Zdroj

Vyplatí se člověku dělat cokoli, co od něj společnost očekává, nebo se má řídit svými racionálními zásadami? Je souhlas ostatních měřítkem správnosti a úspěchu lidského jednání? Dosahuje štěstí člověk, který zradí své vlastní já, aby si získal přízeň svého okolí, nebo ten, který žije pro své vlastní ideály? Slavný bestseller o ideálech. Sama kniha - dvanáctkrát odmítnuta nakladateli - jakoby kopírovala cestu hlavního Hrdiny - architekta Howarda Roarka k jeho ideálům, ze kterých nemíní ani o milimetr ustoupit.

http://www.databazeknih.cz/images_books/56_/5636/zdroj-5636.jpg 4.5130
Originální název:

The Fountainhead (1943)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Berlet
Více informací...
Počet stran:798
Překlad:Jana Melicharová
Vazba knihy:vázaná s přebalem
ISBN:80-646-39832-6
Nahrávám...

Komentáře (34)

Přidat komentář
negramota
18. dubna

Ale jo. Šlo to přečíst, i když jsem u toho neskutečně trpěl. Natahované, předvídatelné, ploché. ale určitě inspirativní. Mělo by se o tom víc mluvit.

patactvrtina
28.12.2016

Tato kniha se mě opravdu dotkla. Nikdy na ní nezapomenu.

berila
24.10.2016

Jednoznačně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Čtu hodně, děj mnoha knih brzy zapomenu, ale na tuto knížku se opravdu zapomenout nedá.

Janek
25.07.2016

Velmi svérázná a provokativní kniha, ze které mám dost rozporuplné pocity. Ale evidentně to za to stálo, když jsem ji dočetla až do konce...

janarzk
25.07.2016

Zvláštní, zajímavé, netradiční, nadčasové, ...! A velmi čtivé.
Pro mě několik málo pasáží (spíše v druhé polovině) zbytečně zdlouhavých, proto dávám "jen" čtyři hvězdy.

Blizzy
29.05.2016

Randová je zajímavá, ale tady hrdinové trpí příliš ostentativně.

Serja
03.04.2016

Opus magnum na který nikdy nezapomenu.
Těšil jsem se na každou stranu, která byla o Howardu Roarkovi.

Ať žije Fountainhead!
S úctou
Gail Wynand

Teron
15.11.2015

Třikrát půjčeno z knihovny, poté koupeno a nakonec umístěno v knihovně na čestném místě těch svazků, které mne skutečně oslovily a ovlivnily. Pokud se plácáte v životě a vaše mysl neví, kudy kam, tohle může být jedna z možností cesty sama k sobě a k vlastnímu já.

momo01
24.08.2015

Vzhledem k roku, kdy byla kniha napsaná, tak klobouk dolů nad její nadčasovostí.

LenysekC
31.05.2015

Trochu mě zklamal ten "patos" v závěru. První soud s Roarkem byl mnohem výmluvnější, než celá jeho závěrečná řeč.
31.1.2016:
Přečteno znovu, a opět zážitek. Líp jsem pochopila jednání postav a zase si z toho něco vzala. I díky tomu, že jsem mezitím přečetla Atlasovku - ve Zdroji autorka nakousla některé myšlenky, které v Atlasovce dokončila.

klarka05
25.03.2015

Kniha se mi líbila, i když pochupit některé myšlenkové pochody některých postav bylo občas docela náročné.

sonihe
23.02.2015

Nemůžu si pomoct, ale pro knihu mě nenapadá lepší slovo, než vyumělkovaná..postavy, charaktery, rozhovory..Vzhledem k reakcím ostatních uživatelů mě napadá, co je ve mě špatně..ale pak mě zaujalo v předmluvě, jak autorka posuzuje kvalitu příběhu a to zodpovězením na tyto otázky: Chtěla bych tyto postavy potkat a vidět jejich osudy ve skutečném životě? Je tento příběh zkušeností, již stojí za to prožít? Je radost ze sledování těchto postav dostatečným účelem sama o sobě? No a mé odpovědi je ne, Ne a na třetí otázku opravdu NE..prostě mě toto téma míjí, míjí mě černobílý svět, hledání ideálního člověka, naopak mě to irituje..Na druhou stranu knize nelze upřít dobrý myšlenkový koncept, který mi nedovolil knihu odložit.

ziriant
21.12.2014

Nedá mi to, abych nesrovnávala Zdroj s Atlasovou vzpourou - koneckonců jsem knihy četla v závěsu za sebou. Tedy po Atlasově vzpouře byl Zdroj, především zpočátku, docela vítaným oddechem a posunem od obecné filosofie k příběhu jednotlivce. Knihy Ayn Randové jsou opravdu výjimečné a jsem si jistá, že také velmi dobře poznatelné i anonymně. Což hodnotím jako klad, protože spisovatel by především měl být svůj, ale je pravda, že třetí knihu podobného ražení bych nyní už s chutí přečíst nezvládla. O to radši se budu k oběma dílům vracet v letech budoucích. Stejně jako Atlasova vzpoura má v sobě Zdroj spoustu myšlenek, které se i ti egoističtější z nás neodvažovali živit, nebo dokonce poslat na světlo světa. Ale Zdroj je k tomuto velmi dobrá motivace.
Komplikované pro mě jako čtenáře byla nicméně jedna věc: a to pochopit jednání hlavních postav. Přes jejich jednoznačné pohnutky z počátku příběhu jsem měla s uplývajícím časem docela problém odpovídat si na otázku "Proč?". Ke čtení knih by tohle zamyšlení mělo patřit a obvykle mi nedělá problém projít si touto fází už v průběhu čtení, ale zde jsem jej musela odložit na "někdy potom", jinak bych se asi nehnula z místa. Troufám si říci, že postavám z Atlasovy vzpoury, jejich podnětům a jednání jsem rozuměla mnohem více. Nebo jsem se spíše s nimi uměla lépe ztotožnit.
Každopádně musím Ayn Randové poděkovat, protože po dočtení knihy mám z života (a možná i ze sebe) zase euforičtější pocit. Dovolila si říci to, co si někteří z nás pouze myslí, pokud vůbec.

Thessaloniki
06.12.2014

Jak vidno, tato kniha podněcuje většinu zdejších hodnotitelů k psaní rozsáhlých - většinou opěvujících - elaborátů ;)
Souhlasím, nemám moc co dodat.
Snad jen, že Zdroj patří do skupiny jedinečných knih, jaké se v celosvětové literatuře hojně nevyskytují.

Ládja
27.09.2014

„Aby člověk mohl říci miluji tě, musí nejdřív umět říct já.“

Chtěl bych pronést „Já“, dříve jsem to i používal, ale po přečtení této knihy se musím sám sebe ptát, jestli jsem toho vůbec schopen v tom smyslu, v jakém se to myslí. V tom smyslu v jakém by to skutečně mělo být proneseno. Není to jen tuto větou, ale to celou knihou. Postupným proplouváním světem, který se povedlo autorce vytvořit. Světem, který je zajímavý. Světem, který se vůbec, ale vůbec neliší od toho skutečného, až na pár výjimek. Jak říkám sama autorka: „Píšu a čtu kvůli příběhu, posuzuji kvalitu příběhu podle toho, jestli bych chtěla žít s lidmi, nebo aspoň potkat nějakého hlavního hrdinu.“ Osobně, po přečtení, dalo by se i říci, že hned po pár stránkách, jsem si přál, abych mohl Howarda Roarka někde někdy potkat. Nejen jeho, ale i Dominiku a i pana Wynanda. A zároveň se musím ptát, jaký by byl tento svět, kdyby existovalo více Roarků. Více lidí, kteří by šli za svým sen, za svým „egem“ a nikdy by se nenechali strhnou kvůli penězům od velkých obchodních korporací, od mocných lidí, pro pocit vlastnictví peněz. Kdyby existovalo více lidí, kteří by se dokázali postavit svým šéfům a říci jim svůj pravdivý názor a postavit se proti zaběhnuté logice a zaběhnutým pravidlům kvůli tomu, že by si stát za svým a nikdy by se nenechal přeplatit. Ne vymluvit, ne vždy má každý člověk pravdu a jsme jen lidé, takže se občas mýlíme, ale prostě a jednoduše přeplatit. Kdyby existovalo více lidí, kteří by svoji práci dělali proto, aby ji dělali a ne pro zisk, moc a další materiální věci získané díky té práci. Pracovat pro ten okamžik, když pod rukama člověk vidí rostoucí svoji vizi a svůj sen.

Nevím, jak v dnešní době, ale za mého študování kniha nebyla v povinné četbě. Na jednu stranu se divím, na tu druhou to naprosto chápu, vždyť ti na vyšších místech nechtějí, aby člověk měl vlastní názor.

I přes docela velký rozsah, jsem v knize objevil jen pár stránek, které mi přišly celkově nezáživnější než ostatní. Ale hned od první stránky jsem čekal a musel jsem číst dál a dál a dočíst životní příběh hlavních hrdinů. Je to jedna z mála knih, u kterých jsem se s postavami jen těžko loučil a mohu směle dodat, že mi budou chybět. Knihu mohu jen doporučit, je škoda, že není více známá a jsem jen rád, že jsem k ní přišel tak jak jsem k ní přišel.

Příjemné čtení a hledání.

Chtěl bych aspoň jednou umět říci „Já“.

hladko
02.09.2014

Jsem nedočkavec . A tak jsem obtěžoval své okolí výkřiky nadšení a to jsem měl za sebou jen něco málo přes stovku stránek. Počet těch nepřečtených, které na mě v tu chvíli teprve čekaly, ve mně vyvolával příjemný euforický pocit podobný tomu, který prožívá klučina, když v prvním týdnu prázdnin dorazí k babičce na venkov. Vidina a předpoklad krásných silných příběhů je spolu se senem, třešněmi a psy, cítit ve vzduchu a konec prázdnin je tak daleko a je tak nepatrný, že není vidět a tudíž nemá smysl se jím trápit. Navíc hned první den narazíte na takového compañera o kterém po první výměně pohledů víte, že tohle nebudou obyčejné prázdniny a že kamarádství, které sice teprve zapouští kořeny, dalece přesáhne horizont jednoho léta. Jako když potkáte svého staršího indiánského bratra, spolubojovníka na válečné stezce, svého průvodce mystikou života a morálního gurua. Jako když potkáte svého Howarda Roarka.
Život se se ke mně natáčí tou stránkou, kterou se právě zaobírám. A pokavaď jsem právě unešen knihou, jejíž leitmotivem je složité prosazování a nepochopení nadprůměrné architektury, pak už je jenom otázkou času, kdy narazím na nějakou současnou paralelu. A tak jsem se televizí dopřepínal až k dokumentu o Janu Kaplickém a jeho nepostaveném Blobu, o snahách a úspěších tehdejších elit o ovlivňování obecného vkusu, o využívání médií k prosazování vlastních názorů a dalších kontextech jakoby obtištěných z fantastické nadčasové knihy napsané ve čtyřicátých letech, které bych snad jen zachoval její originální název – Fountainhead. Uděluju osm hvězd z pěti.

elypsa
23.08.2014

Doporučuji. Zajímavá filozofie a perfektně vypracované postavy, které si budu pamatovat do konce života.

marvan00
04.08.2014

Když si člověk přečte zdejší exaltované kometáře ke knize Zdroj, má pocit, jako by čtenáři komentovali Bibli, nikoli román :) Je to pochopitelné, Zdroj není běžná literatura, ale filosofický román-teze. Těm, kdo vyčítají autorce nízkou literární úroveň, uniká podstata věci. Postavy mluví tak nereálně proto, že se máme nechat okouzlit především krásou myšlenek, nikoli stylu.

orson
07.03.2014

Po dlouhé době zase jedna kniha s velkým K. Ne že bych se vším v ní souhlasil, místy to bylo až moc ideologické a intelektuální (pohnutky některých postav mi přišly opravdu hodně přitažené za vlasy), ale celkově hodně příjemné čtení. Navíc z oblasti architektury (která je pro mne momentálně docela aktuální kvůli rekonstrukci domu), takže o to více jsem se mohl s některými myšlenkami ztotožnit :)

LordBexr
20.10.2013

Jedna z nejlepších knih, které jsem v životě četl. Určitě ji řádím mezi nejlepší 3.

corazon
18.10.2013

Zdroj vyvoláva emócie
otvára oči
povzbudzuje k vlastnému životu.

...a dozvedela som sa, že "talent není nic víc než vrozená vada"...

Akana
26.09.2013

Je to impozantní román. Tradiční formou, ale nekompromisní svým poselstvím. Čte se to báječně, délka tu není problém. Problém je v tom, že po jeho přečtení (i během něho) má člověk pocit, že se právě o životě dozvěděl něco zcela zásadního, nevyvratitelného, univerzálního, ale ten pocit neroste sám od sebe, ale je promyšleně a účelově budovaný autorkou.
S její životní filozofií můžete souhlasit nebo ne. Spousta myšlenek zde nastolených mi mluvila z duše (definice bulváru, str.463 nahoře), s jinými bych polemizoval, některé odmítám, záleží na úhlu pohledu. Ayn Rand ale podřizuje svému úhlu pohledu fungování všehomíra s přehnanou sebejistotou. Zápas jednotlivec versus kolektiv má v jejím podání naprosto jasně vymezené role a morální hodnocení. Ve světle jejího výkladu je všechno kolektivistické ve společnosti nanejvýš opovrženíhodné a vůle jednotlivce naopak tím božským Zdrojem. Jenže o to právě jde: Rand si všechno nasvěcuje právě tak, aby jí vyšel kýžený výsledek, aby její filozofický systém neměl ani trhlinku. V proslovech hlavních postav se to hemží kategorickými soudy. Závěrečná obhajoba Howarda Roarka obsahuje takové množství slov jako "nikdo", "žádný", "jediný", "všechno", "nic", že to skeptik ve mně prostě nesežere. Takhle jednoznačně polarizovaný, takhle černobílý svět není. Americký patos (s příznačnou totální absencí humoru) je tady představený ještě ve své relativně nevyprázdněné, hrdinské formě, ale je tam, a s ním jsem se nikdy neztotožnil.
Ale budiž, názory jsou různé, nemusím se vším souhlasit, aby se mi román mohl líbit. A Zdroj se mi líbil a přes všechny ideové výhrady bych ho mohl ohodnotit nejvyšší známkou. Ale co mi v tom brání, je způsob jakým autorka svůj světonázor do díla hustí. Urputně a pod tlakem, takže se z něho stává spíš manifest. Hlavní postavy se svojí vševědoucí empatií se stávají nereálnými nadlidmi, i když je to, pravda, nezbavuje sympatií nebo odporu. Všechno míří neochvějně za svým cílem, a cokoli by mohlo ten cíl zamlžit nebo relativizovat, je pomíjeno.
Z předchozího by mohl vzniknout dojem, že mě Zdroj odpuzuje. Vůbec ne. Málokterá kniha ve mně zanechá tolik semínek ke klíčení, tolik návodů k zamyšlení. Hodně věcí si budu ještě dlouho v hlavě přemílat a něco mě snad i ovlivní, a román, který zanechá takovou stopu, stálo za to přečíst. Jen se prostě snažím myslet vlastní hlavou (tak jak to po mně Ayn Rand chce) a o vznešenosti (a obecné platnosti) velkých slov si myslím svoje.

Sherilyn
15.08.2013

Překvapivé, úžasné a šíleně čtivé, něco mě pořád popohánělo dopředu, jen abych věděla, co bude dál.

Capulet
19.07.2013

Příliš knih na mě neudělalo takový dojem, jako Zdroj. Asi si budu v životě přát přiblížit se hodnotám a principům, které bych měl cítit nejspíš jako velmi přirozené odjakživa. Bohužel, nad některými "věcmi" se člověk začne zamýšlet, až když mu je někdo naservíruje, jako to udělala Ayn Rand.
To, že studuji architekturu, je už jen nepatrný detail, díky kterému mu kniha dala možná ještě o něco víc.

Dlouho jsem nečetl takhle velký román.
Bude se mi po Vás stýskat Howarde Roarku, Dominiko Franconová a Gaile Wynande.

cessy
12.06.2013

Mám rada knihy, ktoré ma dokážu prekvapiť. Obzvlášť, ak ide o knihy, ktoré majú samé vysoké pozitívne hodnotenia, keďže smutnou realitou dneška bohužiaľ je, že rebríčky obľúbenosti a predajnosti ovláda braková literatúra.

Zaujímavá, ale čitateľsky nenáročná kniha s jednoduchou dejovou líniou, v ktorej absentuje nápaditosť formálnej stránky. Niektoré postavy sú záhadné, ich charakter je odkrývaný len prostredníctvom vnímania ďalších postáv, iné postavy sú zas veľmi priehľadné, statické, bez vývoja. Kniha je písaná pre široké masy ľudí a je značne nadhodnocovaná. Zhruba takto by vyzeral môj komentár po prečítaní prvej časti knihy.

Po dočítaní knihy konštatujem, že: Áno, kniha je síce čitateľsky nenáročná, o čom svedčí najmä fakt, že napriek pomerne veľkému rozsahu sa dá prečítať za veľmi krátku dobu, avšak v tomto prípade sa autorke podaril šikovný ťah – svoju životnú filozofiu predostrela širokému okruhu čitateľov veľmi nenásilnou a jednoduchou formou. Pre mňa je to kniha z kategórie "zaujme menej zdatných čitateľov, ale neodradí ani tých náročnejších". Nič zásadné sa jej nedá vytknúť, hoci miera stotožnenia sa s autorkinou filozofiou bude samozrejme u jednotlivých čitateľov rôzna. Zdroj má viacero myšlienkových rovín, okrem tej ústrednej (riešenie otázky, či sa má jedinec vzdať vlastnej identity a prispôsobiť sa väčšine, alebo trvať na svojom, nepodrobiť sa a riskovať, že stratí všetko, teda existenčnú otázku, ku ktorej sa skôr či neskôr dopracuje každý z nás), v ktorých možno knihu vnímať. Medzi inými napr. otázku dnešných pokrútených morálnych hodnôt spoločnosti; ovládanie správania človeka v bežnom živote prostredníctvom verejnej mienky atď. Páči sa mi ako autorka rozvíja postavy podľa potreby. Tie, ktoré sú dôležité z hľadiska plynutia deja v jednej časti, v inej časti ustupujú absolútne do úzadia a zas sa v pravý čas vynárajú, čím sa autorke darí stupňovať napätie. Napriek tomu som sa v závere začala mierne nudiť, dostavil sa pocit presýtenosti. Posledných sto strán už neprinieslo nič nové, ak nepočítam finálne vysporiadanie vzťahov. Zdroj určite nie je najlepšia kniha akú som kedy čítala, ani zásadná kniha, ktorá mi zmenila život. V prvom rade, existuje toľko iných kníh s úžasne silnou myšlienkou, ktoré sú navyše brilanté a hodnotnejšie aj po formálnej stránke, v druhom rade si nemyslím, že hocaká kniha má silu človeka zásadným spôsobom ovplyvniť. Počiatočné nadšenie z prečítaného sa vo väčšine prípadov veľmi skoro po prečítaní knihy stráca v nenávratne. Konkrétny krok jednotlivca závisí od množstva iných faktorov. Čítanie tejto knihy však nepokladám za stratu času, práve naopak, je veľmi čitateľná a som dokonca celkom zvedavá ako svoju filozofiu autorka rozvíja či dopĺňa v ďalších knihách, či v nich nájdem niečo nové, alebo budú len opakovaním už vypovedaného v Zdroji.

Renava
06.06.2013

Ku knihe som pristupovala s istými obavami a skepticizmom, nakoľko sa celkom (vlastne vôbec) nezlučujem s autorkinou filozofiou a jej názormi (je známe, že sa prezentovala ako zarytá ateistka a šíriteľka tzv. teórie objektivizmu). Zdroj je však nepochybne nesmierne zaujímavé a navyše pútavé dielo, ktorého atraktivitu umocňuje prostredie, v ktorom sa odohráva – svet architektúry a architektov, ich nadšencov, prívržencov a kritikov, prekrývajúci sa s prostredím vydavateľstva istého bulvárneho plátku. Hlavné postavy sú vyprofilované veľmi kontrastne a čitateľ má možnosť preniknúť hlboko do ich vedomia, podvedomia i svedomia. O dejové zvraty rozhodne núdza nie je, takže táto 800-stranová kniha sa naozaj len ťažko odkladá pred spaním z rúk :-). Je pravda, že po cca 400 stranách môže byť človek jemne presýtený intrigami, podrazmi, pľuvancami a zlobou prýštiacou zo všetkých strán, avšak bez toho by kniha nebola tým, čím mala a chcela byť. Objektívne - 5 hviezdičiek je určite namieste.

Posolstvom Zdroja má byť oslava ľudstva, viera v silu človeka, v seba samého, vo svoje zásady a ideály a toto všetko je zosobnené v postave Howarda Roarka – mladého, talentovaného architekta, oddaného svojim ideálom napriek neúnavnej nepriazni a protivenstvám okolia. Je to postava, ktorá si svojim neotrasiteľným postojom voči krivdám, podrazom a nespravodlivosti jednoznačne získava čitateľove sympatie. Avšak mám zároveň pár výhrad, práve kvôli ktorým sa mi autorkine posolstvo nepodarilo v plnej miere obsiahnuť. Howard Roark ako prototyp ideálu má totiž zároveň aj zopár (podľa môjho názoru) nie veľmi vábnych vlastností, vďaka čomu sa mi spomínaný ideál vidí málinko zdefomovaný. Táto výrazná a silná osobnosť postráda akýkoľvek zmysel pre emócie, empatiu, súcit, vyznačuje sa extrémnou neosobnosťou, čo tak trochu hraničí s výrazom „odľud“ (myslím, že psychológovia by mi dali za pravdu, že v mnohom vykazuje typické črty Aspergerovho syndrómu) :-(. Nie som si úplne istá, či tieto "vedľajšie produkty" silnej a zásadovej osobnosti sú práve tým, čo by mal človek v človeku vnímať ako hodné obdivu a k čomu by mal vzhliadať. Druhá a zásadná vec, v ktorej sa s autorkou v názoroch rozchádzam je, že s teóriou spoliehania sa výlučne na svoje vlastné sily rovnako nesúhlasím... Život ma presvedčil, že ignorovať "vyššiu moc" sa nevyplatí :-).

Zhrnuté a podčiarknuté – pre mňa bol Zdroj nesmierne zaujímavým čitateľským zážitkom a aj keď moje osobné presvedčenie a pohľad na životné hodnoty nijako zvlášť neovplyvnil (zostávam pri svojich starých ideáloch), knihu jednoznačne a silno odporúčam!

panjan
13.05.2013

Odpusťte mi milí knihomoli, ale protentokrát se zdržím nějakého zásadního hodnocení knihy, a to z toho důvodu, že si knihy natolik vážím, než abych stvořil nějaký patos ji absolutně nehoden. Nebo stručněji řečeno, nemám dost odvahy se k ní vyjádřit a taky jsem líný zpětně se zamýšlet a napsat něco smysluplného, vyberte si. Mohu řící jen toto: člověk si v daný moment málokdy uvědomí, které životní události, lidé a knihy měli na jeho život a uvažování zásadní vliv, když jsem četl Zdroj, věděl jsem, že je tato kniha v mém životě zásadní.P.S:: Knihu jsem měl půjčenou z knihovny a trochu jsem ji poničil, omlouvám se proto dalšímu čtenáři, který bude mít tu čest čísti ji po mne, neudělal jsem to se zlým úmyslem.

Popluh
05.04.2013

Kniha o Životě a pro mě asi nejlepší a nejzásadnější kniha se kterou jsem měl zatím tu čest, která se přes svůj velký rozsah čte velmi rychle. Nezbývá než doufat, že české vydání Atlas Shrugged bude v dohledné době, Ayn Rand si zaslouží tu největší pozornost.

kocour_mikeš
13.03.2013

Úžasné dílo, čel jsem jej po kouskách den za dnem (je celkem dost stránek) děj byl stále zajímavý, možná ve 4. pětině míň odsejpal, jako celek kniha perfektní, nenechat se odradit pomalým začátkem a předmluvou!

Kilt
10.10.2012

Toto je nejlepší kniha, kterou jsem za celý život četl. Jen málo knih dokázalo ovlivnit můj pohled na svět a jednou z nich je právě Zdroj. Tuto knihu budete buď milovat a nebo naopak nechápat, jako pomýlený pohled na svět. Autorka pod základní životní a milostný příběh vložila svou objektivistickou filosofii, se kterou pak čtenáře nenásilnou formou seznamuje. Závěrečnou řeč hlavního hrdiny by si měl povinně nastudovat každý člověk.