Jana283
komentáře u knih
Náhradník
Henry Charles Albert David
Život a historie britské královské rodiny mě zajímá. Je tak výjimečný, náročný a určitě ne záviděníhodný. Ale kolik pravdy je v tom, co o nich čteme ? Ať už je to bulvár nebo oficiální životopisy. Proto mě pohled samotného prince – náhradníka - zajímal. A ať už je pravdivý z větší či menší části, bolesti a nátlaku si tenhle člověk užil určitě hodně. Žít pod drobnohledem bulváru, který tragicky poznamenal nejen život jeho matky, ale denně komentuje a ovlivňuje každé jeho rozhodnutí jeho i zbytku rodiny Kdo z nás by to vydržel? Naprosto chápu jeho potřebu napsat vlastní verzi příběhu.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Knihu jsem si přečetla, protože jsem si myslela, že se mi podaří lépe se vcítit do duší mých bezdětných kamarádek a známých. Ale asi to nejde. Sytý hladovému nevěří. Každý příběh je jiný, některý mne mne dojal a souzněla jsem, někdy jsem nebyla tak úplně přesvědčena o upřímnosti a otevřenosti... Je zajímavé si knihu přečíst, ale žít musí každý po svém. Najít si svou cestu a roli.
Nultá hodina
Jana Poncarová
Jana Poncarová zraje jako víno. Kniha od knihy je lepší. Nultá hodina a její hrdinka Hedvika jsou mi zatím z jejích knih nejbližší. Zajímavý příběh neobyčejné ženy, její tři osudoví muži, reálné historické postavy Marcia Davenportová, Jan Masaryk... poválečná doba plná nadějí i zklamaní...Moc jsem si četbu užila a těším se na další knihu.
Vřeteno osudu
Otomar Dvořák
Poté, co jsem dočetla knihu o Boženě Němcové, sáhla jsem do knihovny pro další životopisnou knihu, tentokrát o Karlu Jaromíru Erbenovi. Těšila jsem se na ní, protože o tomto našem významném spisovateli toho opravdu moc nevím. A nebýt to K.J. Erben (Kytici miluji) tak bych knihu nedočetla. Takhle jsem se protrápila až do konce, ale autorův podivně šroubovaný styl mi opravdu nesedl. Vzpomněla jsem si, že od tohoto spisovatele jsem kdysi podobně bojovala i s knihou Lásky princezen kuronských. Ale asi je to jen můj osobní problém, protože vidím, že kniha se ostatním čtenářům líbila a je hodnocena velmi vysoko. V každém případě K.J. Erben byl velmi zajímavý člověk a asi i ne zcela doceněný autor. Jsem ráda, že jsem měla možnost dozvědět se víc o jeho životě.
Ahoj, študente
Bulat Šalvovič Okudžava
A dnes tolik naléhavé... Více než 50 let stará kniha.... Jde z toho strach...
Rádio v mrazáku
Jana Hanušová
Kniha na mne působila spíše smutně - stáří, ztráta důstojnosti, sebe sama... Snad může pomoci někomu, kdo se v situaci pečovatele ocitl, že v tom není sám.
Božena
Hana Wlodarczyková
Božena Němcová je moje celoživotní literární láska. Tahle kniha patří mezi ty lepší, které jsem o ní přečetla. Hlavní téma jejího života byla svoboda a té podřídila vše.
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
Třetí kniha od Jany Poncarové. Styl předchozích dvou mi příliš nesedl, ale téma mne lákalo. Určitě zatím nejlepší. Ženy přestaly být rozmazlené a sebestředné chudinky a začaly se emancipovat. Rozhodně nejsou černobílé a děj je zajímavý a dobře napsaný. Není to kniha mého života, ale poctivě odvedená práce a dobré čtení, takže za 3.
Bílý pramen
Klára Teršová
Líbilo se mi stejně jako Až ke křížku. Kniha je napsána svým způsobem prostě, tak jako bychom poslouchali vyprávění. Není však jazykově chudá a plochá a už vůbec ne černobílá. Hedvika je zajímavá žena, která dokáže upřímně pohlížet na život i sebe sama, zhodnotit svá pochybení i špatné vlastnosti. O to víc je živá a uvěřitelná. Budu se těšit na další autorčinu knihu.
Osvobození
Imogen Kealey
Vyslechnuto v autě jako audiokniha. Knihu bych určitě nedočetla. A i k doposlouchání jsem se musela přemlouvat). Napsané divně – povrchně a plytce. Hlavní hrdinka krajně nesympatická. Nevěřím, že byly ženy takto vulgární. Ku..y létaly jako v proslovu páně Zemana. Škoda promarněné příležitosti. A je to nefér k hrdince, která skutečně žila. Připadá mi, že její příběh byl tak trochu bulvárně a vulgárně zneužit. A to si opravdu nemyslím, že by hrdinové museli mít jen kladné vlastnosti.
Ženy za zády
Kateřina Tůmová
Pominu-li opravdu parodický poslední rozhovor sama se sebou, tak bych tu knihu úplně neodsoudila. Zákulisí sportu z pohledu žen je zajímavé. A zajímavé jsou i některé ženy (Michaela Salák, Kateřina Šafránková...). Je fakt, že kdyby je zpovídal někdo, kdo umí, tak to mohla být mnohem zajímavější čtení. Takhle to vyznělo dost často jako obhajoba určitého životního stylu... Ale za úplnou ztrátu času jedno odpoledne s touto knihou nepovažuji.
Kéž bys tu byl
Jodi Picoult
Paráda. Jako by se vrátila stará Jodi, která píše, protože chce a nikoli proto, že čtenáři čekají na další bestseler. Doba covidá – období, které jsme prožívali všichni – strachy, bolesti, ztráty... Popsala to skvěle a člověk je svým způsobem šťastný, že o tom pouze čte (ano už je to historie) a zároveň si připomene i tu pokoru a objevování nových hodnot – jestli lze na té době najít něco pozitivního, tak toto.
Jodi rozkrývá v knize krom romantické linky i mnoho aktuálních témat jako je nápor turistů na okouzlující místa kdysi nedotknutelné přírody i to, co to místním obyvatelům (nejen lidským) přináší, téma hledání správného partnera i životní cesty, křehkých vztahů mezi rodiči a dětmi. A v neposlední řadě téma tajemství lidského mozku a naší mysli, která nejsou doposud probádána a která nás stále překvapují. Dá se říci, že ani jedno z témat mi není lhostejné a každé se mne nějakým způsobem dotýká. I proto mě kniha tolik oslovila.
„Mysl je pozoruhodná, když vás chrání před bolestí, kterou bychom jinak mohli cítit“
„Ale většinou jsem fotila katastrofy, abych si připomněla, že nejsem jediná.“
„Není třeba zažít dobrodružství nebo si odškrtávat položky ze seznamu toho, co chceme zažít. Jde o to, s kým jste byli, kdo vám pomůže si vzpomenout, až vám selže paměť.“
Děj se co děj, nemáte se čeho bát
Dana Němcová
Paní Dany Němcové si velmi vážím. Skvělá, a přitom skromná a nenápadná žena. A taková je i kniha o ní. Uvítala trochu více otevřenosti, osobního pohledu, pocitů. Tohle byla taková hodně suchá učebnice dějepisu.
Až na konec všech dní
Jodi Picoult
(SPOILER) Tuhle knihu jsem docela dlouho sháněla. A jsem ráda, že se nakonec podařilo. Zařadila jsem jí mezi ty od Jodi nejoblíbenější (Je to i můj život a Prostá pravda). Raná tvorba JP je mi daleko bližší než její poslední knihy. Je plná citu a přesto nesentimentální, příběhy mají spád a jsou opravdu napínavé. Hlavní hrdinové Chris a Emily prožívají velkou lásku, Takovou, jakou by chtěl prožít každý, takovou, jakou jim všichni závidí, jak říká Emina kamarádka. Mladí talentovaní lidé se skvělými rodiči. A přece není něco v pořádku. A to tak hodně, že Emily nechce dál žít . Čekala jsem, že se dozvím, proč se Emily rozhodla k tak zoufalému činu, podezřívala muže z jejího okolí ze sexuálního násilí, ale nakonec toto není úplně dovysvětleno a já jako čtenářka jsem vlastně byla ráda, že jsem se nedočkala žádného explicitního popisu. O Chrisovi a jeho lásce jsem nepochybovala ani chvilku. Věřím, že ten, kdo miluje tak silně, je schopen jít až za hranici sebe sama. Ale je ještě taková láska zdravá? Emily byla ta, kdo ve vztahu určil hranice a kdo dokázal s druhým ve jménu lásky manipulovat. A přesto i pro ni má čtenář pochopení. Velmi se mi líbilo vykreslení postojů a pocitů rodičů – Melanie s Michaelem a Gus s Jamesem. Každý se s tragédií vyrovnává po svém a zároveň se snaží udržet křehké zbytky rodiny. Průběh soudu – přestřelky žalobkyně a obhájce i výslechy svědků jsou velmi dramatické a napínavé, opravdu jsem si je užila. Docela dobře si dovedu představit převedené do filmové podoby. Člověka však děsí, že v soudní síni vlastně nejde o hledání pravdy (a lze ji vůbec najít?), ale o schopnosti právníků, manipulaci s fakty a sympatie. Kolik lidí sedí nevinně. A to i u nás...
Myslím, že takhle má vypadat kvalitní beletrie, která dokáže člověka zcela vtáhnout do děje a zároveň mu nabídnout tolik podnětů k zamyšlení.
„Víš, jaké to je, když věnuješ celý svůj život a svoje srdce druhému člověku - až ti vůbec nezůstane, co bys mu ještě mohla dát a pak si uvědomíš, že to pořád není to, co od tebe chce?“
„A mysleli každý na svého partnera a na to, jak se rozdíl mezi dvěma lidmi může za určitých okolností náhle změnit v propast.“
„Už dávno nabyl přesvědčení, že pravda do soudní síně nepatří. Nepřál si ji slyšet žalobce a často ani obžalovaný. U soudu šlo pouze o důkazy pro a proti, různé verze a hypotézy.“
Liška Bystrouška
Rudolf Těsnohlídek
Bystrouška je kniha mého srdce. Mnohokrát čtená a ještě vícekrát vyslechnuta v neopakovatelném podání Karla Högra. Něco jiného si v ní člověk najde jako dítě - je to krásná pohádka, něco jiného jako student - nádherný příběh o lásce a něco dnes - hloubka a nezadržitelné plynutí života. Zážitek z četby umocněn shlédnutím opery L. Janáčka Příběhy Lišky Bystroušky v čarovných kulisách zámeckého parku na otočném divadle v Českém Krumlově i velmi originálně zpracovaný balet Rádio Svobodná Bystrouška v JČ divadle v Českých Budějovicích. Doufám, že mi život ještě nějaké to setkání s "Bystróškó" připraví a nebo si ho nadělím sama.
Samotářky
Barbora Šťastná
Střídání dvou časových linek, rodinná tajemství, dopad historie na lidský osud. Možná nic objevného, ale já mám takové příběhy ráda. Novodobá historie první poloviny 20.století mne baví, zvláště ta česká. Příběh Ludmily, její dcery Amálie a vnučky Věry se odehrává v letech 1952 - 2010. Je zajímavé se zamyslet nad tím, jak dalece může náš současný život ovlivnit historie i rozhodnutí našich předků. A jako vždy si kladu otázku: Jak bych obstála v dané době já?
„Společenství ve vsi jí uráželo tím, jak lehce se přizpůsobilo nové době, jak rychle zapomnělo na všechny mrtvé a vyhnané. Anebo možná, že nezapomněli, ale tvářili se tak, protože to bylo pohodlnější.“
Srdcovka
Štěpánka Jislová
Kniha je velmi důkladně zpracována po obsahové i grafické stránce. Vizuálně se mi velmi líbila. Co se týče obsahu – jsem jiná generace než autorka. My jsme neuměli o svých trápeních mluvit, pojmenovat je. Mnoho bolesti zůstalo zavřeno a zapouzdřeno v srdci. Když dnes vidím na sociálních sítích, jak se mladí lidé dokážou o svých problémech bavit, poděli se o ně, vzájemně si pomoci a obohatit se, tak je obdivuji. Mnohdy ale – a to je i případ této knihy, se mi zdá, že neustálé přebírání se v trápení a špatných zážitcích přináší i neschopnost uzavřít nějakou životní kapitolu, nadechnout se a jít dál. Někdy až strach žít naplno, což znamená i přijímat rány a bolest. Ale bez toho není život životem.
Elena to ví
Claudia Piñeiro
Jedna z knih, ke které bych se bez recenzí na DK asi nedostala. A byla by to škoda, i když veselé čtení to není. Elena ztratí dceru. Je přesvědčena, že ji dokonala znala, ale mýlí se. Tak jako se mýlila její dcera Rita, když kdysi dávno pomohla neznámé ženě a domnívala se, že pro ni udělala to nejlepší
Kniha o hledání pravdy a nacházení sebe sama.
Pro mne také hodně informací o životě pacienta s Parkinsonovou nemocí. Alzheimerova choroba je v poslední době téma, o kterém se hodně píše a je natočeno několik filmů, viděla jsem i divadelní hru. Parkinsonova nemoc je ale také velmi krutá a pacienti se stávají fyzickými i psychickými zajatci svého těla: „Někdy však, to teď Elena ví, vůle nestačí.“
Sudetenland
Leoš Kyša
Historii i tu alternativní mám ráda. Téma Sudet mne zajímá z mnoha důvodů. Kniha LK se dobře četla a bavila mne. Při jejím čtení jsem si uvědomila, že sudetské pohraničí nejsou jen ty opuštěné vysídlené vesnice a příběhy, které je provází. Jsou to i ti, kteří zde zůstali. A zloba, závist, nenávist, strach to co jeden o druhém ví. Proč nelze mnohé dnes pochopit
„Protože lidi vždycky zajímalo jenom to, co je rozděluje, ne spojuje. Vždycky hledají spíš nepřátele než přátele a staré křivdy pořád žijí Je jednodušší bojovat ve starých válkách stále znovu a znovu než něco budovat.“
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Zpočátku mne kniha bavila, ale pak se to nějak začalo táhnout a skřípat. Ač nejsem prudérní vysoká frekvence slova „šukat“ pro mne byla natolik iritující, že mne to svádělo místo čtení hloubat, jaký ekvivalent mohla překladatelka použít. Ať už byla pravda jakákoli, Verity z toho vyjde vždy jako odporná psychopatka a nevím, která z možností je více zvrácená. Nechci o takových lidech číst.
