Djkoma - Komentáře



Já, robotJá, robotI. Asimov

Mé první setkání s Asimovem a ihned naprostá spokojenost. Isaacova chladná logika, která prostupuje každý příběh je neodolatelná. Stejně tak jeho přístup k látce, kdy robotický svět nenásilně přibližuje pomocí komplexních a jemně navazujících příběhu tzv. z praxe (robot a holčička, práce mimo Zemi, politik). Občas některé příběhy působily lehce zdlouhavě, ale každý má výbornou pointu a dále obsahují detaily, které Asimov zdárně využívá v dalších povídkách (viz. provázanost některých příběhů a letmé prořeknutí při interview s doktorkou Calvinovou). Pro milovníky robotů povinnost, pro ostatní silné doporučení, protože tady se psala historie sci-fi. PS: Jako milovníka filmů mě taky zaujalo, jak je z knihy "vytrženo" několik silných témat a nápadů, které jsou přetvořeny v nosné téma filmu Já, robot s Willem Smithem.

02.10.2011


IncalIncalA. Jodorowsky

Komiks byl pro mě donedávna zapovězenou zemí, ale rozhodl jsem se do ní proniknout odvážně a rovnou zvolil Incal. Volba to byla jednoduchá (vazba na Dunu-doporučuji interview videa na youtube s AJ a Moebiusem) a rozhodně podařená. Incal je agregátem stovky nápadů, ať ze světa Duny nebo z jiných světů i náboženství, a přesto funguje na výbornou. Pesimistická vize prohnilého světa budoucnosti, který se potýká nejen s vlastní velikostí (planety, vůdčí entity), ale také s tradičním konfliktem dobra a zla. Fantastické nápady, které přidávají každému okamžiku čtení náboj jedinečnosti jsou (doslova) podkresleny fantastickou malbou. Ta možná nevypadá moderně, nemá ostré barvy (jako nově colorovaná verze), ale svou velkolepostí a detaily perfektně zaujme. Někdo může vyčítat Incalu způsob, jakým využívá mnoha zdrojů nápadů, ale proč? Je důležitější nápad samotný nebo jeho provázanost s komplexním světem, který nepostrádá humor nebo ani morbiditu? Snad jediné, co bych vytkl, je menší ztráta tahu na bránu v posledním sešitě... Přesto je pro mě Incal velkolepou poctou (nebrat doslova) space-opeře a epickým příběhům s mytologií a přesahem bez špetky kompromisu.

03.12.2011


Atlas mrakůAtlas mrakůD. Mitchell

Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.

16.08.2012


Ready player one - Hra začínáReady player one - Hra začínáE. Cline

Působivá kniha. Návrat (pokud jsem z nich vyrostl) do dětských let, virtuální realita spojená s popkulturními odkazy na hry, platformy, knihy, světy a všechno, co si pamatuji z Té doby. Navíc má láska k filmům a hrám (z velké části z 80. let) se tu projevuje znalostí prostředí, odkazů, narážek mimo hlavní děj... je to radost sledovat knihu, která kromě výše popsané zábavy nabízí příjemný závěr se vším, k čemu mladí dorostou a starší už to dávno vědí (jen na to zapomínají). Ready player one doporučuji s hudebním soundtrackem z dobových automatů, číst ho v tričku se Space invaders nebo PacManem a vzpomínat u něj na dobu, která byla (vždyť hlavní postava hraje virtuální realitu, má k tomu konzoli, vizor, později i oblek, který způsobuje projevy virtuálního světa na kůži... já tohle nikdy neměl a stejně si do teď pamatuji, jak jsem některé hry i filmy prožíval až na téhle fyzické úrovni, to vtělení do děje, v podstatě jsem četl o sobě, jak jsem tuto dobu prožíval a i když jsem nikdy nehrál hry, abych měl "dokonalé skóre" nebo tisickrát opakoval, abych nalezl všechny tajné úkryty, do teď jsem schopný odrecitovat velkou část některých základních děl...). Díky za tuhle knihu, byla radost jí číst.

25.05.2016


Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhyÚstřičkova smutná smrt a jiné příběhyT. Burton

Jedinečný a zvrácený humor Tima Burtona v knize, která mě bude opakovaně bavit. Nejen díky básničkám, které jako by byly z jiného světa (možná z toho, kde existuje Beetlejuice, možná z toho, kde sněží díky Edwardovi, možná z toho, kde člověk hledá velkou rybu...), ale také díky atmosféře celé knihy dotvářené krásnými a vtipnými obrázky. Osobně ji stavím vedle "osobní kusy umění" vedle Velké ryby Davida Lynche. Pro fanoušky zmíněného režiséra jde o povinnost, pro ostatni doporučuji zkusit přečíst první básničku a rozhodnout se. Není to pro každého. To rozhodně. A co se týče verzí, já četl a doporučuji tu anglickou, přeložit totiž tuto knihu a udržet všechen autorův záměr je prakticky nemožné (i když oba překlady mají své dobré i špatné stránky).

08.02.2014


Červený drakČervený drakT. Harris

Červený drak je výjimečně čtivá, výborně napsaná a logicky vygradovaná kniha přibližující kriminální práci při hledání sériového vraha. Přes znalost všech filmů (a seriálu) jsem knihu přečetl jedním dechem. Harris totiž dokáže bravúrně dávkovat napětí a střídat kapitoly ze strany vyšetřovatelů a pachatele. Navíc tato kniha opravdu není o slavném Hannibalovi, ale o Willu Grahamovi, vyšetřovateli, a padouchovi, který prochází metamorfózou v draka ze slavné malby W. Blakea. Čtenáři je nabídnuto mnoho detailů a popisů myšlenkových procesů zabijáka i vyšetřovatele, kteří se ho snaží odhalit a čtanář po každém slově cítí, jak je blíže a blíže tomu drakovi, který na minulé stránce vzpomínal na svá "nejlepší" léta s babičkou a díval se u toho na film s povražděnou rodinou... Velmi silné.

24.08.2014


Futurista: Život a filmy Jamese CameronaFuturista: Život a filmy Jamese CameronaR. Keegan

Ve skrze perfektní biografie. James Cameron je se správnou mírou nadhledu představen jako autor, vizionář, inženýr, průzkumník a diktátor. Jeho osobnost je natolik různorodá a zajímavá, až je pro mě překvapením výsledná délka knihy. Autorka se dotýká všech zásadních míst Cameronova života a dává do souvislostí jeho sebevědomí, postoje vůči studiím i fantastickou vizi, kterou u svých děl má. I jeho deseti letá pauza dává díky knize větší smysl a nezůstává bokem ani náznak "rodinných pout". Škoda je pouze to, že kniha končí ve fázi příprav vypuštění Avatara do kin. Následný úspěch a příprava dalších dílů (která trvá již roky), jak to je dále s Battle Angel nebo dalšími projekty, už se bohužel nedozvíme. Na revizi po pár letech se však těším. Velice pěkné.

30.06.2016


Enderův stínEnderův stínO. S. Card

Pro začátek: Enderova hra je pro mě skvělou knihou (4*), která má obrovský vnitřní potenciál, jenž nebyl využit ihned, ale z větší části až v přímých pokračování a teď i v paralelní sérii. Enderův stín je pro knihou přímo výjimečnou, protože mě svým konceptem paralelního vyprávění "o jednom malém chlapci z původního příběhu" donutila sedět přikovaný ke dvoum knihám. K otevřeném Enderově stínu a Enderově hře, v které jsem dohledával přímo konkrétní "průniky" obou knih a sledoval stejný příběh z dvou odlišných úhlů pohledu. A zde musím říct, že jsem se dostal do stavu, který jsem nikdy od knih neočekával, naprosté pohlcení, pocit spisovatelova ovládání "všeho v obou knihách" a můj údiv nad tím, že se odhodlal k takovému experimentu. Tak Fazolku, teď nás čeká svět po válce, co s ním uděláš...

30.10.2013


Opravdový gentlemanOpravdový gentlemanB. Roetzel

Velkolepá kniha o genetlemanech. Svou komplexností objímá módu, styl, zmiňuje značky, které měnili historii, látky, které máte znát a vyhledávat, a představuje gentlemana v jeho archaické podobě. To je pro mě osobně jeden ze dvou záporů v knize, protože když čtete o tom, že student s 2 tisíci eury, by měl dát polovinu na své boty, musíte si uvědomit, že tato kniha je dost možná psaná pro gentlemany mimo Českou republiku. Samozřejmě chápu záměr, ale kniha samotná ukazuje nejvyšší metu módy a stylu, která může pro 99 % mužů být naprosto nedosažitelná (nebo dosažitelná, ale nestojí jim za to... poměr cena výkon je totiž někdy diskutabilní). Druhá věc, s kterou mám problém je právě komplexnost, díky které se na 360 stranách této "pánské bible" dotýká autor mnoha témat spíše okrajově na pár stranách a já osobně bych ocenil hlubší čtení. Je to pochopitelně naprosto subjektivní, někdo třeba bude chtít dávat doutníkům stejný prostor jako oblekům, ale já osobně ne. Přesto dávám 5*, protože tato kniha v sobě má i pocit luxusu a potěšení, při kterém si ji rád otevřu kterýkoliv den v týdnu s pocitem dobře stráveného času u textů a obrázků, které neztratí svůj lesk.

12.01.2014


Kronika sci-fiKronika sci-fiG. Haley

Působivá kronika, obsahující vše důležité o sci-fi. Povinnost pro fanoušky, velice atraktivní pro každého dalšího. Kniha v sobě spojuje všechny různá média, snaží se brát na zřetel nejen mainstreamové autory a "universa", ale také méně známé tvůrce a zapomenuté světy, které mají přesah do současnosti (Priest,Elis). Veké plus je za snahu o chronologii, vizuální pojetí časových linek a celkově vizuální pojetí knihy, které je přehledné a velice dobře napomáhá. Osobně velice vítám, když se daný článek spíše zběžně dotkne přímého obsahu díla/autora a především se věnuje jeho dopadům, vnímáním v kontextu doby nebo následujících děl, někdy se dotýká přímo filozofických principů, které se v dílech opakují. Za mě bych se těmto prvkům klidně věnoval více a zevrubněji, ale rozumím problému s čtivostí pro normálního čtenáře (přesto bych takovou knihu o scifi uvítal).
Pokud mají existovat nějaké výtky, tak to pro mě je různorodost (obsahová i kvalitativní) příspěvků k daným tvůrcům/dílům. Kniha je sepsána 27 lidmi a editor Guy Haley toho na čtení měl mnoho. Texty se někdy až přímočaře snaží opakovat děj díla (což je někdy až příliš plné spoilerů), někteří autoři naopak nedokáží dodat textům "přínos". Přesto to nevadí, protože na většinou 1 stránce textu stejně nepojmete všechno a je důležité vybrané přiblížit a detailnější informace si čtenář najde. Další věc je pro mě chybovost údajů. Někdy nekoresponduje hodnota např. tržeb v článku s tržbami na stránce (což někdy může plynout z principu tržby v době uvedení vs přičtení inflace, ale někdy jde o násobná čísla). Tato chybovost se týká i obsahu, na každých cca 5 stranách jsem 2-3x chyby našel. Pro většinu čtenářů to bude nezpozorovatelné, ale někdy to zamrzí. Z mého pohledu mohla být o něco lepší práce editora, který by mezi sebou články více vybalancoval. To, že kronika je vlastně ve chvíli svého vydání neaktuální asi nemusím mluvit, naštěstí to zásadní (vše ve scifi před 20 lety a dříve) už se příliš nezmění, jen třeba ty články o Hvězdných válkách nebo Avatarovi prostě zestárnou.
Ať vidím jakékoliv drobnosti, Kronika scifi je vedle knih "Všechno je jinak" a "Encyklopedie literatury science fiction" další zásadní počin, který je pro fanoušky povinnost vlastnit.

22. ledna


Síla pozitivních lidí se skrývá v 10 větáchSíla pozitivních lidí se skrývá v 10 větáchR. DeVos

Chvílemi až příliš moralizující a naivně vyhlížející texty zakladatele společnosti Amway působí jako rady do života pro každého dobrého křesťana, což pro kluka z Čech není ideální čtení:). Toto vnímání je však příliš jednoduché, Rich DeVos jen svůj pohled a svých deset pouček, obaluje příliš velkým počtem vlastních zkušeností, které jsou chvílemi opravdu svou naivitou (současně i důvěrou v ostatní...) "z jiné planety". Měl jsem chvílemi pocity obdobné, jako u čtení například Čtyř dohod. Texty dávají smysl, ale jsou hnány do extrému, stále se opakují a v podstatě by Vám mohlo stačit s přečíst jen nadpisy kapitol a zamyslet se nad nimi. Přesto všechno by byl svět tak hezký, kdyby se lidé řídili aspoň polovinou těchto vět... Kniha ve zkratce: je důležité projevovat své vnitřní city a myšlenky, aniž by jste něco čekali od druhých. Dejte jim pozitivní pocity a oni se Vám odvděčí.

20.05.2012


ValisValisP. K. Dick

Valis se nečte snadno, stejně jako většina Dickových knih. Velice silná autobiografická linie (hlavní postava je sám Dick, jeho druhé já má německou verzi jeho jména, stejné zážitky jako spisovatel) jistě podpořená nejen LSD, ale možná i samotným setkáním s růžovým božským laserem... Není to tak chaotické (ani geniální) jako UBIK, ale je to pohled do mysli člověka procházejícím životním zlomem a hledáním... čeho? Vlastně úplně všeho. První polovina knihy pro mě byla spíše autobiografický sumář různých zážitků a hledání smyslu v mnoha citacích z "knihy Dickovy". Musím říct, že jsem se přemáhal, abych ve čtení pokračoval. V druhé části se však děj výrazně mění. Postavy se setkávájí s filmem Valis, který výrazně prohlubuje metafory a některé chaoticky nastřelené a citované momenty ze života. Postupně se pak s Dickem samotným dostaneme do hlubin skutečného příběhu, který hlavně v závěru knihy krásně vychází napovrch ve své otevřenosti. A právě zde Dick sbírá nejvíce bodů, protože s každou další stranou blíže a blíže k závěru je jeho pohled na náboženství a vyvolenost čitelnější a lépe uchopený (chvílemi si texty hrají na filozofickou esej, jindy jsou příjemně logické). Tohle dílo, i když hůře čitelné minimálně v první části má rozhodně co říct a Dickův pohled na Boha a náboženství ve světě je ideální k menšímu zamyšlení...

26.03.2015


Yves Saint LaurentYves Saint LaurentF. Levis

Na biografii velice čtivé, to je nutné říct na začátek, stejně jako upozornit, že lidé nezajímající se o módu by po této knize šahat neměli. V mých očích kniha je i není biografií. Týká se jedné osobnosti, jeho života a okolí, ale díky nechronologické konstrukci (občas se skáče v čase, někdy i dost nepraktickyy) jde hlavně o zasazení života a díla YSL do dobových reálií a kontextu (historické-politické-módní události). V tomto je kniha velice úspěšná, stejně jako v ukázce vztahů YSL s novináři (titulky, citáty), ostatními módními ikonami (citáty a vazby) a snaží se i o propojení s rodinou. Zde trochu kolísá, prostě mi přijde, jako by ten život před cca 18. rokem YSL nebyl podchycen a analyzován do patřičného detailu (možná tak v závěru knihy se více řeší). Jako první náhlédnutí do života módní ikony rozhodně zajímavé, komplexní a vyčeprávající ne.

05.04.2015


Jose Mourinho - Život a názory charizmatického koučeJose Mourinho - Život a názory charizmatického koučeC. Kelly

Nejde o takový životopis, jaký by si osobnost Special One zasloužila, ale v češtině v současnosti není lepší kniha o tomto jedinečném trenérovi. Nejzajímavější pro mě je část méně známá a to Mourinhovo dětství, jeho zasazení do portugalského kontextu a postupná cesta ke slávě (přes tlumočníka až na hlavního trenéra). Většina knihy se týká snahy popsat Mourinha "z venku", z pohledu novinářů, kontextu důležitých okamžiků a mnoha svědectví spíše méně známých fotbalistů.

17.11.2015


Mistrovské kusyMistrovské kusyO. S. Card

Astonishing Masterpieces! Scifi antologií je poměrně hodně, kvalita v nich je nevyrovnaná, ale Orson Scott Card se pokusil předvést výběr opravdu výjimečný. Kvalita nekolísá tolik, spíše jde o velice různorodé styly, kterými vybraní autoři píší. Jeijch časté ocenění nebo známost jmen ve výsledku poukazuje na velice citlivou ruku při tvorbě knihy. Mezi nejlepšími bych jmenoval Písečníky, Písňotepce, Nevyšlapaná cesta a velice odlišnými Nádobami.

22.02.2016


Forrest GumpForrest GumpW. Groom

Jiné než film. To je důležité říct, protože teprve po přečtení toho mnohem více cynického a fantazií otevřenějšího díla, je nutné zpětně docenit autory filmu. Ti přišli s jiným Forrestem, s tím, kterého budou milovat davy, takový v knize zrovna není a bohužel film nabízí i mnohem více vrstvé ostatní postavy (především Jenny)... Proto díky autorům za změna, ale současně neupírám jakékoliv autorství Groomovi: Jeho kniha je velice čtivá, upřímná, přímočará, někdy i hodně americká (myslím, že český čtenář tolik nedocenní Raquel Welch a celou její část). Vnímat Forresta Gumpa jako zrcadlo morálky americké společnosti mi ale přijde až příliš nucené, prostě tomu tak není, je to jen idiot, který komentuje svět okolo sebe a stejně jako někomu zvoní hrana, tak si on občas uvědomí, že možná idiot je jedinej normální v téhle společnosti.

12.06.2016


Star Wars: Rozkaz 66Star Wars: Rozkaz 66K. Traviss

Z mého pohledu milovníka SW vnímám rozkaz 66 jako trochu promarněná příležitost. Kniha je na to, kolik se toho v ní stane, velice dlouhá, první polovina mě osobně vůbec nebavila a zbytečně se zdlouhavě věnovala nepříliš důležitým motivům. Celou dobu jsem se samozřejmě těšil na Order 66, který se odehraje bohužel až v úplném závěru knihy. Přesto, když pominu pocit z první poloviny knihy, přináší kniha velice zajímavý pohled z druhé strany (klonů) na celé dění v republice a vývoj slavných momentů z episody 3 z pohledu obyčejných vojáků je rozhodně zajímavý. Doporučuji v případě zájmu navštívit Levné knihy, zda kniha ještě není dostupná.

03. ledna


Příběhy vašeho životaPříběhy vašeho životaT. Chiang

Důvodem k přečtení této knihy z mého pohledu byl snímek Arrival, zajímalo mě, jaká je předloha, co všechno tvůrci změnili. Jde o jednu z kratších povídek v této sbírce, mohu říct, že vůči ostatním nejlépe průměrná. Ostatní povídky mají v sobě mnohém větší důmyslnost (Babylonská věž, Pochopit, Peklo, Dokument) nebo naopak mě vůbec nezaujaly (Vývoj lidské vědy). Chiang píše fantasticky, texty mají několik vrstev, jsou i na menším prostoru promyšlené. Bohužel na takovéhle čtení člověk nemá náladu zrovna často... Proto jsem knihu rád dočetl, ale podruhé bych jí zatím nečetl.

06. dubna


Stíny ImpériaStíny ImpériaS. Perry

Svět Hvězdných válek je obrovský a má v sobě mnoho zajímavých příběhů. Jedním z nich jsou i Stíny Impéria, které časově zapadájí mezi episodu 5 a 6. Luke zjistil, kdo je jeho otec, Han Solo je nehybně zalit v karbonitu, Leia se rozhoduje, koho miluje víc... a mezi tím se začíná odehrávat příběh ze stínů, který se pravděpodobně do filmů nikdy nedostane (nejen kvůli "dospělých" scén o sexuální přitažlivosti). Ve stínech se skrývá zločinecká organizace a její vůdce, Xizor, který se snaží zalíbit Imperátorovi, bojuje proti Vaderovi, hraje dlouhé promyšlené hry na všechny strany a ve výsledku je unikátním hrdinou, který dotváří pozadí především Coruscantu. Steve Perry měl velkou výhodu při psaní knihy, protože všechny důležité postavy jsou čtenáři známé z filmů a on řešil jen pár postav okolo nich a Xizora. Tím odpadá zbytečné popisování a seznamování a rovnou se skáče do děje, který velice příjemně rychle plyne a má jasný směr. Cesty osudu postav jsou klikaté a ve výsledku musí dojít k setkání a zlomu, který nastavene a v závěru je kniha velice silná. Odebranou hvězdičku bych vysvětlil maximálně tak, že kniha využívá existujícího světa, postav a sama ve výsledku přináší jen pár zajímavých informací navíc. Myslím, že při nahlédnutí do fungování Impéria a stínů pod ním, toho mohlo být odhaleno o něco více.

14. května