Katka81 komentáře u knih
Zajímavé téma, ale bohužel mi nesedl styl psaní. Popis bez přímé řeči.
Knihu jsem si na základě hodnocení koupila a opravdu nelituji. Je skvělá, předčila očekávání.
Spíš než o klasický příběh a super knižní skvost, jde o selfhelp knihu. A ano, mě se líbila. Některé myšlenky jsem si zapsala a určitě se k nim v budoucnosti vrátím.
Za mě objev letošní výzvy. Určitě si přečtu od autorky další knížky. I když nejdřív se knížka četla dobře, pak jsem myslela, že to nedočtu, ale došlo k obratu a nakonec je z knihy veskrze pozitivní dojem. Zajímavý pohled na rasu obecně. V Africe se na ní nehledí a v Americe je to jediné, co se řeší :-)
Jak píší ostatní, je to super pohodová odpočinková knížka ze života. Hlavně tedy ze života matek a žen. Často jsem se při čtení zasmála a na knížku se těšila.
Pěkně čtivá kniha se sympatickými hrdinami. Štěpán je správný kluk, takoveho syna by chtěla každá máma.
Za mě zajímavá a čtivá kniha. Opět příběh velmi silné ženy, které se podařilo vymanit z hrozivého rodinného prostředí. To nelze jinak než obdivovat. Šílené, kolik psychopatů (myslím především jejího bratra) v USA mezi lidmi normálně žije a rodina jen nečinně přihlíží.
Bohužel za mě zklamání a ztráta času. Knížku přesouvám do "nedokončených" knih a ani nebudu hodnotit.
Čtivá, místy humorná "motivační" knížka. První půlka mě bavila více. Souhlasím, že ten konec byl už takový zbytečný a škoda té cesty na Šumavu s "nezkušenou" kámoškou, ta by mě zajímala nejvíce.
Jako podrobný průvodce, kam, jak a co procestovat tato knížka moc neposlouží. První knížku jsem nečetla, zajímalo by mě srovnání.
Když jsem četla anotaci k této knize, hned jsem si řekla, tak "tuto knížku musím mít", a ne jen si ji půjčit v knihovně. Šla a koupila si ji. A opravdu nelituji.
Je to sice asi ta "nejbrutálnější a nejstrašnější" knížka o holocaustu, kterou jsem kdy četla.
Ale zároveň je plná hlubokých a krásných myšlenek. Určitě stojí za to ji mít ve svoji knihovně a občas se k ní, nebo jejím pasážím vracet. Čerpat z ní a to nejenom, když nám není nejlépe, ale i když se máme dobře, ale tak nějak na to zapomínáme.
Když jsem začala číst tuto knihu, bylo mi úzko. Hlavně zhlediska dnešní situace. Přesto jsem dala knížce šanci, protože se četla rychle a děj rychle odsýpal. O této námořní katasfrofě jsem jako většina z nás netušila, a proto jsem ráda, že jsem si opět rozšířila vědomosti. Od autorky si ráda přečtu i další knihy.
Jak již zde bylo několikrát napsáno - knížka, která by neměla chybět v žádné knihovničce a měla by být povinnou literaturou. Už jen kvůli tomu, abychom si uvědomili, že nemusíme jíst maso každý den, kupovat tisíce věcí, které vlastně ani nepotřebujeme. Sice nevěřím, že se lidstvo někdy poučí. Jedno zůstává jisté - Země to nějak ("nás lidstvo") přežije, jen je otázka kdy a jak s námi skončí.
Jsem vždy nadšená z knih této autorky a po každé se na ně vrhám s pocitem, že si dobře počtu a odpočinu. Ne jinak to bylo i u této. A za chvíli se začtu i do té zatím poslední.
Toto je moje druhá kniha o životě lidí ze Severní Koreji (prvni byla Není co závidět...) a opět mě hrůza šokovala. Nebudu přehánět, když napíšu, že jsem se i rozbrečela. Jsem ráda i za poslední kapitolu, jež mi rozšířila znalosti a nastínila, jak mohlo vůbec dojít k tomu, že z této země je to, co je.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla zpracována bravúrně.
Co si z knihy odnáším: když chcete brečet, brečte, prožijte svou emoci, ale pak je čas na další prožitky.
Knížky od této autorky jsou opravdu čtivé. Přečetla jsem obě a opravdu vás vtáhnou do děje. Umím si i představit, že by se podle této knížky natočil film.
Přehlédla jsem, že je to knížka pro děti a mládež. Škoda, že jsem ji nečetla tak před 25 lety, to by tak odpovídala věku. Nyní musím konstatovat, že se sice četla hezky, ale bohužel byla naprosto o ničem.
Po prvnich stránkách jsem si říkala, že je to lepší a propracovanější kniha, než od Mornštajnové. Ale s dalšími kapitolami prišlo zklamání. Děj bez emoci, detailů, např. postava Ludwika zůstala absolutně nevyužitá. Poslední stranky jsem už jen rychle dopřecetla, abych to mela za sebou. Ale jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco z historie.
Je to od autorky druhá kniha (první byla Velké maličkosti), kdy nám ukazuje odvrácenou až zvrácenou tvář USA, místy vám to rozum nebere, co je tam všechno možné.
Od Jodi jsem přečetla všechny knihy a ano, tato se mi líbila nejméně. Vůbec mi nesedl styl vyprávění od konce na začátek, ..nepamatovala jsem si, jak to na konci vlastně bylo :-)
..v každé větě byla až přehnaná snaha o emotivnost, která tak přetékala, že se zdála až nereálná. Za mě dost od zklamání, ale určitě se budu na další knížku těšit a doufat, že bude lepší.
To byla jízda. Žádné velké okecávání a rychle to odsýpalo. Od autora si určitě přečtu i něco dalšího.