowárny“. O to více potěší žánrová odchylka v povídce Vražda Ramóna Vásqueze.
Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
Vztek, rezignace, tragikomedie to vše zde najdeme. Jedná se o melancholickou a sarkastickou glosu stárnoucího pankáče a mladé dívky, jejichž životy se střetnou. Vyrovnávají se s komunismem a později i s postkomunismem.
