Jůšo
komentáře u knih
Království
Jo Nesbø
(SPOILER) Do knihy jsem se pustila s nadšením už jenom proto, že je z pera autora, který mě dokázal nadchnout už tolikrát předtím. Tentokrát jsem se však trošku zarazila hned na samém začátku, protože jsem neočekávala hovorový jazyk. Nicméně na ten jsem si poměrně rychle zvykla, protože k postavě Roye tento styl vyjadřování zkrátka sedí. Sympatie nebo alespoň pocit, že bych mu chtěla fandit, ve mně však nevyvolal. V některých chvílích mě rozčilovalo, jak jednoduše dojde k ukvapeným závěrům a jsem si více než jistá, že v reálném světě by mu všechno to vraždění neprošlo. Ve druhé polovině knihy jsem si usilovně přála, aby mě čekal alespoň velkolepý závěr, ale po dočtení jsem si spíš povzdechla. Celou dobu jsem byla přesvědčovaná o tom, jak moc Roy po Shannon touží, jak si vysnil budoucnost po jejím boku a v jednu chvíli byl ochotný pro splnění tohoto snu udělat cokoliv. Brzy na to ale otočí o 180 stupňů, její smrt ho nijak zvlášť nerozhází a život jde prostě dál. Nemůžu se tedy přidat k davu spokojených čtenářů, nicméně věřím, že mě s Nesbøm čekají ještě jiná, zajímavější dobrodružství.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Nevím, jestli mám dříve vychvalovat propracované postavy, spletitý děj, který pádí kupředu svižným tempem, nebo skvělou obálku, na kterou se nemůžu vynadívat. Začněme těmi postavami - na knihách paní Mornštajnové se mě velice baví, že její hrdinové jsou obyčejní lidé. Nejsou všichni dokonalí, bezchybní a z dobré rodiny. Mám pocit, že někteří autoři mají sklon svým postavám malovat růžovější životy, než tomu v opravdovém světě bývá, ale ty z pera Aleny Mornštajnové působí dojmem, že byste je opravdu mohli potkat na ulici. Mají dobré dny, ale i ty špatné. Prožívají radosti i starosti, a snad jako každý člověk mají i své mouchy. To mě opravdu baví. Co se děje týče, nenašli byste slepé místo, kde by se děj vlekl a vy byste měli touhu trošku zalistovat stránkami, aby se opět něco začalo dít. Naopak se toho děje tolik, až občas musíte nakouknout zpět a připomenout si nějakou drobnost, kterou jste kvůli překotnému běhu událostí už stihli pozapomenout (alespoň tak tomu bylo v mém případě, protože Tiché roky jsem přečetla téměř najednou). V samotném závěru hluboce smekám zrovna tak jako před autorkou i před tím, kdo vytvářel grafický design knihy. Skvělá práce!
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
K této knize mám jenom jednu jedinou výtku - postrádala jsem fotografie děl, o kterých byla řeč. Byla jsem hned několikrát zklamaná, když se mi daný obraz nepovedlo dohledat. Kromě toho se mi ale způsob zpracování velmi líbil. Potěšilo mě, že jsem se kromě života samotné Toyen dozvěděla i to, z jaké rodiny pocházela, s jakými lidmi se přátelila a jak to tehdy ve světě vlastně vypadalo. Po dočtení mám tak daleko komplexnější obrázek, který nezahrnuje pouze samotnou malířku, ale také další souvislosti a soudobé umělce.
Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Jsem vděčná, že se mi tahle útlá knížečka dostala do rukou. Ačkoliv je pan Vácha kněz, jeho rady promlouvají do duše všem bez ohledu na to, zda-li se jedná o člověka věřícího či nikoliv. Obecně se jedná o výzvy, které by měli každého popostrčit k aktivnímu a naplněnému životu a čas strávený nad těmito stránkami byl velmi dobře využitým časem.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Fantazie a vypravěčský talent paní Mornštajnové tedy opravdu neschází. Díky svému velmi příjemnému stylu psaní čtenáře polapí už při prvních stránkách a postavy jsou natolik zajímavé, že se zkrátka potřebujete dozvědět, co dalšího jim osud nachystal. Bohužel to častokrát nejsou události veselé. Až na Václavovy syny si s sebou každý nesl velké trápení, která se za ním po několik let, ale spíš většinu života, táhlo jako smůla - ať už to byl Václavův pocit vinny, Jindřiščina neopětovaná láska nebo dědečkova touha, aby se hotýlek opět vrátil rodině. I přes ten melancholický nádech se mi však příběh zalíbil a bavil mě jednak retrospektivní styl vyprávění a mimo to také drobný detail - názvy kapitol, které jsou zároveň jednou z básní Jaroslava Seiferta.
Co mě naučil tučňák
Tom Michell
Do knížky jsem se pouštěla bez toho, aniž bych věděla, že se jedná o skutečný příběh. V průběhu jsem si však uvědomila, že to není pouze smyšlené vyprávění, a na konci jsem byla opravdu dojatá. Bylo milé sledovat náklonnost tučňáka k lidem, lidí k tučňákovi, a sílící pouto mezi Juanem Salvadem a Tomem mě naprosto okouzlilo. Zajímavé byly i části o poznávání Jižní Ameriky, ale přiznám se, že jsem se stejně nemohla dočkat těch, ve kterých se znovu objeví tučňák.
Skvělým bonusem je i to, že vás kniha donutí popřemýšlet nad tím, jakým způsobem se chováme ke svému prostředí. Po dočtení budete mít určitě odhodlání začít se chovat šetrněji, protože v důsledku lidské bezohlednosti se potom v různých částech světa mohou odehrávat podobné příběhy, které však neskončí vesele.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Musím souhlasit s něčím, co bylo přede mnou již víckrát zmíněno - na můj vkus až příliš mnoho alkoholu. Ale i přes to dávám 5 hvězd, protože jsem se velmi příjemným způsobem dozvěděla informace o dalším koutu světa a navíc mi Láďův humor zkrátka sedl. Už dlouho se mi nestalo, že bych se u knížky musela tak často nahlas smát.
Aspergerův syndrom
Tony Attwood
Knihu bych doporučila komukoliv, pro koho je Aspergerův syndrom zatím neznámým tématem. Autor se nesnaží o přehnanou odbornost, ale je očividné, že jeho hlavním cílem je především pomoci rodičům, pedagogům, ale i běžným lidem, aby našli pro lidi s tímto syndromem pochopení a zároveň jim dokázali také efektivně pomoci. V první části se dozvíte základní informace o projevu syndromu. Druhá část se skládá z odpovědí na nejčastější otázky, které jsou ve spojitosti s tímto znevýhodněním kladeny. Zpracováni je velmi přehledné a velkým plusem je také obohacení o příběhy ze života lidí s touto diagnózou.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Přečteno jedním dechem. Cítím zároveň nadšení, smutek, ale i vděčnost. Nadšení z toho, že jsem objevila autorku, která si mě získala už od prvních stránek. Užívala jsem si její styl psaní a lehkost, se kterou popisovala prostředí, postavy i jejich myšlenky. Nenachystala jim však zrovna veselé osudy. Smutnila jsem společně s nimi, když se jim život pomalu rozpadal jako domeček z karet a ke konci knihy jsem se už vzdala naděje na to, že je čekají lepší zítřky. Ale mělo to tak být. Kdyby příběh skončil šťastně, nezanechal by ve mně tak silný dojem. Teď ve mně bude ještě nějakou dobu rezonovat a zas a znova si budu opakovat, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v demokratické republice.
Sucho
Neal Shusterman
(SPOILER) Velmi lákavé téma, jenže zpracování? Pro mě bohužel velké zklamání. Na první kousek od Neala Shustermana jsem byla opravdu natěšená, ale moje nadšení opadlo už po několika prvních stránkách. Žádná z postav si mě nezískala, a popravdě mi nesedlo ani jejich úsečné a občas vulgární vyjadřování. Děj byl chvílemi jaksi škrobený, pozornost se obracela k ne až tak zásadním věcem a na konci jsem měla pocit, že autoři neví, jak z bezvýchodné situace vybruslit, proto se na scéně musel objevit hrdina v podobě letce, který všechny zachrání. A také mi vrtá hlavou, kde se najednou z ničeho nic opět vzalo dostatečné množství vody, díky kterému se život mohl velmi rychle začít vracet do normálu. Tak si říkám, že YA už zřejmě přestává být můj šálek čaje.
1984
George Orwell (p)
Tento komentář píšu až s odstupem několika dní po přečtení. Potřebovala jsem nechat dojem, který ve mně kniha zanechala, trošku uležet.
Seznamování se světem, ve kterém se ocitáte, bylo na můj vkus poměrně vleklé a nedokázala jsem se do příběhu začíst. Druhá část ale znamenala zajímavý obrat. Ani jsem se nenadála a už jsem se blížila ke konci. Orwell chtěl varovat před totalitou a povedlo se mu to mistrovským způsobem. Snad každému při čtení Winstonova příběhu musí přeběhnout mráz po zádech.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Tahle pohádka mi přirostla k srdci, což je maličko vtipné, protože jsem ji jako malá neměla příliš ráda. Působila na mě pochmurným dojmem. Nejspíš proto, že se Malý princ na své planetce musel cítit osamělý, a také kvůli tomu, jak končí. Teď s odstupem času v Malém princi ale vidím něco kouzelného. Je opravdu zajímavé, jak rozdílný dojem může stejný příběh zanechat s odstupem několika let.
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Tahle útlá knížka se mi dostala do ruky díky knižní výzvě. Dneska mi u dveří zazvonil pošťák, a když jsem zjistila, že má jen 120 stránek, nemohla jsem ji odložit na později, protože mě zaujala už svou obálkou. Přečteno během jednoho večera a jak píše již mnoho z vás v předchozích komentářích - i přes téma, které většinou vzbuzuje lítost či smutek, ve mě knížka zanechala spíše milý pocit. Autorova upřímnost a lidskost, kterou vložil do každé věty, člověka zkrátka zahřeje u srdce. A to ani nemluvím o laskavém humoru, díky kterému jsem se opravdu zasmála. Těším se na druhý díl.
Policie
Jo Nesbø
Než jsem se od přečtení Přízraku dostala k Policii, uplynula poměrně dlouhá doba a měla jsem trošku strach, jestli se můj vkus ohledně stylu psaní trošku nezměnil, ale naštěstí se tak nestalo. Do knihy jsem se začetla bez potíží a dokázala mě pohltit stejně jako předchozí díly. Tohle zkrátka nikdy neomrzí a pět hvězdiček je samozřejmostí.
Syn
Jo Nesbø
Jsem příjemně překvapená. Syna jsem ulovila ve slevách a zlákal mě hlavně na jméno autora. Ani jsem si pořádně nepřečetla anotaci. Ano, čekala jsem, že to bude stát za to, ale že se nechám až tak vtáhnout do děje, mě nenapadlo. Líbilo se mi množství postav s propracovaným charakterem i napětí a akce. Ráda tu tedy zanechávám pět hvězdiček.
Lovci hlav
Jo Nesbø
Po přečtení téhle knihy si opravdu říkám, že pokud bych se seznámila s Nesbøm, tak bych si ho rozhodně nechtěla znepřátelit, protože je až neuvěřitelné, jak drsné věci dokáže vymyslet. Ale každopádně to byl chytlavý příběh a o napětí nebyla nouze. Těším se na Syna, který na mě už čeká na poličce.
Plamen v temnotě
Sabaa Tahir
Hned jak jsem dočetla Jiskru, už jsem si přála mít v rukou druhý díl a dozvědět se, co bude dál. A protože Jiskra se stala mou nejoblíbenější knížkou, měla jsem od Plamene opravdu velká očekávání...Která se bohužel nanaplnila. Nemůžu si pomoct, ale pokračování mě nechytlo tolik jak bych si přála. Navíc mi připadalo, že Laia se chvílemi chovala jako puberťačka a až moc se zaobírá svými city.
Ale jsou tu i věci, které si zaslouží pochvalu. Zaprvé je to Elias, který má stále silnou vůli a nechybí mu odvaha. Také jsem si oblíbila Tase a doufám, že v poslední knize si o něm ještě něco přečteme. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na krásnou obálku, která je ozdobou mojí knihovničky.
Přízrak
Jo Nesbø
Vy, co jste tuhle knihu ještě nečetli, tuto recenzi prosím přeskočte. Budu tu trošku spoilerovat.
I třetí detektivka od Nesbøho, po které jsem sáhla, mě ohromila svou promyšleností. Drogy nejsou zrovna tématem, které by mě lákalo, ale autor ho dokázal zpracovat tak, aby chytlo i čtenáře, kteří toho o nich moc nevědí. Opět se mi líbilo, jak podrobně bylo vše popsáno. Místa, charakter i vzhled postav...Je super, že se Nesbø nebojí i těm klaďasům dát nějakou špatnou vlastnost. Tak to ve skutečném světě opravdu chodí. Nikdo bohužel není naprostý anděl, co by neměl žádné mouchy.
A stejně jako u předchozích dílů, i u Přízraku mě za Harryho bolelo srdíčko. Každý, kdo byl někdy zamilovaný do člověka, se kterým nemůže být, určitě chápe, jaké to je. O to víc jsem byla smutná z posledních stránek. Od určité části jsem měla pocit, že tohle nemůže skončit dobře, ale pořád jsem doufala v nějaký zázrak...Jsem opravdu zvědavá na další díly, protože mě nenapadá, co by mohlo následovat.
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
O Všech malých zázracích jsem slyšela jen samou chválu, a teď jsem se konečně dostala k tomu, abych si je také přečetla a buď se přidala k nadšeným fanouškům nebo k těm, kteří si vždycky něco najdou. No a bohužel tentokrát patřím spíš do té druhé skupiny.
Četla jsem už pár podobných příběhů, takže mě osud Finche a Violet až tolik nezasáhl. Na druhou stranu se mi ale moc líbilo jejich cestování, což byl dost neotřelý nápad.
Ale po přečtení závěrečných slov autorky pro mě příběh získal mnohem větší rozměr. Nebudu spoilerovat, ale skládám Jennifer Nivenové poklonu. Je to silná žena.
Levhart
Jo Nesbø
Co si budeme povídat, Nesbø je prostě mistr detektivky. Jeho příběhy jsou originální, vtáhnou vás do děje a hlavní hrdiny si dokážu představit jako opravdové lidi. Dělají chyby a musí je napravovat, občas podlehnou svému pokušení a zkrátka nejsou dokonalí, jak často hlavní postavy bývají. Právě proto na mě tohle čtení působí tak reálným dojmem a to se mi moc líbí, protože stoprocentně bezchybného člověka byste v tom světě, ve kterém žijeme, jen těžko našli.