Hun
komentáře u knih
Zloději a svědkové
Svetlana Žuchová
Autorka má osobitý, vytříbený styl. Někteří tu kritizují např. „opakování vět“ nebo „skákáníé v čase sem a tam“, ale to je samozřejmě záměr, protože autorka simuluje neuspořádané, subjektivní vzpomínky jednotlivých vypravěčů a schválně nechává čtenáře se postupně ve vzájemných vztazích postav zorientovat.
Země lidí
Antoine de Saint-Exupéry
Další nádherná Exupéryho kniha plná hlubokých úvah. Ne vždy autor předkládá odpovědi – jen klade sobě i nám otázky, nad kterými stojí za to přemýšlet.
U Exupéryho knih vždy platí, že jsou určené pro vyspělejší čtenáře. Kdo hledá plochý děj a jednoduché, zábavné čtivo, nechť hledá jinde. (Chce se dodat: A nekritizuje tady velkou literaturu v komentářích.)
Smíření
Joseph Franklin Rutherford
Kniha rozebírá námět smíření lidstva s Bohem opravdu do hloubky. Knihu tak doporučuji už zkušenějším biblickým badatelům. Je nicméně výborná a objevná.
Ikony evoluce
Jonathan Wells
Je zajímavé, že kniha se nesnaží vyvrátit evoluci. Jen správně poukazuje na to, že nejpádnější a nejznámější „důkazy“ darwinismu jsou dávno vyvrácené, a přesto se dál používají.
A rovněž je zajímavé, jaká omerta vlastně platí, pokud jde o pochybnosti o darwinismu – jakékoli zpochybnění evoluce v podstatě znamená vyloučení z vědecké komunity.
Dokazuje to ostatně i přístup uživatele Gimliho, který neváhá ve svém komentáři nazvat autora blbem a lhářem. Je to žel rozšířený přístup darwinistických demagogů, kteří odmítají jakoukoli diskusi a jen urážejí.
Obyčejný život
Karel Čapek
Dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního.
Povětroň
Karel Čapek
Brilantní Čapkovo dílo, které vás nadchne svou hloubkou a tradičně i jazykovým mistrovstvím. Jasnovidcova část patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo (nejen) v češtině napsáno.
Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien
Díky tomu, že Christopher předložil více verzí legendy, tak jak se vyvíjela během desetiletí, jsem zjistil, že i Tolkienův styl se vyvíjel. Či spíše že zpočátku svůj styl hledal, než ho vybrousil. Nejstarší verze totiž ještě postrádá onu unikátní patetičnost, vznešenost a starobylou příchuť, které charakterizují pozdější podoby Tolkienových legend. Tolkien také později obohatil Pád Gondolinu mnoha krásnými prvky, které ho posouvají blíž vznešené mytologii a krásně ho propojují se zbytkem Quenty do působivého celku.
Matka
Karel Čapek
Prý je to protiválečná hra. To je ale velice povrchní pohled. Karel Čapek tady neřeší ty velké chlapské věci jako politika, vlastenectví, válka... On právě očima ženy ukazuje, jak jsou tyhle velké chlapské věci vlastně trapné. Jak muži pokládají svůj život (nebo životy jiných) za tzv. vznešené ideály, které ale vznešeny vůbec nejsou, a vůbec neřeší, že pro jiné může být tím nejvznešenějším ideálem zdravá a živá rodina.
V mnoha nádherných pasážích Karel Čapek ústy Dolores jasně odkrývá povrchnost a pokrytectví chlapského světa. Jen je škoda, že na poslední půlstraně stejně Čapek spolu s Dolores kapitulují a posílají Toniho do války, aby zabíjel syny jiných matek. Jakoby se na samém konci Čapek zalekl toho, že by se měl svých pacifistických zásad zastat skutečně důsledně. Škoda.
Každopádně hra není o válce a míru, jak nám tvrdili ve škole. Je o střetu mužského a ženského vidění světa a je úžasná.
Loupežník
Karel Čapek
Vlastně mi to hlavní myšlenkou připomnělo shakespearovského Krále Leara... Celá první půlka je vlastně taková dějová předehra, Čapek si připravuje půdu na to, aby v závěru rozehrál své myšlenkové majstrštyky.
Jazyky světa
Jozef Genzor
Pěkný a ucelený přehled. Vytkl bych zbytečně časté používání odborných termínů, komplikovaný sloh a také to, že autor občas uvádí domněnky a hypotézy jako prokázaná fakta.
Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
„Dva mrtvé pomstít jdu: štěstí a přítele!“ Francouzský protiklad našeho Švejka čelí osudu s nejvyšším patosem a květnatou poezií...
Malí bohové
Terry Pratchett
Sice humoristická kniha, ale s tolika hlubokými úvahami a postřehy, že by v efebské knihovně nedělala ostudu ani v sekci „Duchovno a filosofie“. Určitě by patřila k prvním, které by se Bruta naučil zpaměti.
Mám rád šťastné konce, a tak jsem rád, že se Vorbisovi nakonec Bůh přece jen dostal do hlavy. Doslova.
Amerigo & Magalhães
Stefan Zweig
Stefan Zweig opět zpracoval zajímavé lidské osudy svým strhujícím způsobem líčení. Snad proto Zweig za život napsal pouhé dva romány – v jeho podání je totiž i realita tak dechberoucí, že vymýšlet si vlastní příběhy je holá zbytečnost.
Co jsem zaslechl, když jsem mluvil sám se sebou
Alan Alda
Když Alda vypráví své zážitky, bývá to zajímavé – třeba o tom, jak se k němu chovali fanoušci, když se stal slavným. Bohužel v téhle knize je životních zážitků minimum a naprostou většinu tvoří jakási Aldova životní filozofie, ba dokonce hledání smyslu života.
A tady je problém. Alda se nám snaží předat životní moudrost, ale žádnou nemá. Pokud jste četli Schweitzera, Lewise, Exupéryho nebo koneckonců samotnou Bibli, poznáte, že Alda pluje strašně po povrchu. Jen mlácení prázdné slámy.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Tenhle román je významný hlavně proto, že byl první svého žánru, a tudíž přelomový. Našlo se v něm i pár zajímavých myšlenek.
Mám ale pocit, že autor nebyl nijak mimořádný spisovatel, co se toho řemesla týče. Často popisoval věci tak, že člověk nevěděl, kde se postava nachází nebo jak se tam dostala. I v dialozích někdy nebylo jasné, kdo mluví. Autor nadužívá výpustky, až běda.
Skoro si říkám, že největší přínos téhle knihy literatuře spočívá v tom, že byla inspirací pro Konec civilizace a především 1984. Právě Orwellovo dílo je rozhodně vrcholem dystopického žánru.
Proces
Franz Kafka
Znáte takové ty typické sny, které se sice odehrávají v realitě, ale občas se v nich dějí nelogické věci? Třeba že otevřete dveře u vás doma do obýváku, ale za nimi je vaše kancelář? Nebo s vámi osoby jednají nesmyslně? Kafka dokázal vytvořit příběh, který definují právě takové situace. A vystihl je dokonale. Mistrovské dílo.
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Gulbranssen se snažil napsat knihu s určitou hloubkou, protkanou občas myšlenkami o lidské povaze a společnosti. Ukousl si ale trochu větší sousto, než jaké by zvládl. Nemá totiž vhled do lidské psýchy jako Zweig, etickou hloubku Exupéryho a ani vypravěčský talent takového Pagnola.
Co se děje týče, docela to šlo, ale místy to hraničilo s červenou knihovnou...
Mnoho povyku pro nic / Much Ado About Nothing
William Shakespeare
Tak jak se mi Joskův překlad Othella až tolik nelíbil, tady odvedl brilantní práci. Hravě si poradil s každou jazykovou hříčkou, každým náznakem i rýmem.
Pokud jde o obsah, ze všech Shakespearových komedií, které jsem četl, je tato nejlepší. Asi proto, že to není jen veselá taškařice, ale hraje místy i na vážnou strunu.
Král Lear
William Shakespeare
Naprostý vrchol Shakespearova tragického génia. Leč soudě podle řady zdejších komentářů nějak ubývá lidí schopných takovou literaturu ocenit. Škoda.
Každý den s češtinou
Jan Králík
Kniha pokrývá řadu zajímavých oblastí a je vesměs napsaná jazykem, který je dobře srozumitelný i pro laickou veřejnost.
Hodně mě ale zarazila jedna věc: Zrovna v příspěvcích hl. autora, RNDr. Jana Králíka, CSc., se objevují dost zásadní faktické chyby. Prakticky v každém jsem našel aspoň jednu, namátkou:
– tvrdí, že skloňování a ohýbání je totéž (není, první je podmnožina druhého)
– tvrdí, že angličtina vůbec nemá flexi (a co třeba flexe sloves či zájmen?)
– ve výčtu všech evr. větví indoevr. jazyků, který má být zjevně úplný, zcela vynechal významnou větev keltskou
– slovo „raný“ se prý může psát jen s jedním N (a co třeba „ranný šok“, pane doktore?)
Přitom to vše jsou pro češtináře docela triviální znalosti, které by měl takový odborník automaticky znát. Skoro mi připadá, že za sebe ty kapitolky nechal psát studenty...