Živý na vlastním pohřbu
Arto Paasilinna
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203499/bmid_zivy-na-vlastnim-pohrbu-203499.jpg
3
98
26
Poslední román oblíbeného finského humoristy obsahuje mnohé autobiografické rysy. Hlavní hrdina Artti Tukkijänkä se (stejně jako Paasilinna) narodil za války na území, které dobyl Sovětský svaz, celá rodina utekla do finského Laponska, Artti tam vyrostl, podnikal s otcem dobrodružné výpravy do laponských pustin, vystudoval, šel na vojnu, kde vynalezl nový typ nášlapných min, oženil se a stal se novinářem. Arttiho pronásleduje už od dětství poněkud zvláštní obava, aby, až jednou zemře, byl důstojně pohřben - a proto se rozhodne, že si svůj pohřeb vyzkouší nanečisto, dokud je ještě zdravý a plný sil. Román obsahuje řadu typicky paasilinnovských gagů (bitka opilých Ježíšků, svatba na voru aj.), ale dozvíme se z něj také mnoho zajímavého jak o Finsku v druhé polovině 20. století, tak o autorovi - román můžeme číst i jako Paasilinnův svérázný životopis.... celý text
Literatura světová , Humor
Vydáno: 2014 , Hejkal
Originální název:
Elävänä omissa hautajaisissa , 2009
více info...
Přidat komentář
Tady rozhodně není na místě očekávat podobně černý nebo absurdní humor, jako v autorových dalších románech. Živý na vlastním pohřbu je přes fiktivní jména postav silně autobiografické vyprávění, které se sice často nese v lehkém až žertovném tónu, vyloženě humorných situací je tu ale pomálu. První Paasilinnova kniha, o které nemůžu říct, že by mě kdovíjak bavila.
Trošku jiný pan Paasilinna. Spíš než vymyšlený příběh, působí kniha jako autobiografické vzpomínky na dětství a ranou dospělost. Typického humoru zde také není tolik, jako v jiných jeho knihách. Krátká knížka, které se moc hezky četla. Zajímalo by mne, jestli měl pan Paasilinna svatbu na voru.
Jestli máte autora rádi jako já, knížka se vám bude líbit. Pokud s Paasilinnou začínáte, vyberte si raději nějakou jinou.
Uspokojivé.
Tohle není klasický Paasilinna. Pryč je černý humor, sarkasmus i originální historky. Je to román s mnoha autobiografickými prvky, kde se před očima čtenáře odehrává jeden docela obyčejný život, pěkně plynule, bez velkých emocí a zvratů. Když se jde na medvěda, najde se medvěd a uloví se medvěd. Člověk čeká, kdy to konečně přijde, ale dohromady se nestane vlastně nic. Jen ten pohřeb nanečisto zavání starými dobrými časy. Pokud to budete brát jako autorův svérázný životopis, nuda to nebude.
Kdykoliv čtu knihu od tohoto finského autora, dokáži se nechat unášet ladností a klidem, které z jeho psaní vyzařuje. Tento příběh považuji za autorovo laskavé rozloučení, kdy jakoby chtěl naposledy popsat krásný život, který vedl, akorát ho v knize místo autora prožil malý Artti. Samotného autora posléze postihla mozková příhoda a závěr jeho života již tak veselý nebyl. Nicméně právě v tomto příběhu, který je pravda velice jednoduchý a o samotný pohřeb v něm v podstatě nejde, se autor dotkl tématu, co po nás vlastně zůstane. Jelikož Paasilinna v roce 2018 zemřel, zůstalo po něm spousta popsaných stránek milého humoru a laskavého pohledu na svět. Za normálních okolností bych knize dal čtyři hvězdičky, ale je pravdou, že oproti předchozím románům se jedná spíše o slabší počin, nicméně z výše zmíněných důvodů nemohu dát méně než tři. Hezké čtení na volné odpoledne.
Od autora jsem četla Autobus sebevrahů a Stará dáma vaří jed. Knížky se mi moc líbily. U tohoto titulu jsem se děsně nudila a dočetla to jen proto, že jsem knížku dostala jako vánoční dárek.
Odloženo, nedočteno. Četl jsem několik jeho románů a všechny se mi líbily, ale tento je o ničem. Ztráta času. Doporučuji sáhnout po nějakém jiném.
Příjemný čtení na odpoledne.
1. část: Arttiho dětství a výlety s otcem na sever do Laponska, nejčastěji za účelem plavení dřeva.
2. část: Artti na vojně, potom jako muž mnoha povolání, než se nakonec usadí se Sanelmou v Rovaniemi.
Co se týče samotného pohřbu a jeho přítomnosti na něm - o jeho důvodech uspořádat ho jsem se dočet asi v půlce knížky. Samotný obřad je až úplně na konci, ale nemyslim si, že by to byl nějakej stěžejní bod knížky. Stejně dobře se mohla jmenovat Život Arttiho Tukkijänki, ale to by nebylo tak zajímavý a už vůbec ne originální :)
Tohle opravdu už nikdy. Zřejmě s knihami tohoto autora končím. Doufám, že jsem si aspoň přečetl ty dobré a žádnou nevynechal, neboť tohle byly kniha, která sice vysloveně nenudila, ale nepochopil jsem, co autor chtěl říci. Na přebalu najdeme ukázku z knihy. Pokud si ji někdo přečte, nemusí ji číst, neboť pochází z posledních stránek knihy.
Nejsem si jista, co o této knize napsat. Svým způsobem byla zajímavá. Ale svým způsobem také nudná. Ano, je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od Arta četla. Autora mám hrozně moc ráda, ale tahle asi upadne v zapomnění…
Živý na vlastním pohřbu mě zklamal. Rychlé tempo knihy a vyprávění v minulém čase na mě působilo, jako by Paasilinna jen potřeboval rychle shrnout svůj život v románové fabulaci na pár usmolených stran a jeho bravurní hra s psychikou hlavních postav a bizarní zápletky zůstali daleko za překotným tempem strohého vyprávění. Tam, kde už rýsovali zajímavé situace, jako by se vše odbylo konstatujícím tónem a hlavní motiv knihy, jenž se měl dějem proplétat od začátku do konce, se vytratil skoro do ztracena. Nepotřebovala jsem, aby Paasilinna zas a znova obhajoval svou pověst skvělého humoristy, nicméně tady pro mě neobstál ani jako prostý vypravěč. Škoda.
Ostatní knihy se mi líbily, ale u této jsme se zasmála jednou asi dvakrát, a to ještě ani ne nahlas, jako u těch dřívějších, nevím, zda je to tím, že autor čerpal ze své autobiografie, ale rozhodně ještě od něja další ráda zkusím, třeba bude lepší.
Štítky knihy
humor Finsko finská literatura autobiografické prvky Laponsko
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stará dáma vaří jed |
| 2006 | Autobus sebevrahů |
| 2006 |  Les oběšených lišek |
| 2004 | Zajícův rok |
| 2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Kniha Živý na vlastním pohřbu je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 132x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 7x |
Baví mě ten jednoduchý způsob vyprávění a uvažování hlavních postav. Příjemná a úsměvná knížka na jedno odpoledne.