annihilation komentáře u knih

Kdo by byl řekl, že hlad a žízeň budou tak příjemným překvapením. V první řadě musím zmínit fakt, že se po dlouhé době konečně setkáváme se spisovatelem, který opravdu umí psát povídky a nebojí se při jejich tvorbě experimentovat, měnit způsoby literárního provedení, vybočovat z žánru, inteligentně slučovat konkrétní s abstraktním a navíc všechny (?) tak neotřele propojit. Oceňuji formu, která nezůstává jen u krve a tupého napětí, ale překonává samu sebe v existenciálním strachu a všudypřítomné nevyhnutelnosti.

3 31.12.2023

Kapající voda nevydlabává kámen silou, ale trpělivostí. A tahle voda vás za sedm set stran bílého šumu trpělivě ubije. Neumím si vybrat, co je horší: Vyumělkovaná angažovanost, na kterou mohou všichni jen kývat, nebo plytký příběh lacině stvořené hlavní postavy? Únavné pasáže psané v korespondencích či mdlých článcích, nebo nepřirozenost prostředí románu a vedlejších postav? Nebo jen fakt, že se tenhle brak skrývající se za tunou pozlátka donutíte přečíst až do úplného konce?

5 31.10.2023

Pokud mám z této knihy vybrat autorův nejlepší počin, bude to jasně předmluva a doslov. Ta sebeironie jako by z nich čišela. Spousta úspěšných romanopisců už povídky nepíše - asi že už to neumí. A také k nim nepíší vysvětlivky - asi že to značí, že povídky nebyly kvalitní. Vím, že se Stephen King rád pohybuje na hranici braku, možná i to činí jedním ze světově nejpopulárnějších spisovatelů, ale nebojí se překvapit dobrými nápady, uvěřitelným popisem postav a nečekanými zvraty. Tady své čtenáře překvapí třinácti paskvily. Třeba nejvíce vychvalovaný příběh "N." není nic jiného než špatně vykradený Lovecraft (Cthun? Vážně?), kterému natolik chybí spád, že se musí skrývat za obsedantně kompulzivní poruchou, naproti tomu "Němý" je přímočaře nudné a předvídatelné vyprávění, zatímco "Pekelný kocour" se nezmůže na nic jiného, než na fádní nechutnost. Potenciál asi mohl být jedině v povídkách "Rotoped" a "Předplatné New York Times", ale King ho přímo královsky zabil. "Just after sunset", jak je nazvaná sbírka, je více než příhodné. Tohle je tma a ticho, které si nezaslouží váš čas.

1 31.10.2023

Vy zblblí aristokrati,
vy zpuchřelí měšťáci,
vy vzdělanci,
vy šťastlivci, dostal se vám do rukou dramatický poklad!

10.08.2023

"Poslouchej ptačí zpěv!
Všichni ti ptáčci
umřou!"

Kerouac je zábavný hovado, ostatně jako vždy.

16.08.2022

Konečně někdo propojil téma hermetismu a výtvarného umění. Konečně se někdo zamyslel na tím, že tento druh literatury chybí. Konečně tento nápad někdo docenil a na vydání mu dal mu veliký rozpočet, takže mohla konečně vzniknout barevná přehlídka okultních obrazů v plném rozlišení. Jak se tohle může ve finále nepovést? Po těchto všech světlých momentech se S. Elizabeth zmohla jen na krátkosáhlý článek uměle natažený do několika pasáží. I přes spoustu nepřehlédnutelných znalostí a neotřelých myšlenek její dílo působí neuceleně, nic neříká - a co musím nelibě podotknout - úplně mu chybí závěr. Citace jsou bolest pro oči. (A má s tím problém většina autorů - kéž by si vzali příklad z Umberta Eca!) Proč se zaměřuji na popis díla, které neuveřejním a běl (čerň) prázdných stránek místo toho vyplním díly jiných autorů, respektive uměle našroubovaných autorek? Tímto tahem je kniha místo stmelení rozervaná na část obrazovou a na část textovou - stávají se z ní dvě díla figurující v jednom, která ztrácejí podstatu - a to jen proto, aby zůstala skryta myšlenka, že kdybychom separovali obraz a text, získali bychom velmi podnětný nápad na uměleckou výstavu a v textu konečné nic.

16.08.2022

Mám jen jednu otázku: Když nechceš své poznatky doopravdy sdílet, proč píšeš knihu?

2 27.08.2021

Peter Heinz Feist napsal další z průměrných životopisů, které nám umělce mělce představí, ale neodváží se vyslovit něco tklivého, ba dokonce ani odporného - drží se své roviny a nedosáhne dál než na úroveň referátu. Vypráví o datech a všedních životních událostech, o motivech a malířově posunu. Byť se opírá o barevné konstelace a období spousty zlomových momentů, vyznívá šedě a fádně. Nutno dodat, že se nikdo neobtěžoval po sobě vydaný text přečíst, natož o jeho korekturu. Možná by bylo lepší knihu nečíst, ale jen v ní listovat. Možná by bylo lepší ji ani nevydávat a raději se vypravit něžného Renoira prozkoumat do útrob galerií.

5 16.06.2020

Traduje se o lásce na první pohled. Jak byste řekli lásce, když někomu propadnete po přečtení první básně?
Plath.
Styl její poezie neútočí na hlavu, kde by nechal vyvstat některou vzpomínku a pomohl vám docílit toho konkrétního pochopení, kterého lze dosáhnout jen skrze umění, ale ostře útočí na duši - otevře ji, roztrhá a nechá ji pulzovat slovo po slově jako zápisky prapodivného minulého či budoucího života, který je vám na hony vzdálený a přitom váš. Proč vás tak zaujaly tyto verše? Pro svou malebnost, poetičnost, temnotu, křehkost? Především pro opravdovost.

"Rázuješ sloupořadím mého nóbl domu,
vzteky se neznáš, ničíš girlandy plodů,
i bájné loutny a pávy, cupuješ síť
způsobných mravů, jež oddalují smršť.
Honosný řád zdí leží v prachu; jen krkavci
krákají nad těmi troskami; z tvých očí srší blesky
a v jejich zášlezích se kouzlo vytrácí
jak čarodějnice, co prchá z hradu těsně před rozbřeskem.

Přes zpřelámané sloupy je vidět na skaliska;
hrdinně se tyčíš v kabátu a kravatě, já v tichu
pózuji: v řecké říze, s vlasy do uzlu jak Psýché,
jsem tebou jako uhranutá. Hra se nám zvrtla v drama:
když náš zchátralý dům postihla tahle spoušť,
jaký rituál slov spraví to, co vichr zlámal?"

8 15.02.2020

Werther je vším, čím nechcete být, pokud jste nešťastně zamilovaní. Nemůže za to fakt, že jste ten příběh už tisíckrát slyšeli, ale marné doufání, že po tisící prvé přinese nějaký nečekaný prvek, byť už jen ve formě slov, kterými k vám hovoří. Místo toho však Goethe stvořil jednoho z nejnudnějších hrdinů, se kterým odmítáte soucítit, protože není nic víc než neschopný ubožák bez kousku cti a odvahy, který se jen koupe v hektolitrech patosu a sebelítosti. A pokud dílo přečtete celé, tak jen proto, že se nemůžete dočkat momentu, kdy se konečně zastřelí.

15 11.04.2019

Arthur C. Clarke je snoubením inteligence, vzdělanosti a skvělého přednesu, stejné jsou i jeho příběhy. Pokud se někdo jeho knihy bojí otevřít, protože si pod nálepkou "sci-fi" představí elaboráty o uspořádání kosmických raket, nejenže se neuctivě plete, ale především přichází o velmi trefně zpracované charaktery postav zmítajících se v nadčasových příbězích s nevypočitatelným koncem. (I pro překvapivou gradaci nejvíce oceňuji povídky "Devět miliard božích jmen" a "Všechen čas světa")

3 11.04.2019

Co je ideálem knihy o umělci? Dozvědět se něco (nového) o jeho životě, tvorbě a motivech, neméně pak možnost si díla prohlédnout a posoudit. Tato publikace splňuje jen druhý požadavek - je kvalitně potištěná mnoha nádhernými reprodukcemi, které jsou vždy doplněné o triptych z výřezů díla. Ale promluva, která má barevnou stránku doplňovat, působí jako útržky prezentace od někoho, kdo si o svém čtenáři myslí, že nepojme více jak tři řádky slov na stránce, což má za důsledek fakt, že je text nesouvislý, působí nudně a nezapadá do kontextu ilustrací (je profesionální mluvit o díle, které se nachází na jiné straně a nedat k němu alespoň odkaz?). Kdyby stať o Munchově životě nebyla nesmyslně rozkouskována, ale uvedena v grafické publikaci jako úvod/závěr, mohl by tento svazek fungovat jako celek. Ale to by pak na první pohled bylo znát, že je povrchní, neinovativní a omezená. Doporučuji tedy jen pro Muncha samotného - jeho talent má šanci vyniknout.

5 07.06.2018

Na divadle působivá, na papíře ještě více. Proč nezobrazit chatrnost lidství právě na životě hmyzu? Proč neudělat složité jednoduše? Proč se vůbec nenamáhat s propojením dějových linií? Vždyť hra funguje tak, jak byla míněná. Je roztěkaná, podivná, směšná, trpká, ironická, trefná a obludně prozíravá. A kdy vám naposledy dala kniha možnost volby vybrat si, jaký konec si zaslouží(te)?

7 31.03.2018

Z proklatě dobrého k zatraceně špatnému. A proč? Je snad hranice mezi geniální satirou a brakem tak tenká? Bývala. Tohle je moc. Ne moc drsné, ne moc vtipné, ne moc přehnané, prostě moc hloupé. Chvilkami pobaví, většinu času jí při čtení chcete odhodit (nebo s ní Palahniukovi něco přiskřípnout - no co, navedl vás!). Škoda zabitého potenciálu.

7 31.03.2018

"Maluji jen to, co vidím, a ne to, co by rádi viděli ostatní." Ano, o Monetovi se píše samo - pro jeho výraznost, osobitost a ne vždy kladně přijímanou originalitu. I proto je tento odborně psaný životopis poutavý, čtivý a rádi se k němu vrátíte. Publikaci doplňuje obrazová část, nad kterou se jistě rozplyne (nejen) každý milovník umění - protože, buďte upřímní i vy, kterým barevná plátna nic neříkají, Monet nakonec svými tahy štětce a intuitivním výběrem barevných kompozicí zaujme každého. Takže ano, kniha obsahuje kvalitní textové pojednání i řadu výtečných vyobrazení malířových prací. Co ale nedává žádný smysl, je fakt, že jedna část nekoresponduje s druhou. Díla zmiňovaná v Tetivově textu nejsou (až na pár výjimek) k nalezení v obrazové příloze, což je nepříjemný důvod, který dokáže bravurně pokazit dojem z celé knihy - její celý koncept nedává smysl.

6 04.09.2017

Popsat konzistentně zlomy v českém výtvarném umění za více jak posledních sto let? Jak to (nás) asi tak provést? Musí být neuvěřitelně těžké složit dohromady tolik do sebe nepasujících dílků, ale jak se dozvíte, lze to udělat s obrovskou grácií. Proč hovořit o umění nudně, když je možné naprosto rozbořit koncept jakékoliv encyklopedie a hravě smazat hranice mezi vědomostmi a kreativitou? Tato kniha je psaná šíleným textem, doplněná trefnými parafrázemi známých děl, smutné a nostalgické vzpomínky vám vykreslí v komiksech, ke slavným dílům nepřidává rejstříky, nebojí se humoru a všechny události spojuje do pozoruhodně fungujícího a netradičního celku. Tím, že tuto publikaci vytvořili umělci, se jim z ní podařilo udělat samostatné umělecké dílo. A tím je jiná a tak výtečná. Přiznejte si to - je to žlutá vrána mezi všemi černými ovcemi.

8 11.07.2017

Také jste po přečtení Nesmrtelnosti zničili všechny vaše deníky?

10 19.04.2017

Blake je neuvěřitelně nadčasový, revoluční a pro svou inteligenci nezaměnitelný. Ale znáte ten pocit, když čtete kvalitního autora a nedostává se vám slov, protože s nimi někdo, a tím někým myslím Zdeňka Hrona, neumí pracovat? Překladatelský slon zase ztratil verše v porcelánu.

jen pro představu:
"Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině,
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít jen v hodině."
(překlad: Zdeněk Hron)

"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."
(překlad: Jiří Valja)

16 04.02.2017

Jaká je vaše Americká noc po boku Ještěrčího krále? Je vlahá, ostrá, temná, chaotická, či jemně plyne s verši, dokud na obloze nevyjde ta žlutá věc? Jim Morrison byl neuvěřitelně inteligentní a zároveň neuvěřitelně šílený a stejná je i jeho tvorba. Přeskakuje od niterních pocitů k těžko čitelným symbolům, nebojí se být minimalistický, sebevražedný, ani sprostý. V jedné holé větě podá důkaz o nekonečnosti své fantazie a vtáhne vás do pokrouceného světa těch, kteří poznali svou osobnost do té míry, že se jí nakonec rozhodli zničit. Píše o sobě pro sebe, nebo o vás pro vás? Hledejte a najdete cokoliv, jen ne odpověď na tuto otázku.

"Kdybych jenom
mohl vnímat
hlas
vrabců
& cítit jak mě
dětství zase
táhne zpátky

Kdybych jenom mohl cítit
jak mě zase táhne
zpátky
& zase cítit
objetí
reality
Umřel bych
umřel rád."

Ještě s radostí dodávám, že se kniha povedla i po vydavatelské stránce. Práce Luboše Snížka na překladu vyvrátila mé obavy, že texty budou vinou překladu z rýmů do rýmů ochuzeny o část podstaty, také musím ocenit výstižné ilustrace a skvělý doslov na konci - je poznat, když pojednání píše někdo, kdo má k autorovi kladný vztah a místo psaní životopisu ho zachytí jako osobnost.

9 11.08.2016

Zabiják je nesmrtelná trefa do černého. Alkohol a bída tu jsou od počátku věků a surová připomínka v rámci tak neuvěřitelně detailně popsaného díla je nasnadě. Co mám na Zolovi ráda, je jeho empatie-neempatie. Bez okolků vás vtáhne do díla, ale nechá vás stát za mléčným sklem, kterým se na děj díváte čistě až po vlastním výběru a zhodnocení příslušných emocí. Rozebere každičkou maličkost, návaznost, propletení příběhu, ale zbytek nechá na vás. Vypráví, ale nevciťuje se a proto je tak skvělý.

11 10.08.2016