houston komentáře u knih

Jedna hvězdička na Schinka, druhá za Merglovou a třetí za Stančíka. Zbytek za mě balast.

2 11.12.2023

Tak nevím, ale přijde mi, že jsem asi četl úplně jinou knihu než ostatní recenzující. Vypůjčený čas má sice dobrou dynamiku příběhu, lehce se čte, jenže zároveň je naprosto plytký, povrchní, logika v něm opakovaně dostává přes zadní část těla, postavy působí nepřesvědčivě a pokud se v určitých scénách mají chovat emocionálně, působí jako loutky a prostě jim nevěříte ani to málo, co by se za nehet vešlo. Celé jakoby to vlastně byla knižní obdoba letního marveláckého blockbusteru, tedy něco ve stylu přečíst, zapomenout, tečka, jenže marvelácké filmy člověka nenechají zklamaného z ohromného množství nedořečeného a nezodpovězených otázek. Nedovařený knedlík, za sebe nedoporučuji.

6 11.12.2023

U Kotlety alias Leoše Kyši je prostě třeba dávat si pozor na to, že má kolem sebe velmi početnou skupinu ne vždy úplně soudných fanoušků, kteří každou jeho novou knížku neuvěřitelně vyhajpují a vytvoří dojem, že se jedná o hotový český literární skvost. Ve většině případů je ale opak pravdou.

Sudetenland je pěknou ukázkou toho, jak to po literární stránce u Kotlety vypadá doopravdy. Po odstraní stereotypních fantasy a sci-fi rekvizit autor ve snaze zaujmout čtenáře tápe v kruzích a ztrácí se, nemá vlastně nabídnout co jiného a zřejmě si to i uvědomuje. Celý příběh mi stejně jako některým dalším recenzujícím přišel hlavně jako taková podprahová reklama na tabákové výrobky. Redaktoři tentokrát ty uvozovací věty moc nevychytali.

Nezábavné, neobohacující.

9 08.12.2023

Zprvu se mi zamlouvala kombinace satiry, nadpřirozených mystérií a prostředí totalitního státu - Československa. V tomto ohledu mi Nápady svaté Kláry mírně připomínají fantastickou Bulgakovova Mistra a Markétku dějově usazenou do Sovětského svazu. Pozor, díla v žádném případě nesrovnávám, jsou nesouměřitelná, jde čistě jen o tento jediný bod.
Do knížky jsem se nejdřív zabral, dost mě bavila, čekal jsem, jaký další zázrak Klára způsobí, nadšení mě ale postupně opustilo, když začalo vycházet najevo, jak jsou vlastně jednotlivé charaktery ploché a že postrádají jakoukoliv komplexnější vnitřní psychologii. Samotná hlavní hrdinka Klára působí vyloženě přihlouple, podivnosti, které sama způsobuje, absolutně nereflektuje, nepřemýšlí nad nimi, nic.
Vyloženě mě pak zklamalo vysvětlení příčin její zázračné moci a ještě víc její eliminace. V tomto ohledu nemohl být příběh triviálnější.

2 22.08.2023

Možná je to jenom můj pocit ale přijde mi, že Larry Correia byl k součinnosti Martinem Fajkusem tak trochu ukecán, protože jeho povídka postrádá typický monster hunterský zápal, který znám z ostatních knížek. Prostě jako kdyby se do psaní tentokrát tak trochu tlačil. Povídky českých autorů se ale překvapivě dají, až na tu od Sněgoňové jsem neměl s žádnou větší problém. Za mě je nejlepším příspěvkem ta od Pavlovského.

2 31.05.2023

Hodně špatné, ale hodnotící kolegové již víceméně všechno shrnuli, já se pod to jen dovolím podepsat.

1 20.05.2023

(SPOILER) Inteligentní teenagerka Madison, holka z prominentní rodiny, umírá a dostává se do pekla. Peklo ale není tím, čím se zdá být. Zachovává si sice všechny pekelné rysy, zároveň má ale povahu ohromného a dosti pozemsky působícího korporátu. Teprve až v posmrtném světě nachází Madison způsob, jak nalézt sebe sama. Příběh je složitý, popisy pekla úžasné, některé momenty dokonale nechutné - například orální uspokojení obrovité ďábelské ženy prostřednictvím useknuté hlavy jedné z vedlejších postav. Je škoda, že ke konci to celé dostane možná až moc rychlý spád, jako kdyby se autor lekl, že už se blíží vyčerpání kapacity rozsahu a dojel to v jakéms úsporném módu.

2 10.05.2023

Kniha má velmi zvláštní snovou atmosféru, četla se lehce, dost mě ale zklamal dost nesrozumitelný symbolický konec. Ten mě přinutil podivit se - "Tohle je vážně už všechno?" Kniha je nicméně velice zajímavá svými jednotlivostmi, tedy konkrétními nápady a koncepty, coby komplex, kdy se pak tyto jednotlivosti slijí v celek, už bohužel tolik nefunguje a místy je čtenář dokonce i frustrován. Toto setkání s japonskou literaturou bylo vesměs zajímavé, takže určitě výhledově zkusím i dalšího Murakamiho.

2 29.04.2023

Prostě jen další z celé řady nevýrazných českých kompilátů zahraniční literatury. Ztráta času. Jednu hvězdu dávám za fajn ilustrace a obálku.

6 09.03.2023

Vtipná, absurdní, zároveň však velice morbidní slavná Charmsova Bába doplněná o další neméně kvalitní a podobně laděné texty. Člověk se u nich musí řehtat jako blázen, přitom si ale připadá vždy tak nějak nepatřičně, neboť vím, že byly často jen autorovým ventilem v nepředstavitelně těžkých situacích (komunistický režim utýral Charmse hladem v detenci psychiatrické léčebny, kam byl umístěn coby nepřítel lidu za "šíření protiválečné propagandy"). Rozhodně tuto kolekci krátkých textů doporučuji, je v ní víc, než se na první dobrou může zdát.

1 02.02.2023

Ze začátku jsem knížky Franty Kotlety hltal. Jenže se nějak přestává dostavovat ten wow efekt, který jsem u nich zažíval ze začátku. Řezník z Bruntálu střídá rekvizity, mění šikovně prostředí a historické etapy, jenže to, co leží pod rekvizitami, je pořád totéž a nijak se to nevyvíjí. S každou další knížkou se čím dál víc upevňuji v přesvědčení, že autora literatura snad už ani pořádně nebaví a střílí to podle nějakých zažitých šablon, aby prostě něco vznikalo. Z koníčku se stal byznys a byznys omrzel. Bohužel továrna se zastavit nesmí, je potřeba jíst a tak autor holt tu káru tlačí dál a dál. Temné blues prostě nedokážu ani dočíst, nepřináší mi žádné požitky. Skalním fandům se omlouvám.

8 02.12.2022

Výborně napsaná a atmosférická knížka, ale jako mnozí jiní jsem se poněkud ztrácel v tom obrovském množství osudů, kterých se dotýkala. Navzdory tomu hodnotím plným počtem a už se těším, až si přečtu druhý díl.

22 05.11.2022

Vlastně tak trochu odpadní (rozuměj spotřební) literatura - čtenáře si to určitě najde, ale to nic nemění na tom, že je to v mnoha ohledech jednoduše kanál. Ne že bych od Motta čekal něco jiného. Plytké, nezáživné, bezobsažné řvaní o pozornost čtenářů, vedle kterého jsou i jinak mizerné Zmrzlina Oliny Štiplové a Bábovky tragédky Třeštíkové celkem čtivé věci.

4 21.09.2022

Mizerně napsaná pseudofilosofická povídková hašé. Dočetl jsem jen s extrémním sebezapřením a knihu poté svěřil knihobudce.

1 24.08.2022

Knih s podobnou tematikou jsem přečetl už celou řadu, tahle se řadí k těm nejsugestivnějším. Naivně jsem si myslel, že o tom, co se v Auschwitz ohledně lékařských experimentů dělo, už vím. Omyl. Autobiografické svědectví Violy Sternové ukazuje příšernost toho, co je člověk schopen udělat člověku, dostane-li se mu ideologického štítu. V některých momentech jsem měl pocit, že knížku snad odložím, například při popisech toho, co Mengele provedl s modrookým židovským chlapečkem a jeho matkou. Kniha není pro slabé povahy, přesto i ty by si ji měly přečíst.

16 01.08.2022

Autorka ve svém debutu předvedla, že má talent. Příběh je postavený tak, že dává smysl, postavy jsou konzistentní, nikde nic nedrhne. Přesto je zde několik nešvarů, které mi brání v tom udělit nejvyšší hodnocení. První věc jsou často poněkud toporné dialogy. Postavy se spolu baví jak v dokumentu o společenské etiketě a to i v těch případech, kdy je mezi nimi třeba zrovna konflikt, což příběhu ubírá na věrohodnosti. Druhou věcí je minimální práce s jinak velice zajímavým prostředím. Zasloužilo by si to techničtější přístup, čtenáře víc obeznámit s tím, jak věci fungují a proč tak fungují, ale s tím mívají obvykle spisovatelky často problém, stačí si vzít třeba K. Sněgoňovou. Posledním nešvarem této jinak velmi povedené knihy je neschopnost bránit se některým klišé. Proč se proboha třeba platí kredity? S tím jsem se setkal už v desítkách děl. Kdybych chtěl být objektivní, dám tři hvězdy, avšak mladí začínající autoři zasluhují podporu, tak nebudu lakotit a dávám čtyři. Jsou zasloužené.

27.07.2022

Problémem Cesty je popisnost a soustředění se primárně na budování bezútěšné, depresivní atmosféry. Navzdory tomu, v jak zajímavém a extrémním prostředí se příběh odehrává, stane se toho opravdu jen minimum. Ano, máme zde příběh syna a milujícího otce, asi bychom ho měli vnímat symbolicky, ale vzhledem k použitým kulisám to jde těžko.

Kniha je sice označovaná jako sci-fi, můj skromný laický názor je ale takový, že se o žádné sci-fi nejedná. Nedočkáme se zde absolutně žádného ozřejmění situaci, nedozvíme se, proč svět vypadá tak, jak vypadá, co konkrétně se stalo, chybí racionalizace. To v kombinaci kombinaci s naprosto předvídatelným a tudíž neuspokojujícím závěrem vytváří silně frustrační mix. Tohle mi nesedlo.

6 22.07.2022

(SPOILER) Poetický příběh o malém indiánském míšenci a jeho prarodičích. Místy je to docela drsné, například ošetření zmijího uštknutí pomocí jater živé křepelky. Celkově vzato je kniha napsaná sympaticky, děj sice často přešlapuje na místě a příběh je snadno předvídatelný, ale tomuto druhu literatury to člověk dokáže odpustit. Stín na celé dílo bohužel vrhá osobnost autora, o němž je známo, že byl rasista, antisemita a zakladatel jakési lokální odnože organizace Ku Klux Klan. Jaká byla Carterova motivace napsat na sklonku života "autobiograficky působící" knihu zrovna o indiánské kultuře můžeme jen polemizovat. Mně osobně se chce naivně věřit, že se jednalo o určitý projev sebereflexe a prozření.

3 22.07.2022

Je mi to moc líto, ale osobně mám s každou novou Kotletovkou čím dál intenzivnější pocit, že unavený setrvačník kreativity dobíhá a brzy se zastaví úplně. Tolik potřebný impulz čerstvé energie mu nedokázala dodat ani Kristýna Sněgoňová, která byla do akce povolána nejspíš jen čistě za účelem udržení populární značky v chodu.

Zpětně si dokonce myslím, že ze stejného důvodu vznikl nedávný Zákon genu a ještě před ním Trilogie Ve stínu ***. Franta Kotleta už prostě vystřílel všechnu munici, nedokáže si ale říct dost a tak se snaží vytěžovat jiné autory.

K téhle knížce dodám jen to, že je to prostě něco, co už bylo napsáno stokrát předtím a do čeho autoři vmíchali humor, který se jednoduše přejedl. Když si odmyslím hlášky, nezůstane vůbec nic. Jen taková mlha.

6 12.07.2022

Udělal jsem hroznou chybu, že jsem si Nikdykde přečetl po letech znovu. Vzpomínka na jakési neurčité nadšení, jaké jsem z něj kdysi měl, okamžitě vyprchala, vystřídal ji dojem, že text je vystavěný jen čistě na efekt. Kniha připomíná automatické psaní s příchutí fantastiky, možná dokonce pouhý doslovný opis snu, kdy nehraje roli "proč" - proč se některé věci dějí, proč se určité postavy nějak chovají, odkud přišly, co je motivuje. Chápu, že určitá míra nejasností a nedořečenosti některé čtenáře baví, mě ale ne, protože mi přijde, že příběh tak není úplný.

Celé Nikdykde se dle mého skromného názoru nese v duchu tragické nepromyšlenosti, nevysvětlování a taky zahazování vlastních potenciálně dobrých nápadů (například skoro nijak využívaná schopnost Dvířky). Asi vůbec největší problém je pak hlavní hrdina, naprosto nezajímavý a nudný charakter, s nímž se vůbec nedá sympatizovat a který nemá sílu čtenáře do Podlondýna vtáhnout a postarat se o tolik nezbytnou imerzivitu.

Zdejší vysoké hodnocení celkem chápu. Při nekritickém čtení lze Nikdykde snadno podlehnout pro imaginativní barvitost. Jsem ovšem přesvědčený, že mnozí hodnotící jsou na tom podobně jako já a při re-readingu by svůj názor výrazně upravili.

8 08.07.2022