Žena v černém - Anděl smrti
Martyn Waites
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208725/bmid_zena-v-cernem-andel-smrti-208725.jpg
4
119
40
Na Londýn prší bomby, ale ve starém domě číhá daleko větší nebezpečí… Volné pokračování slavného duchařského bestselleru Susan Hillové, Žena v černém Je podzim 1940, zuří druhá světová válka a na města Velké Británie dopadají německé bomby. Domy se hroutí, lidé umírají… Rodiče se loučí s dětmi a posílají je z Londýna na venkov, kde by pro ně mělo být bezpečněji. Skupinka školáků doprovázená dvěma učitelkami je ubytována ve starém, osamělém, zchátralém domě poblíž nevlídného močálu. Cesta k němu vede po přílivem zaplavované hrázi s podivným jménem Devět životů… Měli by tu být sami, ale brzy se ukáže, že tady na ně někdo – nebo něco? – čeká. Tajemné náznaky záhy přerostou ve smrtelné nebezpečí. „Kdykoliv ji někdo spatří, zemře dítě,“ tvrdí venkovský stařec, který však není zdaleka tak pomatený, jak se zdá. Jaká děsivá síla číhá v Domě u Úhořího močálu, aby si vzala to, po čem už nekonečná léta touží?... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2014 , MetaforaOriginální název:
Angel of Death , 2012
více info...
Přidat komentář
Anglie 1940. Skupina školních dětí se dvěma učitelkami, prchá z bombardovaného Londýna na venkov, kde mají najít bezpečí a útočiště. Ve starém, zpustlém domě uprostřed močálů, už na ně někdo netrpělivě čeká. Někdo děsivější než bomby pršící z nebe....
Ponurá, děsivá atmosféra příběhu, vás polapí od první stránky. Tomu se nedá uniknout, stejně jako černé plísni šířící se mezi zdmi rozpadajícího se domu. Dokonalý horor, který vás nenechá vydechnout. Autor vám zabrnká i na tu nejcitlivější strunu. Nikde netlačí. Nic zbytečně neprotahuje. Žádná naředěná omáčka příběhu, která by ubírala napětí. Ne. Děj odsýpá od první do poslední stránky. Možná i díky malému počtu stran, které naprosto přesně splňují svůj účel.
Pro mě jen škoda, že jsem již několikrát viděla filmové zpracování. A ty filmové obrazy, se mi pořád míhaly před očima, a bránily mi ve vlastních představách příběhu.
(SPOILER)
Opět mě to chytlo, hlavně na začátku. Pocity deja vu se opět přihlásily, tak jak to mám ráda v takových knížkách. A já při každé narážce na Ženu v černém s Arthurem Kippsem slastně vzdychala a četla o to pečlivěji a vychutnávala si ony propojující detaily s prvním dílem. Bylo to takovéto - ,, Jé tímhle stejným oknem se díval Arthur před asi 100 lety stejně jako Eva." A nebo - ,, jo a tohle vrzající křeslo, je přesně to, které
viděli v pokoji oba naši hrdinové těchto dvou knih.
Tato kniha je velmi dobře napsaná a umí ve vás opět probudit velmi tísnivou a klaustrofobickou náladu. Děsivou asi úplně ne... ale i tak, díky prostředí a době, ve které se kniha odehrává, je atmosféra velmi napjatá a elektrizující. Neubráním se, ale dojmu že Susanin úžasně podrobný a vcítěný popis emocí, krajiny a domu, tu trochu chyběl. A když už tu byl, tak se velmi často opakoval ve velmi podobných nebo přímo totožných větách. Takže ke konci, už ty popisy, které jsem si asi užívala nejvíc, prostě moc nebavily.
Musím, ale říct, že do postav se dá dobře vcítit. Nejradši jsem měla Evu a Harryho. Ale chápala jsem i Jean a Edwarda. Nápad se zasazením do období světové války, byl trefou do černého.... jeho zpracování, ale místo opět trochu pokulhávalo. Každopádně využití fejkového letiště mi přišlo jako velmi originální a neotřelý nápad, která jsem velmi ocenila. Zkrátka mě to nejvíc bavilo před ubytováním v domě, potom příjezd do domu.... ale to co se dělo v domě, mě už tolik nebavilo. Možná to bylo i tím, že zde postavy už neměly tolik co objevovat jako Arthur v jedničce.... jelikož ten příběh Nathaniela a jeho matky jsme znali už z prvního dílu, a o jiné důležité věci tu obohacen nebyl. Tedy kromě toho, že manžel paní A. Crablowé měl údajně aférku s Jannet, ze které vznikl Nathaniel. Jinak se tato záležitost, ale v knize podle mě ke škodě vůbec neřeší... i když je vlastně dost důležitá.
Možná kdyby do příběhu autor zakomponoval ještě nějaký jiný příběh nebo větší zápletku... tak by to bylo ještě lepší. Nebylo by třeba vůbec špatné, kdyby Eva objevila třeba deníkové záznamy Arthura z jedničky a pomalu se jimi prokousávala a chodila na místa jako on a snažila se zjistit co se s ním stalo.
Poslední dovětek:
Obyčejně nevyhledávám volná pokračování slavných příběhů. Podle mě je jediným člověkem co může manipulovat s postavami sám autor, který je stvořil. A není úplně fér za jeho zády, když už je autor mrtvý, jeho postavy a příběhy překopávat. A dodnes mě zatím nikdo nedonutil přečíst si volná pokračování Pýchy a předsudku nebo Mrtvé a živé, nebo J. E.... na ty mi nikdo sahat nemůže a existenci volných pokračování těchto děl v podstatě ignoruju, i když jsou třeba od mých jinak oblíbených autorů. Když se ale nejedná o mé přímo srdeční dílo, tak jsem schopná si volná pokračování i přečíst... protože některé za to stojí. Navíc toto pokračování je až několik desítek let po prvním dílu, takže oblíbené postavy z jedničky tu stejně nemáme. A takhle to je asi nejlepší, když autor volných pokračování, začíná sice se stejným prostředím, světem, a podobným příběhem, ale s jinými postavami.
Jo a pouštět si film je tak trochu zbytečné, jelikož je v podstatě naprosto totožný s knihou. Ale na rozdíl od knihy mu chybí dech a vypadá hrozně laicky a lacině. Vlastně nevím, kde se stala chyba, jelikož co se týče hereckého obsazení, tak by si fanoušci knihy nemohli přát více vzhledově podobné herce k těm postavám co byli v knize. A to samé platí pro exteriéry a interiéry většiny filmu. Jenomže v knize to vše působilo více přirozeněji, hlavně dialogy mezi postavami atd. Ve filmu to působí hrozně nahraně... ale herci to úplně není, jelikož u většiny z nich vím, že hrát umí.... je to záhada.
Novodobá Žena v černém se vrací do Domu u Úhořího močálu. Píše se rok 1940 a skupina školáků prchá z bombardovaného Londýna na venkov, aby unikla válečným hrůzám. Díky své nevědomosti však skončí přímo ve spárech přízraku, jehož záliba v dětských obětech je větší než malá...
Těžko soudit román, který na jednu stranu ctí kultovní předlohu a zároveň se vydává vlastní cestou. Martyn Waites hraje (a nutno říct, že povedeně) na strunu bafacího děsu ve stylu moderního filmového hororu. Extra krátké kapitoly pak ještě umocňují spád zápletky, která si při dvou stech stranách nemůže dovolit příliš komplikovanosti.
Zjednodušení atmosféry s sebou ovšem přináší i jistou dávku klišé. Autor se pohybuje ve vyjetých kolejích, takže je dopředu zřejmé, kam bude zápletka v další kapitole směřovat. Navíc postavy jsou ořezány na dva archetypy – jedni, kteří věří a chtějí situaci řešit, a druzí, kteří nevěří a všechno komplikují. Na plátně by to všechno asi fungovalo slušně, v papíru to stěží uhraje průměr.
Pokračování slavného hororu, které ale nepřináší nic moc nového. Samotný děj je jen variací na předchozí příběh a o příjemném mrazení, které mám při čtení hororových příběhů ráda, nemůže být vůbec řeč. Navíc je znát, že knihu psal scénárista – lekačky, které fungují ve filmu, bohužel v knize vyznívají naprázdno a otevřený konec pro další díl je už jen standardní klišé.
Chvíli mi trvalo, než jsem knihu přečetla, ale souhlasím s názorem, že je to duchařský horor se vším všudy. Bojíte se, nedýcháte, bojíte se každého flíčku, který má náznak plísně...naštěstí to u nás byl je ubrus politý vodovkami, ale i tak mi tam ty oči po přečtení knihy neustále sklouzávaly...jestli se náhodou flíček nezvětšuje a ve finále letěn ubrus ( po kolikáté už? ) do pračky...
Kniha je dokonalý horor, ale přeci jen...ráda si odpočinu u Saturnina a jemu podobných knih.
Temný příběh odehrávající se v období 2. světové války, který se opravdu nedá srovnávat s historickou četbou. Mráz běhá po zádech, atmosféra přitom pálí a člověk si říká "Bože, tohle bych nechtěl prožít!"
Vydržela jsem bez čtení skoro dva měsíce a stále nějak nechápu, jak je to vůbec možné. Vždyť knihy ke mně patří. Jsou má součást, která byla hluboko zakořeněna již dříve. Tak jak jsem to sakra zvládla? Měla jsem přístup jen k povinné četbě, která… která jde úplně mimo mě.
Dost okecávání, stejně to nikoho nezajímá.
Každopádně jsem příjemně překvapena. Toto dílko jsem nalezla na své obchůzce knihovnou, protože, jak jsem již trochu naznačila, chybělo mi čtení. Ženou v černém jsem se začala prodírat včera večer, což jsem vlastně dělat vůbec neměla. Nemohla jsem usnout.
Příběh je tajemný, jednoduše vás vtáhne. Budete mít velké problémy se odtrhnout. Například jenom uvěřit tomu, že jste doma v bezpečí, je poměrně složité.
Abych jenom nechodila kolem horké kaše a nezatěžovala vás svými bláboly, které vám stejně jenom prolamují mozkové buňky, skočme trochu do spoileringu. Ten, kdo se ještě do knihy nepustil, ať to nečte!
Tato část obsahuje spoilery!
Hned ze začátku jsem si oblíbila Edwarda, zamlouvala se mi jeho povaha a chápala jsem ho, dokonce jsem odůvodňovala jeho chování i po jeho „problémech“ (já vím, že je to špatné pojmenování, nesuďte mě) s Kašpárkem.
Eva mi byla také velmi sympatická, ostatně ke všem kromě Jennet jsem si utvořila nějaký citový vztah. Tu černou babu jsem nesnášela a svůj názor nezměním.
Konec spoilerující části!
Nelituji, že jsem knihu přečetla. Nelituji toho, že jsem ji četla místo toho, abych se učila na velký test z ekonomiky. A už vůbec nelituji toho, jak jsem se bála jít o půlnoci do kuchyně. Naopak… bylo to zajímavé.
Mohu jen doporučit. Autor má zajímavý styl spaní a čtenář se do příběhu lehce dostane. Já jsem byla například první částí naprosto oslněna, přesně toto mám ráda. Všechny popisy dodávají na tajemnosti, což je při tomto tématu třeba.
Nebudu to nijak protahovat, pět hvězd, doporučený seznam. Tečka.
Po přečtení prvního dílu, jsem ráda sáhla po této knize. Přiznám se z pokračování jsem měla smíšené pocity (obvykle to umělé natahování moc dobře nedopadá), ale musím říci, že za mne dobré. :)
Naivní, hloupé, nudné. Zklamalo mě to. Koupila jsem původně v domnění, že Waites je třeba pseudonym Hillové, ale ne. Na Ženu v černém to nemá. Romantický příběh byl až moc umělý.
Přečetla jsem jí jedním dechem. Nejen, že mě rychle vtáhla do děje, ale i díky kratičkým kapitolám, u kterých jsem si vždy po přečtení řekla, že jedna další kratičká mě ještě přece přečíst nezabije :) Kniha se mi tedy líbila, ale nevadilo by mi, kdyby byla delší, takhle mi všechno přišlo nějak až trošku moc zrychlené.
Wow.. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout,jak mě příběh pohltil... Myslím,že si nikdy neporidim houpací křeslo :-D.. Jak už tu někdo psal...u knihy jsem se opravdu i bála a to napětí.. Úžasné!!
Už jsem knihu skoro dočítala, a i když se četla fakt dobře, říkala jsem si, že je to přeci jenom průměr, žádný velký zvrat, žádné složitější věty, dokonce i kapitoly byly podle mě schválně kratičké (některé dokonce jen na stránku!), takže žádná náročná četba. Nicméně od chvíle, kdy vychovatelky s dětmi konečně utekly z domu, příběh nabral spád a napětí, jaké od žánru očekávám. I když jsem se hezky bála jen na konci, nějakých čtyřicet stran, přesto dávám čtyři hvězdičky. A houpací křeslo si asi nikdy nekoupím :-).
Když jsem přečetla první díl, byla jsem trochu na rozpacích, ale toto volné pokračování se mi moc líbilo. Kniha mě neustále udržovala v napětí, a chvílemi jsem se i bála :-D
Po nezdařeném prvním dílu mě tento docela zaujal, lepší popisy, kniha mě uměla vtáhnout do děje.
Z téhle knihy jsem opravdu měla husí kůži... Možná že to bylo mou velkou představivostí ...ale kniha už od prvních stránek mě vtáhla do děje a vše jsem prožívala s hlavní hrdinkou Evou ... Byl to opravdu dobrý horor
Pěkná a čtivá kniha, jen mě trochu zabolela změna autora oproti prvnímu dílu. Kniha byla docela dobrá, ale když si vzpomenu na její filmové zpracování, tak to byla katastrofa...Ale zpátky ke knize. Místy hutná atmosféra, ale přidala bych více hororových prvků..Chvílemi mi to přišlo jako vaření z vody..za mě průměr. Neurazilo ani nepřekvapilo.
Nádherně a snadno čtivé! Je to první kniha kterou jsem četla, kde jsem otáčela stránku za stránkou a ani jedna mi nepřišla zbytečná. Příběh má jasný a rychlý spád, je napínavý a strašidelný. Dávám 4/5 jen proto, že mi styl psaní přišel dost jednoduchý, vhodný i pro čtení ,,základkářů" (rozuměj žáky základních škol), což není můj každodenní šálek kávy. Přesto jsem se bavila a doporučuji k deštivým večerům :)
Pokračování ztrácí svůj půvab především nahrazení ich fromy er formou, tedy faktor, který zdobil předchozí díl. Dílo přehlcené postavami nedává vyniknout sugestivní a deprimující atmosféře jedince, který se potýká s nevysvětlitelným. Zbytečné ale čtivé pokračování.
Žena v černém - Anděl smrtiKniha Žena v černém - Anděl smrti je v
| Přečtených | 160x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 1x |
Horor odehrávající se na pozadí bitvy o Británii. Na Londýn padají bomby a děti odjíždějí na venkov do bezpečí. Skutečně do bezpečí? Nejvíc se mi na knize líbila ta anglická mentalita. Příběh jako takový se odvíjí v konzervativním stylu a nepřináší nic nového, ale já jsem si ho příjemně užil. Kapitoly jsou kraťounké a kniha rychle plyne. Konec, který umožňuje případné další pokračování, považuji za nadbytečný.
Citace: Chlapec se podíval na hračku, kterou stále držel v ruce, a pak na oblohu. Blížila se skutečná letadla a Spitfire mezi nimi nebyl ani jeden. Pustil letadélko z ruky na podlahu. Když dopadlo, zdvihl se z holých prken obláček prachu. Se strachem se otočil od okna a chystal se seběhnout po schodech dolů.