Anna 13 Anna 13 komentáře u knih

☰ menu

Vděk Vděk Delphine de Vigan

Delphine de Vigan mě opět omráčila. Svým vytříbeným stylem psaní a pojetím náročného tématu, o kterém se zdráháme přemýšlet.
Pro mě je její VDĚK knihou o odcházení, o rozpadání se, o ztrácení, o smrti. Přes vážnost těchto témat není temná. Místy je dokonce i vtipná. Co je ale nejdůležitější - je laskavá.

Příběh je krátký, ale dokáže toho sdělit více než podobné knihy dvakrát delší.
Mám ho v srdci a pociťuji vděk vůči člověku, co mi knihu daroval i vůči samotné Delphine... Že se dosud nepustila pera a vytváří čím dál hodnotnější literaturu.

Moc bych si přála, aby se mi poštěstilo vidět Vděk na prknech Divadla Viola, kde se ho zhostili mí oblíbení umělci. Tak snad tento příběh prožiji ještě jednou, jinak, ale předpokládám, že stejně silně...

28.02.2024 4 z 5


Podivuhodný život osamělého pošťáka Podivuhodný život osamělého pošťáka Denis Thériault

Ponoření se na jedno odpoledne... Těsně před vynořením vás to uhodí a vy nikdy nezapomenete.
A protože chci, aby tohle byl konec, nebudu číst druhý díl. Nechci zjistit, že to nakonec pokračovalo. Takhle samostatné je to dokonalé.

"Tkanivo vaší kůže
klouže po té mé
Kéž bych je mohla sešít
v nekonečném doteku
všech míst najednou"

Už jen pro ta překrásná haiku stojí za to knihu otevřít a příběh pošťáka a Segolene objevit... A nádhernou obálku prsty hladit.

26.01.2024 5 z 5


Les v domě Les v domě Alena Mornštajnová

Už čtvrt roku se odhodlávám k této knize něco napsat...

Četla jsem ji necelé dva dny. Se zatajeným dechem. Všechno ostatní bylo nepodstatné. Nic nebylo důležitější než tento mistrnný příběh paní Mornštajnové.
Sotva spatřil světlo světa a zraky čtenářů, už byl haněn a napadán. Média mu věnovala velkou pozornost a spousta čtenářů této úžasné autorky bylo zklamáno, že se úplně zbytečně dozvěděli tajemství příběhu cácory dřív, než vůbec měli možnost přečíst si jeho první stránku. Pamatuji si, jak moc se mi nelíbilo, že té knize takhle všichni ubližují... A že si to asi všichni budou pamatovat.

Naštěstí je ta kniha tak dobrá, tak hutná, tak strhující a mistrnně napsaná, že nevěřím, že bude čtenáře, jehož nezasáhne a neuzná její neoddiskutovatelné kvality. Je to dílo, které nevím, zda překonává autorčinu předchozí tvorbu, ale rozhodně ji víc než brilatně doplňuje.

Kéž pro nás Alena Mornštajnová dál tvoří, píše, fantazíruje... Kéž ji to, co se stalo s Lesem v domě po jeho vydání, neodradí od dalších románů, neboť jestli tuto spisovatelku ztratíme kvůli ukřičeným novinovým článkům, budeme litovat.

Za mě snad silnější dílo než byla Hana.
Bolelo to. A když to bolí, tak to funguje.

Děkuji.

26.01.2024 5 z 5


Poslední knihkupectví Poslední knihkupectví Madeline Martin

Velice laskavý a líbivý příběh, který je čtivý a svým způsobem pohlcující.

Kulisy starého knihkupectví uprostřed Londýna budou čtenáře hladit po duši stejně jako neuvěřitelná dobrota, odvaha a síla hlavní hrdinky Grace a jejích velmi lidských přátel.
Ano, v této knize zažijete hrůzné dopady války na Británii, nicméně je to příběh povznášející lidského ducha, který opravdu na žádné straně neztrácí svůj optimismus a víru v to nejlepší, co v lidech je. Nelze nehodnotit kladně.
Nicméně se ve mně trochu pere potřeba vidět válku realističtěji a skutečně takovou, jaká byla. Občas mi připadalo, že čtu takovou trochu pohádku, která se sice otřásá pod krutostmi zlodušských německých padouchů, nicméně se pořád drží na té příliš dobrotivé vlně, na které své vyprávění započala. Nevím, proč mi to místy vadilo, když to, co jsem četla bylo vlastně tuze hezké a kdyby to tak skutečně bylo, byla bych za ty lidi ráda. Jen všude - v literatuře obzvlášt - hledám to skutečné... To syrové. A tady jsem možná potřebovala více drsnosti, která tu dobu charakterizovala. Nicméně je to jen můj pohled... Přečetla jsem z tohoto historického období tolik knih, že mi vlastně POSLEDNÍ KNIHKUPECTVÍ nepřipadá ničím zas tak výjimečné.

Doporučila bych možná spíše mladším čtenářům a nebo někomu, kdo skutečně potřebuje zhýčkat duši nikdy nekončícím dobrem a ke konci si dojetím pobrečet.
I mně ukápla slza. A to je u mě teď ve spojení s knihami tak výjimečné, že hodnotím čtyřmi hvězdami a doporučuji dál.

05.10.2023 4 z 5


Rudá galerie Rudá galerie Tiffany Reisz

(SPOILER) Od erotických románů moc neočekávám a chci od nich přesně to, pro co se čtou... Nicméně pokud se příběh vymyká realitě a uniká do fantaskního světa, mělo by to dle mého názoru být uvedeno na přebalu knihy (jako varování). Pro mě to byl nemilý šok, šílená splácanina a vše, co se mi do té doby líbilo, v podstatě zmizelo, protože to byl klam. Autorčin záměr povýšit příběh na něco, co čtenáře ani omylem nenapadne, se moc nepovedl.
Ale proboha - tohle se vážně nějaké ženě bude líbit? Vážně nějaká takovouhle pohádku ocení?

Když si něco takového přečtu, valím oči nad tím, že tohle skutečně někdo vydá. To, jak je to napsané, je už samo o sobě velmi mizerné. Postavy ploché, děj prakticky žádný, ale dobře... Odpouštěla jsem a četla dál kvůli odvážným erotickým scénám, za které jsou taky ty dvě hvězdičky v mém hodnocení. Ty jsou napsané dobře, poutavě, originálně a hlavně - skutečně se na ně nedá zapomenout. To mi stačilo. Byla jsem připravená hodnotit průměrně do doby, než se realita našeho světa pomíchala s kouzlem, pohádkou, bludy a dalšími prvky světa fantasy. Kdo tomuhle žánru holduje a nepohoršuje se nad sexuálními scénami, může být nadšen.

Já vím jedno: s autorkou už se setkat nehodlám, i když ji cením za velmi otevřený přístup k sexu a věřím, že i její další knihy budou bořit postelová tabu. Už ale znovu nechci zažít šok z toho, že vše, co jsem si přečetla, se vlastně nestalo a ten nádherný chlap neexistuje ani v tomhle jednodušše napsaném příběhu...

30.09.2023 2 z 5


O čarodějnici, která se nenechala upálit O čarodějnici, která se nenechala upálit Amanda Lovelace

Téhle ženě/dívce musel někdo strašně moc ublížit... To je mé poznání o Amandě Lovelace po přečtení této sbírky "poezie".

Neztotožnila jsem se s jediným "veršem", s jediným pohledem, s jedinou emocí. Tento druh feminismu je mi nejen cizí - já mu totiž vůbec nerozumím. Neustále proti něčemu bojovat, jít proti přirozenosti a odklánět se od lásky a ženství...

Snad se brzy objeví autorka moderního básnictví, která bude opěvovat lásku k muži, psát o jeho kráse a hlubokém citu, který je tu odpradávna.

Možná jsem nic nepochopila.
Ale tohle jsou básně traumatizované osoby, které bych přála vyléčení. Pokud se vrátí s knihou, která půjde jiným myšlenkovým proudem, ráda si ji přečtu.

30.09.2023 1 z 5


Vzpomínky na něj Vzpomínky na něj Colleen Hoover

Colleen Hooverová je pro mě modla.
Tvůrkyně, která mi zachraňuje život, ukazuje cestu. Nečíst její knihy, byla bych někým úplně jiným.

Její novinka mě zaujala od prvních stránek. Úvodní scény v baru, do které zasadila hrdiny, kteří se mají sblížit, byly skvostné a nabité takovou elektřinou, nepředvídatelností a výjimečností, že způsobily nejen absolutní zamilovanost do postav, ale taky touhu dozvědět se o nich co nejvíce.
Děj plyne. Srdceryvně. Obzvlášť odkrývání příběhu Kenny je bolestné, velmi procítěně napsané, dospělé. Nicméně jsem od určité chvíle měla pocit, že děj stagnuje a skutečně se s ním nic neděje, což je jev u Colleen Hoover zcela neznámý.
Kenna a Ledger jen pracovali, míjeli se, potkávali, sbližovali. Ale trvalo to dlouho a za mě tomu chyběla vášeň. Žádná velká romantika, málo originálních scén, které by nesplynuly s jinými. Celou dobu se vlastně čeká na velké finále, které je předvídatelné už jen proto, že všichni ví, jaké konce Hooverová píše.

Napsala to nádherně. Tak, že jsem brečela. Lidsky, uvěřitelně a pro čtenáře i velmi úlevně. S nastávajícím koncem zase byla větší chuť číst a přišlo dobře známé uvědomění, že čtu tu starou dobrou Colleen.

Nicméně VZPOMÍNKY NA NĚJ označuji za knihu, ve které je sice spousta nádherně popsaných emocí, nicméně málo skutečného děje. Nejmíň se toho stane a kniha je ze všech ostatních autorčiných nejvíce předvídatelná - byť uvěřitelná a ve výsledku krásná.

Nicméně nemá na tituly jako je 9. LISTOPAD nebo ODVRÁCENÁ TVÁŘ LÁSKY.
Neřekla bych, že mě nejnovější Hooverová zklamala, jen nepřekonala své skvosty. Nenapsala další skvost.
Srdcovkou se příběh Kenny, Ledgera a Diem nestane, ale hřejivou vzpomínkou ano.

Doporučuji.

27.06.2023 4 z 5


Tři roky prázdnin Tři roky prázdnin Jiří Žáček

Jediný český básník, do jehož veršů jsem platonicky zamilovaná.

Tahle knížka mi udělala radost svou obrazovou formou, skvostnou obálkou - zkrátka tím, jak vizuálně uctila pana Žáčka.

Udělejte si prázdniny kdykoliv a kdekoliv tím, že zalistujete papírem potřísněným jeho slovy. A i když budete na prázdninách, budete také doma. Přesně to pro mě básně tohoto básníka znamenají - jsou jako návraty domů.

24.06.2023 5 z 5


Sedm manželů Evelyn Hugo Sedm manželů Evelyn Hugo Taylor Jenkins Reid

Myslela jsem si, že to bude oddechovka pro rozptýlení, která ve mně nic moc nezanechá a možná ji i odložím. To jsem se ale pěkně spletla!
SEDM MANŽELŮ EVELYN HUGO je prostě pecka! Neskutečná pecka, které se nebudete chtít pustit.

Evelyn Hugo je hrdinka, která má všechno - dobré i zlé, šarm, energii, charisma, krásu, tajemství - proto ji také budete tolik milovat. Zcela vás uhrane.

Román je psaný velmi svižně, nikde se nezastavuje, nezpomaluje, nenudí, čtenáře nevyčerpává, ale žene ho dál, neboť každá stránka hrozí nečekaným zvratem.

Pointa knihy je nenásilná - odlišuje se od těch se stejným tématem především tím, jakým jazykem ho popisuje a jak ho prožívají samotní hrdinové.

Atmosféra Hollywoodu druhé poloviny minulého století je smyslná, atraktivní.
Části popisující děj pomocí článků z bulvárních plátků jsou čtivé a čtenářsky osvěžující.

Celkové vyústění je pořádné drama, které ve vás zanechá stopy.

Na dny, kdy jsem se stala Evely Hugo, budu vzpomínat s velkou láskou a nostalgií, neboť jsem na těchto téměř pěti stech stránkách skutečně žila její příběh. Tak dobře je kniha napsaná!

24.06.2023 5 z 5


Laskavosti Laskavosti Eva Černá

Našla jsem v ní báseň, která jako by mi ze srdce vypadla. A tento mistrovský kousek mě natolik uhranul, že mé celkové hodnocení této laskavé poezie, je kladné, byť netuším, zda se k ní ještě někdy vrátím.

Osloví duše prahnoucí po pohlazení, po zahřátí, po něžnosti.

"Patřit někomu je mnohem víc než donekonečna hledat sebe."

24.06.2023 4 z 5


Slast Slast Marta Dzido

Tahle kniha připomíná jak hluboce intimní dokáže čtení být. Co všechno v nás dokáže odemknout, jak po sobě během četby kráčíme, poznáváme se a skrze hrdiny rozmlouváme sami se sebou.

Marta Dzido tohle dělá.
Marta Dzido je přítelkyně.

A já s jejími příběhy prožívám tak vzácné chvíle, že nemám potřebu o jejích knihách psát sáhodlouhé komentáře. Pamatovat si je budu snad navždy. Jejich otisk v sobě nosím každý den. A předávám ho dál...

Děkuji.
Nesmírně děkuji.

24.06.2023 5 z 5


Podle skutečného příběhu Podle skutečného příběhu Delphine de Vigan

Vím, že ať sem napíšu cokoliv, nebude to plně odpovídat poryvům mé mysli. Přijde mi zbytečné mé pocity z knihy vyjadřovat chabými slovy, nicméně na každou přečtenou knihu si tu prostřednictvím komentáře nechávám vzpomínku, a i když je výzva napsat cokoliv k "tomuhle", prostě to udělat musím.

Tohle je jedna z nejlepších knih vůbec.

Jde tu o tu vrstevnatost. O ty řádky za řádky.
O tu hádanku. Ten hlavolam.
O otázky, které se množí. Které se překrývají.

Jde o tu hru. O to svedení čtenáře autorem. O Delphininu moc. O to, že se čtenář rád stane její obětí. Že ho baví nevědět, být klamán, neustále se dohadovat a už na začátku knihy zjistí, že skutečnou pravdu vlastně znát nechce. Protože právě v "tomhle" je kouzlo literatury.

Napsala jsem sem nějaká slova, ale ve skutečnosti věta "nemám slov" sedí na to, co cítím, jak poklice na hrnec. Mám mozek na kaši a přesto cítím hluboké čtenářské uspokojení a pocit, že "tohle je ono".

Tahle kniha se dá chápat asi tak miliony možnými způsoby. Co čtenář, to jiné vyznění. A ti, co ji odloží či zavrhnou si snad ani nemohou říkat čtenáři, protože tahle kniha je pro každého labužníka slov tím největším možným dárkem - tím, na co celý svůj literární život čekali...

13.05.2023 5 z 5


Liliputin: Povídky z války Liliputin: Povídky z války Jan Němec

ZOE - povídka nad povídky. Lepší než jakýkoliv film, než jakýkoliv román. Je v ní úplně všechno. A je to síla.

LABUTĚ - přemýšlím nad tím, že ji rozečtu podruhé, jak silně se mě Odetta s Odilií dotkly.

Ostatní povídky ve mně fascinaci nevzbudily, nicméně jim neupírám jejich literární kvality. Pan Němec je talent.

Nelehké, bolestné čtení...

01.05.2023 4 z 5


Děti nade vše Děti nade vše Delphine de Vigan

Tak tohle byla jízda!
Zhltla jsem ji, ani nevěděla jak. Najednou byl konec... Přiletěl motýl a všechno ztichlo. Došly slova... A přitom je pořád co říct.

Delphine de Vigan svou knihou konečně zakřičela. A já doufám, že si ten naléhavý nářek přečtou ti, kterým je určený. Nejen ti, co tohle vše už dávno ví, tuší, silně nesouhlasí a cítí se vůči tomuto "neskutečnému" světu bezmocní.
Příběh je to nepředvídatelný, až lahodně čtivý, prozkumávající každou skulinku ve fenoménu, kterého se dosud žádný autor takto bravurně nezhostil. Zanechá ve vás stopu. Má zanechat stopu. Má způsobit mnohem víc.

Delphine de Vigan dokazuje svůj pozoruhodný talent vyždímat téma na maximum, neponechat nic ladem, propsat se až do samého jádra problému a přitom čtenáře nezahltit - naopak čtenář chce ještě víc.

Má to poslání.
Má to emoci. Hněv.
Je to akraktivní svou absurdností, hloupostí, šílenstvím.
Vyvolává to skutečné obavy.
Je to živé.
Lidské.
Ohromující.
Velkolepé dílo.

Gratuluji Delphine de Vigan k této knize, protože je absolutně nezapomenutelná, pohlcující a hlavně opravdu hlasitá.

Jde o děti. Vždycky jde o děti. Vím, že tahle kniha neprobudí svět, ale těm, co ještě nejsou nakažení tolik, by mohla otevřít hlubiny jejich svědomí. Skutečně věřím, že je napsaná natolik dobře, že malé odezvy ve společnosti, v lidech mít bude.

Jsem nadšená... A na tuto ženu strašně pyšná.

10.04.2023 5 z 5


Stehy Stehy Sára Zeithammerová

Zašije mi někdo srdce?
Po tom, co mi ho tahle kniha roztrhala na cáry?

Já vlastně nevím, co napsat... Nechci nic okecávat, nic prozrazovat, nad ničím dlouho dumat. Stejně nic z toho, co jsem v průběhu čtení cítila, nedokážu vložit na papír...

Sára Zeithammerová je pro mě objev. Nevěřím, že někdo tak mladý mohl napsat něco tak skutečného, tak bolavého a dospělého. A tak krásného... Vypravěčským talentem doslova hýří, čtenáře si zaháčkuje a nepustí...

Zničí vás. Pokud jste žena.
A pokud jste raněná žena, netuším, zda bude pro vás příběh Anny a Lucie terapií, nebo ho pro jeho ostré hrany ani nedokážete dočíst.

Tleskám.
Klaním se.
Miluju.

Děkuju.

12.03.2023 5 z 5


Café Robinson Café Robinson Jiří Žáček

Nikdo z českých básníků mě nechytil za srdce tak jako pan Jiří Žáček. Myslím, že to byla láska na první báseň a s každou další objevenou, přečtenou se zvětšuje mé místo v srdci pro něj určené.

Děkuji za tento průlet kavárnami všeho druhu. Bylo to rychlé... Ale naplňující.

Pokud si ke knize uvaříte kávu nebo čaj, zcela jistě vám vychladne dřív, než ji donesete ke rtům. Pro množství omamných slov na šálek totiž zapomenete...

Nádherná knížka, která voní literaturou...

12.03.2023 5 z 5


Přitažlivost planety Krypton Přitažlivost planety Krypton Jiří Mádl

Jiří Mádl je hvězda. A touto knihou dokazuje, že nejen herecká, scénáristická a režisérská, ale že září i na poli české literatury. A to tak razantně, že nevěříte, že je tato kniha jeho prvotinou a bez mrknutí oka byste ho zařadili k nejpopulárnějším českým autorům, co se kvality textu týče.

Nadchnul mě od prvních stránek. A nutno říct, že jsem to nečekala. Vždycky jsem ho měla ráda ve filmech, proto jsem si neodpustila poznat jeho literární dílo. Neměla jsem však velká očekávání, což bylo hloupé, když scénář k filmu Pojedeme k moři, považuji za to nejlepší, co se tady za poslední roky pro děti natočilo.

Přitažlivost Planety Krypton je knihou, kterou jsem si pro nedostatek času vychutnávala sice dlouhé dva týdny, ale pokaždé jsem se k návratu do děje strašně těšila. Milovala jsem postavy, které byly hmotné a propsané emocemi, fascinovaly mě zápletky, jež jsem dosud v žádné jiné knize neobjevila.

Kniha má souvětí, která blaží na duši. Má v sobě krajinu, do níž se toužíte vpít. Má vzduch, stránky naplněné tím, co vám rozbuší srdce a zůstane to ve vás ještě dlouhé týdny doznívat.

Obdivuji Jiřího Mádla. Jsem fascinovaná tím, co se v něm odehrává a co dokáže přenést na papír tak dobře, že se vám zdá nemožné, aby měl jeden muž tolik rozličných talentů. Doufám, že Česku ze sebe ještě hodně dá. Ať už jakýmkoliv způsobem. Jeho umění je prostě... uměním.

Děkuji za Veroniku a Martina, pane spisovateli.

12.03.2023 5 z 5


Kosti v srdci Kosti v srdci Colleen Hoover

"Jestli do toho půjdem, zůstane to na mělčině..."
"I na mělčině se lidi někdy utopí..."

Nikdo nepíše jako ona... Nikdo.

Když jsem se dozvěděla, že má vyjít nová Colleen Hooverová, rozbušilo se mi srdce. Stejně jako dnes, když jsem objevila, že v květnu si budu moci přečíst další její příběh. Ona je mou literární bohyní už od dob série Bez naděje. Mění moje srdce. Vykresluje mi myšlenky. Učí mě. Mění mě. Colleen Hooverová je pro mě něco jako matka všech dívek a žen... Strážkyně lásky.

Kosti v srdci mají absolutně otřesnou obálku... Když o ní poté Colleen psala v poděkování, musela jsem si najít, jak vypadá v originále, neboť se mi nechtělo věřit, že by autorka něco podobného schválila. Ale pod tím strašným obalem je schovaný příběh, ze kterého budete totálně naměkko... Beyah a Samson jsou hrdinové, které byste nejraději přilepili k sobě a měli klid, neboť vás úplně drásá, když nejsou na stejné vlně nebo se jim cokoliv staví do cesty... Nejen jejich láska je to, co vám bude při čtení působit bolest. Je to také jejich minulost proplétající se v krutost a nespravedlnost, ze které se stěží můžete zahojit...

I když pro mě Kosti v srdci nejsou tak silné, jako třeba 9. listopad, Odvrácená tvář lásky nebo Námi to končí, přesto je to to nejlepší, co mohou mladé dívky číst. Plné citu...

Colleen Hoover je okázalá. Výjimečná.
Jediná svého druhu.
Čtěte ji!

"Můžeš si vyplnit život vším možným příjemným, jenže díry v duši tím nezacelíš."
"A čím je zacelíš?"
"Úlomky duše někoho dalšího."

18.02.2023 4 z 5


Zahrada Zahrada Petra Dvořáková

Petru Dvořákovou jsem nikdy nečetla. Zahradu jsem objevila na pultech knihkupectví dřív, než jsem na ni natrefila na internetu či tady na databázi. Zaujal mě formát útlé knížečky, obálka a především tajemná anotace, která vyloženě lákala k objevování - tedy ke čtení. A tak jsem si ji zamluvila v knihovně a jedno volné odpoledne se do ní pustila.

Styl paní Dvořákové je velmi čtivý, příjemný, laskavý. Někdy možná až moc popisný a táhnoucí se. Pokud ovšem knihu otevřete v ten pravý okamžik, můžete se do její monotónnosti propadnout tak, že vás bude až uklidňovat. Skutečně si myslím, že na knihu musí být ta správná chvíle, aby čtenáře neunavovala...

Zahrada má své kouzlo v hlavním hrdinovi, který otevře čtenářovo srdce dokořán. Jaroslav zakouší peklo za to, kým je, aniž by se hledělo na to, co dělá a jak žije. Líbilo se mi nahlédnutí do tohoto velmi nepříjemného tématu prostřednictvím neuvěřitelně lidského přístupu. Ať už je to postava, kterou paní Dvořáková vytvořila nebo samotný soucit autorky, co dělá knihu nesmírně citlivou a výjimečnou, je jisté, že se jedná o literární dílo, které v člověku zůstane.

Dotýká se odsouzeníhodného... Ale čtenář je plný emocí, důvěry a především spřízněnosti a laskavosti.

Kniha popisuje zlo, které existuje, ale které se nestalo...
Kniha mě překvapila. A já si vážím odvahy, která byla k napsání tohoto příběhu jistě třeba. Věřím, že vzbudí vlnu lidskosti a čtenářům hodně dá...

Děkuji.

21.01.2023 4 z 5


Jahodová sezóna Jahodová sezóna Marta Dzido

M-i-l-u-j-u...

Někdy je to tak snadné... Stačí stránka. Pár vět. A vy víte, že souzníte... Není to jen čtení, je to cit. Hluboký cit, autentičnost, napojení, vědění.

Já vlastně nemám slov... Vysvětlit někomu, co všechno mi přináší čtení těchto povídek, by bylo nemožné a vlastně zbytečné. Krajina těchto příběhů je tak intimní, že nepotřebuju nikomu přibližovat, proč pro ně bije moje srdce...

Kdybych potkala Martu Dzido, buď bych na ni jen zírala anebo sebrala všechnu odvahu, kterou člověk může mít a co nejpevněji ji objala.

Jedna z těch úplně nejzásadnějších knih mého života.
Jako by se zrodila ve mně, i když přišla odjinud.
Budu ji milovat, dokud budu tady...

Přečteš a nezapomeneš...
Přečteš a jsi taková, jaká jsi byla vždy... Jsi sama sebou. Ženou. A jsi neskonale vděčná.

21.01.2023 5 z 5