Zloděj kufrů
Arnošt Lustig
Ludvíček a Markétka. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Taky je už dva roky v Terezíně: Ludvíček je čtvrtinový Žid a sirotek, přišel sem z dětského domova, zatímco Markétka přijela společně s rodiči a bratrem. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. Postupem času se naučil odhadovat kufry i jejich majitele, takže se nesplete. Bere bohatým, protože těm chybět nebude, zatímco chudým to málo nechává. Pravidla, která platí v běžném světě, přece neplatí. Krást? Krást! I Markétka, která tohle chování nedovede vůbec pochopit, s ním později souhlasí. Abys přežila, musíš se přizpůsobit, musíš udělat cokoli. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši. Ještě nikdy nebyl tak šťastný!... celý text
Přidat komentář
Těžko se hodnotí, zajímavý příběh, ale velmi těžké čtení. Myšlenkové pochody velmi odbíhají a pak je náročné se soustředit...
Hodnotit nebudu, protože by to ke knížce nebylo fér - vím, že mi Lustigovo psaní nesedí a tady jsem se o tom znovu přesvědčila :-D. Knížku jsem ale potřebovala do čtenářské výzvy. Strašně špatně se mi knížka četla hlavně ze dvou důvodů - chybí posloupnost nebo nějaká aspoň trochu jasná časová osa příběhu a text je nesouvislý kvůli neustálým (a tolik specifickým) vsuvkám (kdo četl, jistě chápe...). A já nemusím ani tak frekventovaná hluboká zamyšlení s tak abstraktními myšlenkovými pochody. Asi by byla škoda, kdyby příběh byl napsaný tak, že by ho čtenář slupl jako malinu, ale tohle na mě bylo moc. Jinak ale moc oceňuju zase trochu jiný pohled na život v Terezíně a až mě děsí, jak věrně podle mě bylo myšlení a chování všech postav popsané. Ach jo.
Téma těžké, ale tentokráte mě pan Lustig příliš nepřesvědčil. Hlavním tématem celého děje před odjezdem na smrt je přátelství v prostupující lásku dvou dětí. Čtrnáctilétého Ludvíčka a dvanáctileté Markétky. Ludvíček vyrůstá v hrůzných podmínkách druhé světové války bez rodičů, často je konfrontován se staršími muži a jejich pohledem na svět. Ludvíček krade. Tady a teď, v tomhle jiném nenormálním světě se speciálními pravidli přeci může. Vybírá bohatým kufry a dává chudším, nejraději ale obdarovává Markétku. Často je myšlenkou přežití. Pro přežití můžeš udělat cokoli. Markétka se s takovým smýšlení neztotožňuje a Ludvíčkovi často vyčítá. Nakonec mu ale svůj polibek dá. Kniha končí smrtí obou, láskou a přátelstvím v neobvyklých dobách.
Kniha co se čte jedním dechem. Lidské, smutné, pravdivé, nádherné. Nemusí oslovit každého. Láska a smrt na jediném místě.
Od Lustiga jsem přečetla více knih, ale řekla bych, že tato byla pro mě zatím nejtěžší na čtení. Ze začátku dost krkolomné, moc mi neseděl styl psaní, přijde mi odlišný od předešlých knih. Pořádně mě kniha chytla až tak za polovinou. Ale jinak velmi silný příběh, kdy si zase znovu uvědomíte, čeho byli zrůdní nacisté schopni a stále mi to rozum nebere.
Krásná kniha. Lustig opět nezklamal! Tato kniha je zatím ta nejlepší, kterou jsem od tohoto autora četla. Tak si taky budu jako Ludvicek Adler říkat Nebuď svrab.. Nebuď svrab.
Lustig nezklame nikdy, přesto mě pohled na Terezín očima malého kluka, který zde vlastně prožívá své nejšťastnější chvíle, zaujal.
Přečíst tuhle knihu mi dalo vážně zabrat. Ze začátku jsem se musela opravdu nutit, některé věci se opakovaly a v ději jsem se ztrácela. Asi v polovině jsem si ale zvykla na to, jak Lustig píše a už to nebyl takový problém. Líbily se mi hlavně pasáže o přátelství, lásce a Ludvíčkových citech k Markétce. Je to citlivě napsaná kniha, která ale podává realistický pohled na život v Terezíně. Nevím ovšem, jestli někdy sáhnu zrovna na další knihu od téhož autora.
Uf.....dočteno skoro po měsíci. Do půlky knihy jsem se jsem se nutila, abych knížku neodložila. Stále to samé dokola. Nuda, nuda, nuda. Od půlky knihy jsem se zařekla, že už to dám. Jo a dala jsem to. Dávám tři hvězdy, přeci jen jsem tušila pouze mlhavě jak to v Terezíně chodilo a teď už vím víc. Tím, že znám i Terezín, malou i velkou pevnost, pro mně nebylo těžké si vše představit živě. Jen mně mrzí, že mně příběh Ludvíčka a Markétky nevzal za srdce.
Bohužel jsem nebyla schopná tuto knihu dočíst, skončila jsem někde za půlkou, kdy se už asi po stopadesáté opakovalo - jedno varle delší, odveden.
Na toto téma je mnohem mnohem lépe napsaná např. Osvětimská knihovnice.
Život v Terezíně. Netušila jsem, že tam mohlo být i takhle! Na stránkách se objevují stejné řeči, opakované podobně nebo úplně stejně. Sem tam něco nového, překvapivého, zarážejícího, nečekaného, z čeho se člověku na chvíli udělá mdlo.
Jako v životě! Stále dokola.
Nesmělé, jemné, ale otevřené dotýkání se sexu. Napadá mě Salingerovo Kdo chytá v žitě. A Šrámkův Stříbrný vítr. A možná i Otčenáškovo Romeo, Julie a tma. Možná je to stejné tím, jak se to celé pokaždé odehrává na samotné hraně mezi životem a smrtí. Ale tohle je přeci jiné – tady od samého začátku víte, kam to spěje!
Autorův styl! Zvláštní svou paradoxností. Na jedné straně strohé, krátké věty. Jinde věty, které vazbou myšlenek ani vazbou jazykovou jakoby nenavazují a skoro působí zmatek. Jenže ten tam na té půdě (doslova!) musel být skoro hmatatelně denně přítomen v myslích lidí!
Ludvíček Adler a Markéta Fischerová. Několikrát ani netušíš, zda popisuje, co se děje v něm nebo v ní, tak to splývá v jedno!
Posledních šest sedm stránek! Celou dobu čtení knížky si říkám: Kdy budu plakat? Je to tři sta stran! A u posledních stránek to přišlo! Napadlo mě, že i Arnošt Lustig musil snad při psaní plakat! Tyhle poslední stránky byly pro mne tak strhující možná právě proto, že i přes to číhavé nebezpečí a nejistotu to všechno po celou dobu plynulo jakoby v poklidu, místy dokonce téměř zábavně!
Štítky knihy
děti osudy lidí Terezín (město a pevnost) holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2002 |  Démanty noci |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Kniha Zloděj kufrů je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 113x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 69x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 3x |
Nebral jsem to jako klasické vyprávění. Spíš jako sled myšlenek, vyslovených i těch skrytých. Tomu to víc odpovídá. Nedá se to číst jako klasický příběh, spíš trochu jako psychologický román.